Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: O modrém inkoustu
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Fallowa 19.4.2007 12:23Vavísku, Ty jsi živá paměť národa |
-normálního,všedního života.Dodnes vidím starou,poškrábanou a pokaňkanou lavici s kalamářem plným inkoustu,do kterého kluci strkali holkám dlouhé vlasy,nebo do něj hodili náušnici,která při tělocviku vypadla z ucha,taky prstýnek, který odmítla holka dát klukovi z lásky skončil na dně kalamáře.Já jsem přestala mít ráda násadková pera ve vyšších ročnících kvůli rýsování, kde se musely důležité obrysy vytahovat tuší, k čemuž sloužilo tzv.redispero
.Pero,které mělo na špičce ne hrot,ale malou, kulatou plošku,nesmělo být moc namočené,jinak se tuš rozmazala po pravítku i papíru a člověk mohl začít dělat rys znovu
.Jak já nenáviděla geometrii a rýsování
!A ještě táhnout do školy kromě tašky i rýsovací prkno
a příložník, který jsme používali rádi jako zbraň při třídních bitkách
.Díky za krásnou vzpomínku!
|
|
baty 19.4.2007 12:47Re: Vavísku, rýsovací mučení začínalo u rýsování "razítka" vpravo dole - autor,třída,název,fůůůůj, napřed pět zkažených rámečků, potom kaňa v poslední vyplněné rubrice, půlnoc dávno minula a na rysu nebyla ještě ani čárka! Jednou jedinkrát jsem si nechala udělat rys od nastávajícího krásné sestřenice, konstruktéra leteckých draků těsně před absolutoriem vojenské akademie. Dostala jsem stejnou čtyřku jako vždycky, kantor se díval už jen na jméno, ne na výrobek. Nebo to byla pedagogická facka, já nevím. A když jsem přišla na umístěnku na obor dějepis čeština na 5.ZŠ Krnov, dostala jsem na doplnění chybějících hodin výuku r ý s o v á n í. V devítce, díky Nejedlého reformám jen o šest roků mladší než já.Tak jsem se prezentovala s kružítkem a veletrojúhelníkem u tabule jako Laurel a Hardy,inzerovala to dopředu, bavili jsme se všichni, a když jsem po roce milostí osudu prchala zpět do Brna do Akademie,dostala jsem na rozloučenou vysvědčení s pětkou z češtiny a dějepisu a jedničkou z rýsování "abyste, souško, měla jednou známky, jaký jste ještě nedostala". Eště ho mám schovaný. |
|
|
Xerxová 19.4.2007 13:28Teda Baty - - moc hezké vzpomínání. Já to rýsování zase milovala, na průmce jsem dokonce jako brigádu pro výzkumák rozkreslovala tuší na pauzák díly nějakých strojů. A jak jsem byla důležitá, když jsem musela podepsat, že ty rysy nikomu neukážu!!! Japonci a Američani určitě na ty šroubky čekali v zástupu.... Ale každá korunka byla dobrá, a já to měla rychle |
|
|
Medvídek 19.4.2007 14:51Re: Re: Vavísku, Taky jsem to nesnášel. Já mám tak trochu rozklepaný nešikovný pazoury a ty pera s jakousi nádržkou na násadce jsem proklínal. |
|
|
Dede 19.4.2007 15:14Re: Re: Re: Vavísku, Já jsem zkusila udělat na gymnáziu vlastnoručně jeden rys a za celý večer práce to byla čtyřka jak vyšitá (ne neprávem, uznávám). Tak jsem se zařídila pragmaticky a uzavřela smlouvu s jedním klukem, který skvěle a pečlivě rýsoval, ale dekriptivní geometrie mu nešla. Já jsem rysy vyřešila a on je nakreslil. A jak nám to hezky šlo! Pokud vím, nebyli jsme odhaleni... nebo možná jo, ale potrestáni nikoliv... |
|
|
Medvídek 19.4.2007 15:25Re: Re: Re: Re: Vavísku, No....u nás při deskriptivní geometrii soudruh profesor naštěstí nevyžadoval bůhvíjak pěkné rysy, hlavně když byly fakticky správně. Ale při technickém kreslení, tam to muselo být jak z AutoCADu a to bylo pro mně vždycky na pět pokusů jeden rys a stejně byl za tři nebo za čtyři. |
|
|
Zuzka 19.4.2007 16:22Re: Technické kreslení Jediné štěstí bylo, že kámoška měla příbuzného v LIAZu, kterýžto tam pracoval v konstrukčním oddělení (či jak se to jmenovalo), takže alespoň jeden důležitý rys (abych nedopadla neslavně) byl z ruky profesionála. |
|
|
terra 19.4.2007 16:33Prosím nebít, já se tedy přiznám. Měl jsem rád deskriptivu a technické kreslení, bavilo mě dělat rysy a od první třídy píšu perem (samozřejmě plnicím), pokud si mohu vybrat. Údajně mám na první pohled velmi úhledný rukopis - ale jen do chvíle, než se ho někdo pokusí přečíst. Ty vzpomínané "číňany", samozřejmě šedostříbrné a s oblou špičkou jsem vzal na milost, protože se nemusely tak často plnit. A dřevěné penály s pery? Ty chová jako oko v hlavě moje švagrová, takto výtvarnice občas se zabývající i kaligrafií ( i když nijak moc a žehrá, že by chtěla víc, jenomže zkuste si tímhle oborem spoluvydělávat na tři malé slečny a věkovitou nemovitost). A vedle per i různé úžasně špičaté štětce z všelijakých vzácných chlupů, a roztírací tuše a vůbec... Máme od ní doma v kuchyni v rámečku kaligraficky vyvedený recept na "šišky třené v pánvi" opsaný z nějaké středověké kuchařinky. To, jak jsme se je pokoušeli podle namalovaného receptu realizovat (a nakonec jsme je i uvařili a snědli), to by bylo na povídku. Dodnes se rodinně bavíme na náš účet. |
|
|
Fallowa 19.4.2007 18:06Re: Prosím nebít, Milý Terro,napiš recept na "šišky třené v pánvi" i s povídáním o jejich realizaci do Mlsotníku,prosííííím |
|
|
zana 19.4.2007 18:49Re: Re: Prosím nebít, taky bych ráda, Terro, prosím prosím |
|
|
terra 20.4.2007 10:06Re: Re: Re: Prosím nebít, Slibuju, že se časem historicky znemožním. Bohužel, hned to asi nebude. |
|
|
WWW 19.4.2007 11:49Kalamare meho detsvi Mi pripomenul tenhle pekny clanek. Najednou bych je chtel mit zpatky. Mit znova umazane ruce od inkoustu, pani ucitelku Marikovou nad sebou, jak rika : "WWW, to je proste hruza." Ja ty kalamare nemel rad ! Ja si jich nevazil, namacel jsem tam holkam copy. A ted bych je chtel zpatky. Pani ucitelko Marikova, ja bych si dal zalezet ! Psal bych peclive. Bachrate "A", male "s" jako list ze stromu, male"r" jako sestku dole vlevo jak rikal pan Cemr kdyz bral vrtacku a ja se bal. Psal bych pani ucitelko vzorne i cislice. Nulu, co se tak rada k jinemu cislu prifari a pak je dulezita. Sestku, chudaka s oteklyma kotnikama., ctyrku, co stoji, kam ji clovek posadi. Ano i trojku pani ucitelko, Rozprazenou naruc ma ta trojka a ze uz jsem pani ucitelko dospely, tak mne napada u ni jen to bodre ceske "mezi kozy ". Ale psal bych i sedmicku s brigadyrkou na hlave, pysnou, ze je vsude v pohadkach a i devitku, co ma oteklou hlavu a uz se tesi, ze z ni bude za chvilku desitka. Psal bych vzorne pani ucitelko Marikova. Jen kdyz mi nekdo vrati kalamare meho detsvi. Uvidite !!. |
|
|
dalmatin 19.4.2007 13:39Re: Kalamare meho detsvi Krásné! Taky bych se v lecčem polepšila. A v něčem naopak! |
|
|
baty 19.4.2007 11:46Vave, jednička červeným inkoustem kterým jsem si psala doma do tajného sešitu kocouří drápaniny s kaňkama, když mi ta nejhodnější paní učitelka Mechlová pořád nutila tu blbou tužku a už jsem byla poslední ve třídě. "Kocouři,kocouři, já se vás bojím" byla kantorská mantra nad mým písemným projevem ještě ve třídě druhé. |
|
|
Vave 19.4.2007 11:44Děkuju všem! Za zaťukání a vzpomínky |
|
|
dalmatin 19.4.2007 10:54Chtěla jsem napsat Vavísku, to je krása - ale to už napsala zana |
. To neva, je to krása a klidně se budu opakovat. Taky jsem měla vždycky černou "čínu" se zlatým krytem, ty ostatní nebyly tak elegantní. A moje dcerka, když nastoupila do první třídy, dostala od mé kamarádky růžové, perleťové plnící pero. Bylo takové holčičí, krásné a stálo cca 8,-Kč. S tímhle perem prošla základní školou, gymnaziem i vysokou. Manža má rád pěkné tužky a každý rok od něho dostaneme diář a pero nebo propisku. A tak Markétka měla v penále stříbrného Parkera a růžové pero z tržnice. Psaly stejně.|
|
Li 19.4.2007 11:03Re: Chtěla jsem napsat Dalmatínku, už je Ti dobře |
Vše OK? |
|
baty 19.4.2007 11:42Re: Re: Chtěla jsem napsat to je dobře, že už jsi zpátky, palce držím furt! |
|
|
dalmatin 19.4.2007 12:50Re: Re: Chtěla jsem napsat Jsem ok |
Děkuju Vám všem, moc, moc, moc, moc...|
|
YGA 19.4.2007 11:08Ahoj puntíkatá, vítej, jsem ráda, že jsi už tady - je ti lépe? K tomu růžovému peru - tvoje holčička byla a je zřejmě velmi pečlivá, když pero vydrželo tolik školních roků - obdivuju (mám taky holčičku - 17 járů, ale růžové pero by zřejmě nepřežilo týden |
- i když, možná, někde na dně šuplete - nesnáší totiž růžovou barvu|
|
dalmatin 19.4.2007 12:48Re: Ahoj puntíkatá, Nojo, ona mi to ta mladší vynahradila. Jeden čas měly společný stůl, rozdělený lepící páskou. Na jedné straně úhledné hromádky, na druhé polovině nebetyčný bor/del. Zabily by se, berušky moje. |
|
|
zana 19.4.2007 18:52Re: Re: Ahoj puntíkatá, nazdar, Puntíku |
|
|
dalmatin 19.4.2007 19:02Re: Re: Re: Ahoj puntíkatá, se ví |
Právě jsem honila našeho puntíkatého Romea po vsi - je ohleduplný, nešel daleko. |
|
zana 19.4.2007 20:31Re: Re: Re: Re: Ahoj puntíkatá, to je od něj fakt pěkný. Ale určitě už se těší, až budeš v plný kondici, přece jenom zvládnout ty hormony není žádná s.randa |
|
|
Li 19.4.2007 10:47Vave jako vždy - moc krásně napsané, voňavé, prostě "vavískovské" |
|
|
Vave 19.4.2007 11:42Re: Vave Lídošku! Tys mě dostala! |
|
|
Štětinka 19.4.2007 10:36Jé to je zase vzpomínání... patřím tu sice k těm nejmladším, ale živě si pamatuji své trojky ze psaní, přidělení plnícího pera mezi posledními kluky ve třídě. Ale Zkumavka pro nás měla doma v sekretáři schovaná starší a komplikovanejší pera. Ne ty ošklivě vybledle barevné, ale všechna černá, některá se plnila pomocí zmáčknutí šišatého minibalónku, jiné nasávali inkoust vytahovací pístkem a ty nejzajímavější byli šroubovací. Pomáhalo mi to zpestřovat nudné hodiny psaní, které mě nikdy nebavily. Naprostý útrum naděje na hezké psaní mou rukou mi dala naše soudružka v sedmičce, kdy jsme všichni dostávali z diktátů pětky, protože za hrubku bylo považováno i každé sebemenší přerušení slova v rámci rychlého psaní. To mě tak otrávilo, že už nikdy nebudu psát hezky |
|
|
Judith Saebel 19.4.2007 10:26Díky za vzpomínky Milá Vave, připojuji se k ostatním a moc děkuji za pěkné vzpomínky na dětství. Taky jsem milovala čínské propisky, a moc jsem litovala, že se tu u nás neprodávají. Až před pár lety jsem narazila na korejské propisky, které sice nevypadaly jako ty čínské, ale psaly úplně stejně. Navíc nepouštěly inkoust, jako ty moderní, mnohem dražší. Já si tenkrát koupila jen jednu, a tedˇ už je nemůžu nikde dostat. |
|
|
YGA 19.4.2007 10:09Tak psaní a plnící pera - to byl u mně taky horror K plničce jsem se vrátila - jako většina z nás Dopisy jsem v dospělosti psala zásadně "psacím tiskacím", jinak si adresát nepočetl. A dnes si mnohdy nepočtu ani já |
|
|
julča 19.4.2007 8:48Krásné vzpomínky... Já už jsem ta "bombičková" generace, ale chodila jsem v Bystřici nad Pernštejnem do lidušky a tam jsme měli staré dřevěné lavice se skloněnými deskami a kalamáři...dodneska si pamatuju, jak vrzaly ty sklapovací židličky...děkuju Vave za krásnou vzpomínku |
