Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Tak tak, salem dunel rock

na ktery se da tak krasne poskakovat v davu s tlapickama nad hlavickou a vymastenym vyrazem v ksichte. Ale chapu, ze pro osoby hluche a pohybove nenadane je to bezpecnejsi nez pokouset se o synchroni a prijemny spolecny pohyb s partnerkou. Ze se k osobe opacneho pohlavi dostanete tak nejbliz na metr a jeste vam hrozi uder zcela nekontrolovanym a mimo jakykoli rytmus se vytrcivsim loktem, to neni podstatne, ze?

Jerníku, Jeníku

chlapče nešťastná. To musíš poprosit pana primáře, nebo využít díry v plotě a vyrazit někam mezi lidi. Nesmíš všechno soudit jenom podle festivalu mezi ploty....

Dobrý večer

jsem rád, že se líbilo a dotazy  vezmu popořadě: LA - jiný Honza to uhádl

zkumavka - on už někdo ze zdejších psavců vyšel knižně?

velká kočko - možné to klidně je, že jsme někde kolem sebe prošli. Svět je veliký a o náhody není nouze...

redneck - Miku - špičkovej recept, ale jedna věc mi vrtá hlavou - sakra chlape, kde brali námořníci jablečnej džus a jabka? To sebou tahali na plachetnicích bedýnku s jonatánama a bečku džusu?

a pro všechny avízo - dá-li místní paní šéfová, měl by vyjít ještě stejně vědecky pojatý článeček o zábavách.

Re: Dobrý večer

ad jabka - asi tahali, ve Stevensonově Pokladu na ostrově se odehrává za plavby napínavá scéna na palubě u bečky s jablky a bečky s moštem jablečným taky v pirátské literatuře figurují.

ad článek - stříhám autorovii nejelegantnější pukrle, jakého jsem schopna, zas to bylo senzační.

ad knížka - na vydání jedné o zrzavém panu psovi se už pilně pracuje.

Mr. Owcrope, ten pozarnicky grog je fajn,

dam Vam navod na pravy namornicky a ani jej nemusite upravovat  rozpalenym sroubovakem.

   Na dne nadoby rozpustime v masle 4-5 lzic cukru, v okamziku, kdy cukr zacne tmavnout zastrikneme jablecnym dzusem a pridame dva litry cerveneho vina a litr jemneho mirne aromatickeho rumu nejlepe Baccardi Carta D'Oro, ale muze byt i Carta Blanca, kubansky Havana Club nebo Key Rum. Captain Morgan nebo Carta Negro je uz podle meho na grog  prilis aromaticky.  Uvedeme tesne pod bod varu a pridame na kolecka nakrajeny vetsi citron a na mesicky nakrajene neoloupane jablko. Udrzujeme pod bodem varu cca 20 minut.

Re: Mr. Owcrope, ten pozarnicky grog je fajn,

Pááni, to musí vonět

Mistře Owcrope,

tomu se říká vzpomínky na dávnou minulost. Jo, jo, bejvávalo. Ale ty plesy si občas (tak 2x za sezónu) střihnu rád.

Děkuji

za úsměvné postřehy z prehistorické doby, do které mně to vrátilo. Moje partička mladých patřila ,samozřejmě zaujatá proti všem tesilákům, musela na plesy jak jinak než naditá v tom velmi pohldném materiálu. My děvčata jsme oblékaly různé kasilonové,piketové,nylonové i sametové výtvory domácích švadlenek. Strašně mně tenkrát bavilo si ty šatky navrhnout a pak asi další tři léta různě přešívat, systém vždy nové. S hudbou jsme měli vystaráno.V  Přerově byl vždy nějaký uznávaný orchestr, buď dixilend ( tenkrát XI A - gymplácký s Pavlem Novákem)případně Synkopa s vedle jmenovaným, či Jaroslavem Wykrentem. Hlavně s jejich písničkami to šlo všechno lépe, texty byly české a kulturní komando z ouřadu stejně nerozumnělo o čem to je. Dechovka se dala ve vedlejším sále přetrpět. V době mírného uvolnění jsme pak v 60. letech založili tzv. Qklub, který byl známý po celé Moravě a kde hrály na pozvání různé malé kapely s ohromným potencionálem. Bar byl ve vlastní režii, sál nám dovolili zrekonstruovat ze staré kavárny , tehdy skladiště, s úžasným výhledem na řeku.Pak přišel r. 68 a bylo po srandě. Z našeho klubu udělali agitační středisko, vyhnali nás a pak nás ještě šikanovali. Byla to však také doba mládí, mladých lásek, prostě takoví jsme byli.  

