Stařeček se snažil odolávat co nejdéle (však taky se eletrifikace vesnice zastavila těsně před jeho domem), ale když už to nešlo dál, odvedl své dvě kravky do společného kravína a co dál - celý život pracoval se zvířaty, tak šel dělat s býky. Náš droboučký chlapík se den co den potýkal s nevyzpytatelnýma obrovskýma zvířatama. Starší děcka mu odešla z domu, ale tu nejmladší nepustil - měl ji moc rád, aby riskoval, že ji ztratí.

Máňa se chtěla jít učit na švadlenu do Brna, ale musela zůstat doma a pracovat v paprčkárně. Vdávala se v osmnácti, ve dvaceti měla dvě děti, nehodnou tchyni a maminku na smrtelném loži. Ale zůstala v rodném domě - a stařeček tam byl taky. Když si přivedla po svatbě domů mého tatínka, stařeček jenom řekl: "Tož vítej, a teď se starej ty!" A ať se v chalupě dělalo to nebo ono, neřekl ani popel - to už nebyla jeho starost, on se nastaral dost, byl na výminku.

Pořád ho vidím. Sedí v kuchyni na legátce, pravý loket opřený o stůl. Sedí na strategickém místě, odkud má rozhled - z okna na dvůr, přes stůl na sporák, do špajzky. Každý, kdo jde do kuchyně či koupelny, musí kolem něj - všecko má v merku.

Droboučká postavička v šedých gatích a s modročervenými kšandami, v zimě ve flanelové a v létě v plátěné košeli, pečlivě zapnuté ke krku a s nezbytnou tmavěmodrou zástěrou. Klobouk leží pohozený na lavečce pod oknem - v zimě chlupatá čepice. Vzhledem něco mezi Palečkem (ani ne sto šedesát centimetrů - však taky nikdy nenarukoval), Drákulou (měl pouze dva špičáky - vlevo dole a vpravo nahoře - ovšem óóóbrovské) a Hitlerem (velmi tmavé vlasy pečlivě zastřižené vzadu "doztracena" a v předu elegantně ulíznuté a pod nosem neodmyslitelný krátký knírek).

V neděli ale vypadal jinak - jako malá jsem ležela ráno na jeho dřevěném lůžku, vlastnoručně zrobeném (ze stařenčina lože udělal pro tu nejstarší z nás postýlku a ta sloužila ještě mé dceři), a dívala se na ranní obřad: nejprve vytáhl krabici s holením, pak si donesl lavor s teplou vodou a položil na štokrlu spolu se zrcátkem, obtáhl břitvu na řemenu, rozmíchal štětkou mýdlo a nanesl si ho na obličej, znova obtáhl břitvu , a pak začal s holením.

Oholenou tvár pošplíchal pitralonem, oblekl si bílou košelu a šaty z tmavě modrého sukna včetně vesty a marinky, v zimě jsme mu pomohli do vlněného zimníku - byl strašně těžký. Pak si nasadil klobouk (v zimě chlupatou čepici) a odešel na mšu. Moc mu to slušelo - vypadal tak svátečně. Po obědě si poslechl nedělní pohádku, pak se znova nastrojil a odešel do hospody na karty - ne hrát, ale kibicovat. Pokud se tento rituál něčím narušil, byl další týden daleko nevrlejší než obvykle.

K těm svým pověstným upířím zubům došel následovně. Když byl ještě celkem mladý - kolem čtyřicítky - začaly ho velice bolet zuby. Jeden místní dobrák mu poradil, aby si ústa vyplachoval odvarem z durmanu, že ho ty zuby přestanou bolet - no, v konečném důsledku měl pravdu, pak už ty zoubky opravdu nebolely, protože vypadaly a zůstaly jenom dva - poslední mohykáni. Když onen radil za pár let zemřel (matně si vzpomínám, že nějaký úraz), stařeček temně procedil přes ty dva kelčáky "To má za ten durman!"

Předchozí díl najdete zde

Yga