30.5.2024 | Svátek má Ferdinand


ČLOVĚČINY: Krušné cestování za prací

6.7.2006 13:06

Byla jsem ale mladá a plná síly, a tak se tohle cestování tehdy ještě dalo snášet. Povím vám ale jeden příběh, který se udál v době, kdy jezdily v tramvaji ještě průvodčí. Ty měly jakousi malou a ohraženou kukaň, z níž prodávaly lístky a ještě obsluhovaly zavírání a otevírání dveří.

Tehdy bylo velice deštivé ráno. Cestující mokli spolu se mnou na zastávce už dvacet minut a stále nic. Něco se patrně stalo, takže pravidelný ranní spoj ve špičce vynechal. Všichni nadávali na všechno a všechny.Každý byl mokrý, protože na této zastávce nebylo, kam by se člověk před deštěm schoval. Ještě k tomu foukal silný vítr. Všichni byli nevrlí, nevyspalí , nabručení a nespokojení.

Vtom se tramvaj konečně přišourala. Přijela však beznadějně plná a tak přecpaná, že museli lidé mezi sebou doslova bojovat o ten kousek místa, který na ně ještě zbyl. Všichni se šlapali a rvali se dovnitř. Nikdo o pozdní příchod do práce nestál. Neslušná slova a nadávky stále křižovaly ovzduší. Zkrátka natlakovaný papiňák těsně před výbuchem Nějak jsme se však do vozu tramvaje nacpali. Nedalo se tam ale dýchat, protože jsme sotva stáli na jedné noze a ještě ne na té vlastní. Lidi se na sebe mračili, nikdo se na druhého ani neusmál .

Ovzduší bylo doslova nabité napětím. Vtom zaznělo cinknutí, kterým se oznamovalo uzavírání dveří. Zároveň se zvukovým znamením ale zahlaholil do tohoto napjatého ticha mužský hlas, který naléhavě a velmi hlasitě žádal: "Paní průvodčí, otevřete ještě jednou ten zadek!! Mám tam dva prsty!"

Jakoby mávnutím čarodějného proutku se nálada v té nadupané tramvaji proměnila. Lidi se pochechtávali, smáli i řehtali nahlas a najednou nikdo nenadával. Jen chudák mladý muž, který tu proměnu ovzduší a nálady svou hlasitou žádostí zapříčinil, využil příležitosti a raději dosud otevřenými dveřmi uprchl do deště, aby se za svým cílem raději vydal pěšky.

Styděl se a nechtěl dál poslouchat uštěpačné a jízlivé poznámky na adresu své osoby. Prchal kvapně, rudý jako právě rozkvetlá pivoňka. Veselá nálada však vydržela všem cestujícím po celou dobu jízdy. Už se nikdo nemračil, ani nespěchal a nenadával. Všichni se rozjařeně usmívali a uchechtávali při vzpomínce na tuto malou příhodičku...

Lenka Svobodová



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !