D. Ruščáková 25.5.2017 21:24

Liko, pozdě ale přece jsem se sem dostala

a nelitovala - tohle je výtečná kapitola! Ostatní řekli skoro všechno - děti zvládnou hodně, když člověk dokáže přihlédnout k jejich specifickým potřebám. Ono je to jako se vším - přiměřeně, přiměřeně:))

A být za plavby Herodes? (Bedo?:)) Jo, to je potřeba - a pokud Herodes nabídne zajímavé činnosti (a rodiče do toho moc nekecají:)), tak si děti ani nevšimnou, že Herodes je Herodes:)))

Jo, taky jsme byli odmala našimi taháni všude, kam se dalo jet, v létě i v zimě a vždycky mezi tím a rozhodně nám to neuškodilo. Jen jsem si někdy - na rozdíl od mnoha spolužáků - občas přála, abychom přece jen bývali častěji jen tak doma:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 25.5.2017 19:59

Děkuju za zajímavé čtení, Mroži.

Chudák ten německý kluk. A vůbec, i když odhlédnu od mořské nemoci, kterou bych se vší pravděpodobností měla v téměř smrtelné formě, nedovedu si představit, že bych dlouhodobě mohla žít na moři, uvězněná na lodi. Myslím, že by mi hodně chyběla pevnina, rosa, kameny, potok, tráva ...

Budu moc ráda, Liko, když budeš pokračovat v otiskování úryvků z knížky, je to velice zajímavé a čtivé.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 25.5.2017 18:19

Já tvrdím,

že s rozumně vychovanými dětmi jde zvládnout i to, co jiní rodičové považují za nemožné (třeba návštěva zámku nebo galerie a jak je vidět, i plavba). Jen mi trochu vadilo to dítko na konci, které se muselo tolik přizpůsobit touhám rodičů, které ani nenapadlo, že něco by mohlo být špatně. Dnešní doba zná dva extrémy- "vše pro dobro dítěte" a "naše dítě s námi může i na večírek". Obojí je špatně, lepší je něco mezi tím :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 25.5.2017 17:26

moc hezky se to četlo

Já jsem moře prvně viděla až ve dvaceti, "z lodní přídě" až o několik dalších let později. Ale věřím, že mladí "mořeplavci", když se dlouhé nebo jen kratší plavby vydaří mohou to být úžasné zážitky a zkušenosti na celý život. Ale také je mi jasné, že se to může zvrtnout úplně opančným směrem a dítě pak v dalším životě může vodu až nenávidět. Třeb když si sen brázdit vody oceánu a moří sobecky plní rodiče a děti se prostě musí přizpůsobit. Na jejich sny a touhy se ohled bere až druhotně nebo vůbec.

A jestli se mohu zeptat "Mrože" jak on se k plachtění dostal a zda to byla od začátku láska "jen k plachtám"?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 25.5.2017 12:47

a zase je to zajímavé - plus AVÍZO

tradičně zajímavý článek, člověk si tyto poměry bez jakékoli zkušenosti asi neumí představit... že se jedno sólo dítě bude nudit, na rozdíl od větší bandy, je zcela logické, ale toto mě skoro vyděsilo - "co dělá za plavby, odpověděl, že nejčastěji leží v kajutě a pozoruje mouchy a pavouky"

na druhé straně mě převelice pobavila poznámka týkající se malého tříletého dítka - "mi nakonec bylo mnohem sympatičtější než jeho rodiče" :-DDDDDDD

ovšem poskočila jsem při této větě - "viz kapitolu O mořské nemoci, plavebních iluzích a jiných mystériích" - neboť zrovna včera jsem se domáhala na Lice nějakého psaní o mořské nemoci - něco mi uteklo????? ale není to jako odkaz, tak nevím...

a vyšla Vaví 105-ka

http://www.vave.biz/index.php/105-x148/-2017/528-to-nebo-snad-to

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 25.5.2017 12:15

Díky

Tohle bylo moc zajímavé čtení.

