26.4.2024 | Svátek má Oto


Diskuse k článku

ČLOVĚČINY: Blues ukřižovaného města

Když jsem nedávno v počítači našla vzpomínku na setkání s holčičkou, která měla Kouzelnici větru, netušila jsem, že tím zavolám na svou Kouzelnici větru a ta za mnou bude skoro každou noc chodit a nechávat mi na polštáři vzpomínky na mé dětství, vzpomínky jako blues, Blues ukřižovaného města.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Bláža 29.3.2007 12:38

OT- SETKÁNÍ

Průběžné hlášení: 33 člověků (s doprovody - hody, hody) a 16 pesáků :-). Přihlášky prosím posílejte do konce měsíce, tedy do soboty, pak to podtrhnem a sečtem R^

evam 29.3.2007 12:25

Tedy, Vave,

  to se ti povedlo! Moc pěkně napsané! :-D

Štětinka 29.3.2007 12:19

Reflex

Prosím pěkně,Vave mi dnes poslala ofocený ten Reflex, ale já hlava ťulpachovatá , je to vzhůru nohama a já to neumím obráti a třeba zvětšit.;-(;-( Mám to někam uložit, nebo jak na to? Babo,poraďte! ;-D

Medvídek 29.3.2007 12:23

Re: Reflex

V jakém to máš formátu ? Jestli PDF tak v prohlížeči Acrobat Reader je volba View--Rotate view - a tam si vybereš jestli po směru hodinových ručiček nebo proti. Pokud je to obrázek, tak podle toho v čem ho prohlížíš - v běžném Windowsovském Malování je volba Obrázek -- Překlopit či otočit (a pak se zadá o kolik stupňůch).

Medvídek 29.3.2007 12:29

Re: Re: Reflex

Stejná volba je i v MS Picture Manageru, pokud máš MSOffice...

Rpuť 29.3.2007 12:25

Re: Reflex

Štětinko, otevři si Word, Zobrazit, Panely nástrojů a přenes si tam obdélník , zvětši ho,- vlož do něj to, co ti Vave poslala a když na něj klepneš, objeví se ti Nad ním zelená kulička. Uchop ji myší a obrázek otoč.

Rpuť 29.3.2007 12:26

Re: Re: Reflex

Pardon, po těch Panelech nástrojů mi vypadlo Kreslení a tam najdeš ten obdélník.

alimo 29.3.2007 12:45

Re: Reflex

Štětinko, poradit ti neumím, jsem počítačovej neuměl:-D, ale článek jsem teď dočetla. Je napsanej dobře, moc dobřeR^. A zase jsem si potvrdila, že nejhorší je srážka s blb*cem, s lidskou zlobou a závistí...ale co tady proboha závidí??? Tu spoustu práce a obětavosti??8-o;-(

Vave 29.3.2007 12:51

Re: Reflex

Štětí, ona to skenující kolegyně vzala hore nohami a já jsem tak spěchala, že jsem Ti to neootočila, se teda moc omlouvám! :-)

Štětinka 29.3.2007 15:23

Re: Re: Reflex

Vaví, kouzelná vílo, vůbec se neomlouvej! Udělala jsi víc, než si musela a mně si moc pomohla.To jen já pc-tupec si neuměla poradit. Fakt ti moc děkuji!!!!!!!!!!!!!!

PetraK 29.3.2007 13:58

Re: Reflex

jak se ten článek, prosím, jmenuje?

radanova 29.3.2007 14:06

Re: Re: Reflex

špinavá slina a jsem za něj ráda

krmič 29.3.2007 12:00

Kam jde ta voda?

Já jsem myslel, že se dovím tajemství kam jde ta voda, když nemáte ve vašem městě kanály. Ale nějak jsem to nenašel, nebo to v článku není? U nás kanály jsou, i když bývají částečně ucpané, pak je tu pěkné jezero. (Syn je kdysi jako student-brigádník u tehdejšího TAZSMO čistil.) Teď ale vážně: KAM JDE TA VODA?

Už se těším na odpovědi podle známého starého vtipu na otázku "Kam jde ten kouř?".

Maxová 29.3.2007 10:22

Díky

za Váš článek, který pohladí po duši a připomene ztracené dětství!;-)

Vave 29.3.2007 9:23

Děkuju vám

za milé ohlasy; nechci nikoho vyděsit, ale těch cest městem a minulostí je ještě asi devět, včera jsem Dede poslala poslední. A Allimo, do papírnictví ještě za čas dojdeme, jak bych ho mohla vynechat! :-)

MaRi 29.3.2007 9:47

Re: Děkuju vám

vyděsit?? Díky, že se můžeme těšit, že máme na co se těšit!

Krupicísek - mně tady chybí nějaké sluníčko nebo květinka nebo tak něco ...

Jakub S. 29.3.2007 10:32

No takových vyděšení potěšení víc - jen houšť!

Ale výstraha předem pro všecky przypadky má být, tak to ma byt a tak je to dobre.

abyt 29.3.2007 12:37

Re: Děkuju vám

Miulá Vave, děkuju V, a na to papírnictví se speciálně moc těším.

evva 29.3.2007 13:39

Re: Děkuju vám

Vave, při čtení Tvých příběhů se mi vybavují dávno zapomenuté pocity, připadám si, jak když cestuju v čase . Moc se těším na všechny další.

