Louk 5.4.2009 10:20

Hlásím se k vodomilům

Plavat jsem se naučila brzy a z vody mě tahali násilím, úplně modrou a zčvrklou. Dneska už je to horší, nemám ráda bazény a přeplněná koupaliště. A lomy mi poslední dobou přijdou nějak studený . Ale vlezu tam, jen mi osmělování nějak dýl trvá . Nejraději si zaplavu v noci, v přírodě, bez plavek. To mám potom dojem, že jsem vypraná i zevnitř. Ovčanda vodu milovala, skákala střemhlav ze skokánků, ovšem nevítaně zachraňovala - výsledkem byly krvavé šrámy a přiutopení. O Pedrovo plaveckých úspěších zmiňovat netřeba. Jé, skákání šipek do splavu, to byla paráda. Přiutopila jsem se jen jednou, když jsme jeli Ohři, já za porcelána a při převrácení se mi seklo tričko za sedátko. Drncala jsem hlavou po říčním dně pod vláčející lodí, naštěstí triko ruplo . Vlastně nejkrásnější chvíle v přírodě jsou téměř vždy spjaty s vodou, nejlépe proudící...

Chcete-li, můžete kuknout na včerejší výlet na Rabštejn. Tentokrát se buldok netopil ve Střele, nýbrž po zakopnutí letěl do strže - opět ho zachránily kšíry - snad máme nerváky na nějaký čas vybrané...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

týna 5.4.2009 10:09

O.T. prosím poradu

jsme tu s Ferdou ve při. oba máme dnes chuť na cibulačku, ale každý máme jiný recept. kompromis nemožný, bo mu nechutná moje a mně nechutná ta jeho. naše bábinky prostě měly jiný chutě a na to nás naučily.máte někdo nějaký receptík na cibulovou polífku?  budu vděčná, když to nebude recepis složitý

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Louk 5.4.2009 9:56

Re: Dobra, vsichni se tu rozepisuji ...

Viď, je to tu jinak podezřele samý vodomil . Ovšem chápu, že okolnosti s akvabelou nadšení k neoblíbenému živlu nepřidají

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zana 5.4.2009 9:47

Re: Dobra, vsichni se tu rozepisuji ...

no vida, konečně jeden, co se hrdě přizná, že není vydra.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vave 5.4.2009 8:07

Ahojky

a krásný den všem! , hlásím odchod na brigádu, druhé kolo natírání.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 5.4.2009 6:40

Re: OT- kočka Indy a mrtvé koťátko

Kočky opravdu neznám - ale tak nějak si říkám, že u řady plemen v přírodě je běžné zabíjení cizích mláďat stejného druhu - zvětší se teritorium pro MÉ děti, nemusí soupeřit o omezené zdroje potravy a hlavně v reprodukci uspějí MOJE geny.

Takže je možné, že má Indy silnější "přírodní" základ a chová se tak, jak jejím divokým předkům bylo dáno do vínku...

Podle mě kotě nenašla mrtvé či zraněné, ale ulovila ho.

Ale ještě jednou píšu - nevím to, ráda se nechám od kočkoznalců poučit a tak trošku by i mně udělalo radost, kdybych se mýlila

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 5.4.2009 6:34

hezkou neděli

hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům , těm, co něco dneska slaví, vše nej nej

Ráno šedivé, po dlouhé době to na slůňo nevypadá. Asi opravdu bude naše jarnězahradní snažení dneska zalito. Konečně vykvetl první malý skalkový narcis  Ptáků plná zahrada, včera jsem myslela, že se v rybníčku objevila nějaká šílená velryba - toho rachotu a šplouchání ... a on se koupal párek strak

K psímu plavání (chytře jsem si schovala na dnešek ) - naše dogy jsou (byly) neplavci - brodiči. Moře se bojí - některé víc (Arona), někteří jsou kliďasové (Xerda), někteří ho seřvou, když jim nečekaně došplouchne až na tlapky (Beta). Ale jednu psí vydru dobře znám - Riček. Potápí se, hrabe ve vodě, cáká si a vyskakuje vodu lovit... je vytrvalý plavec. Jako barvář nemá zrovna vodní práci v popisu práce, ale on je opravdu křížený s vydrou (nebo kachnou )

