jiný Honza 4.4.2007 20:06

Konečně můžu psát!!!

Lidičkové milí, konečně sem může zase něco napsat. Když jeden z práce nemůže a domů chodí večer a zbitý, tak už nemůže ani napsat, jk je to vaše povídání krásné a milé a něžné. A jak by rád pohladil všechny ty pejsky (nebo pýsky?) a kočičky a jak by rád potřásl podanou rukou a pogratuloval tam do dálky a popřál štěstí a objal všechny ty milé, hodné lidičky tady kolem.

Prostě i když nepíšu, tak čtu a jsem v duchu s vámi a díky za to, že tady jste.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zana 4.4.2007 17:40

rybníky a rybníčky

Beňo, paráda. Taky jsem hned začala vzpomínat. Jako dítě jsem jezdila na chatu k Řevničovu, tam byly krásný rybníky. A jak jsem byla pyšná, když jsme s kamarádem přeplavali Bucek (ono to může být tak půl kilometru, tak to tehdy byl docela výkon).

Dneska považuju za nejhezčí lesní rybníčky v Brdech. Je jich tam spousta, většinou tak velikosti obýváku, zvěř tak chodí pít, je tam spousta ptáků a hmyzů a všeho. Takový oázy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Beňa st. 4.4.2007 16:49

Díky moc.

Všem moc a moc děkuji za nádherné "vodní" příspěvky, jsem ráda, že mé vyprávění probudilo tolik krásných myšlenek, vzpomínek, snů, každý máme nějakou tu svou milou říčku, potok, rybník, nádrž... Je to moc pěkné si  všechno, co jste napsali,  představovat (třeba toho kněze žehnajícího rybníku - Terro, to je úžasné!!!). Děkuji.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Zuzka 4.4.2007 16:31

Páni, to je ale krása!

Já jsem na vodu vysazená - nejsem Vodnář nadarmo. Pod domem ještě pořád horská říčka, nejoblíbenější místo dětských her, kdy po obrovských balvanech človíčci prolézali jejím korytem, přelézali jezy, nad nimi se učili plavat, i když teplota vody byla tak 15 stupňů. Na "ostrovech" si hráli na piráty, zakládali zahrádky (které odnesla první větší bouřka). Pamatuju se i na potůček, na kterém se máchalo prádlo za starou prádelnou, kde šéfovala stará paní s drdůlkem bílých vlasů. Jéje, děkuji za tu připomínku, Beňo a ostatní.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bláža 4.4.2007 16:23

Romantika

Nádherná atmosféra se na mě přenesla z těch fotek a obdivuji tatínka - jak krásně zachytil své vzpomínky....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

PetraK 4.4.2007 15:31

Beňo

Díky moc za krásný, voňavý a přímo prázdninový počtení. Jsem taky člověk vodní a kdejaká louže mě přitahuje jako labradora. Mám z jedné dovolené fotku jednoho takového začarovaného rybníčku v zapadlém koutě. Ta fotka má tak skvělou atmosféru, že mě pokaždý hodí do toho okamžiku, kdy jsem tam byla. A ty fotky u článku jsou přímo čarodějný, už totiž cítím to sluníčko a jak si ráchám svý uťapaný hnátičky v chladivý vodě. Joj, huž habí to byloooo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

baty 4.4.2007 15:26

Beňo, děkuju

to je krááása a celá ta diskuse, kterou jsi rozvířila, přišla jsem až teď a  zase je tu někde tolik té cibule,kde se tady poslední dny furt bere

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hanča 4.4.2007 13:26

Beňo, to je ale nádhera !!!

Povídání je kouzelné a ty fotky, ty fotky - jak z reklamy na jihočeské rybníky ! (To se vám fotilo, když byly tak krásné mraky !) Krajinu s vodou mám ráda, i když raději mám tu živou, tekoucí. Naším městem protéká řeka Ploučnice a po obou jejích březích vedou cestičky, takže i v centru města "u řeky a ve stínu stromů" je příroda. Máme to tam s Alfem prochozené skrznaskrz, chodíme k jezům, pozorovat kačeny a když je horko, může chlupatec seběhnout a ochladit si břicho v řece. (Dál nejde, vydrží ještě pocákání hřbetu, ale opustit pevnou půdu pod nohama - dobrovolně nikdy !) A mně se pokaždé  zdá - i když se nenamočím - že se od řeky vracím celá umytá.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

alimo 4.4.2007 11:18

Krásné zamyšlení

 a nádherné fotky. Vyrostla jsem u řeky, ale ty velké a klidné vodní plochy mají své kouzlo. A se západem slunce mám asi nadoživotí spojený krásný obrázek panoramy mého rodného města s barevným pozadím zapadajícího slunka...v růzvých odstínech sytě žluté přes oranžovou až k rudé. Tenkrát moc nebyla berevná fotka a já malovat neuměla (a neumím ), ale vždycky jsem toužila tu nádheru zachytit....

