Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Copak náš stařeček (2)
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
PetraK 19.7.2007 11:02Re: Re: Ygo Jehééj, tak máš s sebou Andulišku??? Ta si dnešek teda užije, konečně klid od Majora |
|
|
dalmatin 19.7.2007 10:50Přemýšlím co napsat a na nic moudrého jsem nepřišla. Snad jen, že bych obě vyprávění poslala své kamarádce do Hodonína. Můžu? |
|
|
Jakub S. 19.7.2007 10:49HANI! Teprv teď se dočítám otřesný příběh tvého strýčka a tetičky - ! To člověk oněmí. Co může k takovým studeným hrůzám dodat, přidat, co s nima udělat? Nic. Vzhledem k tomu, že s Hodonínem byl a je od nepaměti svázán život rodiny mé ženy, usídlené v Rohatci, dodám čase i já jejich, tedy nyní své, vzpomínky, trochu korigované z pohledu profi historika možná. Ale hlavně, Hani: tyhle věci se teď shromažďují, archivují, dávají dohromady, aby byl (konečně už) komplexnější a objektivnější pohled na všecko. Mám se zeptat v příslušném archívu či muzeu, hodila-li by se jim taková ucelující vzpomínka? Budu potěšen, ozveš-li se mi soukromě, email i telefon i adresu ti dá Zane, Vave, Myška, brňačky... A ta jejich dcerka tehdejší... žije? Jaké byly její další osudy?? Tolik let. Tolik otazníků. Tolik nepotrestaných hrůz. Tolik hrobů. Tolik mrtvých bez nich... ite, missa est. Amen. |
|
|
Vave 19.7.2007 10:48Re: Re: Ještě ke včerejšku Díky za upozornění, milá JanoBa |
, koupím jí nějaké kapsičky. 
|
|
Kačer 19.7.2007 10:29Re: Ygo Já se tady lípnu, Ygo je to moc krásně napsané a taky se těším na další pokračování. P.S. Konečně Andula přestala vartovat po kanceláři a skácela se a spí |
|
|
YGA 19.7.2007 10:25Jejdamane ajdo - určitě se zastavte a vyjeďte až ke kostelu nad sklepy - když bude hezky, uvidíte v dáli vídeňské kopce. A v pátek je předhodové zpívání u sklepů - asi tam taky budu (teda ne zpívat - chichichi). |
|
|
JanaBa 19.7.2007 10:07Re: Ještě ke včerejšku Vave, ma zkušenost mi říká, že když ke mně přijde cizí kočka a chce být kamarád, tak má hlad. Málokdy je to proto, že touží po pohlazení. To jenom na okraj. |
|
|
Jakub S. 19.7.2007 10:02Ale všecko je vedlejší. Teď se věnuj jemu, přece. I duševně. Pokoj v duši, důvěru, víru v lidi a střelnou modlitbičku! |
|
|
Jakub S. 19.7.2007 9:57Bože, to je strhující: příběhy rodiny mé drahé ženy v bleděmodrém. Já se k tomu časem taky dobabrám, někeří furt čekajú až zahřmí. A sú to furt tí samí... Zdravím, kamarádko z kraja. |
|
|
alimo 19.7.2007 9:56Milá YGO, moc hezky napsáno, takové ryze člověčí povídání, i když občas s pocitem mrazení v zádech, neměli to ti naši předci lehké. A přiznám se, že jsem příspěvek Hanky W. musela tak trošku rozdýchat. |
|
|
alimo 19.7.2007 9:49Re: Milí Zvířetníci!!!! Nepřestávám držet palce |
, bude líp...musí|
|
baty 19.7.2007 9:32Re: Re: Milí Zvířetníci!!!! Zdeno, myslíme na vás oba pořád a o tu výdrž budem prosit moc. |
|
|
Ela 19.7.2007 9:32Páni, YGO, to je teda úžasné vyprávění, to teda jo ! A ten dodatek Hany W. - ještě jsem se nevzpamatovala úplně. |
|
|
PetraK 19.7.2007 9:30Ygo Díky - nejdřív jsem přečetla první díl a teď pokračování. Je to moc milý čtení, i když věřím, že pro stařečka ne všechno bylo tak milý, jako pro nás čtenáře, ale je z toho cítit, že je to psané srdcem |
|
|
Bláža 19.7.2007 9:17Re: Milí Zvířetníci!!!! Zdeno, drž se a přednosta taky! |
|
|
aida 19.7.2007 9:15YGO, moc pěkné, stejně jako první díl. P.S. Kolem Vrbice jsme popojížděli minulý víkend, tenhle budem zas, tak se tam snad konečně zajedem podívat... |
|
|
Vave 19.7.2007 9:14Re: Milí Zvířetníci!!!! Moje palce a světýlka jsou stále v pohotovosti! |
|
|
