Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Blues ukřižovaného města - O Editce a Tereze
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
abyt 5.4.2007 9:04Hm, to je zvláštní, - ta malá gumová panenka s očima jen namalovanýma a s naznačeným kohoutem, co jsem měla já, se jmenovala taky Zuzanka. |
|
|
evva 5.4.2007 18:46Re: Hm, to je zvláštní, Moje byla stejná. Bětuška. |
|
|
evva 5.4.2007 18:49Re: Hm, to je zvláštní, Moje vypadala stejně. Bětuška. |
|
|
evva 5.4.2007 18:50Re: Re: Hm, to je zvláštní, Koukám, že jsem z toho už mimo. Slibuju, že už dnes nic nenapíšu. |
|
|
kocourová 5.4.2007 8:56Milá Vave to je moc hezké vzpomínání! Umíš tak krásně psát, že si to člověk úplně představuje a prožívá s Tebou. Díky za milou vzpomínku:-) |
|
|
Ejška 5.4.2007 8:21Vzpomínky z dětství milá Vave, jsou oblázky našich chodníčků do života dospělosti, děkuji Ti za ně, a děkuji Ti i za to, že mě při mém současném rychlém tempu zastavíš, a já vzpomínám na své dětství... čas her a kamarádství s cigánskými dětmi se zastavil i v mém dětství, měla jsem povinnou předškolní docházku do mateřské školy, byla nás tam třída dětí ze tzv. smíšených manželství a byly jsme k sobě tolerantní, ale vadily jsme té druhé třídě, ty děti za to nemohly protože dospěláci do nich vkládali své předsudky |
|
|
Jakub S. 5.4.2007 9:27oblázky našich chodníčků do života dospělosti: to je nádhera... to je vlastní napadnutí? |
|
|
Ejška 5.4.2007 10:01Re: oblázky našich chodníčků do života dospělosti: ano Jakube, vlastní a moje |
, já jsem tak nějak kosmopolita a moje popisování všeho od dětství má trošku jiné poskládání slov a obraty|
|
Xerxová 5.4.2007 8:15maminky škola... ...nemyslím tu školu, kde učila spoustu let. Myslím tu školu života, že i když jsou ve spoustě věcí jiní, jsou ve spoustě věcí stejní... Učila v centru, do té školy chodila spousta cikáňat. A my je znali. Mamka (přes údiv sociálních pracovníků) chodila doučovat nemocné děti k nim domů.... Dodnes, když s ní jdu po městě, se k nám hlásí většina "nepřizpůsobivého" obyvatelstva.... A jak hezky o nich mluvila - tatínek sice sedí, ale maminka se o ně tak hezky stará. A snad i proto, že jsem nikdy neměla špatnou zkušenost, rasismus jsem v sobě ještě nikdy, ani trošku,nenašla. |
|
|
YGA 5.4.2007 8:06Krásné hořkosladké vzpomínky na dětství milá Vave. Já v těch dávných dobách se s Cikány (prosím, nebudu říkat Romy, nekamenujte mě proto) moc nesetkala - žila jsem v poklidu v malé a poměrně izolované vesničce. Navštěvovali nás - vesnici - dvakrát do roka Cikáni ze Slovenska - zrovna v tomto čase před Velikonoci a pak na sklonku léta před hody. Prodávali koše a březové metle - no, u nás moc neutržili, protože naši stařeček (a pak i moje maminka), pletli koše i vázali metle moc úhledné. Vždycky si zboží prohlédli a následně zkritizovali - "temu ty říkáš pořádný koš, dyť ti z teho trčijů průtky na všecky strany. A ty metle, dyť s tym jednú šmrncnu o zem a ostane mě enom násada bez průtků - to mosíš ten drát pořádně utahnút kolem dokola - Máňo (volali na mamku), dones temu děckovi kus buchty (vždycky tam nějaké děcko bylo a drželo se paňmámy za sukňu) a podívej se, esi po děvčiskách tam nezbyly nejaké botiska, ať se jich zbavíme (no, ty botky byly teda už dost "ošúchané" - po třech děckách, ale paňmáma byla ráda i za ně)." |
|
|
