"Ten rybník s loďkou dřevěnou tu čeká na nás dva. Tak pojď a hraj si s ozvěnou a zpívej to, co jááá..." Blatensko, to jsou především rybníky. Nedávno jsme zde navštívili naše příbuzné, abychom se pomazlili s kouzelnými štěňátky jezevčíků drsňáčků, dřív než se rozběhnou do světa. Před návratem domů zbyla ještě chvilka se projít. Vlastně to byla nutnost, naši psi totiž nedostali svou obvyklou denní dávku pohybu a kdo by pak s nimi doma vydržel...

A kam jinam se tady vydat než k rybníkům. Už jen jejich krásná česká jména lákají k bližšímu seznámení - Kapsov, Radov, Smyslov, Pálenec, Kuš... Slunečný den tohoto předčasného jara se schyloval k večeru a zapadající slunce vyšplíchlo všechen zbytek své zlaté záře po hladině rybníku. Oslňující začátek překrásného představení na jevišti přírody nás zcela uchvátil. Mlčeli jsme a fotili. Pozvolna ale někdo v zákulisí pozhasínával, až zbyl jen odlesk... Kouzelný podvečer.

Přemýšlím jak to přijde, že já člověk říční, se v kraji rybníků pokaždé cítím, jako bych se vrátila domů? Jsem "křtěná" řekou, řekou voněly moje prázdniny, plavat jsem se naučila v řece, zažila romantiku táboráků u řeky, podél řeky vede nejoblíbenější trasa mých procházek, ať už jsem tudy courala s mým prvním psem, s kamarádkami, s mými láskami, potom s dětmi a teď zase znovu s pejsky. Nevyměnila bych za žádnou jinou vzácně čistou vodu mojí řeky, v níž jsou vidět kameny na dně a pstruzi.

Jen když déšť nebo jarní tání přinese z hor slaťové vody, zbarví se řeka do tajemné temně hnědé. Vody spěchající kupředu mi přináší touhu po dálkách, někdy až tesknotu. Proto všechno nevýslovně miluji řeku, která se vine mým městem. Řeka je součástí mého života. Ale ty rybníky!!!!

Něco neskutečně milého, šťastného se mi rozleje po duši... Klid, pohoda.. Možná je to tím, že obraz vesniček s rybníky je takový ryze český a člověk ho má podvědomě někde uvnitř ukrytý. Možná mi ten pocit předali v genech moji předkové... Rodištěm mého otce je právě taková ves s rybníkem a v tátovi rybníky vždycky probouzely vzpomínky na klukovská léta. Jakpak to napsal ve svých zápiscích?

"Rybníky - ta nádherná zrcadla v lukách, ve stínu vrb a olšin, obrostlé orobincem, puškvorcem a rákosem, pro nás tehdejší kluky místem hojných zábav. To bylo naše moře. Hrdinou letního dne byl ten, kdo ho přeplaval a musím říci, že se nám to později povedlo všem. V rákosí jsem měl schován vor sbitý z dřev a doma zhotovené pádlo, na něm jsem čeřil hladinu pro nás kluky tak rozlehlé vodní plochy. Často jsme také dělali piráty ve ve velkých neckách tajně doma vypůjčených. Voda byla krásně vlahá, rybniční vůně vodních rostlin, obloha zrcadlící se na hladině, rej vodního ptactva, hejna dřepčíků a tiplic, to vše patřilo k romantice letních koupelí..."

Tak krásně se mi vzpomínalo a snilo, ale přicházející soumrak brzy otočil naše kroky zpět k autu a zbytek poezie už jsem doprožívala jen z okna auta. Bylo to krátké, ale krásné. Určitě se sem vrátíme a už mám v hlavě trasy, které prochodíme.