Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Blues ukřižovaného města
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Vave 29.3.2007 14:26Re: Re: Re: Re: Vave Tak to jsem moc ráda! A vítám! |
|
|
radanova 29.3.2007 14:35Re: Re: Re: Re: Re: Vave jsi prostě zlatíčko |
|
|
Hanča 29.3.2007 14:44Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vave A kouzelnice v kolové sukýnce s puntíky ! |
|
|
MaRi 29.3.2007 14:55Re: Re: Re: Re: Re: Vave chi, i když jsem to minule nepřiznala, JÁ tedy puntíky nosím na mnoha halenkách, i když Abraháma jsem už viděla |
|
|
KoLenka 29.3.2007 15:15Re: Re: Re: Re: Re: Vave Děkuji za přivítání. Od brady po nos je slunečno, nahoru od něj krapet vlhce. Sakryš, teď je ten krapet nějakej velkej. |
|
|
Jakub S. 29.3.2007 15:31Jejda, kamarádko, to je moc pěkně řečeno. No už je tu zas někde cibule, no. |
|
|
KoLenka 29.3.2007 15:52Re: Jejda, kamarádko, to je moc pěkně řečeno. No už je tu zas někde cibule, no. |
|
|
YGA 29.3.2007 8:12Milá Vave - jestli nakonec tou vílou nebudeš ty - jak krásně umíš kouzlit se slovy - vidím tu skluzavku na zboží a malou holčičku, co běží o zlomkrk po schodech vedle, aby následně natahovala krček, protože potřebuje vidět na pult s pokladnou |
- stejně to na mě jenom hořelo - byla jsem rodinný trhánek 
). Těším se na další vzpomínky.|
|
baty 29.3.2007 11:47Re: Milá Vave Jo, a Vave kouzelnice, představ si, že u nás v jednom z mála obchodů,který si drží svůj účel už sedmdesát let-bytový textil Rozehnálková,posléze něco soudružskýho a teď něco německýho,ale pořád tébichy,záclony,utěrky,linolea, mají ty schody a skluzavku eště furt! |
|
|
baty 29.3.2007 13:57Re: Re: Milá Vave baty, prosím, kde to je? |
|
|
evva 29.3.2007 14:00Re: Re: Re: Milá Vave baty, moc se omlouvám, to předchozí jsem psala já, to je strašný, už jsem jak J. Wolfová |
|
|
baty 29.3.2007 14:58Re: Re: Re: Re: Milá Vave V Brně-Králově Poli na Palackého ulici šikmo naproti veterině,blíž k Řečkovicím, mezi zastvávkami Veterinární univerzita a Dobrovského, po pravé straně, když jedeš z města (č.1,6,7) |
|
|
evva 29.3.2007 16:29Re: Re: Re: Re: Re: Milá Vave děkuju moc |
|
|
KláraS 29.3.2007 7:50zcela OT - hlásání tak to máme za sebou. Vše proběhlo snad OK, jen to mělo lehce dramatickou dohru. Předali nám už vzbuzenou psovou - tvářící se dost nas... Tak jsme přes zarvanou Prahu vyrazili k domovu. Doma vystoupíme a s pod psiny vytáhnu zakrvácenej ručník. Patřičně jsem se vyděsila a volala na veterinu. Prý se máme podívat jestli to fakt tak teče nebo jenom prosakuje. No fakt teklo, takže jsme se otočili na podpatku a uháněli přes opět totálně zacpanou Prahu zpět. No, tak naštěstí to byla jenom procvaklá cévka, ale dost mě to vyděsilo.... Budu asi hysterická matka.. Omlouvám se Vave že ti lezu do článečku - všechno přečtu až se vrátíme. Všem krásný den. |
Za chvíli jedem na kontrolu, tak snad je vše OK. |
|
YGA 29.3.2007 8:02Re: zcela OT - hlásání No tak, Kláro, hlavně že to nakonec dobře dopadlo - se ti nedivím, že jsi se vyděsila, když Kačka začala krvácet - já bych byla na pepinu. |
|
|
Xerxová 29.3.2007 8:07Re: zcela OT - hlásání Tak to budu ještě pro jistotu ty palce nějaký čas držet.... A vůbec se ti nedivím, žes vyšilovala |
|
|
Li 29.3.2007 8:30Re: zcela OT - hlásání Ufff, ještě že tak |
|
|
alimo 29.3.2007 8:57Re: zcela OT - hlásání No hlavně že to máte za sebou, ale pro jistotu |
|
|
Vave 29.3.2007 9:26Re: zcela OT - hlásání Jste statečné holky |
|
|