Jakub S. 5.4.2007 9:24Ygo - no ty jak dybyz byla se mnú z jedného koša! A eště víc z mojú. A jejím rakúskouherským tatíčkem. Jaj devla... Brzo tu už zas negdo krájá cibulu, kúrňa! |
|
|
YGA 5.4.2007 10:19Milý Jakube S. - naši stařeček byli rázovitý člověk - život se s nima nemazlil, tož on se taky nee. Například - když se na nich někdo usmál, komenotovali to slovama "Co se na mě šklebíš jak opica!" |
|
|
evva 5.4.2007 10:34Re: Milý Jakube S. YGO, mnohem horší je opak - na pohled dokonalé chování a přitom.... |
|
|
evva 5.4.2007 10:26Re: Ygo - no ty jak dybyz byla se mnú z jedného koša! Jaube, u nás taky. Příště, až blues od Vave - napřed pro kapesník . |
|
|
Hanča 5.4.2007 12:58Re: Krásné hořkosladké vzpomínky na dětství No, Ygo, já jsem jako hodně malé dítě zažila ještě dráteníka. Moje dobrotivá babička ho pozvala dál a vyštrachala někde starou mísu nebo hrnec, co potřebovaly opravit. Pak mu nabídla hrnek kafe a talíř buchet, on to všechno zpucoval a babičce říkal milostivá paní. A protože vypadal tak úplně jinak než ostatní lidi, co k nám chodili, proto si ho asi pomatuju dodnes. |
|
|
YGA 5.4.2007 13:14Re: Re: Krásné hořkosladké vzpomínky na dětství Tak dráteník mě minul - ale doma byl jeden zdrátovaný hrnec "kameňák" a nakládaly se do něj kvašáky. Nakonec ho sbalil švagr (eště byste ho nakonec rozbili - tvdil našim) a umístil ho ve svém sklepě |
. Tož teď kvašáky musí kvasit v novým kameňáku-zeláku - ale není to ono 
.|
|
terra 5.4.2007 14:34Re: Re: Re: Krásné hořkosladké vzpomínky na dětství Dráteníci mě taky minuli, ale zas mě neminul jeden naprosto úžasný (MNĚ tak v těch pěti připadal) pán, který chodil po sousedech a vykupoval králičí kůže. U nás nenakoupil, naši chovali angoráky ( na vlnu, tenkrát se prý vykupovala a zpátky poslali člověku příslušný díl zpředené a obarvené vlny), ale dodnes si pamatuju, jak volával: Kůůůže!!! Kůže!!! A občas pro něj bábinka schovávala nůžky, co potřebovaly nabrousit. A k těm angorám: jedna z mých prvních dětských vzpomínek je pletená čepice (růžovo-šedá) s bambulí a pod bradou zavazovací, právě z té měkkoučké, heboučké angorské vlny. Když jsem zjistil, že pětidekové přadénko stojí víc než stovku...no, podivil jsem se, ale vzal jsem to jako realitu. Dcérenka má angorového kulicha (růžovo-šedého) s bambulí. Jsem sentimentální? Tak ať. |
|
|
Hana Williamson 5.4.2007 21:39Re: Re: Krásné hořkosladké vzpomínky na dětství My jsme s Hancou stejneho veku a ze stejneho mista, takze i ja si drateniky pamatuju. Myslim, ze se jim taky rikalo drotari. A hec, jeden velky kameninovy zdratovany hrnec jsem si privezla slozite letecky do USA a zdobi kuchyni. Jo, a u nas ve visce taky jezdil na kole pan co vyvolaval, ze vykupuje kralici kozky - ale toho jsem se bala, nebo spis mi to bylo eckelhaft. A taky si jeste pamatuju pana, co brousil noze a nuzky - jestli se nepletu, tak mel nejaky porichtung, ktery se pohanel slapadlem. |
|
|
Jakub S. 5.4.2007 21:59Jo - brus na nožní pohon, a ten hned svištěl strašnou rychlostí. A to byli v naprosté většině Cigáni. Ale drotári byli většinou "normální" Slováci, z lazů (= pasek, rozhozených po táhlých nezalesněných stráních, takže se na ně l o z i l o , ano?) na druhé straně hor. A kožkaři byli tak půl na půl, a někteří dokonce jenom někde z Kopanic (úplně hrubě: mezi UBrodem a pomezím, napsat hranice se mi příčí dodnes) či od Velké, snad. A: říkat a psát Cigán je pro mě, mám-li volnost, jediná forma, která mi vyhovuje. A šikovným, bezvadným jejich lidem, třeba těm závratně dokonalým primášům, píštělákům, kontrášům z Velkéj, Hrubéj, Maléj, Myjavy atd., co vždycky múvili horňácky jako jejich susedi, s nima chodili ha hrubou, s nima se radovali a smútili, stejný kroj nosili, a s pýchou - to vždycky vyhovovalo taky, i s tím g. Protože cikán je podivná česká podoba, vyvolává nechutnou asociaci s c i k a ť - a proč by měla? Oni to nikdy tak neříkali, jsem přesvědčen, ani v Čechách. |