Re: Děkuji

Jak já ho milovala!! Celou svou duší pubertální ! Pavel Novák.Měla sem všechny fotky,byla sem na plese s ním,on poklekl před svoji manželku a zpíval a mě snad i ty slzy tekly..Krásná vzpomínka.Dnes mám ráda Jardu Wikrenta,teď v KK vyšla jeho deska..Bože,to je sto let..

Jak já bych tancovala!

Ale můj taneční partner si o trdlování myslí svoje. U nás je zvyk (nevím, jestli je to tak i jinde), že se hrají za sebou polka-valčík-polka a pak je přestávka. Jenda se vždycky ptá - už je to valčík? - když jo, tak se jde tančit, když je ale dotázaná myslí jinde a roztržitě kývne na polku, tak se pak v kole nestačí divit, že jí ty nohy nevycházejí  - a bodejť jo, když každý má jiný počet kroků - pohled pro bohy, boha jeho  .

Re: Jak já bych tancovala!

To nic, videl jsem osoby tancici waltz na blues a opacne, lidi tancici blues o ctvrtinu rychleji a polku (uznavam, ze usinaci) SKORO o pul. To skoro je dulezity, presne o pul bych to chapal a celkem bral. Skoro o pul je priserne mimo. A osob pokousejicich se ve valciku obihat partnerku uz jsem taky par videl.

Tak mladezi ... waltz a valcik se tanci v tesnem drzeni ... vysledek: ti nejodvaznejsi maji mezi sebou jenom dvacet centimetru. Po duraznem zopakovani toho tesneho drzeni osmnact.

OT, ale zajímavé

text 

tak mám hubu od ucha k uchu

Teda Mr. Owcrop, tohle jsem potřebovala jako sůl, jsem drobátko v předvánoční nestíhací deprézi a teď se mi tedy báječně vylepšilo. Děkuju. 

Re: tak mám hubu od ucha k uchu

Taky -  nemyslí mi to dost na to, abych přičinila duchaplnou poznámu, ale děkuju.

Joooo plesy....

co já protancovala bot Krásně napsáno, všechny detaily jsou přesné, dneska se musím smát, když si sebe představím a podívám se dnešníma očima, ale trvalou jsem neměla, jen dlouhý vlasy. Kde ty loňský sněhy jsou, dneska mám na hlavě skoro ježka a o tancování si myslí svý nejen přednosta, ale už i moje koleno

to se mi to krásně četlo....

Maloměstské bály jsem začala obrážet na začátku let 80. Naštěstí jsem šikovnou švadlenu měla (maminka zvládla obléknout do tanečních i koště tak, že vypadalo jako ženská). Postřeh pánové v tesilu a dámy v beranici je přesný. 

Na venkovské bály chodím dodnes. Je pravda, že mnohdy narazíme na kapelu typu "harmonikář a dirigent", co hraje všechno možné od vysokého jalovce a troubících jelenů, přes šeříky až bílé k jede jede mašinka a hastrmane tatrmane melou. Jak dojde na hastrmana, prcháme domů.

Ale zase občas člověk narazí na nádherné lidi a občas se mu dostane neotřelé lichotky. Jednou jsem takhle na odchodu čekala, až můj nejdražší vyzvedne kabáty v šatně, když se ke mně přitočil místní chasník - malý, sporý, v mátové zelené saténové košili se stříbrným motýlkem - a povídal já si vás všiml už na parketu, tančíte jako víla, taková fortelná ženská - spadla mi brada, protřel mi oči kopřivou, já, která si tak zakládala na své éteričnosti, a fortelná ženská! Naštěstí už se blížil můj nejdražší s kabáty a já se zvládla s úsměvem rozloučit. Cestou pak můj nejdražší brblal Na chvíli tě pustím z dohledu a už mi do tebe někdo dělá... Prosim tě, víš, co mi řek'?!.... Řehtal se mi celou cestu a na talíři to mám dodnes.

No to potěší, že? Takovou éterickou robečku.

Eště že vím, jak tě nemám chválit... a za dvacet minutek jdu na bus.