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Marička 5.4.2009 2:56

OT- kočka Indy a mrtvé koťátko

Ve svém dřívějším povídání o "naší" garážové kočce Indy jsem psala, že nám nosí dárečky-úplatky, které klade přede dveře. Stále to bohužel dělá i když ne moc často a my se na ní nemůžeme zlobit. (i když jí pochopitelně nechválím) Určitě stále doufá, že jí jednou pustíme dovnitř bytu. Z naší strany bychom to udělali už dávno, ale naše dvě kočky jsou neoblomné. Většina dárků od Indy jsou ptáci, malé ještěrky a vyjímečně i chipmunk. Ale dneska dopoledne nám položila na rohožku v garáži maličké mrtvé koťátko, málem jsem na něj šlápla, když jsem vycházela ven!  Nejde mi do hlavy, kde ho Indy vzala a proč? Na naší ulici nikdo kočku nemá, ty co zabíhají až sem jsou odjinud (a skoro všechno jsou to kocouři, které sem přitahuje Indy i když je kastrovaná). A jestli kotě patřilo nějaké toulavé kočce, která někde blízko porodila "na divoko", nechce se mi věřit, že by Indy prostě to kotě z nehlídaného pelíšku ukradla, zardousila a přinesla nám ho. Vždyť před kastrací také byla 2x mámou! Copak ztratila mateřské pudy tak dokonale, že jí to kotě nic nepřipomnělo?

Kotě jsem odhadla na asi 2 týdny staré, tedy ještě příliš maličké na to, aby odběhlo samo od mámy. Jak k němu tedy Indy přišla? Kotě mělo velký krvavý flek na bříšku, ale nezkoumala jsem odkud krev vtekla. Žádné jiné rány nemělo, ani krev u tlamičky.

Možnost je, že ho z pelíšku ukradl nějaký dravec, který ho pak z výšky upustil - proto to krvavé bříško. Jenže pochybuji, že by pak o něj Indy stála - ta nám nosí to, co sama chytí. Jedině, že by ubohé koťátko ještě žilo a hýbalo se, Indy ho tedy chytla živé. Jenže kočky nerodí "do hnízda", které je z výšky vidět - tak tahle možnost lupu dravce se mi také moc nezdá.

No mám z toho pěkně zamotanou hlavu, protože tohle se mi ještě nikdy nestalo. Teď se jen bojím, aby nám stejný dárek nepřinesla znovu - že totiž ví, kde se ukrývají další koťata!

Zažil jste někdo něco podobného, máte nějaké vysvětlení?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jenda 5.4.2009 0:52

Dobra, vsichni se tu rozepisuji ...

Takze ja a voda ... tancoval jsem s byvalou akvabelou. Ja ktery v pripade naproste nezbytnosti preplacal petadvacitku. Nemohlo to dopadnout jinak ... kdyz odjela na tri mesice do Spanelska plavcikovat a trenovat pidiakvabely, tak jsem si dal trenink. Dotahl jsem to na tricet padesatek za navstevu bazenu, tech prvnich 15-18 v kuse, po nahrati v pare zbytek.

Koncem srpna z dotycne vypadlo, ze bych taky mohl na tyden zaletet k moooori. Na navstevu. I poridil jsem letenku, vyridil dovolenou ... a o tri dny pozdeji z ni vypadlo, ze by to mozna nebyl az tak dobry napad. Protoze ponevadz si mezitim poridila argentinskeho plavcika.

Tak jsem nebyl u more. Nastesti. Nejmin jeden z nas by to byval neprezil.

A myslim, ze kdybyh musel tak preplacam petadvacitku. Pero sigo estudiando español y todavia quedo mucho tiempo bailando tango. Argentino. Con otras.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jajka 4.4.2009 23:46

Re: Voda je můj živel,

ano, chodilo se tam běžně, jen to bylo trošku z ruky, ale proti motolským rybníkům tam bylo míň lidí a čistší voda a dalo se tam  skákat. do vody. Určitě se platilo vstupné - v Motole si nejsem jistá, tam to možná tenkrát ještě regulerní koupaliště nebylo.