|
|
YGA 5.4.2007 22:18Ještě ke kožkařům - ty po dědinách jezdí pořád. Za mého dětství to byla pani s obrovskou kabelou přes rameno a s trubkou s balonkem v ruce. Troubila na trubku a vyvolávala, kůůže, krááálíííčííí kůůůžééééé, vykupujííííí kůůůůžéééé. My jsme hned kožky stahovali z napínáků a utěkali je prodat - za tří a ty obvzlášť pěkné za pět kaček.Tenkrát mi to nepřipadalo nijak divný, ani mě to nepoznamenalo - coby děcko z vesnice, kde se zvířata chovala na užitek, jsem asi byla dost otrlá co se týče života a smrti. "Hlavně je nelituj, špatně by se jim umíralo!" nakazovala mamka, když se chystala poslat na pekáč dalšího králíka, kačenu nebo slepicu - o praseti nemluvě. Teď už kožkaři nechodí pěšky - jezdí autem a to jejich "kůůůžééé" vyvolává amplion. A t y kožky už prodává moje maminka - už žádný děcký boský tlapky nepleskají po dlažbě mlatu a žádný písklavý hlásek nekříčí - "počkejte, eště já nesu , eště já!" |
|
|
baty 5.4.2007 22:48Re: Ještě ke kožkařům YGO, já se těch tvých dnešních i jiných vzpomínek nemůžu vynačíst.Kdy už bude dlouhej článek???Máš tak perfektní postřehy a umíš se krásně vyjadřovat, a když si začnete s Jakubem sekundovat o staříčkách, to je senzace. |
|
|
YGA 5.4.2007 23:00Děkuju, milá baty, ale na dlouhý článek nemám - já jenom ty střípky, které ze mě vypadnou díky takovým krásným vzpomínkám jiných kamarádů-zvířetníků |
|
|
Jakub S. 5.4.2007 23:01Žééé - ?! |
|
|
evva 6.4.2007 9:45Re: Ještě ke kožkařům U nás jezdila paní Kůžkařka, taky měla pokřik - budete zabijééééét? Za zabití králíka si brala kůži - visely jí po obou stranách předního kola - dodnes nechápu, že se jí nedostaly do drátů.... |
|
|
Olčava 5.4.2007 7:39Vave, díky |
|
|
Fallowa 5.4.2007 7:13U nás v ulici byla jen jedna cikánská rodina,měli sedm dětí a pokud si pamatuju,otec početné rodiny dřel jako pomocný dělník a matka byla v domácnosti.Jejich nejstarší syn chodil s námi do třídy,hezký,kudrnatý kluk a vždycky čistě oblečený.Jenže často chyběl a když jsme ho jednou cestou ze školy potkali,zjistili jsme,že nechybí kvůli marodění,ale protože matka musela odjet a on měl na starosti mladší sourozence.A navíc,když se mu do školy nechtělo,tak tam nemusel - nikdo ho nenutil.Jak my jsme mu to záviděli!Nedochodil ani do pololetí,pak se rodina přestěhovala do jiného města. |
|
|
Zuzka 5.4.2007 7:12Co dodat? Snad jen - Vave, díky. |
|
|
Romana 5.4.2007 7:08Vave, moc pěkný... vybavila se mi vzpomínka na podobnou gumovou panenku, říkala jsem jí Ječmínek a teď zaboha nevím proč, jinak všechny moje ostatní panenky byly vždycky holky |
|
|
MaRi 5.4.2007 8:33Re: Vave, Romano, o něco jsi přišla a něco jiného - návaznost - zase získala. |
|
|
evva 5.4.2007 14:10, Nebuď smutná, Vave má pravdu, určitě máš zase jiné důležité vzpomínky . Ještě k pásovcům - přečetla jsem trochu něco - bezva zvíře, přenáším sem tam malárii, ale na člověka ne. Hlavně - máte před panelákem zahrádku? |
