Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Blues ukřižovaného města - O Editce a Tereze
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
MaRi 5.4.2007 15:46Re: dočasné loučení týno, krásné Velikonoce i všechno ostatní a brzy na čtenou |
|
|
Zuzka 5.4.2007 16:18Re: dočasné loučení týno, pokud zůstaneš tam, vrať se sem k nám. Vždyť budeš mít spoustu příhod o tom, jak si tvoje nerozlučná kočičí dvojka zvyká na nový domov! |
|
|
Jakub S. 5.4.2007 16:59Podkarpandu miluju pevně a neznadějně od deseti let, kdy mi ji otevřeli pan doktor Tomeček a pan Olbracht. Krásné poloniny, výšlapy a stoupačky a majdanky a seníky a salaše a bezpočet vývěrů minerálních a obyčejných pramenů a vlci a rysi a opuštěné raketové základny CA a pohostinný chudý bolševiky beznadějně zdevastovaný lid a nádherné rusínské písničky zpívané divčaty na valale (ještě?) a věčně přiopilé či spíš o*ralé chlapy-hordubaly a všecko nafocené a pozapisované, a pak s tím šup sem - to přeje Týně Eržice Jakub. Který dávno, dávno tomu měl známost s volookou Rusínkou - dcerou otce duchovneho... ano, popa... |
|
|
zana 5.4.2007 20:25Re: dočasné loučení Týno, měj se tam krásně. Foť a - až to půjde - dodej článek. Prosím |
|
|
Apina 5.4.2007 13:00dětský stud Tak na takový podobný dětský stud se také pamatuji, i když z jiné příčiny. V první třídě jsem měla kamaráda, snad už od mateřské školky. Chodili jsme spolu také do družiny. V té první třídě jsme spolu hodně kamarádili a na společných vycházkách s družinou pěkně po dvojičkách, jak bylo zvykem, jsme chodívali ve dvojici spolu a držívali se za ruce. Bylo nám tak dobře. Až si toho ale všimli spolužáci a začali se vysmívat: "Jééééé on se vodí za ruku s holkou!!!!!", "Jééééééé, ona se vodí za ruku s klukem!!!!!!!!!" Tak jsme se najednou začali oba stydět, přestali se vodit za ruku i spolu chodit ve dvojici a naše dětské přátelství se už nikdy neobnovilo. |
|
|
evva 5.4.2007 14:14Re: dětský stud mám podobnou vzpomínku taky na první třídu - dokonce jsme veřejně poprosili o přesazení k sobě a drželi se přitom za ruce(!), pak přišlo to, co popisuješ , začali jsme se sobě vyhýbat, přestali spolu mluvit |
|
|
Lucka V. 5.4.2007 16:18Re: Re: dětský stud Takovouhle vzpomínku si odnese do života i Péťa. I ona má už od školky kamaráda Míšu. Taky tito dva človíci seděli celou 1. třídu spolu a na začátku 2. zažili posměch spolužáků. Ale semkli se a zeptali se paní učitelky, proč dětem nevadí, když se někdo pere a hádá, ale kamarádství mezi klukem a holkou budí posměch. Dozvěděli se, že správné kamarádství přeci posměch nemůže zničit a zařídi se podle toho. |
|
|
kocourová 5.4.2007 16:24Re: Re: Re: dětský stud rozumná učitelka, na svém místě. A vydrželo kamarádství? |
|
|
Jakub S. 5.4.2007 22:11Vydrželo? Zatím - ? Prosím. |
|
|
Lucka V. 5.4.2007 12:50Krásné vzpomínky, i mě se vrátily ty moje... Každý rok, tak měsíc před prázdninami, k nám jezdilz kolotoče a s nimi cikánská rodina. Jejich děti ten poslední měsíc s námi chodily do třídy. Byly pro nás nové a zvláštní a záviděli jsme jim, kde už všude byly. Po vyučování se šlo rovnou na kolotoč... Péťa má ve škole několik cikánských dětí, chodí upravené, slušně pozdraví. Sice prý s učením je to horší, ale ostatní děti jsou vedeny k tomu, aby jim pomohly. A pokud má pak některé z cikánských dětí úspěch, mají radost všichni |
