Vave 4.4.2009 18:57

O.T.

NABÍZÍM SÁLOVÉ "BOTASKY" - můj synáček si čas od času koupí boty, které ho tlačí - zřejmě stále doufá, že se mu nohy trošku zmenší, ale zatím se tak nestalo.  Teď to vzdal asi po dvou letech a odložil téměř nenošené (asi 2x na noze) černé kožené "botasky" velikosti 41, značka hummel, podrážka světlá.

Budu ráda, když se někomu budou hodit, nechce se mi je házet do popelnice. Mohu zaslat nebo případně přivézt na coursingové setkání.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vave 4.4.2009 18:53

Řekla bych,

milá Dede, že jsem živoucím důkazem, že pocházíme z vodních opic.

Poprvé jsem se topila, když mi byl rok a půl a hlídal mě nezodpovědný strýček, který na malou neteř balil slečny. Tehdy jsem se šla projít na molo nad rybníkem a pokračovala v chůzi i ve chvíli, když už molo skončilo. Naštěstí strýčkovo děvče nebylo až tak oslněno půvaby mého strýčka a zaregistrovalo, že mizím pod hladinou, a strýček pro mě hrdinně skočil. Pak jsem se topila v šesti a půl letech v Sázavě, kdy jsem zkoušela, kam až stačím, a ona pak tam byla hlubina a proud, a zachránil mě nějaký kolemjdoucí pán. Potřetí jsem se topila v Drhlenách na táboře o rok později, kdy jsem seděla na pružném skokanském prkně a honili se tam velcí kluci tak vehementně, že mě katapultovali do hluboké vody. Tentokrát pro mě nikdo neskočil, ale všichni na břehu mi radili, že mám dělat tempa a já jsem je dělala a od té doby umím plavat.

Plavu ráda v rybníku i v řece, máčím si hlavu, do vody skáču šipkou a pak plavu pod vodou a cítím, že do vody patřím; taky moc ráda vodou chodím, potokem, i na břehu rybníka, řekou.Musím přiznat, že letos jsem nohy do vody ještě nestrčila, ale Anka už si v potoku poležela - jaro je fakt tady.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 4.4.2009 18:13

rehek

špačkové přiletěli na počátku března, když byl všude kolem sníh - ale to mě nepřekvapuje, to jsou opravdu otužilí poslíci jara. Ale dneska na mě na zahradě koukal zvědavý rehek domácí - takže jaro už opravdu dorazilo. No podle teplot spíš léto

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Maťa 4.4.2009 17:39

Re: Krásne poobedie

Tak to mi nehrozí. Mazanec som spáchala len raz v pekárničke a veľmi sa nepodaril. Ale kúpim v Bille senzi sacherove rezy a majú tu aj superitalské koláčky, napr.tiramisu. A bude. Nanajvýš upečem nejaký štrúdel. Veru tak, človek na dôchodku zlenivie

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Apina 4.4.2009 17:30

jééééé Axa

Do Axy jsem také chodívala plavat v rámci školního výcviku, tuším, že to bylo ve druhé nebo třetí třídě. Mám takový dojem, že plus mínus nějaký rok to muselo být zhruba ve stejné době - rok tak cca 1973 + - něco. Dámy s tyčemi si ovšem jako už dávný plavec nepamatuji. Plavat jsem se naučila asi v pěti letech v naší pískovně - mimochodem není nad pískovny, je tam čistá voda a je sladká. Plave se okamžitě od břehu, protože jsou strmé, prostě, pro dobrého plavce pohádka. Tenkrát nás v Axe  rozdělili na družstva od neplavců po plavce, a já už dobře plavala, takže pro mě to byla příjemná zábava. Plavali jsme vždy v hloubce a neplavci byli na druhé straně, takže jejich výcvik si nepamatuji. Když o tom ale přemýšlím, mí spolužáci neplavci nějaké výrazně pozitivní pocity neměli, tak asi dostávali přes prsty. Pro mě plavání mělo to ještě jeden půvab, po plavání si mě vyzvedávala má máma a chodily jsme ještě s jednou mou kamarádkou na dort do Bíle Labutě, která je hned naproti. Nahoře byla kavárna - a ty dorty ... mňam