K Veselíkovi jsme taky jezdili na výlety - už v první třídě...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

RenataE 4.4.2009 23:32

Re: Voda je můj živel,

A chodilo se tam běžně (jako třeba k  Veselíkovi do Šárky)? Nebo to byla výlučná záležitost pro zvané?

My jsme k Veselíkovi do Divoké Šárky jezdili na školní výlety. To bylo tak: naše báječná paní třídní s námi během roku absolvovala nespočet různých soutěží (Rossiana atd., byli jsme jazyková škola) a tak v červnu usoudila, že už toho bylo dost. A tak v čase školních výletů vydala propozice: "Kdo chce, jde se zítra koupat k Veselíkovi. Kdo nechce, tak ten nesmí být do 16.00 viděn v okolí školy." A nikdy nebyl žádný problém

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jajka 4.4.2009 23:17

Re: Voda je můj živel,

moje vzpomínky nejsou nic moc   a a k tomu ta skleněná, nebo že by ten Němec... je to dávno...

- koupaliště pod Barandovem – to se jelo na konečnou tramvaje do Hlubočep a pak ještě kus pěšky. Velký tmavý betonový bazén s drsným povrchem, skokanská věž, stupňovitá tribuna – na tu jedinou svítilo odpoledne sluníčko, vlastně si ani nevybavuji nějaký trávník... Myslím, že tam byly klasické dřevěné kabinky, ale nevím, jestli mi to nesplývá s koupalištěm v Divoké Šárce. No a ta čistá ledová voda. Bylo nám nějakých 14 let, smíšená vodymilovná společnost... takže honičky kolem bazénu – přes roh se nesmí po suchu - hecování se, z jaké výšky skokanské věže kdo skočí... O rok později otevřeli Podolí a pod Barandovem jsem pak už nikdy nebyla....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

RenataE 4.4.2009 22:55

Re: U dědečka na chalupě - intermezzo k tématu

Během pár let na chalupě vzrostl počet van na tři kusy. Jedna z nich byla ta vysmívaná plechová vanička, kde se předstírala očista. Na zahradě byly strategicky rozmístěné další dvě vany.

Jedna pěkná, litinová, i ty lví tlapičky měla. Ta byla na zastrčeném místě nad hruškou, celý den tam svítilo slunce a v ohřáté dešťové vodě se krásně snilo. V pozdním létě se skoro až do vany skláněly ohnivé rudbekie a dokreslovaly atmosféru.

 Druhá obyčejná plechová - ta byla přímo uprostřed zahrady mezi záhony. Do téhle vany vedlo pár okapových žlabů a tulily se k ní tři velké konve. V komiksu by se nad každou konví vznášela bublina s textem "Naplň mě a zalej ty ubohé fazolky/hrášek/mrkev"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ri 4.4.2009 22:48

Jsem rozmazlený plavec

V Rakovníku se školní plavání neprovozovalo a po všem vysvětlování a splývání jsem jednou jako středoškolačka na bazénu úplně jinde najednou pochopila jak na to, a od té doby plavu ráda a vytrvale. I když rychle ne. kolem Neratovic a potom kolem Hradce jsme často navečer vyráželi na večerní a soumrakové plavání. Miluju ten tichý pohyb vodou s hvězdami nad hlavou. Jen to vyžadovalo speciální výbavu. Kolem soumraku jsou komáři nejkrvežíznivější. Tak jsme se natřeli repelentem (a  přiznávám, občas vzali sebou nic netušící oběť). A tady je ten problém. Vždycky do pískoven. Na moje  plavání musí být voda křišťálově čistá a raději studená. Opustili jsme Hradec a stal se ze mě neplavec. Stojím na okraji místních "koupališť" a "jezer", hledím do hnědé břečky plné lístků, řas, zvířeného bahna a šťastných lidí a myslím na hlubokou, tyrkysově průhlednou vodu, čistou tak, že si vidím na nohy. Právě tak jsem se stala neplavcem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zana 4.4.2009 22:34

