jiný Honza 21.1.2009 13:48

No, já tedy klasický diář

nikdy nedokázal používat. Mám diář elektronický (ale z roku  raz dva, takže nic extra). Poznámky a varování na termity si píšu do mobilu (včetně přes poledne koupit a signalizace na 11,00). Většinou zvládám. Průser je, když zapomenu mobil, protože nenosím hodinky. Stává se tak 2x do roka. A zrovna dnes. Naštěstí mě MLP hodila na vlak autem, jinak bych to nestihl. Ona má pro tohle pochopení - sama zapomíná některý ze svých mobilů pravidelně, tedy furt. Doma alespoň jednou denně zazní žádost o prozvonění, aby našla alespoň jeden.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

dalmatin 21.1.2009 12:26

Renato,

to je téma! Zrovna sedím u pracovního stolu, na kterém mám nepředstavitelný bo.. binec. Tisíce papírků a poznámek. Jak něco nemám na očích, zapomenu na to. Jsem už v takovém stresu, že prostě za pracovní dobu nedokážu stihnout to, co se po mně chce. Nejsem pomalá a zdržím se jedině tady. Prostě je toho moc, ono 150 ženských dá jedné pořádně zabrat. Ale k diáři: taky se pokaždé přesvědčuji, že si všechno poznamenám. Namotivuji se tím, že si pořídím krásný diář. A pak se zase spoléhám na svoji hlavu. Takže se vkrádají chybičky malé i kolosální. Už druhý rok mám diář Moleskine a ten mi asi konečně vyhovuje. Má na stránce celý týden a kolonky jsou vodorovně (nesnáším to psaní ve sloupcích.) Na protější straně je volný list a tam se snažím si napsat věci, které bych nechtěla zapomenout - otvírací doba, úkoly, záznam ze schůze. Jak jsem tak postižená profesionální deformací, tak mám zábrany používat osobní věci v práci - takže občas dezinfikuji klíče, mobil nebo diář  Když to shrnu tak předsevzetí používat diář vždy odplyne s časem a jsem zase mezi lístky, stolním kalendářem, pípáním v počítači a na mobilu. Chaos. (Moc jste mě potěšili, že v tom nejsem sama) 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Zdena b.p. 21.1.2009 12:00

Tak to je téma.

Mívala jsem diáře různé. A v jedné životní etapě jsem měla diář A4 se zipem, aby se mi, ó hrůzo, nevysypal ani jeden cancourek. Ještě mám jeden schovaný. Pak jsem přestala poletovat po republice a blízkém zahraničí a můj diář se miniaturizoval na pidi sešitek. Od té doby, co jsem měla první mobil s organizérem, tak nepotřebuju ani ten. Funguju spolehlivě od pípání k pípání. Akce, které se konají třeba za 5 měsíců, mám navolené poctivě 2x s dvoudenním a denním předstihem. Zanáším si i pro mne tak důležité akce, jako je odpolední nabíjení akumulátorků. Ono se nevyplácí zapomenout, a druhý den v 5,30 jet na kole jako přízrak bez světla. Takže, my sklerotik mám místo diáře mobil. Mám na něj ještě další požadavky, ale hry to nejsou. Je to rádio. Foťák lehce oželím, ale hluchátka s rádiem mám moc ráda.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

RenataE 21.1.2009 11:47

Je zajímavé,

že když člověk napíše článek o diáři, čtenář jaksi automaticky předpokládá, že autor je člověk systematický a houfy žlutých a jiných papírků nemá Mám jich spousty, poznámky si píšu na kdejaký cár papíru, protože diář se vyskytuje přes noc v autě, doma se ohřeje jen výjimečně. V poslední době mě zaujal  free prográmek, který umožňuje "lepit" žluté papírky přímo na plochu monitoru. Když pak zadáte pokyn "vyhodit", elegantně se odporoučí do virtuálního koše

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Goretti 21.1.2009 10:57

Diářová schíza

No, já od té doby, co pracuju v centru pro mládež, diář mám - většinou ne úplně maličkej, páč když je jeden v práci i o víkendech, zpívá v různých sborech, chodí do školy a má mraky mimo-školních-mimo-pracovních a dalších často úplně mimózních aktivit a to vše již v celkem mladém věku (prý na Zvířetník je 27 málo) zkombinované s tou porculánovou, teda skleněnou nemocí, dopadá to ještě jinak. Vzhledem k tomu, že moc nejsem schopná systematicky si tam zapisovat vše a aktualizovat se stolním kalendářem v kanclu, tak se moje vedoucí z kvartetu dopracovala k tomu, že mi před každou zkouškou píše sms a před koncerty dokonce volá...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

terra-san 21.1.2009 10:52

Milí diskutéři, potěšili jste mě

Nemám diář, nedělám si poznámky, nevlastním organizér ani mobil s diářem, do počítače si pravidelně nic nepíšu. Uprostřed organizujících, mailujících, diagramy sledujících a píšících kolegů a známých si připadám méněcenná. Jak to, že mám tu drzost si věci nepsat a nezanášet je do sofistikovaných tabulek? Nejsem já nějaká divná? Naštěstí mám terru - ten si taky nic nepíše, termíny odevzdání prací, posudků a projektů označujeme oba ve stolním kalendáři pomocí soustavy plastových zmenšenin kolíčků na prádlo, které jsou vyvedeny v křiklavých barvách (nejděsivější je pochopitelně ostře červená - odevzdat čistopis!, nejpříjemnější modrá - označuje aktuální datum). Nevylučuji ovšem, že mým kolegům připadá naše "kolíčková soustava" stejně sofistikovaná, jako mně jejich elektronické diáře Jen do ní nejsou potřeba baterky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kadlus 21.1.2009 10:33