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bubu 4.4.2009 17:12

Re: Krásne poobedie

Velikonoce jsou až za týden, ale mazanec mi chladne v kuchyni už dnes.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bubu 4.4.2009 17:10

Re: V Ostravě

Porubské koupaliště znám, Můj nejdražší je ztama. A závidím. Je tak velké, že i poměrně velký nával se tak nějak rozprostře, vůbec nevadí a člověk si krásně zaplave. U nás v Litomyšli je krásná i když klasická "plovárna", místní nikdy neřeknou koupaliště, s několika bazény, brouzdalištěm, tobogánem, několika kurty pro plážový volejbal a tenis. Navíc je uprostřed parku. Jenže je to vyhlášené místo a tudíž tam bývá docela nával.

Kvůli čubě vodu milující dáváme přednost koupání tam, kam může i ona. Takže jezdíme na lom k Prosetínu. Bývalý žulový lom, s krásnou vodou a raky a klídečkem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bubu 4.4.2009 17:04

Plavání je báječné

Je to jediný pohyb, ve kterém mohu soupeřit se svými chlapy, ba co víc, mnohdy jim to pěkně natřu. Plavu od 4-5 let, vlastně si nepamatuju, že bych někdy neuměla plavat. Naučili mě to rodiče na dovolené na Latorici a pak to podpořily ještě 3 týdny v Bulharsku. Tatánek miluje vodu, ale spíš jako rybář a do bazénu bychon ho nedorvali. Máma plavání miluje, nejspíš je napůl ryba. Sice plave stylem paní radová, ale to proto, že kdyby si propláchla nos, spustí se jí rýma a smrká pak 3 dny. Zato může plavat hodiny a hodiny a vyleze naprosto v pohodě, žádná únava.

Pro mne je styl paní radová za trest, děsně se nadřu a nic neuplavu, takže z vody vždycky lezu s kompletně mokrou hlavou. Ale jsem schopná plavat jako Hanka klidně hodiny a hodiny. Na vysoké jsem si na těláku střídala plavání s kanoistikou a v té době jsem poprvé zažila jaké to je, zpotit se v bazénu. A v poslední době při plavání oceňuji mírné tukové zásoby. Předloni jsem se s Juniorem vydala v Chorvatsku plavat na ostrov (nemám ráda, když se na podobné dálkové plavby vydává člověk sám, i když je to dobrý plavec, může se ledacos přihodit). Doplavali jsme v naprosté pohodě na ostrov, vylezli na šutr a slunili se. Jenže Junior se rozklepal jak ratlík a nebyl schopný se zahřát. On je totiž typický vytáhlý puboš s tělem bez gramu tuku. Navíc žádný energetický doping nebyl po ruce. Slunili jsme se tam na šutru dost dlouho, až to Mému nejdražšímu bylo divné a doplaval za námi. A byl velmi prozíravý, protože do pytlíku zavázal tatranku a pověsil si ho na krk. Junior sprásknul tatranku, přestal se klepat a v klídku jsme zase doplavali zpět.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Dee 4.4.2009 16:25

Re: V Ostravě

Já byla na koupališti v Porubě naposledy na gymplu, což je asi 20 let ( to je hrozné číslo,až teď vydím, jak moc to je). Takže moje foto tam naštěstí nebude. V té době to byla jen nádrž, přes kterou vedl most. Aspoň tak si to pamatuji. Teď je daleko krásnější

Od té doby si jen slibujem, že tam zajdem a nic.