Re: Voda je můj živel,

Jajko, začni jakkoliv, ale určitě to napiš

• reagovat
• nahlásit příspěvek

RenataE 4.4.2009 22:34

Re: Voda je můj živel,

Jajko, napiš, prosím, něco víc o koupališti pod Barrandovem! Znám ho z vlastních výzkumů (to už dávno v bazénech rostly náletové keře), ze Vzpomínek V.M.Havla a z filmů. Prosííím

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Yezi 4.4.2009 22:26

Miluju vodu

je to můj živel, prostě být to na mně, tak jsme z vody nikdy na souš nevylezli! Vyrostla jsem na miniprostoru mezi řekou, rybníkem a koupalištěm a naučila se sama plavat asi v 5... jo a taky skákat z 10m můstku, což babičce, která mě vždycky po několika hodinách přišla vytáhnout z vody za uši, málem přivodilo infarkt Nicméně, jak vidím vodu na plavání tak do ní musím a mířím takříkajíc k obzoru... jen poslední dvatři roky mě to trošku blokují nachlazená záda a já tiše doufám, že nebude hůř...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jajka 4.4.2009 22:25

Voda je můj živel,

ve vodě nejsem nemehlo. Plavat umím od cca 6-7 let, ale školní plavání jsem nezažila. Poslední roky základní školy jsme teplá červnová odpoledne trávili u motolských rybníků, nebo na koupališti pod Barandovem se značně studenou vodou – tam jsem poprvé skočila z pětimetrového prkna, a pak otevřeli bazén v Podolí....to teprve bylo něco. Někdy kolem roku 1964 jsem poprvé u moře vyzkoušela masku a šnorchl a propadla potápění, i když dnes bych řekla spíš šnorchlení. No a taky četbě knížek pana Cousteau. S ploutvemi jsem plavat neuměla, ale nebránilo mi to potopit se se svým žabím stylem i do nějakých pěti, šesti metrů pro nějakou škebli. Teprve nedávno jsem zjistila, že vyrovnání tlaku – aby uši v hloubce nebolely, pro spoustu lidí není samozřejmé...

V přiměřeně teplé možské vodě vydržím libovolně dlouho, hloubka mi nevadí, ale mnohem radši pozoruji podmořský život, nejen rybky... jsem součástí toho modrého světa

A pak jednou v práci slovo dalo slovo, nechala jsem se vyhecovat a ve věku nikoliv nejmladším si udělala potápěčský kurs přístrojového potápění. A naučila se na stará kolena plavat s ploutvemi, bez toho to nejde. Od těch dob alespoň jednou za rok jedu na nějakou výpravu – Jadran, Rudé moře. Asi bych o tom měla napsat, ale nevím, jak začít – že je voda můj živel?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

RenataE 4.4.2009 22:23

U dědečka na chalupě - intermezzo k tématu

Na prvního máje dědeček nechodil jásat do průvodu. Počasí nepočasí, na prvního máje šel zahájit svou plavací sezónu v rybníku Cihlář.

Chalupa neoplývala koupelnou ani teplou vodou a koupel v plechové vaničce, zásobované teplou vodou ohřátou na kamnech - to nebylo to pravé ořechové. Havlíčkův Brod v té době provozoval Městské lázně. V lázních byly oddělené kóje, v každé z nich veliká litinová vana a teplé vody, co hrdlo ráčí. Lázně skýtaly i další vymoženosti - pedikúru a asi i kadeřnictví, ale já si pamatuji jen ty vany, jednou jsem tam byla s babičkou Takže důkladná očista se v zimě odehrávala v Městských lázních a od května do října v Cihláři.