Chudák ten klučík na konci článku - na co ti lidé myslí? My jsme na dovolené do ciziny jezdívali s mojí kamarádkou, která měla zhruba stejně starou dceru (teda má dodnes, ale malá holka už to fakt není, dost nám ty děti stárnou).

Po tuzemsku si dítě obvykle nějaké kamarády najde v penzionu, v kempu a tak. A asi úplně nejlepší to bylo, když byl ještě předškolák a my s ním jezdili na tábory. Na začátku jsem měla strach, co si tam počne, ale on se ohromně pokamarádil s nejstaršími kluky (pubertální velký kluci, od kterých bych to fakt nečekala, se o něj starali jak matky kvočny).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 25.5.2017 10:21

To jsem

si dnešní povídání moc hezky užila. Děti na palubě, moře, nomádi. Nejen bezvadně napsané ale i zábavné a poučné. Mám krásné ráno! Díky! My jsme s dětmi byli takoví přírodní nomádi, jezdili jsme přáteli a dětmi, po všech možných koutech naší vlasti, objednali jsme si vždy přes nějaký podnik chatu, tenkrát vždy ve vlastnictví ROH (revoluční odborové hnutí :-) ) za pár kaček, malé děti jsme nosili v taškách od vysavače Standard,na zádech kletr a šlo se. Většinou všude pěšky,vlaková a autobusová spojení se konávala max. 2xdenně.

Jinak na děti na palubě bych asi byla dobrý Herodes. :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Rgova 25.5.2017 9:15

Námořní vlci a vlčata

moc pěkně sepsaný seriál o křižování moří.

Tenhle s dětskou tématikou obzvlášť, společně s autorem doufám, že Norman byl ve škole spokojený a že ho děti přijaly, musel být zajímavý povídáním o mořeplavbě. Italská mnohodětná rodina žijící na moři mě okouzlila, tam je asi dětem mnohem líp.

K Inčině přirovnání o rodičích co si plní sny bez ohledu na sny a potřeby dětí s borderkou, bych jen zmínila postřeh, že jsem se už setkala s několika dospělcema jejichž matky se realizovaly v chovu psů. Lidský děti na psí děti žárlí do té míry, že psí společnost odmítají. Když jsem si to uvědomila u kamaráda přišlo mi to nezvyklé, vždyť musel s domácími psy kamarádit. Asi ne. Ale už znám takových lidí víc.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 25.5.2017 8:47

Děti

Děti, které jsem měla možnost na lodi poznat, byly vždycky moc fajn. Nadšené, spolupracující, byla s nimi legrace. Prahly po podnětech (a taky je vytvářely :-), takže si neumím představit, jakou paseku nadělá na vyvíjejícím se mozku nedostatek kontaktů a podnětů. Přece jenom jsme společenští tvorové.

A malí jachtaři, jak píše Inka,jsou bezvadní. Naučí se spoustu věcí, je to užitečný sport :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 25.5.2017 7:40

díky

jen ta část o dětech na dlouhodobých plavbách by mohla být trochu delší. To si totiž ti nomádi - a můj syn by k nim rád patřil - neuvědomují, že pokud jim stačí jejich láááááááááááska a kontakty s jinými lidmi v přístavech, jejich dětem ne. Je to asi tak, jako když si pořídím bígla nebo borderku a párkrát denně s nima jdu na vodítku se vyvenčit.

Jinak plachtění jako takové se většině dětí v našich oddílech moc líbí a hlavně kluci sbírají ocenění na skautských regatách. Škoda, že na moře je to trochu problematické, ale Mazury už mají za sebou. Bimbo plachtil rád a náš první fudlák Bohoušek byl zdatný kosatník. Děcka mu někde vyhrabala i námořnickou čepici.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 25.5.2017 6:57

hezký den

hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp.

Dík za dětské pokračování. Ano - děti zvládnou různá prostředí - a co se v mládí naučíš... Je jasné, že se musí program uspůsobit i jejich specifickým požadavkům - ale s rozumně "poučenými" dítky lze absolvovat dovolené všeho druhu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek