9.5.2024 | Svátek má Ctibor


Diskuse k článku

ČLOVĚČINY: Plyšáci (2) - kocouří navázání

Tak tady Brunďa hezky popsal své začlenění do rodiny malé Karolíny a zmínil i mne - jak jsem vlastně k tomu bručounovi a k té holčičce přišel. Rozhodl jsem se, že mu do prvního vyprávění nebudu zasahovat, tak teď je ale řada na mně.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Karolína 14.6.2007 14:04

Plyšáci 3.

To jste mne potěšili, že je Vás víc takhle postižených! Já už jsem o sobě a své normálnosti začala tak trochu pochybovat! Když se náhodou stane, že zapomenu "postelové muchlací myši" doma (mají takový speciální převozní plyšový košíček, aby jim bylo v autě dobře) při odjezdu na víkend, nestojím za nic a musím v noci nutně pomuchlovat nějakého "plyšáka chalupního". Ale musí být měkčí, nežli je Brunďa, ten na to muchlování nikdy moc nebyl. A pak se mu ráno omlouvám, že jsem ho oslovovala "milý Antoníne" či "růžové ouško", když se jmenuje úplně jinak! No, každý jsme nějak ujetý! A i když můj muž hraje divadýlko, že je mu to úplně jedno, jestli ty myši jedou nebo nejedou, neboť já jsem nenormální a všude je tahám s sebou, jak je vítal, když jsem po prodlouženém víkendu, kdy on odjel v neděli se sousedem a já až za 2 dny, přivezla zpátky do Prahy všechny 4 - své i mé najednou. Hned jim vysvětloval, jak se mu ty tři noci stýskalo!  A když už se to někdy stane, vždy situaci komentuje v autě všeříkajícími slovy: "No, to zase bude keců, až se vrátíme, že jsme je tam zapomněli!" A pak, že on je normální.

Pokračování nevím nevím, nechci se vnucovat se svojí plyšovou domácností, ale možná, že si necháme chvilku pauzičku a pak Vás všechny seznámím s těmi kancelářskými. Taky jich není málo! Jsem těmi plyšáky už tak pověstná, že jsem loni k vánocům dostala medvěda i od rakouského výrobce. Jak na tu mou úchylku vůbec přišel, to dodnes netuším!

Zatím jsem připravila pár receptů na mořské potvory, ty snad někdy taky vyjdou. Třeba Vám budou chutnat.

YGA 14.6.2007 14:14

Re: Plyšáci 3.

Milá Karolíno - o plyšácích píšeš moc hezky. Já teda sama osobně své vlastní muchláčky nemám, ale - když se dostanu v obchodu do oddělení hraček, tak tam taky velmi dlouho setrvám (ale i u panenek, ač coby  dítko jsem si s nima moc nehrála), ač hracích dětiček již nevlastně (ale naše čůza dvounohá taky nějaké v posteli má ;-D a nedá na ně dopustit). Ještě, že je ze mne už deset měsíců pratetička a tudíž mohu nějaké plyšouny postrkovat Anetce ;-).

dalmatin 14.6.2007 14:32

Re: Re: Plyšáci 3.

To já v obchodě si musím dát ruce za záda, protože když nějakého vezmu do ruky, už ho neumím dát zpátky. Byl by smutný, že se mi nelíbil a že je opuštěný. Když jsem na dovolené viděla medvídka, který měl na krabičce napsáno : TAKE ME HOME, zašeptala jsem mu : "Tak pojď!" A už se vezl ze Španělska do Krušných. Tak kdo je tady praštěný? Vždyť je to noumalka, ne?

Karolína 14.6.2007 14:49

Re: Re: Re: Plyšáci 3.

Jasně, že jsme normální!

Já panenky neeee. Jak jsem byla vychovávána tak trochu jako kluk, tak jsem si hrála s nářadím, mnohdy i účelově. Tatínek byl skoro slepý a potřeboval velmi často na chalupě při řemeslnických pracech pomocníka. Byla jsem "jeho oči", takže jsem zatloukala hřebíky, které on držel (já bych si to teda netroufla z obavy, že prsty skončí na kaši), řezala přesné kousky dřeva na poličky a další věci, klihovala např. nové dveře atd. atd., to, na co on neviděl, to byla moje práce. Pamatuji si, že nejšťastnější ten muž byl, když jeho holčička asi ve 3 letech narvala hřebík raťafák zboku do truhlářského ponku. Že jsem ho při tom téměř zničila, to mu bylo jedno, ale tančil tance indiánských náčelníků, že ze mne asi opravdu něco bude! Maminku málem odvezli.Nebo jsem si hrála ráda s autíčky a podobnými hračkami. Měla jsem takový malý bakelitový autobus, na setrvačník. Mamince to děsně lezlo na nervy, tak vydloubala ze setrvačníku jedno kolečko. A byl klid. Ale ne na dlouho, neboť já jsem si pomohla, čímsi jsem to tam nahradila a druhý den už se zase drandilo vesele po chalupě za ukrutného randálu spraveného setrvačníku. Autobus jsem dokázala rozebrat na prvočísla a zase ho složit. Dodnes, kupodivu, setrvačníkuje. Musím ho někde v tom kufru na půdě taky vynalézt.

MaRi 14.6.2007 15:02

Re: Re: Re: Re: Plyšáci 3.

šikovná holčička !!