Rybník Cihlář - jak jméno napovídá - je v lokalitě, kde se těžila cihlářská hlína. Břehy neskutečně klouzaly a jednou mi prodloužily prázdniny o dva týdny. V krásnou červnovou neděli jsme se šli cachtat, rozběhla jsem se ke skoku, uklouzla a zbylých čtrnáct dnů školního roku jsem strávila se slušivým zinkoklihovým obvazem na noze. Moji osvícení rodiče usoudili, že mi bude lépe na Vysočině a vysvědčení mi v Praze vyzvedli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

vitr 4.4.2009 21:21

tax Axa - to je teda opravdu zajimave

protoze tam v Axe  mne nekdy koncem 60 let hazela do vody jako mlada talentovana ucitelka plavani -  pozdejsi  medailistka  ve skoku do vody   Duchkova  myslim se jmenovala. Ucila mne tim ze mne hazela do vody pres okraj bazenu. Vysledek se dostavil - sileny strach z vody , ten mne presel az asi ve 12 kdyz jsem se na jakemsi pisniku naucil plavat sam

Od te doby jen lituju ze musim z vody, uzasny pocit - svobody, volnosti  pohody...

Pizduch vodu - kdyz tam je neco zajimaveho - zadny problem, za jakehokoli pocasi kdyz jsem tam ja, chvili fnuka a pak se vyda - verne po boku - co kdybych tam mel schovanou kachnu - proc jinak bych tam taky lezl pekny vecer

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vave 4.4.2009 20:33

Re: Dobrý večer.

Jejda, Zdeni, tak já koukám pod vodou bez brýlí - nechodím skoro vůbec do bazénů a když, tak tam nekoukám do vody. Jinak chodím plavat bez brýlí, to bych musela plavat jako paní radová, a tak si plavu a nevidím skoro nic, jen tuším protější břeh, a když vylézám z vody, nevím do čeho jdu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

krmič 4.4.2009 20:19

Re: V Ostravě

Most tam nikdy nevedl, před 20 ani před 40 lety.

Snad k tomu plavání: za mých časů by myslím nikoho ani ve snu nenapadlo, že by se měly školní děti učit plavat. Mě naučila plavat o prázdninách sestřenice v Uherském Hradišti. V Moravě, kousek před železničním mostem bylo pěkné koupání. Dnes by tomu asi nikdo nevěřil (nebo už zase ano?).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zana 4.4.2009 20:10

Re: Plávať

Velmi fuj. Byla fakt ohavná, skoro by člověk řekl hustá

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Pája 4.4.2009 19:41

Plavu dobře plavu rád

Zdravím, my jsme všeci plavací, já, Frogi, Terry, mě naučili plavat v plavání, Frogiho naučila plavat Yorča a ten to zas předal Terrymu takže dnes Terry pobíhal po břehu Dřevky jako,že už je čas zahájit sezonu ale nic, šli jsme na agility

jinak oba vyžadují do vody hračku, máme takové super kolečka z lana, každý svoje,ale Terry je mrcha a Frogáška okrádá,

a vlastně Frogi už sezonu zahájil a bude schnout až do rána

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hanča 4.4.2009 19:41

Jsem vodomil,

plavání miluju, naučila jsem se plavat rychle a dřív, než jsem šla do školy. Můj tatínek měl spoustu vynikajících vlastností, ale trpělivost k nim rozhodně nepatřila, a tak jeho metoda vyúky byla spartánská - vysvětlil mi, co mám dělat a hodil mě do vody. Moje maminka zatím na břehu trpěla, protože sama plavat neuměla, až asi za 10 let poté absolvovala kurs plavání (nikoliv u tatínka, to by nedopadlo), ale nebyla si nikdy jistá a nikdy nešla nad hloubku. Mě kupodivu jeho drsné metody neodradily, naopak jsem si plavání zamilovala a dlouhé trasy na druhý břeh rybníka, na ostrůvek, přes zátočinu mám ráda. Pohyb ve vodě klidným tempem je pro mě přirozený a připadá mi, že bych se tak mohla pohybovat nekonečně dlouho. Jednou - myslím, že to bylo na dovolené ve Francii - jsem se takhle vydala z "naší" pláže přes zátočinu prohlédnout si protější pláž. Byla jsem už prakticky u cíle, když se mi na postavách na břehu zdálo něco divného - co to jenom je? No, všichni byli nahatí, namířila jsem si to přímo mezi nudisty. Z prohlídky pláže tentokrát nebylo nic - postála jsem asi tak 5 vteřin na špičce nohy, abych si odpočinula, a obrátila to zase nazpátek.

