Rpuť 26.7.2007 7:01

Moc, moc pěkné....pohladí...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Fallowa 26.7.2007 6:17

Moc hezká

vzpomínka - já nepoznala dědu ani jednoho - mečový dědeček zemřel,když bylo mému otci sedm let a přeslicový,když byly mě tři roky.Takže na dědečky nemám žádné vzpomínky,jen zažloutlé fotky.Tvůj stařeček byl sice malé postavy,ale velký svým konáním - dokázal se statečně poprat se životem,který k němu nebyl vždy vlídný.Jsem ráda,že jsem ho mohla díky Tvé vzpomínce poznat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P i t r ý s e k 26.7.2007 2:24

Re: PITRÝSKU,

Promiň, já málem zapomenula. Čaruji, čaruji, aby se Tvá pumpička, čerpadýlko malučké, umoudřila a netrápila Tě. A dcerce přeji přáníčkem, ať jí den ode dne líp. oběma

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P i t r ý s e k 26.7.2007 2:19

Re: PITRÝSKU,

Tuším, co to jsou plšišáci a díky za radu, že mám hladat v diluviálních naplaveninách Zvířetníku. To je zase červíček hlodáček, zvědavost mi nedá...  Už teď se těším na Tojefukovo povídání, já mám také barvité příhody s plchem, co v noci rajzoval pod střechou naší chaty a všechny budil a pejsky šílely. Z toho usuzuji - Plšišáci, noční ptáci, nemaji ve dne nic na práci a tak v noci emajlují.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P i t r ý s e k 26.7.2007 2:07

Re: YGO, NAPSALA JSI TO VÁŽNĚ MOC PĚKNĚ. JÁ MĚLA DĚDU JEN JEDNOHO,

Myslím, že by to byl  moc pěkný epitaf. Škoda, že si to nemůže dědeček přečíst. Byl by asi rád,

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LENKA S 26.7.2007 1:50

Re: Re: PITRÝSKU,

HANI, DÍKY, BUDU. TOTÉŽ  ŘÍKÁM I  TOBĚ A  UŽ  ZKOUŠÍM JÍT  DO  HAJAN. UŽ  TO  ASI  NĚKDE  SPADLO  A  JÁ  KONEČNĚ  MŮŽU  DÝCHAT LÉPE.PA, PLŠÁCI.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hana Williamsom 26.7.2007 1:47

YGO

Moc pekne napsane, tolik zivota stestnaneho do jednoho povidani...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hana Williamsom 26.7.2007 1:44

Re: PITRÝSKU,

MNE SE TO PLCHUJE KVULI SESTIHODINOVEMU CASOVEMU ROZDILU!

LENKO, DAVEJ NAM SEBE POZOR.  MYSLIM NA TEBE.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LENKA S 26.7.2007 1:38

YGO, NAPSALA JSI TO VÁŽNĚ MOC PĚKNĚ. JÁ MĚLA DĚDU JEN JEDNOHO,

ALE  MÁM NA  NĚJ  JENOM TY  NEJLEPŠÍ  VZPOMÍNKY. BYL  TO  TATÍNKŮV   NEVLASTNÍ   TATÍNEK A  BYL    VELICE  VÁŽENÝ, OBROVSKY  ZRUČNÝ  A  NESKUTEČNĚ  DOBRÝ  ČLOVĚK. A  BYLA  S  NÍM I   VELIKÁ LEGRACE. SIC  JSEM  SI  HO MOC  NEUŽILA, ALE  V   EHO  SPOLEČNOSTI  MI  BYLO DOBŘE  VŽDY  A  V  KAŽDÉM MÉM  VĚKU.MOUDROST A ZKUŠENOST  Z NĚJ  PŘÍMO  VYZAŘOVALY,ALE SVÉMU OKOLÍ   NIC  Z  TOHO NEVNUCOVAL  NÁSILÍM NIKDY. KDO O  RADU  STÁL, DOSTAL JI. NIC  VÍC, NIC  MÍŇ.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LENKA S 26.7.2007 1:29

