Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

R O Z V E R N Í Č E K .

Zvoní v noci žebrák u dveří, rozespalý muž mu vyčítá: "Krucinál, to musíte otravovat v noci?" - "Kšefty jdou špatně, tak musím dělat přesčasy!"Hezky se vyspinkejte.

Re: R O Z V E R N Í Č E K .

Hergot to je záákeřná taktika. To někdy zkusím!

Vnitřní diář

Milá Renato E, jako pensistka už žádný diář nemám. Nikam nechodím a nic nepodnikám a tak není co opominout. Jsou to jenom vycházky se psem a ten mi zapomenout nedá a i kdybych zapomněla, tedy spíš usnula v nevhodnou dobu, tak se ohlásí. Stejně tak mě budí Laila, když má prázdnou misku. Pak ještě mívám vodní gymnastiku a sem tam návštěvu u lékaře když se mi zadaří proniknout byrokracií zdejšího zdravotnictví. Letos jsem si jenom tak z dávného zvyku pořídila malý miniaturní kapesní kalendářík. Zatím se mi podařilo jej někam zašantročit a tak si musím datum zkoušky hustoty mých starých kostí a jednu běžnou návštěvu u lékaře pamatovat. Obě data se blíží a tak se tam snad dostavím. Ale musím se přiznat, že jsem na oddělení  Osteoporosy i k lékaři musela volat a na čas mně určený se zeptat. K mému lékaři jsem volala dokonce dvakrát.  K tomu mě dohnalo jenom to, že kdybych se nedostavila, tak musím těch 120 korun či víc stejně zaplatit. Vodní gymnastika je jen jednou týdně ve stejný den a čas. Zatím jsem se tam pokaždé přes celé město dopravila, trvá to jen necelou hodinu a stejný čas zpět, ačkoliv večer je doprava řídší a bývá to s čekáním na tramvaj a pak na autobus delší cesta. 

Lidičky, jste tak produktivní že už nestíhám číst diskuse a sotva že přečtu články. Takže všem potřebným držím palce a všechny oslavence oslavuji !!!  Ale vaše příhody všedního dne mi takto unikají a já ztrácím přehled. Je mi to líto a jenom doufám, že nedošlo nikde k tragediím.  

Re: Vnitřní diář

Jsme také důchodci a tím pádem nemáme na nic čas a ještě si musíme všechno psát. Každý máme svůj diář, na pracovní stole je pracovní kalendář. Ještě v PC máme kalendář s upomínáčkem, který při prvním zapnutí uprostřed monitoru oznámí, kam ten den máme jít a v kolik hodin. Je to asi málo.Na př. ráno návěst, že mám v 16,00hod. schůzi kaktusářů, je to v diáři, který mám v kapse kabátu (tam nevidím) a ještě na pracovní stole v kalendáři,(tam si toho nevšimnu.) Všechna výše uvedená  opatření jsou na nic. Je to tím, že naše TŘI šedé  mozkové buňky odmítají spolupracovat. Večer se Jovísková, s úsměvem ve tváři zeptá, jak bylo na kaktusech. Od ní to není zlomyslnost, když já zapomenu, tak ona mně to včas připomene. Ale když si ani ona nevzpomene, tak je to v troubě.  Tím pádem je  jasné, že se u nás starej „Alchcájmer“ vyřádí.

Doplněk k tématu

Kalendáře mám doma čtyři. Tedy - jeden Zuzka s kytičkama, jeden David s hokejistama, jeden já (M.C.Escher) a jeden kuchyňský, kam se každoročně přepisují svátky a narozeniny. Ten nejhezčí kalendář vždycky visí na záchodě, protože tam si ho každý má čas hezky prohlédnout

 Když už se něco fakt nesmí zapomenout - tak na to mám klips ve tvaru srdíčka ZEVNITŘ vstupních dveří. Tam přicvaknu  papír s příslušnou nezbytností. Speciálně jsem si k tomu účelu nechala v tiskárně uříznout kartónky formátu dlouhé obálky. Pro nápady na dárky mám tenčící se zásobu zbylých PF 2004 jedné spřátelené firmy, barvy světle meruňkové a formátu 5/3 dlouhé obálky. Vždycky jen přepíšu rok 2004 na rok příslušný a pečlivě schraňuji.

Budík je kapitola sama pro sebe. Jsem sova a ráno se budím opravdu velmi těžce. Už léta sháním budík, který mi bude vyhovovat, nejlépe klasický "plecháč" - ale velmi moderního tvaru. Předloni v Drážďanech už jsem ho skoro měla, i jsem si ho podle katalogu objednala, ale přestal se vyrábět. Zřejmě všichni milovníci plechových budíků preferují klasickou kulatou příšeru se dvěma zvonci

Re: Doplněk k tématu

... k těm budíkům: jsem šílenej neurotik a časem jsem zjistila, že jeden z důvodů, proč nespím, je zvuk budíku, to tikání. A to i budíků na baterky. Takže už dlouho mám budíky jen digitální. A marně hledám zvuk, kterej by mě nevymrštil do polosedu s příznaky akutního infarktu.

Záznamních míst

mám několik. Předně diářík malé velikosti, ale nesmírně důležitý, kam si píšu pracovní program - kdy a kam se mám dostavit a kdo a kdy navštíví mě. Ten si hlídám bedlivě, bez něj bych byla ztracená. Narozeniny, svátky a jiné význačné dny si každoročně 1.1. přenesu ze starého do nového stolního kalendáře - již léta jsou to Pejskové (právě teď na mě přísně zírá pekinéz). Nákupní lístek zastrčený do stojánku na kuchyňském okně tvořím průběžně - jakmile příslušná potravina dojde, ihned ji zaznamenán (později bych na to už zapomněla). A pak mám ještě v tajné přihrádce nejfrekventovanější kabelky na listu papíru tajný seznam nápadů na dárky. Skoro by to mohlo vypadat, že jsem pořádkumilovná a systematická osoba. Avšak nečekaný návštěvník, vejda do mé kanceláře a vida změť na mém pracovním stole, pozná okamžitě, že opak je smutnou pravdou. K vytřídění, vyřízení, přeskupení, resp. vyhození hromádek a hromad papírů mě donutí většinou až to, když začínají narůstat zničeho nic, naprosto bez varování, nejen na pracovním, ale i na jednacím stole. Rychlost třídění a příbuzných prací je pak nepřímo úměrná času, který zbývá do nejbližšího jednání.

Re: Záznamních míst

omyl vážená.Jedna dlouhodobě potvrzená zkušenost říká, že v chaosu se vyzná jenom jedinec vysoce inteligentní, absolutní pořádek je- dámy prominou-pro chudáky na opačném pólu spektra- pro blbce. Bohužel, MLP s tímto názorem hrubě ,vytrvale a zavile nesouhlasí-už víc jak 45 let. Její snaha o převýchovu se zatím míjí s úspěchem . Pomalu si zvyká ! Fakt, hodně pomalu !

Budík: Karlík Čaplinů měl jednou zcela zrobotizovaný byt -

zazvonil budík, spadl mu na hlavu či co, pak ještě něco jiného, možná se na něj vylil kýbl vody, jakási soustava pák způsobila pak dodání snídaně na postel atd. - vidím to už z té dálky promítání v zálešenském kulturáku přes těch padesát let velice zamlženě. Ví někdo, kde to bylo, v čem?

Re: Budík: Karlík Čaplinů měl jednou zcela zrobotizovaný byt -

??? Moderní doba ???(1936)

No, já tedy klasický diář

nikdy nedokázal používat. Mám diář elektronický (ale z roku  raz dva, takže nic extra). Poznámky a varování na termity si píšu do mobilu (včetně přes poledne koupit a signalizace na 11,00). Většinou zvládám. Průser je, když zapomenu mobil, protože nenosím hodinky. Stává se tak 2x do roka. A zrovna dnes. Naštěstí mě MLP hodila na vlak autem, jinak bych to nestihl. Ona má pro tohle pochopení - sama zapomíná některý ze svých mobilů pravidelně, tedy furt. Doma alespoň jednou denně zazní žádost o prozvonění, aby našla alespoň jeden.

