Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

NÁÁÁDHERA

TYHLE BREBTY STOJÍ ZA TO. MYSLÍM, ŽE SMYSL PRO HUMOR SE DÁ MĚŘIT PODLE DOBY, PO KTERÉ AUTOR NĚJAKÉ TAKOVÉ HLÁŠKY USOUDÍ, ŽE JE TO PRIMA HISTORKA MEZI KAMARÁDY.

Re: NÁÁÁDHERA

 TA HISTORKA SE HODÍ NEJEN MEZI KAMARÁDY, IVO. TO JE HOLÝ FAKT A  TAKY  MOJE SNAHA  POTĚŠIT NĚJAK   UBOŽÁKY, KTEŘÍ SE V TĚCHTO STRAŠLIVÝCH VEDRECH HARCUJÍ  VŠEMOŽNÝMI DOPRAVNÍMI PROSTŘEDKY. JÁ TAKY JEŠTĚ PAMATUJU DOBY  , KDYŽ JEZDILA PARNÍ LOKOMOTIVA NA TRASE STARÝ  MOST- ÚSTÍ NAD LABEM. V TĚCH VEDRECH TO BYLO HROZNÉ. OKNA SE  SICE OTEVŘÍT DALA, ALE JEN ZA TU CENU, ŽE ČLOVĚK DORAZIL DO CÍLOVÉ STANICE JAK UMOLOUSANÝ A " ZASAZENÝ"  BEZDOMOVEC.  POKUD SE CHTĚL V TOMTO  VLAKU POSADIT, MUSEL SI SEDADLO NEJPRVE OTŘÍT, ABY NEMUSEL STÁLE PRÁT. TO VÍŠ, TEHDY BYLA AUTOMATICKÁ PRAČKA TEPRVE NA STARTU SVÉ KARIÉRY A STÁLY SE NA NI VELMI DLOUHÉ FRONTY A I PŘES NOC. DOSTAL JI JUEN TEN, KDO MĚL DOBŘE PODPLACENÉ  ZNÁMÉ  PRODAVAČE.PRALO SE JEDNOU TÝDNĚ V OBYČEJNÉ VÍŘIVCE A MÁCHLA SE V NĚKOLIKA VODÁCH A RUČNĚ. BYLA TO DOSTI VELKÁ DŘINA, TAKŽE SI JI ČLOVĚK RADĚJI UŠETŘIL.OČI TRPĚLY TAKY OD POLETUJÍCÍCH SAZÍ. DNES JE JÍZDA PÁROU POVAŽOVÁNA A CENĚNA JAKO TURISTICKÁ A VELMI ROMANTICKÁ ZÁLEŽITOST A RARITA, ALE PRO TOHO, KDO TAKTO DENNĚ DOJÍŽDĚL  80 MINUT TAM A TUTÉŽ DOBU ZPÁTKY TO NEBYLO NIC PŘÍJEMNÉHO. DNES TO JSOU JEN NOSTALGICKÉ VZPOMÍNKY.

Nazdááááár Zvířetníci

ještě jsem nepřečetla články natož komentáře. Hlásím příjezd, likviduju binec a zítra se na moment stavím

AHÓÓÓJ, IVKO

TO TEDY NEBYLA ZROVNA DLOUHÁ DOVOLENÁ, NENÍ LIŽ PRAVDA? BYLO TADY DOST MRTVO. JASNĚ, JE LÉTO A DOVOLENKY V PLNÉM PROUDU.  NAČ SI STĚŽUJU....TAK SE MOC NEHOŇ, AŤ NAČERPANÉ SÍLY MOC BRZY NEVYČERPÁŠ NA ZBYTEČNOSTECH.

pokr.

Teprve pak se mi udělalo špatně. Pak mi už bylo jedno, že naše prochajda skončila ze všech úhlů fiaskem (cvíčo utnuté v půlce, nevyvenčení pesi, všichni zmoklí na kost) hlavně, že mám Jejmíska na konci špagátku. Teď už ho jen tak v náročnějších situacích nepropustím

Milí zvířetníci!

Neuplyne den, abych sem alespoň nenahlédla a nepokochala se milým vyprávěním a radami...

My už se trochu známe, psala jsem sem svého času povídání o tehdy své jediné  hafuši- pudlíkovi Jejmíkovi... a také jsem sestruchou Heduše, která si nyní lebedí zcela zaslouženě v Itálii.

