Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Romantická detektivka
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
abyt 20.5.2009 11:52Re: Vystaven přísný zákaz Jéje čápátko! Ale to by mi asi neprošlo. Ale uvažuju o šnekovi. |
|
|
Zkumavka 20.5.2009 16:33Re: Vystaven přísný zákaz Já nemám čápa! To mají sousedi a v zobáku má žabku,takovou zelenou,malou..Je taky památeční,letos myslím,že má hlavu i s krkem v "servisu.." Čápa asi nekoupím,to by mi musel ihned přirůst k srdci,nějaká ta láska na první pohled.Ale na burzu půjdu zase,nemám plán,ale určitě tam něco objevím zase. |
|
|
Alex 20.5.2009 11:00Re: Vystaven přísný zákaz Máme ve skalce keramického kocoura, už přes dvacet let a před pár lety jsem darovala Jiřímu keramického datla. Je přidělán na vysokém pařezu, obrůstá břečťanem a na hlavě má červenou špičatou čepičku s bambulkou. |
|
|
Karolína 20.5.2009 11:16Re: Vystaven přísný zákaz Sousedi "Špačkovi" měli léta na tyčce špačka! Pak se mu dole kousek urazil, sousedka ho slepila a uložila na čestné místo do předsíně v chalupě, takže hlídá tam a vítá každého hosta. Kocoura bych chtěla takového toho hliněného, neglazovaného, slouží to jako polotovar pro další dotvoření, má ho kamarádka za oknem a vypadá moc pěkně. Prý někde ve výtvarných potřebách, nevím, ještě jsem na něj nikde nenarazila. Taky ho od někoho dostala jako dárek! Ale nedá se dát ven na povětrnostní podmínky, to by se rozpadl. |
|
|
abyt 20.5.2009 11:50Re: Vystaven přísný zákaz Tak s těma ubrusama, to se hlásím do klubu! Bez ubrusu stolu není! |
|
|
Matylda 20.5.2009 13:20Re: Vystaven přísný zákaz Jo! I když byly děti malé, měli jsme na stole látkový ubrus! Žádný velepraktický igelit, vždycky jsem měla pocit, že se k tomu lepím, pokud jsem přišla na návštěvu a měli na stole tohle |
|
|
Karolína 20.5.2009 14:50Re: Vystaven přísný zákaz U nás to bylo doma i na chalupě vždy stejné - látkový ubrus, třeba jen na pár hodin, pak se měnil a pral, když někdo utvořil flek! U přednostů rodiče byli praktičtí, takže měli ten vikslajvant - dole taková trochu chundelatá vrstva, nahoře omyvatelné kostičky! Hrůza! To jsem fakt nenáviděla. V obýváku se stěnou a perským kobercem stůl s touhle hrůzou. Ale oni tak byli zvyklí a praktické to bylo, tak proč ne! Jen na sváteční příležitosti nebo když jsme přišli dávala maminka přednosty látkový, protože věděla, jak mi ten plast vadí. |
|
|
Jenda 20.5.2009 17:33Re: Vystaven přísný zákaz U nasich byval vetsinu casu latkovy a pres nej pruhledny igelitovy. Ze bych se lepil mi ani neprislo a pri tom poctu deti ... bylo to rozumejsi. Svatecni ubrus bez vikslajvantu jenom na vanoce a silvestra. |
|
|
Jenda 20.5.2009 17:28Re: Vystaven přísný zákaz Samrjajezis. Predstavte si, ze by prislo zemetreseni a vsechny ty zvonecky zacaly zvonit ... ;-)) |
|
|
Karolína 20.5.2009 18:03Re: Vystaven přísný zákaz No ono stačí, když přijde návštěva a stupidně se zeptá, jestli všechny zvoní! Obdrží rákosku, opravdovou pružnou rákosku, projde kolem trámu a opravdu všechny zvoní!!!!!!! |
|
|
Matylda 20.5.2009 22:22Re: Vystaven přísný zákaz Jeden ne... |
|
|
Karolína 20.5.2009 7:13OT Štětinko, prosím, zavolej mi. Pokud nemáš na mne tel., já se ozvu sama, dej jen vědět, kdy se Ti to hodí! Až teprve teď ráno jsem dočetla celou včerejší diskusi a dozvěděla se, co je s Tvým tatínkem doopravdy. Zatím držím palce a pokusím se něco vymyslet. |
|
|
Marička 20.5.2009 3:01Krásně napsané povídání a já mám podobný zážitek Asi před 25 lety jsem si v NY koupila velký ubrus. Zajeli jsme si tam na den s manželem a naší českou návštěvou. Ten ubrus jsem doslova vydolovala z ohromné krabice, která ležela na chodníku před vetešnickým obchodem. Na krabici bylo napsáno, že každý kus je za půl dolaru. Byly v ní různé ubrusy, záclony a vyšívky. Většina věcí opravdu za více nestála, ale protože mám vyšívky ráda, přeci jen jsem do krabice zalovila. A z chumlu jsem vytáhla ubrus, který mě okamžitě upoutal. Původně byl bílý, ale teď byl tak zašpiněný, že kousek bílé aby jeden hledal lupou. Ale byl kolem dokola a uprostřed červeně vyšívaný, jasně evropským motivem. V látkách se tolik nevyznám, abych odhadla, odkud tahle pocházela. Ale představila jsem si tu mnohahodinovou práci, kterou si dotyčná s vyšívkou dala. Zřejmě nějaká Evropanka, která si ubrus buď přivezla ze staré vlasti, nebo ho "vzpomínkově" vyšívala až zde. Jak se uburs dostal až tam, kde byl se mohu jen domýšlet. Ale nějak jsem nemohla přenést přes srdce, že ta její ťitěrná práce skončí ušmudlaná v krabici u chodníku. Ubrus jsem bez váhání koupila. Půl dolaru i tehdy bylo skoro zadarmo, ale jak manžel, tak naše návštěva prostě nemohli pochopit, že ten "hadr" chci vůbec nést domů. Jenže já ubrus doma vyvařila a pak ještě namočila do bělidla. Sice ta ostře rudá barva vyšívky mírně vybledla, ale jinak celý ubrus bělostně zazářil. A všichni "odpůrci" mého výběru užasli. Ubrus mám dodnes a používám ho dokonce jako parádní. A pokaždé, když ho prostírám, připomenu si ženskou ruku neznámé emigrantky, která kdysi na jeho vyšití musela strávit nespočet dlouhých hodin. Štětince moc držím palce, aby co nejlépe zvládla starosti, které se na ní valí. |
|
|
abyt 20.5.2009 11:57Re: Krásně napsané povídání a já mám podobný zážitek Maričko, myslím, že červené vyšívání bývá polské. A velmi chápu tvou radost ze zachráněné věci. |