Renato,

to je téma! Zrovna sedím u pracovního stolu, na kterém mám nepředstavitelný bo.. binec. Tisíce papírků a poznámek. Jak něco nemám na očích, zapomenu na to. Jsem už v takovém stresu, že prostě za pracovní dobu nedokážu stihnout to, co se po mně chce. Nejsem pomalá a zdržím se jedině tady. Prostě je toho moc, ono 150 ženských dá jedné pořádně zabrat. Ale k diáři: taky se pokaždé přesvědčuji, že si všechno poznamenám. Namotivuji se tím, že si pořídím krásný diář. A pak se zase spoléhám na svoji hlavu. Takže se vkrádají chybičky malé i kolosální. Už druhý rok mám diář Moleskine a ten mi asi konečně vyhovuje. Má na stránce celý týden a kolonky jsou vodorovně (nesnáším to psaní ve sloupcích.) Na protější straně je volný list a tam se snažím si napsat věci, které bych nechtěla zapomenout - otvírací doba, úkoly, záznam ze schůze. Jak jsem tak postižená profesionální deformací, tak mám zábrany používat osobní věci v práci - takže občas dezinfikuji klíče, mobil nebo diář  Když to shrnu tak předsevzetí používat diář vždy odplyne s časem a jsem zase mezi lístky, stolním kalendářem, pípáním v počítači a na mobilu. Chaos. (Moc jste mě potěšili, že v tom nejsem sama) 

Re: Renato,

Mě jsi zas potěšila novým slovem bobinec ".... i pojďte dál, ani se nezouvejte, mám tu malý bobinec ..." a už vidím návštěvu, jak se nápadně nenápadně díva pod nohy, v čem se šlape .

Tak to je téma.

Mívala jsem diáře různé. A v jedné životní etapě jsem měla diář A4 se zipem, aby se mi, ó hrůzo, nevysypal ani jeden cancourek. Ještě mám jeden schovaný. Pak jsem přestala poletovat po republice a blízkém zahraničí a můj diář se miniaturizoval na pidi sešitek. Od té doby, co jsem měla první mobil s organizérem, tak nepotřebuju ani ten. Funguju spolehlivě od pípání k pípání. Akce, které se konají třeba za 5 měsíců, mám navolené poctivě 2x s dvoudenním a denním předstihem. Zanáším si i pro mne tak důležité akce, jako je odpolední nabíjení akumulátorků. Ono se nevyplácí zapomenout, a druhý den v 5,30 jet na kole jako přízrak bez světla. Takže, my sklerotik mám místo diáře mobil. Mám na něj ještě další požadavky, ale hry to nejsou. Je to rádio. Foťák lehce oželím, ale hluchátka s rádiem mám moc ráda.

Je zajímavé,

že když člověk napíše článek o diáři, čtenář jaksi automaticky předpokládá, že autor je člověk systematický a houfy žlutých a jiných papírků nemá Mám jich spousty, poznámky si píšu na kdejaký cár papíru, protože diář se vyskytuje přes noc v autě, doma se ohřeje jen výjimečně. V poslední době mě zaujal  free prográmek, který umožňuje "lepit" žluté papírky přímo na plochu monitoru. Když pak zadáte pokyn "vyhodit", elegantně se odporoučí do virtuálního koše

Re: Je zajímavé,

Hezkýýý

Diářová schíza

No, já od té doby, co pracuju v centru pro mládež, diář mám - většinou ne úplně maličkej, páč když je jeden v práci i o víkendech, zpívá v různých sborech, chodí do školy a má mraky mimo-školních-mimo-pracovních a dalších často úplně mimózních aktivit a to vše již v celkem mladém věku (prý na Zvířetník je 27 málo) zkombinované s tou porculánovou, teda skleněnou nemocí, dopadá to ještě jinak. Vzhledem k tomu, že moc nejsem schopná systematicky si tam zapisovat vše a aktualizovat se stolním kalendářem v kanclu, tak se moje vedoucí z kvartetu dopracovala k tomu, že mi před každou zkouškou píše sms a před koncerty dokonce volá...

Re: Diářová schíza

Goretti, oni se to ty šéfové nakonec naučej. Tuhle jsem se až styděla, protože šéf po mně chtěl něco fakt jednoduchýho ... ale zná mě, tak se rovnou ptal: chceš si to napsat?