Mám plavání ráda, ale ne lidi, co jsou kolem mě, takže jsem zjistila, že sobotní poledne v Bártovicích je tak akorát a jednou jsem měla celý bazén jen pro sebe. Tak a teď doufám, že jsem toho neprozradila moc a příště tam nebude nával.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

HanaW 4.4.2009 16:17

Re: Plavání miluju

Jo, Matyldo, to je blb/y pocit, kdyz naprosto ztratis ve vode orientaci. protoze jak jsem byvala hej hura clovek, tak jsme jednou na ostrove, kam obcas jezdime, se nechala vozit velkejma vlnama pred bourkou a na jednu jsem naskocila spatne. Ta tiha te vlny, a pisku a muslicek... a pocit ze nevim kudy kam. Ale vyhrabala jsem se sama - ruce nad hlavou delaly tempa, vlna se zas se mnou odsunula od brehu, ale tu druhou jsem uz vychytla a ponekud ponicena jsem se vratila k prednostovi s vykulenejma  ocima jen lehce porusena. Vykaslavala jsem ten jemny atlanticky pisek jeste dost dlouho a vybirala jsem si to z usi sparatkama. Taky jsem se v tomhle ohledu stala ponekud opatrnejsi - hlavne proto, ze na te pitome noze toho zas tak moc neustojim

• reagovat
• nahlásit příspěvek

HanaW 4.4.2009 16:03

Re: Plavaci historka

Pro informaci, tady je foto zraloci ploutve. http://www.bbc.co.uk/scotland/islandblogging//blogs/005455/images/basking_shark_fin.jpg

Zahlednete-li, tak zvolna, nehystericky, bez vireni vody mirit ku brehu

• reagovat
• nahlásit příspěvek

HanaW 4.4.2009 15:59

Plavaci historka

Plavat me naucil tata, sam vyborny plavec. Vytrenovala jsem se sama do plavce na velke vzdalenosti, jako treba preplavat na nejake prehrade 2 hodiny na druhou stranu, chvili se kochat a pak zas odplavat zpatky. na rodinnych dovolenych na  mamu sly mrakoty, kdyz se ptala, kde je Hanka a bylo ji receno, ze jsem si sla zaplavat - a po 4 hodinach se vratila.

Pobyt ve vode je pro mne jak terapie na dusi i na tele. A taky jako Dede miluju more - je ciste, slane a nechemicke. Pravda, v Atlantiku s casto velkyma vlnama a proudama se toho zas tolik naplavat neda, tak splyvam - dobre a dlouho. Obcas vylezu z oceanu jako susena nasolena svestka. Clovek ztrati pocit casu, starosti odplynou, voda huci do ucha, a telo je skoro jak v beztizi.

Tak si tak jednou splyvam v Myrtle Beach pobliz rybarskeho mola. Po urcite dobe, kdyz jsem mrkla na molo, jsem si vsimla, ze rybari jsou krapet rozcileni a mavaji rucickama. No, asi jde dobry ulovek. Pak se mi zdalo, jak jsem otocila hlavu, ze kolem me projel cerny trojuhelnik. Napadlo mne, ze by to mohl byt zralok, ale plaz zapraskana lidma, jsem relativne blizko brehu, coby, ze. Vysvetlila jsem si to, ze to byl opticky klam - voda v oku, slunko a vlny. No, lidicky na molu za chvili hystericky mavali rucickama, tak jsem slapala vodu a vsimla si, ze i lidi na brehu mavaji rukama a kynou ku brehu. Konecne jsem se zvolna vydala, co ze tam ti lidi maji.  A, ejhle, sdelili mi, ze kolem me nekolik minut krouzil zralok. ten trojuhelnik byla ploutev. Zachranilo me bud, ze zralok nebyl hladovy, ale spis to, ze jsem splyvala - zautocil by spis na vetsi fyzickou aktivitu. Se svym fatalistickym pristupem nadale v oceanu splyvam (kolikrat jeden narazi za zivot na zraloka?), ale ne u rybarskych mol. Kdyz tam totiz ti rybari hazou krvave navnady, tak to zraloky muze privolat na svacinku.

Chet mel nervovy zachvat ex post facto, o mem plavani se zralokem se dovedel az kdyz jsem byla na brehuobklopena davem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

krmič 4.4.2009 15:30

V Ostravě

máme krásné koupaliště

A ve fotogalerii z roku 2005 mě můžete vidět. Jak byste mě mohli poznat když mě neznáte (snad jenom jedinou informaci, že jsem starší člověk)? Fakt se na to dá logickou dedukcí přijít, s dosti velkou pravděpodobností. Až jsem se sám sobě divil Ale nebojte se, taková návštěvnost je tam jen zřídka, v několika horkých dnech. Jindy pohoda a čistá voda - velikost rybníka nebo malé přehrady, ale vybetonovaný bazén napuštěný vodou z vodovodu a opatřený čističkou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Neme oko 4.4.2009 14:27

Re: Pusa spinká na gauči.

