Cítím to v chládku, který se k večeru odněkud objeví, vidím to na trávě, která ráno vypadá skoro jako nová. A na co budu vzpomínat, až bude ráno jinovatka, přes den zataženo a večer sychravo?

Vosa

To si tak sedíme v hospůdce a najednou - kde se vzala, tu se vzala - pivní vosa. To jsou ty, co ani ne tak kytiček, jako piva by si sosly. A téhle už se to asi povedlo. Létá nejistě, směr nedrží, spíš jsou to takové poskoky, jako když nebožtík Blériot vztyčoval základy letectví. Vlídně k ní hovořím: "Blbečku, máš to zapotřebí? Copak slušný vosy tohle dělají? Zalez si někam a vyspi se z toho." Ale ona ne, do ní vjela hyperaktivita, a že musí ... a ještě musí ... a ještě by si drobet cucla... "Tak to teda ne, ještě mi tam spadneš a kdo tě bude tahat ven. Pojď na prst, trubko, šoupneme tě do kytiček." Kdepak kytičky, za chvíli je zpátky a znova a ještě. Je naprosto neagresivní, po prstu se motá způsobně, ale s vytrvalostí hodnou významnější příležitosti. Nakonec opravdu odpadla a mě to skoro mrzí.

Vlastně nevím - vosy na pivo létají. Ale opijou se? Nebo jsem si to vymyslela? Každopádně na nametenou vosu ráda vzpomínám.

Netopýři

V téhle momentce stojíme u nás na vyhlídce. Skála nad Vltavou je vysoko a dolů spadá skoro kolmo. Na jaře tu pasou ovce a kozy, aby nezarostla trním a zachoval se původní, hodně květnatý typ vegetace. Proti nám je Sedlec, ale říkáme, že se sem chodíme koukat na Babu (i když zřícenina z téhle strany stojí spíš pod kopcem a dá trochu práce ji najít).

Chodíváme se sem dívat na vlaky, ale taky na pouštění draků a letadýlek. I pejskařů tu bývá spousta, je to tu dost velké na vyběhání a více méně oplocené. Teď je kolem osmé večer, slunce už pomalu zapadá, ale ještě se nešeří, aspoň mně se zdá, že je ještě denní světlo. Ale ne, někteří netopýři už si přivstali. Že by letos ještě jednou vyváděli mladé? Létá jich tu více méně pohromadě takový hlouček, snad čtyři... Vzhledem k tomu, že přímo před námi je hluboko dole Vltava, létají netopýři chvílemi v nezvyklé výšce. Létají i těsně kolem nás a my máme radost, že můžeme v klidu pozorovat jejich křivolaký let. Koukáme chvíli na ně, chvíli na vláčky dole, občas na letadla nahoře. Brzy už nejspíš vyrazí ven ježci... někdy je docela hezky i ve městě.

Přívoz

Tohle vyprávěl synek. O víkendu si s kamarády udělal výlet na kole a vracel se směrem od Šárky. Znamená to, že byl na nesprávné straně Vltavy. Bydlíme v oblasti, kde řeka není široko daleko přemostěná, zato jsou tu celkem tři přívozy. Poměrně velká loď jezdí do Roztok, pak jedna do Sedlce a třetí docela maličká z Podhoří do Podbaby. Na tu maličkou měl namířeno. Dojel docela pozdě, převozník "zatahoval" a na druhou stranu už nechtěl. Nicméně pravil, že on teda jede na pivo a, kdyby mladý pán měl zájem, vezme ho sebou. To pivo se čepuje na naší straně. Takže mladý pán jel přívozem dobře dva kilometry prostředkem večerní Vltavy, která v těchto místech vypadá jako opravdická řeka a když nad ní letí letadlo, tak se čára z jeho trysek zrcadlí na vodě a zdá se, že přes ni vede cestička. Jeli kolem pastviny s žirafami (nezapomeňte, že jsme u výběhu ZOO), potom podél příkré bohnické skály a zastavili u psího útulku, odkud se ozýval večerní štěkot.

Dali si spolu jedno a synek vysvištěl nahoru. Přijel už skoro za tmy a říkal, že tento způsob dopravy může doporučit.