Po přechodu

tedy pardon, rozhodně nejde o mužskou variantu klimakteria, i když jsem se na Netu dočetl, že tím My- pánové Vesmíru a přilehlých vesnic trpíme více, než krásnější 1/2 lidstva. Jeden-živoucí a starostlivý. Po příchodu odkudkoliv se zájmem pronese :" Kdy tam máš být příště?" a následně odkvačí někam do své 13. komnaty. Výsledkem je, že dva tři dny před inkriminovaným termínem slyším neustále: " Nezapomeň, zítra, pozítří..."! Jdou na mne "depréze", neboť se tím vyplňuje :"Kdo je tady v rodině největší tentononc, co je schopen zapomenout i vlastní hlavu?" No, kdo asi?

Pak můj vlastní- na PC. Užívám Googlácký diář, funguje stejně, každé ráno na mne vyplivne : Na dnešní den (ne)máte naplánováno...Oproti prvnímu, živoucímu má jednu obrovskou přednost. Je potichu! Ke knižní podobě jsem nikdy neměl vřelý vztah. Musím ale dodat, že posledních 15 let před odchodem do penze jsem měl velmi dobrou sekretářku! Ještě doporučení: Portable programy na flash disku- USB. Jdou zakódovat a dnes v době rozvoje Netu přístup (skoro) všude. Jen nesmíte tu "flešku furt někde zapomínat". Pak nastoupí onen zmiňovaný první diář: " Neviděla jsi někde tu černou flešku?" a následně vše říkající oči vsloup: "Už zase?"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Maťa 21.1.2009 9:51

Babičiek je nás viac

Diár nemám, lebo som v dôchodku. Snažím sa neotravovať ale - keďže som málo mobilná, nákupy robí syn. To si napíšem do mobilu, čo by sa malo kúpiť, dám mu to a keď ide z práce, staví sa v obchode. Vtedy si ale obyčajne spomeniem na niečo - a ide SMSka. Moja hlava deravá - a znova SMS. A potom sa čudujem, že už zas mám kredit na  nule

• reagovat
• nahlásit příspěvek

karakal 21.1.2009 9:31

no diář mám

Mám malý do kabelky (teda většinou nosím batoh, ale diář mám kabelkový). Jak už tu psala Dede, základní problém je, včas se podívat, že v něm něco je. Takže slouží jen jako berlička na detaily. Musím si pamatovat, že teď někdy tam takový záznam je a jen ověřuji přesný čas a místo. MLP si každý leden pořídí diář o něco silnější, než mám já, aby do něj zanesl tak 1/4 informací ;).

Moje maminka má život organizovaný elektronickým diářem. Neustále u nich doma pípá. Píše si tam i takové věci, jako kdy je jaký program v rádiu, který nechtěla prošvihnout. Výjimečně pořad v televizi, ale na tu moc nekouká. Je to taková oaktivní důchodkyně, co by ráda chodila na všelijaké výstavy a koncerty a přednášky ... Má tam těch akcí tolik, že běžně stíhá sotva 1/3 a akorát smutně ruší připomínky věcí, které nestihla. Přijde mi, že ji ta krabička jednou uštve.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Mia 21.1.2009 9:26

diářík

Můj diář je úplně prťavoučký. Formátem je čtvrtina notýsku A6. Nemám ráda velké formáty, diář se mi musí vejít všude a musí být lehký. V tomhle mini diáři je kancelářská sponka, která mi zakládá aktuální týdenní stránku.

Kromě normálního plánování si do něj píšu adresy kamarádek, telefonní čísla (co kdyby se mi něco stalo s mobilem?) - v tom loňském jsem si udělala seznam 183 čísel. Nebo tam mám taky čísla na zubaře a doktory, kde jsou a hlavně (!) v kolikátém patře nebo v jaké budově, protože to se mi často plete. Taky si do něj píšu seznamy dárků, které mě během roku napadají pro mé blízké.

Označuju si do něj nějaké důležité dny, jako třeba kdy jsem byla navštívit toho a toho, kdy jsem sehnala něco obzvlášť úžasného nebo kdy mě něco naštvalo nebo potěšilo. Když mám dovolenou, píšu si tam, co jsme který den ve zkratce dělali nebo kde jsme byli. Je to takový minideníček, dalo by se asi říct. :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek