PetraK 15.8.2008 9:00

Hanko!

Nejdřív Ti popřeju všechno nejlepší k svátkua pak.... dík za hezký čtení jsem takový ten nasávač atmosféry, takže ten Tvůj návrat mi, plačce udělal dojetí. Musel to být krásný pocit vědět, že jsem zase doma a nic se mi nestane.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

dalmatin 15.8.2008 8:56

Psst,

dělám, že tu nejsem, abych mohla číst. Pěkné, moc! Hani, nemohlo by to být delší?  To je stejné, jako když mi ubývají stránky v pěkné knížce, stresuje mě to.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

MaRi 15.8.2008 8:55

Hanko W

díky za to, žes nás vpustila do svých niterných vzpomínek. A tobě i všem ostatním Hanám, Hankám a Haničkám  všechno nejlepší k jmeninám

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jindra 15.8.2008 8:09

Milá Hanko,

připojuji se k ostatním a k dnešnímu svátku Ti přeji vše nejlepšíDíky za moc pěkný článek.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bláža 15.8.2008 8:07

Všem Haničkám a Haně W.

Přeju jen to nejlepší k svátku!  A HanoW, to je moc krásné vzpomínání! Vybavilo se mi při něm plno věcí, člověk to špatné brzy zapomene, jaksi vytěsní z paměti v rámci zachování zdravého rozumu, ale tys to popsala lehce a s nadhledem. A ta tvá první cesta dom to bylo ale dobrodrůžo. Naštěstí vše dobře dopadlo a tys nemusela na Sibiř

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Matylda 15.8.2008 8:03

Teda Hani,

Jak já nebrečím, snad jen u vystoupení na besídkách svých dětí a to ještě tajně, tak tady se mi zamžil zrak. Ty první zážitky jsou vždycky nejlepší, no a návraty...  Třeba když jsem poprvé viděla Alpy, připadala jsem si maličká a málem jsem měla krásnou závrať. Dodneška se mi Alpy líbí, když tudy projíždíme, ale ta prvotní fascinace byla něco úplně jiného.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

alimo 15.8.2008 7:45

Milá Hanko,

moc krásné povídání, nějak se mi zamžil monitor.... Já jsem tu svoji "rodnou hroudu" vždycky měla po ruce, obdivuju tě...rybíz jako Xerxová sice neschovávám, ale originál domácí džem by byl

Všem Hankám přeju všechno nej nej nej

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 15.8.2008 7:05

hezký den

hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům . Dnes všem Hanám a Hankám - ať už z Ameriky, Japonska, Čech, Moravy... a taky mojí mamině

Hani - moc krásně se to tvoje vyprávění četlo. Už se těším na září, doufám, že do nějakého toho "Pražení" vydrží neopadat  ta trocha rybízu, co ti schovávám. (i šoušedka Téérezka ví, že je pro tu americkou pani, co jim tam neroste rybíz )

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Velká kočka 15.8.2008 6:56

Od vzpomínek ke skutečnosti

Už jste někdy večeřeli v obležení?  Já právě včera. Nakupovala jsem a to hlavně konservy pro Lailu a maso pro Garyka. A protože jsem nepočítala, že mi zbudou síly na vaření, koupila jsem teplé upečené kuře. Doma jsem měla od včerejška uvařenou neloupanou rýži, do ní jsem zamíchala  spoustu zmražené zeleniny, ohřála a hotovo. Ale utlapaná jak jsem byla jsem si sedla s večeří do křesla a ne ke stolu. U stolu Garyk nežebrá, ale tohle bylo příliš blízko jeho nosu. Takže z jedné strany se vnucoval Garyk (a chvílemi i velmi hlasitě) a z druhé strany Laila (a ta mi drze lezla přímo do talíře). Neměla jsem to srdce se s nimi nepodělit a odhánět je, já vlastně jím nerada sama a teď jsem k tomu na věčnost odkázaná. A tak jsme krásně hodovali všichni tři. Musím se přiznat, že mi děsně chutnalo a to o moc víc než jiné dny. Že bychom z toho udělali zvyklost?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Alex 15.8.2008 6:45

Hanko, všechno nej a nej

nejenom Tobě, ale všem Hankám a Haničkám.

Hani, tak krásné povídání, že ještě teď mám takové nimrání po celém těle. Přečetla jsem jedním dechem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 15.8.2008 6:27

Návraty...

Tak si podobné a přece každý jiný ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Velká kočka 15.8.2008 6:15

Návraty

Milá Hano! Je časné ráno, právě jsem dočetla tvůj příspěvek - a jaký Srdce se mi tetelí a i já jsem najednou v letadle na cestě DOMŮŮŮŮ. Téměř po 22 letech, neboť my jsme odešli hned v říjnu 1968. Je jaro 1990 a já se vracím tam kde jsem se narodila, vyrostla, vystudovala, pracovala, provdala se a porodila syna.  Bohužel neletěli jsme spolu s manželem. On se vracel do rodné Prahy v dubnu a já potom v květnu, vraceli jsme se každý sám. A hned příští rok 9.dubna 1991 večer mi zemřel na infarkt a já se i nadále navracela sama. Vím, že on stejně jako já by se býval chtěl vrátit do Čech natrvalo, možná že to takhle vlastně udělal. Ale já jak stárnu navracím se čím dál řidčeji. Mezi předposlední a poslední loňskou návštěvou uběhlo 5 let. Už jsem neměla a nemám síly se vrátit navždy a začínat znova. A nemohu opustit jedinou moji jistotu a to je můj syn. Můj manžel v něm pro mne přežívá, má jeho humor a i fysicky je mu hodně podobný. Asi se tedy vrátím domů stejně jako to udělal můj muž. 

Moc ti přeji že tvůj návrat byl šťastný a že jsi mohla mít Cheta po svém boku. A děkuji za vyvolání vzpomínek i když moje jsou bolavé.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Myš 15.8.2008 5:20

Moc pěkné

Hani, moc pěkné čtení. A hlavně všechno nejlepšejší k svátku tobě i všem ostatním Hankám .

• reagovat
• nahlásit příspěvek