alimo 29.3.2007 9:10

Krásné vzpomínání

Vrátilas mě na chvíli do mého dodného města a do dětství, díkVV.  Ty vzpomínky máme tak nějak podobné, já chodila do školy na druhý konec města, muselo se do kopce - do schodů, kterým se říkalo ( a říká) nádražní , potom přes náměstí a zase dolů s kopečka. A domů opačně:-). A při té zpáteční cestě se se schodů nešlo, ale utíkalo- skákala jsem ty schody ob dva a opravdu rychle. Moc bych si to chtěla zase vyzkoušet, ale mám dojem, že bych se asi přizabila:-D. A na náměstí po podloubím, bylo papírnictví...to byl krám mých snůR^. Měli tam malý sešitky na desetník, notýsky za dvacetník, tužky, gumy...tak tam jsem utrácela svoje kapeskoVA penály a pera- plničky...:-)

Vave....díkVV

Jakub S. 29.3.2007 8:41

Vave, no jasně že nejenom je to úžasné, ale taky

kolik ostatních to inspirovalo, a k čemu -další parády, až po tu kouzelnou větu kamaráda Kadluse a Ygu a vůbec a vyvrcholení rputi - to by se to zfilmovalo... a všici, no. A gumičky do praků: na to jsem si nevzpomněl padesát let!! Co všecko v těch závitech mám eště zamotané?! - Já jsem si to teď musel na vystřídání střihnout, ačkoliv mám kvalt se zpožděným překladem (do švýcarštiny) strašně dramatického díla - posuďte: Posouzení bezpečnosti strojního zařízení - montážní linky na výrobu ventilů... drasťák, že?

Fallowa 29.3.2007 10:32

Re: Vave, no jasně že nejenom je to úžasné, ale taky

Jakube,gumičky do praků jsem nekupovala,ale vzpomněla jsem si na verzatilkyR^ - nejenže se nemusely ořezávat,ale dala se do nich dát jakákoliv barevná tuha,ale hlavně se s nimi bezvadně střílely papírové kuličky po třídě:-).

Jakub S. 29.3.2007 10:46

Versatilky: dokonalá česká věc - dnes nic tak dokonalého není.

A pro střílení byly ty kovové crayony prostě - už to píšu potřetí, eskizé mua -dokonalé! A pro strkání do šaltrů ve zdi třídy, jestli opravdu nastane  š l o h a . Nastal, vždycky. Veliká. A zkrat. Ježíšikriste. Jak to, že jsme všici přežili - ?! Ty rozmlácené zadky (no a co?). Ty legie andělů strážných - pane Wendersi, nejenom v knihovnách... (Křídla touhy čili NnB - jeden z mých životních filmů.)

alimo 29.3.2007 10:50

Re: Re: Vave, no jasně že nejenom je to úžasné, ale taky

to byl skvělej vynález, a daj se s nima- pochopitelně bez tuhy. šikovně vyndavat klíšťataR^, kd\ž už se teda nějaký kousnou i přes Front-line:-)

MaRi 29.3.2007 8:39

aaaaaaaaach

I Vave je udělen Řád zasněného úsměvu s blankytnou stuhou...

Li 29.3.2007 8:34

Veve

jsi Kouzelnice větru, jsi Kouzelnice slova, jsi prostě naše Dobrá víla VVVVVV Větama jsi se strefila do rytmu blues a k čtení a vůním jsem slyšela i sladkou kytaru ;-)VVVVVV Musíš psát častěji, ju ? To není prosba, anébrž rozkaz !!;-)VV

Medvídek 29.3.2007 8:44

Re: Veve

He he Vavíčku, já se neodvažuji Ti rozkazovat jako Lidka, ale ;-D proto připojuju jen škemravou prosbu o další báseň. (Ano, jsou nádherné básně, jen se to nerýmuje.):-)

JoVo 29.3.2007 9:44

Re: Vave

;-DJá chci taky další blues.;-DVVR^

baty 29.3.2007 11:42

Re: Re: Vave

´Taky chci eště!!!! Ty dřevěné schody v takových obchodech tak krásně divně dutě zněly, když se zadupalo, a v papíráku měli ještě celé aršíky andělíčkových hlaviček s křidýlkama do růžova,bleděmodra, žluta a zelenkava, byli trhací jako známky a lepili se na vánoční cukroví, a zlatý hvězdičky a kočku v pytlu, roličku jak vnitřek od toaletního papíru,zamotanou v papíru hedvábném a vevnitř byl prstýnek s kamínkem nebo brožička, guma nebo tužtička a to napětí při rozbalování a to zklamání, když tam bylo něco kluckýho, třeba ta guma do praku.To bylo ještě před komančema. Ale i když to pak nebyl pan Šimáček a pan Šár a pan Zlámal, nýbrž všecko lautr Narpa, byly papíráky krásný. A dneska se potloukám u  velepapírníka zrestituovaného Wágnera mezi regály a  čuchám a prohlížím a taky je to fajn. Pak koupím balíček ubrousků a mám dojem, že jsem si dost užila.

KoLenka 29.3.2007 14:16

Re: Re: Re: Vave

Baty,  schody si sice nepamatuji, ale  dřevěná vrzavá podlaha byla u Vichra v I. poschodí na Kobližno - Gagarinové ulici, jako malá holčička jsem tam s maminkou chodívala  za "soudruhem vedoucím", takto velikým kamarádem mých rodičů,  měl šedý plášť, už vůbec nevím, co jsme tam kupovaly, ale plete se mi to s nákupem rádia - tranďáku, obdélníkového tvaru s dvěma ozubenými kolečky - menším na pouštění a hlasitost a větším na hledání stanic a to už se dostávám ke vzpomínce, jak ten tranďák posloucháme s tatínkem cestou na autobus na zastávku Nové Dvory a vyhráli jsme v hokeji nad Kanadou 8:0 (nepletu se, tedy v tom skóre??). Ty brďo, to jsou přemety a začalo to dřevěnými schody.

Vave, nádhera!!! Jsi dokonce taková kouzelnice, že jsem se odvážila vystoupit zpoza buku.