Uz nepotrebujem ani jedno, ani druhe. Zasluhou veku vysokeho ( a dedicnosti ) postihlo ma stastie v podobe katarakty a veda moderna ocne-chirurgicka ma optickych zariadeni definitivne zbavila, takze uz skoro patrim medzi normalnych ludi. Moj vyborny operator sa ma este pred zakrokom spytal : - A co po operacii hlavne NECHCETE ? - na co som odpovedala : - Hlavne nechcem, aby som musela citat s okuliarmi ! - Tak dobre - povedal - necham vam dve dioptrie. - O , to blaho, ta radost ! Vidim sa v zrkadle. Mozem i cibulu krajat bez ochranneho skla, alebo kontaktov. No, kvoli pravde musim priznat, ze jedny okuliare predsa potrebujem : na dialku, pre riadenie auta, kde mi utopenie nehrozi. A zly osud ma odmenil aspon pocuvanim vykrikov : - O, ty sa mas, ty nepotrebujes okuliare na citanie !... -

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Maťa 4.4.2009 14:05

Re: Krásne poobedie

si ma zachránila, díky moc.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 4.4.2009 14:00

Re: hezké sluníčkové předpoledne

tys taky musela být číslo od malička

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 4.4.2009 14:00

Re: OT - hlásání

to bude dobré - jen se musí asi chlapec vzpamatovat - přeci jen i to odčervení je dryják

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 4.4.2009 13:59

Re: Krásne poobedie

Za týden

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 4.4.2009 13:58

první tempa

nevím, kdy a kde jsem se pokoušela o první tempa, ale na rozdíl od starší ségry (ta byla kapr), mně dost dlouho trvalo, než jsem nabyla ve vodě větší zručnosti. Plavu prsa (ala paní radová - hlava nahoře), ale uplavu i poměrně značné vzdálenosti a nebojím se plavat i nad hlubokou vodou. Někdy si říkám, že jsem blázen, když na dovolené vstanu brzičko ráno (jak jinak) a jdu si sama do moře zaplavat. Nerada se smažím, pobyt na pláži mi nic neříká - vyhovuje mi náš systém - ráno pořádně zaplavat, pak nějaká ta poznávačka a po návratu opět koupel. A večer, při západu slůňa klidně ještě jednou.

Mlaďaska plavala v 5 letech (i synovce a neteř jsme naučili plavat dřív, než šli do školy). Pravidelně šokovala sloužící plavčíky v bazénu (chodili jsme plavat každý pátek v poledne). Když se maličká osůbka s blonďatými culíčky vyřítila z dámských šaten a hned u východu z nich se vrhla do bazénu (to je pod skokanskou věží a je tam největší hloubka), vždy se vymrštili ze stanoviště... a s úlevou zase usedli, když viděli, jak se ta malá potvůrka dlouhými tempy blíží do poloviny bazénu, kde měla "rande" s tatínkem...

Plavu ráda, ale málo - v bazénu mi vadí davy lidí, v rybníkách řasy a bahno... tak jen to občasné moře či čistá voda někde na výletě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Maťa 4.4.2009 13:56

Krásne poobedie

všetkým želám. Teplučko, slniečko, narcisky kvitnú, susedovi pedroníci sa vyhrievajú pred našimi dverami, z jednej strany ľahko pohodený žemľový Hugo, z druhej chroptí a funí čiernobiely Štoplík a v chládku píska golden Astor na ukrad- nutej hračke, proste pohoda. Len ja si márne lámem hlavu, kedyže to bude tá Veľká Noc, teraz alebo o týždeň? Namojdušu neviem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

evva 4.4.2009 12:39

Re: Juliska

neměl plavčík Vomela velmi blízkého kolegu v Pardubicích??? I po spoustě let si přesně vbavuju tu paniku, jak letím do vody a nesmím ke kraji.......