|
|
YGA 5.4.2007 10:59Ještě jedno povídání o soužití s Cikány Můj kmucháček (takto švagr mé maminky a bratranec mého tatínka - pěkný rodinný propletenec, což A kmotřenka vždycky říkala - "Já už ani po Břeclavi s tim Jožků (kmucháček) nemožu jít - každou chvilku se k nám vrhne nějaký cigán a Jožkovi třese rukou a mě ručičku líbají. Si připadám jak cigánská madona!" Nutno podotkout, že kmotřenka byla maličká a dost korpulentní osůbka se svatozáří kudrnatých blonďatých vlásků - takový barokní andělíček |
) byl velmi dobrý krejčí. Pracoval jako vedoucí krejčovské dílny v Břeclavi a přes tuto práci se znal s mnoha místními cikány - a hlavně s místním cikánským baronem. Každou chvíli si v kmucháčkově dílně nějaký cikán nechal ušít oblek (aj s vestú, pánko), ale když přišlo na placení, zákazníka nikdy - hotový oblek visel na věšáku a prášilo se na něj. Tož si kmucháček vyšlápl - ale na neplatiče, ale na jeho vrchnost - na cikánského barona "Poslouchejte, Dezider tenaten si nechal ušít oblek a už čtrnáct dní si pro něj nejde." A do tří dnů byl obleček zaplacený a Dezider si v něm vykračoval jako pan doktor
.
.|
|
Ejška 5.4.2007 11:41Re: Ještě jedno povídání o soužití s Cikány no milá YGo, ta tvoje kmotřenka mi oživila událost, která se mi stala před třemi roky v B.Štiavnici, kde jsem byla poprvé v životě na výletě s mužem z lázní, kde jsme relaxovali. Šla jsem sama od náměstí dolů a potkávavší mne Cigáni s úklonou zdravili, nevěděla jsem, co to znamená, přecházela jsem z jedné strany ulice na druhou, nemohli být domluvení, pak jsem se potkala se starší Cigánkou která odložila na zem nákup a začala mne blahořečit v Boha a paní veĺkomožnou a líbat ruku a dál pak pokračovala opačným směrem. Nebylo to násilnický, bylo to až moc zvláštní. My jsme si pak zašli do cukrárny abych ten šok ztrávila, auto bylo zaparkovaný u hradu nad městem, tak můj muž šel pro něj, že se mi přiblíží a já jsem šla takovou uličkou domků s dvorky, bydleli tam Cigáni a ti se ke mně zase hlásili, já jsem tiše procházela a usmívala jsem se (já modroočko tmavých vlasů hodně bílé pleti), děti se mě dotýkaly prstíky. Nastoupila jsem do auta a můj muž pronesl, že zas tak zářím, že se do auta nevejdu a odjeli jsme. |
|
|
týna 5.4.2007 10:28nádhera tak takhle krásně bych asi nezvládla napsat ani dvě věty, natož celý blues. děkuju za příjemné počtení |
|
|
Jakub S. 5.4.2007 11:29Samozřejmě že zvládla - to chce od narození něco poslouchat, nemyslet na to, prostě to vnímat, nějak, bezděčně, pořád, občas si trochu povýsknout a postýsknou a poprozpěvovat, to já furt - a na něco si to zkusit zahrát, a doprovodit se - a najednou z člověka vyvýskne cosi, až ustrne - o Kateřině Svárové zabité Turky, bože, zrovna když měla mět svadbu - nebo o mý holce, kerou bílí Misters prodali na Sever a už ji neuvidím, nikdy, nikdy, nikdy... a Morava nebo Old Man River se špinavě valí dál... dyť to je to samé!!! |
