Neviditelný pes

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Lidové noviny

24.6.2024 | Svátek má Jan

Diskuse k článku

ČLOVĚČINY: Také andělé stárnou (Auch Engel werden alt)

Ano, také andělé stárnou. To jste ještě nevěděli? Nebo jste to kdesi v hloubi duše tušili, ale báli jste si to přiznat? A proto by to snad tak nemělo být?

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

Li 11.3.2009 8:31

Re: andělé

Jsou kouzelní

Louk 11.3.2009 9:14

Re: andělé

Veram, tys vážně kouzelnice, díky .

Matylda 11.3.2009 8:14

Onehdy jsem četla knížku

a bylo to vyprávění nějakého veterináře (Herriot ne) a malá holčička tam nad pejsekm říkala, že přijde do nebe a tam na ni počká. Její matka s drdolem a dlouhou sukní ji okřikla, že psi do nebe nepřijdou stejně jako sebevrazi a jiní hříšní. A veterinář se prý od té doby ptal všech znalých osob, jestli psi přijdou do nebe. A všichni tvrdili, že ano. A já věřím, že měli pravdu. Takže lidi mají anděly, co stárnou, a pejsci určitě taky. Protože nad ulítaným štěníkem se ten psí anděl určitě nadře víc, než nad chlupatou stařenkou.

Li 11.3.2009 8:24

Re: Onehdy jsem četla knížku

Tak tak Do nebe přece chodí jedinci, kteří kolem sebe za života šíří lásku, podávají pomocnou pac, žijou beze hříchu - takže kdo jiný by tam měl patřit než pejsek a zvířata obecně? Řídí se zákony přírody a ty jsou čisté - i když se nám sem tam něco příčí, ale to je jen náš problém, nikoliv zvířátek

Vave 11.3.2009 8:32

Re: Onehdy jsem četla knížku

My tomu tady říkáme země či prostor za Duhovým mostem a víme, že se tam shledáme s našimi blízkými, se všemi!

Ten příběh z Heriota si velmi dobře pamatuji, na ten nelze zapomenout.

Vave 11.3.2009 8:33

Re: Onehdy jsem četla knížku

Ono to je v Heriotovi také!

YGA 11.3.2009 8:30

Re: Onehdy jsem četla knížku

Ano - zrovna jsem si na tu knížku vzpoměla - jmenuje se "Psi že nesmí do nebe?" a je od Roberta Sharpa. Jsou tam moc krásné povídky - veselé i smutné. A taky se řídím heslem "Pokud psi nesmí do nebe, pak chci jít tam, kam smějí." Asi skončím na Duhovém mostě - noco, však do nebe to bude už jen kousek .

Li 11.3.2009 8:33

Re: Onehdy jsem četla knížku

Copak by byl Ráj bez zvířat Rájem To by tam byla pěkná votrava

jiný Honza 11.3.2009 15:19

Re: Onehdy jsem četla knížku

Přesně tohle jsem chtěl napsat: Nechci tam, kde se mnou nemohou být i mí psi. A pokluzené, jak říká Jakoubek.

Jakub S. 11.3.2009 16:48

Re: Onehdy jsem četla knížku

Jasněže. Jenom opakovaně činím pozorna na skutečnost, že pokluzené není můj (nezhoubný) novotvar, ale celkem běžné rčení na JV Moravě. Aby mi nepřisuzovali ještě víc znalostí a zásluh, než stejnak mám, že.

Jakub S. 11.3.2009 8:36

Řekl bych, že ta matka byla z jedné z těch pedantských úzkoprsých rigidních církví/komunit,

kterých je zvláště v anglosaských a severských zemích plno. Prostě extrémní pyšný nedůtklivý podezíravý protestantismus... V dnešním katolicismu, u nás, si to nedovedu představit. Teda aspoň statisticky významně.

Rpuť 11.3.2009 6:22

No vždyť my těm andělům taky dáme pěkně zahulit!

Tolik pitomejch nápadů za celej život, to aby se jeen ulítal!