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Matylda 4.4.2009 12:28

Plavání miluju

nejvíc v moři. Tam mám pocit, že je to ono. V bazénu mě štípe chlor a v přírodních nádržích- no, nevím, kde je kolem brna sehnat, aby mě neokusovaly sinice. V mládí jsem do toho Brčálníku jednou vlezla a bylo to jako koupat se v mixovaném špenátu, až jsem sundala plavky tak to, co na mě nasedalo pod nimi- hnus...

Topila jsem se jednou- a to dva roky zpátky v moři v Chorvatsku. Byly velké vlny, tak jsme do nich vlezli, že se na nich budeme vozit. Vozila jsem se do té chvíle, než mi jedna velká vlna strhla z čela potápěčské brýle a já se otočila, kde jsou. Další mi podrazila nohy a vlekla mě. Chorvatsko má jak známo kamenité břehy. Ta voda mě vlekla po těch šutrech  a já jsem se nemohla dostat na hladinu, i když té vody moc nebylo. Naštěstí nedaleko stál brácha a viděl, jak ta zpěněná voda kolem něj vleče něco červeného(měla jsem červené plavky). Tak tam sáhl a vytáhl mě. Ten odporný pocit, kdy jsem se nemohla dostat na hladinu a otloukalo mě to o kameny, asi nikdy nezapomenu. Ale na moře jsem nezanevřela a miluju ho dál, jen jsem jaksi opatrnější.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Matylda 4.4.2009 12:21

Re: OT - hlásání

To už zní mnohem líp než včera

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bubu 4.4.2009 12:03

OT - hlásání

Zatím jenom hlásání o Mouřenínovi. Je mu viditelně líp. Snídani sice nechtěl, ale je v dobrém rozmaru, místo aby se ploužil, tak běhá. Posilující pastu zblajznul. Teď se courá někde venku a já právě slila kuřecí skelelty.

Článek jsem ještě nečetla, přečtu, slibuju, ale plotna volá.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jenda 4.4.2009 11:15

Re: pěknou sobotu

A co misto chloru sul?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Medvídek 4.4.2009 11:09

Re: Moře miluju jakýmsi zcela animálním instinktivním způsobem, cítím, že k němu patřím, že je někde v hloubce součástí mé duše.

Já nosil takové překrývací, to znamená jsem pod nimi mohl mít i dioptrické, ne ty obyčejné, ale takové ve formě jakéhosi cvikru - běžně se to asi nevyrábí, já si to dělal svépomocí spolu s jedním šikovným kamarádem. (Podobné mám nyní v autě, sluneční). Nosil jsem je i když jsem se nepotápěl, protože mi zakrývají nos a já nemám rád když mi teče do nosu voda.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Dede 4.4.2009 11:06

Re: Pusa spinká na gauči.

Ahoj náčelníku Němé oko! Co takhle změnit jméno a náčelníka Hovorné oko a zapojit se do povídání? Rádi tě tu poznáme

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Beda 4.4.2009 10:59

Re: OT - Hadopasi

rozkaz, šéfe

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Maťa 4.4.2009 10:30

Re: Plávať

Však už je to aj pekných pár rokov dozadu! A v tej Sázave čo to tieklo, keď nie celkom voda? Nejaké fuj?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

týna 4.4.2009 10:17

hezké sluníčkové předpoledne

když jsem byla malá, tak se plavání pro mimina jaksi neprovozovalo. tak jsem si na velké rodinné dovolené prostě odskočila zaplavat uprostřed nějaké přehrady na Slovensku z lodičky. byl mi rok a s hrdým výkřikem huláá hop jsem se vrhla přes palubu. následovala mě máma, táta, brácha, bábinka, děda. nějak si neuvědomili, že loďka bez dozoru se vzdálí. sice mě ulovili, ale pak všichni museli plavat ke břehu a po cestě si mě předávat jako balík. a od té doby si do vody odskakuju asi pravidelně a velice ráda.

teď chodíme plavat s Andulkou a je to paráda. a děsně si to užívám a Ferda občas chodí taky-to když já trávím zbytky mládí na přednášce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek