Popelníček z nejlacinějšího porcelánu zhruba stejné kvality jako bývaly pivní podtácky. Ale dodatečně ručně malovaný, čísi, nepochybně ženská ruka, odvážně vytvořila jakési modré svlačce zapletené v listoví.

A zespodu načrtla ozdobný monogram M. B. Porcelán má značku Made in Czechoslovakia s německým názvem porcelánky. Takže Sudety, 1. republika.

Popelníček to musel být pro někoho nadmíru vzácný, když se z Albrechtic po 70 letech ocitnul na Smíchově. Možná přežil všechny ty roky v původní chalupě a xtý majitel si ho přivezl do Prahy. Anebo byl v skrovném majetku někoho, kdo tehdy musel odejít a vzal si ho s sebou, protože ta M. B. pro něho byla důležitá?

Jak se jmenovala? Byla to česká Markétka, Maruška nebo německá Margareta, Marigold...? V každém případě tady do něj dalších šedesát let klepal popel a možná ho občas obrátil a palcem pohladil ten monogram

A hrneček. Kulantní prodavač mě upozornil, že opakující se květinový motiv na podšálku je skoro smytý a šálek naprasklý. "Chcete ho?" Ano, velmi ho chci. A zajímalo by mě, kdo ho tolikrát pečlivě umýval až ty lesní jahůdky a pomněnky skoro vymazal.

Proč? Protože ho měla určitě ráda (je to dámský šálek), jako porcelán bezcenný, ta cena byla asi jinde. Nepochybně stál na čestném místě v kredenci a byl vzpomínkou na příjemné časy. Na dětství, na hezké manželství?

Na něco milého určitě. Protože teď z něj ranní kávu piju já a kromě té horké kafové blaženosti na mě z něj stoupá i jiné teplo. Teplo dotýkané lásky.

Nebo si myslíte, že si jenom vymýšlím? Asi jo. Ale není to úžasná detektivka?