|
|
terra 5.4.2007 9:58Vave a ostatní, nějak se vám daří nahlížet do zásuvek, o kterých moc často nemluvím... Bylo to vandrem na Lubovňanské vrchovině, přespali jsme u rodiny místního kostelníka (Cikán), v noci se jejich krávě narodilo tele - a byl to býček, takže když jsme ráno odcházeli, všichni svolávali na naše hlavy (nezasloužené) požehnání. A nakonec za námi jejich nejmladší synek klusal přes celou ves, protože jsme si u nich zapomněli jednu bundu a oni ji mocí mermo chtěli vrátit, abychom neřekli, že "všeci Cigáni kradú"... A tak, když si v narvané tramvaji č. 22 držím ruku na peněžence, myslím na to, že by tam mohli být kapsáři - ne Cikáni. Nechci zlodějíčky, příživníčky a rváče házet do jednoho pytle s kostelníkovou rodinou ze zapadlé vsi u Staré Lubovni. Prostě tak. Nezaslouží si to. Vave, moc díky, krásně se to četlo a trochu i vzpomínalo, i když gumovou panenku jsem nikdy nevlastnil |
|
|
baty 5.4.2007 11:01Re: Vave a ostatní, Vave,moc hezké. Kdo nám vozí supermoderní dodávkou báječné obědy z menzy ,když teď nemůžu nakupovat a vařit,a vybírá za ně peníze a ochotně lítá do třetího patra ,když náhodou nejede výtah a je kultivovaně zdvořilý a přitom lehýnce rezervovaný a umí se hezky usmát - pětadvacetiletý Cikán s vizáží italského filmového herce. A nikdo nám na fakultě tak perfektně neuklízel, jak nebožka paní Lakatošová, to bylo přes okna vidět a alergici se nedusili prachem. Jsou i jiné historky,jistě, ale zase se týkají jednotlivých lidí,i když je jich třeba hodně. |
|
|
baty 5.4.2007 11:19Re: Re: Vave a ostatní, Jo, a ještě jeden naprosto neskutečný zážitek z doby skoro před čtyřiceti lety. Kolem mého pracoviště je už dávno několik ulic s homogenní strukturou obyvatel.Jednou jsme po jakési večerní učené přednášce zašli ještě do Akademické kavárny (Jakube!) na kus řeči a kolem jedenácté jsme šli s manželem domů mrazivou úplňkovou nocí a liduprázdnou ulicí na tramvaj. A slyšeli jsme neskutečně virtuózní, jako dech slabé preludování na housle, které přece jen pomalu sílilo,ale pořád jen v té magické dimenzi. A najednou zpozarohu vysoký, hubený Cikán v černém klobouku, černém obleku s rozhalenkou(v prosinci), u nohou mu metešil maličký pejsek s dlouhým, zakrouceným ocáskem. A ten člověk hrál na housle, měl nasazenou sordinu a šel a přemejšlel si na ty housle a nevnímal svět. Slyším ho dodneska. |
|
|
Jakub S. 5.4.2007 11:37Och baty - !! Noční Akáda, Gorkého (?), tmavý blok fakulty a naproti tmavý krámeček pana Dužiho a najednou tohle... To se všecko soustředí do jediného soustředěného nepatrného časoprostoru a ten pak trvá vypálený kdesi do mozku a člověk to jenom schraňuje. Aby bylo pro koho. Předávejme. Starejme se. Nějak. Implicitně, explicitně... jakkoliv. |
|
|
Hana Williamson 5.4.2007 9:51Vavisku... ...dekuju za podnet k zamysleni a vzpominkam na to, co jsme v zivote meli nebo mohli udelat a neudelali, nebo udelali, ale nedokoncili... |
|
|
Myš 5.4.2007 10:07Re: Vavisku... Hanko, nikdy není pozdě dokončit to, co jsem začali. Přeju moc krásný den |
