Josina 21.4.2007 12:14

když jsme poprvé psali perem,

nafilmovali nás do filmového týdeníku a moje krásná mladá teta mě viděla až v Havlíčkově Brodě, jak v parádních šatičkách snaživě píšu -e-.

Ale počítače voní, takový nový počítač voní přímo opojně. A čerstvě vytištěná stránka|!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

evva 19.4.2007 20:15

Milá Vave,

možná bych radši chtěla taky  červenou aktovku,  dostala jsem hnědou. Byla ale taky moc hezká, krásně voněla . I penál, taky hnědý , po stranách měl  malé odklápěcí kapsičky na  gumy. Slabikář a Źivou  abecedu jsem měla zabalenou do modrého papíru,  mrzelo mě,  ž e jsem neviděla na  obrázky pod ním, ale obaly jsem sundala až na konci školního roku. Máme taky slabost pro ingousty, pár nevyužitých lahviček doma , nedokážu se jich zbavit.  Na půdě u rodičů jsou ještě noty psané duběnkovým zeleným ingoustem. Jako vždycky po přečtení tvých článků mám zase v hlavě spoustu vzpomínek. Mockrát děkuju, Vave.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bláža 19.4.2007 16:32

Tak jsi mi milá Vave

připomněla, že i já jsem začínala svůj krasopis plnícím perem. Málem bych na to zapomněla! Úplně vidím ty špinavé prsty od inkoustu. Můj syn už psal ve škole perem Tornádo. Násadky na redispera mám schované stále v kovové kulaté krabičce od kinofilmu. Nikdy je nevyhodím! Dělala jsem s nimi krásné grafiky! Dnes mám takový škrabopis, že v práci po sobě ani nemohu poznat vlastní podpis. A tak hezky jsem uměla psát...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Daniela 19.4.2007 15:38

Dárek tátovi

Můj syn prvňák  (teď 32) byl tak okouzlen vyjímečností, kterou dává paní učitelce inkoust červený, že ho koupil celou lahvičku tátovi k narozeninám:-)))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hanča 19.4.2007 15:37

Pořád mám schované

jako vzpomínku na 1. třídu kašičku svůj červený slabikář a modrou početnici i první učebnice svých dětí. A teď jsem nakoukla do synkova slabikáře (měl ten ilustrovaný Otou Janečkem, moc se mi ty zakrslé postavičky bez krku nelíbily) a vidím, jak jsem vzorně na každé stránce podepsaná na důkaz, že jsme spolu četli. Někde dokonce s poznámkou 2x. A hned jsem si taky vzpomněla, jak jsem mladšího synka musela při čtení hlídat, protože si nehorázně vymýšlel. Z dálky to vypadalo, jak krásně plynně čte, a přitom polovina textu byla jeho fantazie. Hotový lidový vypravěč už od dětství!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

VěraZ 19.4.2007 15:21

Dříve narození si třeba vzpomenou společně se mnou,

jak v první třídě dostali krásnou, černou tabulku s červenýma linkama, zarámovanou v dřevěném rámečku. A na tabulku pak hrdě křídou psali první pokusy a výtvory.

Pamatuje to ještě někdo z vás?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Medvídek 19.4.2007 14:59

Re: že mi v první třídě, snad hned první den nějaký kluk ukradl svačinu

To se mi málem stalo první den na gymnáziu. Vtrhli k nám pánové z posledního ročníku a vymáhali poplatky ve formě peněz či svačiny. Viděl jsem jak se jich ke mně několik blíží, tak jsem si ten chleba strašně rychle nacpal do pusy jako křeček, málem jsem se udávil, ale nedostali ho!!!  Za to pak za trest dostali mně, vytáhli pětikoruny, vařečky a takové ty pružné plastové stěrky  na těsto a dali mi strašlivé pupendo, bestie. Já jsem koupal kousal škrábal, ale bylo jich moc a byli starší...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Medvídek 19.4.2007 14:55

Re: A tak Markétka měla v penále stříbrného Parkera

Jů. Já mám taky Parkera, přímo služebního. Používám ho jenom na podpisy, na nic jiného. jsem děsnej snob.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Zuzka 19.4.2007 14:04

Jéje!

To byl ten slavný den, kdy jsem dostala povolení psát plnícím perem (já byla vzorná holčička = šprtka, takže jsem byla ve třídě první). Maminka doma v kuchyni držela přednášku, jaké je to obtížné, naplnit pero s pístem inkoustem. A že to v žádném případě nesmím dělat já, ale jedině ona. A při té přednášce mi chtěla předvést, jaká je to dřina a lahvička temně modrého inkoustu jí vypadla otevřená na podlahu a rozstříkla se po celé kuchyni. Pero jsem si plnila od té doby jenom sama...Děkuji, Vave.

• reagovat
• nahlásit příspěvek