A tak mě napadá...ta panorama je tam pořád a slunce zapadá pořád na západě...a nemám to daleko...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

evva 4.4.2007 10:50

krásně napsaný článek,

je mi velmi blízký. Máme malou obyčejnou chatu přímo u jezera, dovedu se dívat  na vodní hladinu celou věčnost, hlavně brzo ráno a pozdě večer.  Bohužel chráněná oblast, klid a romantiku narušují šerfiové, placení od přistižení lidí (včetně nás) blízko vody.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Beňa ml. 4.4.2007 10:27

Asi by to byla jiná kapitola,

ale také vzpomínám na vesnickou "nádrž" a potok ve vsi, kde bydlela naše babička s dědou.Tehdy mě, jako 5ti letému dítku připadalo obojí tak obrovské, a voda ve mě budila respekt. V potoce pod stavidly, kde se také pralo prádlo a potom bělilo na louce a vonělo to tam po mýdle s jelenem, jsem se učila plavat. Nad stavidla do hloubky jsem si tehdy netroufla, to bylo výsadou starších vesnických kluků, kteří skákali do vody ze stavidel a za to se jim od nás malých, dostávalo zaslouženého obdivu. Nádrž na koupání nebyla, tehdy tam celá vesnice vyháněla kachny a husy, a na pastvinu za nádrž jsme zase chodily pást krávu Šeku. Ale v zimě, to se nádrž proměnila na kluziště a my se tam se ségrou chodily klouzat, brusle jsme snad tenkrát ještě ani neměly. Starší kluci tam hrávali hokej, včetně našeho od nás o málo staršího strýčka, který nás vždycky tak nerad brával s sebou! Dneska, když mi to čas od času nedá a jedu se do těch míst  podívat, vždycky se mi tyhle obrázky objeví před očima. Akorát je tam všechno nějak menší.....  

• reagovat
• nahlásit příspěvek

terra 4.4.2007 10:13

Díky, Beňo,

tak jsem se tu zasnil a na fotky koukal a koukal... Jsem člověk poříční, taky mě řeka naučila plavat, a dívat se a poslouchat... a milovat... Ale rybníky jsou moje životní umanutost, prokletí, úděl - a nějakých deset let i práce. Vidět, jak se napouští - poprvé po skoro 150 letech - obnovený rybník, na jehož hrázi dvojřadá alej dubů pamatuje Štěpánka Netolického, vědět, kolik lidí se k jeho obnově muselo spojit, nadchnout a pracovat... Vidět ožívat soustavu lesních rybníčků na Vysočině se studenou, po rašelině zahnědlou vodou kyselou tak, že i siven udělá BRRRRR!!! a jde bydlet jinam...Poslouchat promluvu kněze, kterému se obřadní roucho omotává kolem hlavy v prudkém větru, a on opřený o strom žehná nově vzniklému dílu, aby bylo všem k užitku a nikomu ke škodě (ten rybník se jmenoval Hamerský, jak duchovní, to nemám zdání). Beňo, tušíš vůbec, kolik tu takhle poránu kolem mě brousí vzpomínek? Netušíš, ale to neva - moc díky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

JakubS. 4.4.2007 9:48

Teda, jít si ve všední den ještě ráno s pískama

k lesnímu rybníčku, to je úžasné.

Stojatá nehybná voňavá voda, trochu - právě tak - zahnívá, a okolo cigára a rákos a jakési staré hnízda a měkké bahénko a třeba trošku písku a pár šutrů a třeba i velký pískový balvánek, a kvákání a skokani a pulci a kovová vážka a pár šídel se míhá naproti a najednou něco špíchne a ukáže se kulatý tmavý rybí čumáček a mokrý smaragdový mech a už má pyšně vystrčené ty své nespočetné eifelovky a nad hlavou moudré borovice ('Vrba!) a v hrázi zahnívá a zarezává tmavé stavidlo a vedle orseje kam se podíváš a dál blatouchy a odněkud neúprosně i cikády a ovšem už jsou tu i komáři a opodál obrovské rezavé mraveniště s černým lesklým hemžením všude, kde jsem kdysi pořád a pořád zoufale vyhlížel toho Jediného - Ferdu - o tolika věcech jsem se s ním potřeboval poradit, pak mi ho ale naštěstí nahradil děda - a nebudou tu ti dva - ? Ten starý rozmrzelý - s hlasem starého Vydry, už nikdy jinak: ...tam bude klid, tam bude mír... Určitě. A na vrbě hlavatce naproti určitě večer bude kolega od pana Lady, až vyjde neslyšný úplněk... a z tmavé vody začnou stoupat bílé páry, a hastrman si ty své holky ovšem musí hlídat, když už ta jedna... tehdy...

• reagovat
• nahlásit příspěvek