LFSH 19.7.2007 9:00Re: Tak jsem si to přečetla, Jsou to opravdu silná vyprávění. Naše rodina měla koncem války celkem štěstí - žila v oblasti, kterou osvobodili Spojenci. A během války to také nebylo nejhorší - nežili nikde poblíž velkých průmyslových závodů a přeslicová část rodiny žila na venkově a mečová tam měla příbuzné. |
|
|
tosca 19.7.2007 8:56Re: Milí Zvířetníci!!!! Zrovna jsem si říkala, jak mám k Tobě propasovat SMS, když se moje simka před týdnem rozhodla, že cokoliv příchozího ano, ale odchozí ne-e. Jsem ráda, že jsi se ozvala a že je už líp. Tobě i Přednostovi. Tlapky stále držíme |
|
|
zkumavka 19.7.2007 8:55Re: Milí Zvířetníci!!!! Zdeni,hledám co mi uniklo,nenacházím..Palce držím,jen nevím co se děje.Neva,v nemocnici a v tomto vedru,to není snadné... Hodně sil a zdravíčka !! |
|
|
YGA 19.7.2007 8:52Milá Zdeno b.p. prořád na vás dvou držím palec! Věřím, že všechno zvládnete jak to nejlépu půjde. Moc na vás myslím a posílám |
|
|
YGA 19.7.2007 8:47Re: Paneboze, YGO, nase rodiny se musely potkat Díky Hani, za tvoje vzpomínky. Strýčkovi bylo patnáct roků a celý krásný život měl před sebou, ale už si ho neprožil, jak by si zasloužil. Ale jeho stav neměli na svědomí Rusi, ale spojenci, kteří Hodonín bombardovali. Moje mamka vždycky říkala - náš Frantik byl tak hezkej a veselej, než se to stalo. Ale před stařečkem o Frantikově duševním stavu nikdy nemluvila. |
|
|
Ejška 19.7.2007 8:38Hezké povídání ale moc smutné vzpomínky. Všichni zahynulí při konci války byli dáni pod jedna křídla - oběti války. Mojí moravskorakouské babičce zahynul syn při náletech RA a synovec byl letcem spojeneckých vojsk nad Plzní, druhý syn se vrátil z lágru z Německa s Ukrajinkou a byli to moji báječní rodiče. Války by neměly být. Ať to byli vojáci západu nebo východu, byli to válečníci pohybující se po válečném území. Tak že mám rodinu všude, v Americe i v Rusku a všichni si vážíme lásky k životu.Vzpomínky jsou silné, děkuji YGo a HankoW a přeji všem Zvířetníkům pohodový den |
|
|
Zdena b.p. 19.7.2007 8:38Milí Zvířetníci!!!! Děkuji vám za vaši podporu. Moc děkuji. Připadám si trochu jako po zemětřesení, ale už stojím oběma nohama na zemi. Vaše palcodržení jsem včera vykopírovala a odnesla do špitálu, aby si Přednosta početl. Děkuji. Jen co se popasuju s jednou pracovní záležitostí, tak se pustím do psaní mailů. Mějte se mnou trpělivost. Byl mi dohodnut běh na opravdu dlouhou trať. Krásn´ý den FŠEM. |
|
|
Zdena b.p. 19.7.2007 8:28Naše rodina měla š těstí, protože do našeho malého městečka na Labi přišla Rudá armáda jejíž velitel zůstal člověk. Držel prý morálku vojáků na uzdě. Mimo desítek hodinek na jejich předloktí, to celkem ještě šlo. Velitel nebyl Rus, ale Ukrajinec. Nejdřív přišli za mojí maminkou (kuchařka profík) jestli jim udělá ryby. Lov byl v Labi úspěšný. Aby ne, to se hodí do vody granát a už se jen sbírá do lodičky. Do prádelního kotle vylili sud oleje a mamka kuchala a smažila. Koncem války už táta nevyjížděl k zákazníkům (opravy harmonií, verhan a pian), ale rekonstruoval koncertní křídlo doma. A tak na v pokoji 25 m čtverečních bylo pianino a to veliké koncertní křídlo. Když do pokoje přivedli velitele, tak ten okouzleně koukal z jednoho nástroje na druhý a zpět. Tatínek se v duchu s nimi loučil a jen se sám se sebou vsázel, který to bude. Nebo snad oba? Dopadlo to trochu jinak. Velitel byl pprofesor na konzervatoři v Kyjevě. S tátou hráli 2 dny snad všechno na co si vzpomněli a co vydolovali z not. A velitel se vracel zahrát až od Pardubic. Prostě naše městečko mělo veliké štěstí. |
|
|