.|
|
Hanča 5.4.2007 12:09Re: Vavisku... Hanko, dotaz úplně mimo - došly Ti fotky ? |
|
|
Myš 5.4.2007 9:51Vzpomínka Vavísku, zase jsi ve mně probudila moc hezké vzpomínky. Panenky jsem měla obě - té s kohoutem jsem říkávala Pepiška (netuším proč) a té kudrnaté Mařenka, dokonce jsem jí měla na autě na svatbu, měla stejné šaty jako já. MOc děkuju za pohlazení po srdíčku. O Cikánech bych mohla vyprávět dlouho, dobré i zlé, osobní zkušenosti mám převážně dobré. Nikdy mně, ani nikomu z mých blízkých neublížili, pracovala jsem s nimi ve škole, přiznám, že problémy nebyli. Jsou stejní jako jiní - někteří slušní a někteří darebáci. Tak i tak. A Jakube díky! |
|
|
Zdena b.p. 5.4.2007 9:33joooo, to jsem zapomněla, měla jsem sice velkou mrkačku, ale já byla posedlá miniaturizací. Měla jsem "želvovou " panenku tak 7 cm velkou a k ní medvídka. (Prostě vzadu na krčku měla v kosočtverci malinkou želvičku. Měla jsem tuto značku i na větší panence a obě byly překrásné.) Ale pozor, já si s nimi ani moc nehrála, já na ně šila. Nejraději z mašlí, protože se mi potom modely netřepily. Netuším, kde panenka a méďa skončili, ale šatník měli opravdu bohatý. |
|
|
Zdena b.p. 5.4.2007 9:38Re: joooo, to jsem zapomněla, Sorry, skončily a měly , Asi pro mne byli živí |
|
|
Kaa 5.4.2007 12:32Re: Re: joooo, to jsem zapomněla, Nad pravopisem se nesmí moc přemýšlet... nebylo to napoprvé správně |
? Méďa je mužský životný, takže žena a muž skončili a měli?? |
|
Jakub S. 5.4.2007 12:50No jasně, moudrý had Ká - má přece vždycky nakonec pravdu. A méďa je přece jak gramaticky, tak pro potomečky pitomečky ouplně naprosto živoucně živý, tak je to jasný! - Ale dyby třá to byla moje malá méďa, mědvědí houčička na mazuení - no to by bylo jiný kafe: moje méďy byly zase neposlušný,mamí! Musela sem jim dat pár na zadeček! |
|
|
Kaa 5.4.2007 18:52Re: No jasně, moudrý had Ká Promiňte všichni, to nebylo vytahování se, spíš přesvědčení, že podle prvního citu se často píše gramaticky správně. Ještě jednou se omlouvám. |
|
|
Jakub S. 5.4.2007 19:02Jaká omluva! Dyť jo, já v podstatě tak zlý nejsu - jeno kde je ta podstata někdy, no... |
|
|
Zdena b.p. 5.4.2007 9:25Vave, moc děkuji. Píšeš úžasně a já můžu jen po chvilkách číst, protože kdybych psala já, nevyšlo by mi blues, ale spíš tvrdý rock. Už jsem taková - realistická? Nevím. Mám jednu vzpomínku z 1. třídy. Měla jsem spolužačku Aranku a dlouhatánské copy. Od Aranky jsem se naučila spoustu písniček a dostala vešky přítulky. Mamka to pojala rodově realisticky. Bylo teplo, tak nám dala do vany na zahrádku ohřát na sluníčko vodu, my se koupaly a svačily a myly si vlasy nějakým bleble. Za pár dnů byla Aranka pozvána na svačinu znovu a mamka tímto bezbolestným způsobem zlikvidovala problém. Když to zpětně promýšlím, měla mamka ve svém nadšení kliku, protože Aranka byla s přítulama v rodině osamocená. |
|
|
Jakub S. 5.4.2007 9:32Hluboká poklona před maminkou. Byla (je?) to moudrá žena. Za takovéto věci se pak odpustí/promine/toleruje hodně, má-li sám člověk úroveň... |