Uff - jsem ráda, že se mi podařilo dopsat, za předposlední větou mi Firefox spadl,ale naštěstí se zase obnovil.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Olčava 4.4.2009 19:33

Re: O.T.

Napiš, jsem teď už nastálo ve Vršovicích

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vave 4.4.2009 19:28

Re: O.T.

Hihi, to myslím, že není, Olčavičko . Tak príma, nějak se domluvíme - kde teď jsi? Potřebuju nějaké látky, kousky látek, já Ti písnu později večer mejlík, jo? Teď jdu s Ankou ven.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Zdena b.p. 4.4.2009 19:17

Dobrý večer.

Dobrý večer. Jsem holka od vody a plavání je pro mne veliké potěšení. První řádný výcvik plavání vzal na svá bedra můj o osm roků starší bratr. Byli jsme tenkrát u bazénu v Harrachově, mně byly necelé 4 roky a bratříček mne měl hlídat. Jak potupné. Tak mne zkusmu skopnul do hloubky a já se doštrachala ke kraji. To byl můj první metr. Pak už to šlo docela svižně, takže jsem o prázdninách před první třídou dokázala přeplavat Labe. Nesměla to vědět mamka, protože ona byla klasický neplavec.  Vzhledem k úrazu na koleně jsem měla od osmnácti osobitý styl "našišato, ale nikdy pro mne nebyl problém dočvachtat se přes Orlík, Vranov, nebo i Slapy. Prostě lážo - plážo. U vody a ve vodě jsem zažila moc. Vlastně je to opravdouvá součást mého života. Neumím plavat důstojně na paní radovou. Po otevření nového bazénu kousek od nás, jsem zjistila, že mi nedělá dobře chlorovaná voda do očí. Tak jsem si koupila brýle. Já vím, máte je kde kdo, já si říkala, že už jsem na ně taková... přerostlá. No taková radost, jakou jsem si pořídila mne překvapila. Sluníčko svítilo do vody a já si jela pod vodou s otevřenýma očima. Úžasné. Z bazénu je vidět do parku a zejména sluncem zalité  zasněžené stromy jsou krásné. A v létě? to se u nás chodí koupat podle fáze léta a času, který na vykoupání máte. Než skončí škola, tak si zajdeme na Grádo. O prázdninách to už není ono. Je to slepé rameno Labe a kvete tam voda. Velice blízko je písák Malvíny, který v srpnu už taky není čistý. Tak šlápneme do pedálů a přejedeme Labe a skončíme u Jazery. Ale mohla bych klidně pokračovat o místech, kde se člověk slušně vykoupe. Jízda na kole a plavání nepovažuji za sport. Je to kus mého života.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Olčava 4.4.2009 19:13

Miluju plavání,

ale takový lážo plážo, nepodávám žádné extrémní výkony, ale užívám si to. A chodím raději do bazénu přes celý rok. Vyvolování u vody mě nebaví, ale když jedem na kole a potkáme nějakou pěknou vodu, tak si zaplavem a jedem dál.

A taky jsem se jednou topila, to jsme byli s babičkou ve Stromovce na říčce a já se tam cachtala s kruhem, a on mi sklouzl na nohy, takže nohy byly nad vodou a hlavu jsem měla u dna. Děsnej pocit.  Nikdo mě nešel zachránit, ono to vypadalo, jako že si náramně užívám a radostně cákám kolem sebe. A já zatím bojovala o život. Ufff.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Olčava 4.4.2009 19:01

Re: O.T.

Vavísku já mám velikost 41, ale jsem holka, nevadí? Nevím, je-li rozdíl dámsá pánská "botaska"?

• reagovat
• nahlásit příspěvek