Rpuť 29.3.2007 10:33Re: zcela OT - hlásání Uf - dobře dopadlo! To je hlavní!!! |
|
|
Jakub S. 29.3.2007 10:37No tak budeš hysterická matka, no. Nevídáno. Vídáno -a všude. So what? A platí: kdo si uvědomuje, že je hysterik atp., už jím aspoň částečně přestává být - nebo dokonce jím ani nebyl. Nespa? - Spa, určitě. A pohlazení Klárce. |
|
|
radanova 29.3.2007 14:17Re: No tak budeš hysterická matka, no. Nevídáno. musím odporovat ač nerada Jakube, já si svou hysterii uvědomuju a nechtěj vědět jak trpí moji spolupracovmíci a známí, na mne totiž vůbec neplatí pravidlo že uvědomnění si chyby je cesta k její nápravě já nevím jak to dělám ale já svý chyby znám já se za ně stydím ale napravit je dlouhodobě neumím, pokaždý se vrátěj, mé druhé jméno je nedůslednost a vlastně jsem pernamentně provinilá, ach jo napsaný to vypadá stejně blbě jako to v reálu je ale dík za povzbuzení které jsem z Kláry na sebe vztáhla |
|
|
Jakub S. 29.3.2007 15:34Ó nedůslednosti, tvé jméno je žena... A je to velice odpustitelný a nikoli největší a někdy občas často neodolatelný hřích... |
|
|
Fallowa 29.3.2007 10:39Re: zcela OT - hlásání Kláro,dík za zprávu -držím palce a věřím,že bude všechno OK |
|
|
PetraK 29.3.2007 13:08Re: zcela OT - hlásání KlároS - to jsem ráda, že to dobře dopadlo!!! Neboj se, nejsi v tom "hysterčení" sama. Když šel Murphy na svou první operaci, dělala jsem takovou paniku, že mě David radši vyhodil z čekárny. Hlavní je, že to dobře dopadlo |
|
|
Beda 29.3.2007 14:12Re: zcela OT - hlásání Kláro, nejsi v tom sama - taky jsem hysterická zvířecí matka |
|
|
radanova 29.3.2007 14:18Re: zcela OT - hlásání bude dobře i se zase odse_e, |
|
|
M.D. 29.3.2007 7:48hladivé
|
|
|
Rpuť 29.3.2007 7:46Vavísku, to je moc hezké!
|
|
|
Rpuť 29.3.2007 7:45V pražském bytě jsme měli stropy 3,20, tak se tam pohodlně vešly dvě almary na sebe. Stály v předsíni hned za dveřmi a do té horní se dávaly šaty, co na ně zrovna nebyla sezóna. Zima se blížila i usnesla se babička, že si musí sundat nějakej ten kožich, uchopila tyč s hákem, nasadila a zabrala. Jen si nevšimla, že místo za ramínko nasadila hák na tyč samotnou. Kožichy nesnášely se dolů co motýlci, ale žuchly babičce zcela sprostě z výšky na hlavu jaksi kompletně. Značně zpláclá, pokusila se nadechnout a zahltil jí naftalinový smrad. Poněkud přidušená začala propadat panice a snažila se vstát. Jenže ouha, máte-li nohy omotané těžkým perziánem, tak prostě nevstanete. Potřebovala si je odmotat, ovšem přes tyč, tak nějak divně zašprajcovanou, na ně nedosáhla. Panika rostla, babička zmítala se v chlupaté lavině a postupně docházela k názoru, že umře. V tu chvíli vstrčila jsem klíč do dveří, zámek povolil, ale protože zámotek s babičkou ležel těsně za dveřmi, otevřít se nedalo. Zazvonila jsem. "Pomóc", ozval tenounký přidušený hlásek. "Co se děje", tázala jsem se skrz nepatrnou škvírku. "Nemůžu vstát", kvílela babička. "Tak se aspoň odsuň", prosila jsem ji v domnění, že si zlámala nohu. "Já nemůžu", bědovala babička a já přemýšlela, jak si člověk může zlámat všechny končetiny najednou. Opřela jsem se do dveří vší silou. Šlo to ztuha, já funěla, babička chvíli vřeštěla, chvíli nadávala, že jí chci zabít, ale nakonec se mi podařilo pootevřít dveře aspoň tak, abych se mohla protáhnout. Ten pohled byl nezapomenutelný - z pevně utaženého kokonu čouhala babičce jen zježená kebulka s brýlemi na křivo a na vrcholu seděl kocour Mulisák a blažen vrněl a šlapal - tak nádherný pelíšek mu nikdy nikdo neudělal! |