Nyní jsou pudlíci dva - ten druhý je psychicky malé pesečí miminko, jsou mu teprvá 4 měsíce, ale fyzicky je to obřík nad obříky  takže příhody se nám jen hromadí...A co se týče hromadných prostředků, tak máme jednu příhodu, kterou jsem vydejchávala ještě týden Za nechutného deště jsme vskočili do prázdného busu a jelikož je výstup a nástup se dvěma psy na jednom vodítku poněkud psychicky náročný, tak poslušného Jejmíka jsem odpoutala. Seděl vzorně u nohy a když jsem vystupovala zavelela jsem Jejmi k noze jdeme hop! Což bylo asi mnoho povelů, navíc deště spousta a tak odmítl se byť jen pohnout. To jsem zjistila až venku, když jsem opatrně vyvedla naše pejsečí mimátko- Tonouška. Dveře se zavíraly...i zařvala jsem jako lvice, vrazila nohu do dveří a v náklonu(abych Tondovi nepřivodila kotoulový stav) jsem chytla Jejmuli za krkem a vyrvala ho plechové obludě ze chřtánu.

Velká chvála

pro JoVo za kuře zapečené v nádivce.. přesto, že to byla s nádivkou moje premiéra, to dnes tatík ohodnotil velkou chválou a žádostí o opakování a pak se úplně přežraný s funěním odvalil "přemýšlet"

WWW, jsem ráda, že ses sem zase podíval..doby, o kterých píšeš, jsem nezažila a tak se ráda poučím ze zážitků druhých.. Přeji krásný den do Savojska...

Pro Zvířetníky - nabouranýmu kamarádovi vyndali minulý týden stehy a už neví, co roupama.. Dneska se vydal plavat do Podolí - má to tam přes půl Prahy, ale zřejmě mu to v tom vedru za to stálo. Prej musí vyzkoušet, co tělo vydrží..

Re: Velká chvála

Jojo.V jeho věku,to se to zkouší.Hlavně,že už je OK.

Mám taky

jednu vzpomínku z doby,kdy jezdily tyto tramvaje:Tenkrát si brácha pořídil psa,NO - jmenoval se Kazan(ten pes).Jednou v sobotu jsme i se psem jeli na chatu - přijela tramvaj,Kazan vlítl dovnitř,brácha mi dal vodítko,abych šla s Kazanem dozadu a on že koupí lístky a přijde za námi.Ale Kazan to pojal po svém - protáhnul mě tramvají a vystoupil ještě otevřenými dveřmi ven;jen jsem vypadla z tramvaje za ním,dveře se zavřely a tramvaj odjela i s bráchou!Já vlála na konci vodítka asi čtvrt hodiny za Kazanem,který se zřejmě rozhodl,že mi představí všechny místní fenky.No,když nás brácha našel,oddychla jsem si,protože Kazan by mi neublížil,ale poslouchat 15tiletou holku nechtěl a nevím,jak bych ho přiměla sama dojít na nádraží a nastoupit do vlaku...

Hele lidi, dejte už tomu chudákovi www pokoj!

Vždyť on už sem pomalu nesmí páchnout, aby nemusel okamžitě napsat veselou historku! Nechte ho, ať píše když má čas a chuť a taky ho nechte sem tam obyčejně klábosit. Ona někdy není chuť, někdy inspirace  často není čas sednout a pořádně to napsat.

Tak se www už nebojte a klidně tu kláboste , jak vám libo.

Souhlas s klábosením.

Souhlas s klábosením www.

LENKO, :-))

MOC PEKNE, ALE MUSELO TO BYT HOOOODNE DAVNO. VETSINA LIDI DNES UZ NEJAK ZTRATILA SMYSL PRO HUMOR.  PRIPOMELO MI TO, KDYZ JSEM BYLA S KAMARADEM V CESKU V 98. NACVAKANEJ AUTOBUS CI SALINA JE PRO NAS UZ CELKEM NEZVYKLA, TUDIZ SRANDA ZA KACKU. NO A JA SE TAK CHYTRE ZEPTALA, STOJI-LI NA JEDNE NOZE, A TO SVE, PROTOZE TO PAK NENI JESTE TAK NACVAKANE, JAK MI RIKALA MAMINKA. LIDE OKOLO SE ZACALI MOOOC SKAREDE KOUKAT. JENZE PAK MI OKO PADLO NA RIDICOVO ZRCATKO, KDE MEL HRACKU A NA NI TAKOVY TEN BUTTON. A TEN TAM MEL NAPSANE: BLBE RECI MAM RAD. HLAVNE OD TEBE. A TO BYL MUJ KONEC!  NASTESTI ZROVNA PRISLA NASE ZASTAVKA.  

Re: LENKO, :-))

Že jsou lidi, kteří nemají smysl pro humor a veselí, to je smutná pravda. Bylo to v době mojí vojny v  roce 1956. Měl jsem službu před velitelstvím. Asi tak tři kroky přede mnou stál politruk a přesvědčoval jednoho vojáka, aby po skončení voj.zákl. služby, nastoupil jako horník do dolů. Byl to můj kamarád a já jsem věděl, že by ho to ani ve snu nenapadlo. Dělal jsem na něj různé škleby. V té chvíli se politruk obrátil a křikl na mně: „Vojáku čemu se usmíváte“? Já jsem odpověděl, že mám radost ze života.Váš úsměv vojáku je podivný, odvětil politruk. Když jsem se ho zeptal, jest-li je ve vojenských řádech zakázáno, aby se vojáci usmívali, řekl:„ v řádech to není, ale vy máte vojáku stejně divný úsměv“. Po několika letech v civilním zaměstnání , jsem se zúčastnil porady u ředitele. Po jeho výroku, jak se o to postaráme, bude vaše věc, jsem se trochu pousmál. Po poradě mně zastavila jedna soudružka z oddělení práce a mzdy  a  zeptala se, proč se stále usmívám. Odvětil jsem, že mám radost ze života. Ona na to, že jsou moje úsměvy stejně nějaké divné. Připomenul jsem si, že jsem stejný výrok už jednou slyšel.Ovšem jsou v životě chvíle, kdy se ani já neusmívám, ale těch je  poskrovnu.

Brepty

Na takéto prekecnutia som vyhlásená expertka ja. Jednoducho povedané, anjprv poviem, potom myslím. Príklad?

To bolo za študentských čias. Mali sme napísať nejaký projekt, samozrejme "po modernom", na počítači. Prístup k nemu bol však problémový, na intráku bol skôr vzácnosť. Našťastie mi chalani dovolili prísť si to naklepať k nim. Ako to však u nich býva, zabrali sa do nejakej hry a nie a nie ma k PC pustiť. Keď som tam už takto čakala skoro hodinu, naštvala som sa, postavila do stredu izby v bojovom postoji a zahlásila: "Keď mi nechcete dať, idem na svoju izbu a spravím si to sama a ručne!"

Re: Brepty

!

Mili Zviretnici

Nakouknul jsem dnes jen  opravdu nahodou.  Domnival jsem se , ze v  Cechach dnes chodi kazdy zaduman a premysli o upaleni Jana Husa . A tady se zatim debatuje o venceni pejsku. Nejdrive jsem se toho zhrozil, ale pak jsem usoudil, ze to neni vubec od veci, nebot nase historie  je  v podstate periodicky se opakujici pru/ser a to vetinou doma !!

Mame sice v te nasi historii krasne okamziky, kdy narod byl jak jeden muz, ale koncilo to vetsinou tim, ze jsme se te nasi odvahy zalekli ! To nadseni ale muselo v neco vyustit a tak jsme si dali vzajemne po drzce.

V osmasedesatem jsme vykrikovali " jsme s vami, budta s nami " a mysleli jsme tim ( no ano, jen at to lidi dneska nezapiraj )soudruhy . Nejvyssiho soudruha pak sovetsti vojaci nalozili jak otypku slamy a odvezli na koberecek do Moskvy. Soudruh Dubcek se vratil, plakal v rozhlase a my jsme jak idioti porad volali na ulicich:  "Dubcek - Dubcek " . Pak nas mydlili esenbaci pendrekama, podle zakona,, ktery podepsal on a my porad Dubcek -Dubcek.

A miliconar Houda v nasem mestecku psal vapnem na chodnik "okupanti domu " a pak chtel jeste napsat "Breznev je prase", ale doslo mu vapno, tak napsal jen " Breznev je pr " Zemlicka mu drzel kybl s vapnem.

A pak prisly ty male Lipany. Bratrovrazedny boj pred proverkovyma komisema. Houda se kal, byl pomylenej. Uz prej v zaveru toho pomyleni prohledl a chtel napsat " soudruh Breznev je pracovitej soudruh" ale doslo mu vapno. Zemlicka mu to dosvedcil . Byl vyhozenej nakonec skladnik, kltery v kritickych momentech nasich dejin nezajistil, aby pomyleni soudruzi nemeli pristup k vapnu. ----- No to ja jen tak. Jinak ,moc pekna prihodaLenko !!!!

Re: Mili Zviretnici

WWW,jen pište,nebo se někdo v těch příhodách poznal  a poslal naštvanej mail?Nenechte se znechutit a PIŠTE!!!