Vave 19.7.2007 8:13Ještě ke včerejšku Milý Terro A současně vítám Terru-san, použiju tohle Jakubovo oslovení, protože Terra2 mi spolehlivě evokuje vzpomínku na posádku vozu A a posádku vozu B. .... A proč zrovna my jsme béčko? ... A proč zrovna má být Ta, která mluví s kocoury Number Two? A malé hlášení: včera ráno se u nás před domem objevilo odrostlejší mouraté kotě, hrdě kráčelo se zviženým ocáskem směrem ke schodům do té kchvíle, než se z nich sesypala ježatá a ježicí Anka, vlekoucí mě na vodítku. Kotě vyrobilo chlupatého tygra a hbitě prchlo na borovici. Odpoledne jsem pak zasazovala nový keřík, protože jsem měla takové hnutí ducha, a kotě přišlo za mnou, otřelo se mi o bok, předlo a řeklo mi, že hlazení v lékařských rukavicích není to pravé, ale holýma rukama že ho teda hladit můžu. Tak jsem mu povídala, že ta schůzka je moc pěkná, ale že se musíme chovat tiše, nebo Anka vyletí ze své nové deky s pacičkami a kostičkami a prolne zábradlím na balkóně a sežere nás oba. Kotě jako že jo a tak jsme si prožili pěknou chvilku a pak si šlo po svém. Jo, děti z okolí, které se s kotětem také skamarádily, mi řekly, že mu daly jméno Mio. Anka mě pak doma dlouze a podezíravě četla, ale žádné důkazy neměla, tak mi to prošlo. Hezký den! |
|
|
Olčava 19.7.2007 7:32Ach Ygo a HankoW. nejak nemuzu najit ta spravna slova, ale ktera to vlastne jsou...vase obe vypraveni mi vyrazila dech...dekuju, ze jste schopne a ochotne to sem napsat. Ol. |
|
|
Vave 19.7.2007 6:34Tak jsem si to přečetla, milá YGO Naší rodině se válka jakoby vyhnula, co já vím, rodina mečová podružila pilně poblíž Poličky, a babička přeslicová se starala o čtyři děti, zatímco můj perlivý dědeček mečový vyjel dobrovolně na práci do Reichu. Ne že by miloval Hitlera, ale jak vždy s povzdechem vyprávěla moje milovaná babička před voňavou skříní se skleněnými dveřmi, za sklem byly starorůžové saténové nařasené záclonky: "Děda se vrátil celej sešlej, bez peněz a kufr měl plný ženskejch" - rozuměj, fotografií a dopisů. Naštěstí babička byla silná žena, nepadla ve válce, rozvedla se s dědou časem, aniž by s ním přestala kdy žít, a po deseti letech si ho zase vzala. Přeju všem krásný den! |
|
|
Rpuť 19.7.2007 6:09Moc, moc, hezký......! |
|
|
hana Williamson 19.7.2007 3:35Paneboze, YGO, nase rodiny se musely potkat v tom pruseciku doby, kdy Malinovskeho armada osvobozovala, tzv. Ja jsem si precetla ten tvuj krasny clanek, a zustala jsem jak solny sloup. Ted jsem se vzpamatovala a tady to teda je. Maminky strycek byl v te dobe spravcem cukrovaru v Hodonine (a to uz po nejakou dobu). Predpokladam, ze v Hodonine byl jen jeden cukrovar. Kdyz se Malinovsky blizil, tak zbytek rodiny je nabadal, aby odtamtud na cas odesli. Stryc rikal, ze musi hlidat fabriku, ale svolil, aby pred prvnim predvojem rodina prijela a odvezla asi sestiletou dcerku do rodneho mesta na Hane. Jeste jim jednou volali a stryc rikal, ze je vsechno v poradku. Pak prisla armada a uz nic z Hodonina nebylo slyset. Kdyz nebylo slyset par dni, tak tam rodina prijela. Byt v budove cukrovaru jako by se nic nedelo, veci kolem, jen ne ti dva lidi. Nasli je, tetu a strejdu, pokud si to dobre vzpominam, narvane do sudu nekde za cukrovarem. Co nevim je, jestli oba nebo jen jednoho z nich v sudu, ale kazdopadne byli oba byli po velmi nepekne smrti a teta znasilnena. Moc o tom pred nama detma nemluvili, abychom nahodou se neukecly pred oslavama Rude Armady. YGO, on tam ten tvuj stryc musel pracovat v Hodonine v dobe, kdyz tam muj prastryc spravcoval . A ona i ta jejicjh sestileta dcerka, naraz bez rodicu, se s tim taky nikdy uplne nevyrovnala - a pro boha, kdo by mohl. Jsem z toho tak vedle, ze si jdu hrat se stenikem Jakeym ven, abych prisla na jine myslenky. Byl to kazdopadne silny Zviretnicky den. |