PITRÝSKU,

VÍTÁM TĚ  VŘELE  DOM ZVÍŘETNÍKOVÉ PLŠIŠÁCKÉ   SPOLEČNOSTI. NEVÍM, ZDA   VÍŠ ZROVNA  TY, PROČ  PLŠIŠÁCKÉ, ALE   STEJNĚ  TĚ  ZDRAVÍM. DNES  NEMOHU  DOBŘE  SPÁT  ZASE  JÁ. NE  KVŮLI  PRÁCI. ALE  KVŮLI  SVÉMU  SRDCI. ZAS  SE  TU   ASI  BUDE  MĚNIT  ČAS  A  MOJE  SRDCE-ROSNIČKA-TO VÍ UŽ  PŘEDEM. TOŽ. VÍTEJ MEZI  NÁS  PLCHY  A  VZDEJME SPOLU  HOLD   TOJEFUKOVI  A   VŠEM JEHO  PLCHŮM,  PLCHECHŮM ,PLŠÁKŮM  A  PLŠIŠÁKŮM V  JEHO  SKVĚLÉ PLŠIŠÁRNĚ. KDO UŽ  ZVÍŘETNÍK  ČTE  ASPOŇ  ROK , TEN  VÍ, O  ČEM  MLUVÍM. A  KDO  NETUŠÍ. JELIKOŽ DORAZIL  NEDÁVNO, AŤ  HLEDÁ  MEZI  LŇSKÝMI  PŘÍSPĚVKY   NA  ZVÍŘETNÍKU A  KOCHÁ  SE   ČLÁNEČKEM   TOJEFUKA  VELIKÉHO PRÁVĚ  O PLCHOVI.  MUSÍM ALE  NYNÍ  ZKUSIT  ODPOČÍVAT A DÁT  SI ASPOŇ  SVOJE  KPPYTA  HORE, KDYŽ  UŽ  PSÁT  NEMŮŽU.MÁM ZA  SEBOU  DLOUHÝ  DEN A  JEŠTĚ DELŠÍ  CESTU  ZA  DCERKOU  DO  KLATOVSKÉ  NEMOCNICE. ZDRAVÍM. DIVÍM  SE, ŽE  CHYBÍ  VERAM, A  WWW, KTEŘÍ   VŽDY NAŠI PLŠIŠÁRNU  DOPLŃOVALI. 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P i t r ý s e k 26.7.2007 1:09

A aj náš děda..

Dík svému ponocování jsem zase první, kdo přečtl to krásné povídání o stařečkovi. Chudák člověk, také si toho v životě užil. Já měla jen jednoho dědu. Mečový dědeček, kapitán, umřel o moc dřív než jsem se narodila. Ten přeslicový dědeček byl úplně jiný než ten Tvůj. Velikánský chlap s břušiskem. Ctila ho a stála před ním v pozoru celá rodina. Byl na nás hodný, ale s dětmi to moc neuměl. Bály jsme se se sestřenkou kolem něj i projít. Chytil nás do náruče a škrábal nás vousy do tváří nebo nás chytil těmi svými lopatami a přejížděl nám prsty po žebírkách a my jsme plakaly, protože nás to bolelo. A naše matky, aby se deček neurazil, nám brblaly, že si s dědečkem nechceme hrát!! Ale zase nám postavil dřevěný domeček, takový stan z prken, abychom  nelozily na štosy  a něco se nám nestalo. (štos= v dřevařském skladu vyskládaná hromada dřeva, proložená štanglama, vysoká, když se na ni lezlo, houpala se) ale  mezi těmi štosy byla krásná doupátka a tam se prima schvávalo. Jednou, v neděli po obědě, seděl děda v kuchyni na gauči a já nebyla dost rychlá a děda mě chytil a začal mě zase brnkat klouby prstů po žebírkách. Juj, to bolelo, vyjekla jsem,škubla sebou ..... a vyrazila hlavou dědovi přední zuby, které mu  trčely v nepřehlédnutelném předkusu. Co na závěr?  Ztrestán nebyl zkrvavělý praotec, ale nevinné dítko, které svým zásahem pomohlo dědovi k novému, rovnému chrupu. A potom, že je spravedlnost 

• reagovat
• nahlásit příspěvek