Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
CHATNÍK: O zapomínání
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
JoVo 24.1.2009 21:49Re: No to je zase rána válečným štváčům :o))
|
Souhlas! Nelepší se to.
|
|
Fallowa 24.1.2009 22:35Re: No to je zase rána válečným štváčům :o))
|
|
|
JoVo 24.1.2009 19:55R O Z V E R N Í Č E K .
|
|
|
Zuzka 24.1.2009 20:17Re: R O Z V E R N Í Č E K .
Paní Nová k manželovi: "Já jsem tak roztržitá. Chtěla jsem ti koupit kravatu a koupila jsem si kabelku!" |
|
|
JoVo 24.1.2009 20:59Re: R O Z V E R N Í Č E K .
|
|
|
Jakub S. 24.1.2009 21:11Re: R O Z V E R N Í Č E K . Ježišku chudák pani. Děcka se jí ztratí aji se sukní. A našlo se to všecko, prosím? |
|
|
Velká kočka 24.1.2009 19:36Nevšednost všedního konání Tak jsme už hodnou chvíli z procházky zpátky. Od včerejška leje, ale některá ledová místa nezmizela a já se málem natáhla. Na černém asfaltu tenká ledová vrstva není vidět. Se zaťatými zuby jsem se pak vyškrábala na kopec aby to psisko ušaté mohlo volně běhat. Já mám zase zánět svalových úponků na patě, hodinové procházky s Garykem jsou tedy pošušňání. Ale Garyk byl přešťasten protože na zpáteční cestě s kopce jsme potkali jeho kamaráda golden retrievera jménem Chicko (Čiko). A tak nezbylo než otočit, zatnout zuby a znovu se škrábat do kopce. To jsem hodná panička, co? Chicko je sice neurvalec a mnohem těžší než Garyk ale Garyk tak touží po psí společnosti, že to zašlapávání do země toleruje a trpělivě snáší. Vyřádili se mohutně a páníčkovi stydla doma večeře, byla už hotová když vyrazil se psem ven jenom na otočku a nakonec s námi přešel celý kopec. Tak teď tu mám šťastného, velice mokrého a momentálně slastně spícího psa. A víte na co se teď právě s potěšením dívám? Na kytku od vás. Jalovec sice uschnul, ale břečťan to vydržel, hyacinta odkvetla a žije, zasadím ji na jaře na zahradu. Ta vánoční květina jejíž název neznám nevydržela, to se mi ani jindy nepovedlo aby přežila. Ona je nějaká cimprlich. A teď se držte, amarylis vyrazil další stvol ještě vyšší než ten první a právě krásně červeně kvete. Čímž se tedy stalo že slavím stále ještě svůj svátek i po pěti týdnech. Ještě jednou vám moc děkuji. Užijte si dnešního večera v pohodě |
|
|
Jakub S. 24.1.2009 21:13No tak slav!! Slavení musí bejt. Vono může bejt smutno. Vono může bejt moc smutno. Jenom když je veselo! |
|
|
zana 25.1.2009 0:21Re: Nevšednost všedního konání Velká kočko, když radost, tak pořádnou |
|
|
zana 24.1.2009 19:03O.T. ... kdyby náhodou se někomu hodilo |
|
|
Jakub S. 24.1.2009 21:16Měla bys asi lidem sdělit, jaký sektor: Universal - ? |
|
|
týna 24.1.2009 18:30zapomínání když už něco zapomenu, můžu si být jistá, že to byla věc nebo informace velice důležitá. zato si pamatuju kdejakou nesmyslnost nekonečně dlouho a naše bábinka říká, že co si nezapamatuje, to nezapomene |
|
|
Zuzka 24.1.2009 18:22Problémem je i profesionální deformace Pokud na sobě lidi nemají pyžamo, tak je nemám šanci poznat |
|
|
Jakub S. 24.1.2009 21:15Problémem je i profesionální deformace Ty poznáváš lidi hlavně podle pyžama? Aji CHLAPY? Tý brďo... Ty musíš mít dobrodružný lébes! (Dy´t já vím. Ale nevyužij to...) |
|
|
Zuzka 24.1.2009 22:21Re: Problémem je i profesionální deformace Nahrál jsi mi s těmi chlapy na smeč. Budu za dámu, nepoužiju! |
|
|
Jakub S. 24.1.2009 22:35Re: Problémem je i profesionální deformace Klidně! |
|
|
Jenda 25.1.2009 14:04Re: Problémem je i profesionální deformace No to je jak v tom vtipu jak jde doktor s manzelkou do obchodaku a narazi tam na sestru od nich z nemocnice. Tak ji pozdravi, ona netusi, tak se ji pripomene a ona prohlasi: "Je prominte pane doktore, ja vas oblecenyho nepoznala." A nebo z druhy strany ... chodime do sauny, pravidelne a nekteri se vzajemne vidame jen v te saune. A kdyz se pak poradala nejaka oslava narozenin, dorazil kamos a pravil, ze tam zna jenom me a oslavence. Tak se mu prihlasila ma tango partnerka, ze ji taky zna. "Fakt? Ja nevim, to bych si te pamatoval... - Tak si me predstav bez obleceni. - No jo! Anicka!" :-))) |
|
|
vitr 24.1.2009 18:10krasny pribehy , hned jsem pookral nebot vidim , ze "v tom nejedu"sam , spis ale je to roztrzitost hlavne zapominam veci , uz jako malej v sedmdesatych letech jsem sel do samoobsluhy nakoupit, zaplatil jsem ... a sel domu - tam se me mamka ptala - kdeze je nakup? ...zustal tenkrat na pultu... a prodavacky se divily coze he to za blba... ale nic se nezmenilo - ted asi pred mesicem jsem jsem prisel do prace a v pracovne mi neco vrci - otacim se - sem tam dozadu - zarivka? ne ta to neni , voda? take ne... rezignuji. Sundal jsem batoh, kabat a vrceni pokracuje... ted mi pripada ze je z batohu - otevru batoh - muj holici strojek Philips jsem si zrejme odlozil v prestavce mezi holenim, vencenim, sypanim zradla a tim vsim, do batohu Hlavne ze se nasel :) pekny vikend |
|
|
zana 24.1.2009 18:16Re: krasny pribehy , hned jsem pookral nebot vidim , ze "v tom nejedu"sam , spis ale je to roztrzitost jé, to je krásný |
|
|
štětinka 24.1.2009 19:08Re: krasny pribehy , hned jsem pookral nebot vidim , ze "v tom nejedu"sam , spis ale je to roztrzitost ....nebo včelař... |
|
|
Jakub S. 24.1.2009 21:21Dobrý! Ježišmarja. Větře, duj častěji! Představuju si, co by se dělo, kdyby mi vrčel batůžek na vernisáži výstavy starých šperků v Louvru 1995. To by bylo tóčo! Už tak se pohledy všech pomalu neodbytně stáčely k němu, když jsem si jej nenápadně odložil ke sloupové vitrině se safírovou soupravou Marie Antoinetty. No chápete to - ? |
|
|
Rpuť 24.1.2009 18:06To jsem měla kolegyni Maňasovou, co taky neměla paměť na tváře. 10 let rozvedená pohledná ženská, co svou vadu zásadně umocňovala tím, že odmítala nosit brýle. Nějak jí samotné začínalo být smutno a tak se nezadaní muži v okolí ocitali v zásadním nebezpečí, že budou uloveni. Stojíme takhle spolu na kterési podnikové oslavě, drbeme, lidí jako mraku, občas se někdo zastaví, prohodíme pár slov, za chvíli se staví další, až takhle přišel jeden, vtipnej, veselej, historky povídal, Maňasová se natřásala, co měla sil... Pobyl s námi asi půl hodiny a najednou se otočí ke mně a povídá: "Je, promiňte, já se ani nepředstavil - Maňas...", napřáhl ke mně ruku..... |
|
|
Hana W 24.1.2009 16:40Zapomenute Prazeni a Brneni Kdyz uz se mluvi o zapominani, tak jsem zapomela pridat odkaz na rajce na fotky z Prazeni a Brneni. dala jsem to tam uz pred nejakou dobou, ale zapomnela rict...... Fotek z Brneni je bohuzel malo, dvorni fotograf Chet byl nejaky umoreny z horka, tak moc nefotil. Taky se timto hluboce omlouvam Emtesce, ktera prinesla kytaru; on je muj junak v podstate krehka bytost a proste na to hrani ten den nebyl. Ja jsem zas chtela s kazdym promluvit a autobusove nadrazi hrozilo odjezdem. Ale stejne bylo Brneni moc fajn. Asi to neumim rict tak pekne, jak nekteri jini lidi, ale doufam, ze je vsem jasny, ze jsme z toho meli velikou radost. Rovnez tak Prazeni - dekuju vsem jednotlive a kolektivne. Bylo to mooc fajn. |
|
|
Jakub S. 24.1.2009 17:27Re: Zapomenute Prazeni a Brneni To jsem si pošmákl... to budou děcka hledět (= koukat), až jim budu říkat a třeba ukazovat, kolik výborných lidiček znám - a co osoba, to osobnost! Jako s tím Pavlem Bobkem... |
|
|
Hana W 24.1.2009 16:16Zmatek v xichtech Taky se hlasim k lidem, kteri si obcas nepamatujou tvare - a opravdu to neni tim, ze by mne lidi nezajimali. Jednou, davno, jsem diky tomu spolecensky na kratkou chvili zaskorovala. V Praze v 70. letech byla hoch nobl zalezitost kazdorocni ples Balonoveho klubu - ano, opravdu letali obcas balonama. Listky byly tezko k sehnani, ale znala jsem lidi z vedeni |
. Tak na tom plese nekde u baru vidim cloveka, jehoz xicht mi byl povedomy. Hned rikam ahoj, tebe uz jsem nevidela nejakou dobu, jak se mas, atd. Odpoved - no furt tak stejne... Povedomy clovek se zeptal, co si dam k piti a dali jsme rec, komentovali ples, ale v podvedomi si furt rikam, takovej fajn clovek, odkud ze ja ho znam? No, dopili jsme, rozloucili se a mi znami na mne koukali s otevrenou pusou a pry ze nevedeli, ze znam Pavla Bobka. Ja ze znam Pavla Bobka? No vzdyt jsi s nim sedela u baru. Aaaha, tak proto mi byl povedomej - ja ho znala z televize|
|
Bětuláskovo! 24.1.2009 19:04Chicht! Před pár lety porada v Prahovi, se svým bídným městským orientačním smyslem (v džungli mne můžete vysadit a najdu řeku, silnici a nejbližší vesnici ihned, vysaďte mne v kterémkoli městě a za prvním rohem se ztratím) se stylem pokus-omyl zhruba přesunuji od Staromáku k Hlavnímu, když ó ta slast vidím mezi tisíci nepovědomými povědomej ksicht. "Jéé, čááuu! - vyrazil sis za kultůrou?" "Nójo, taky někdy musím mezi lidi, a co Ty tady?" "Ále, jen porada, ale už se z těch davů fakt těším domů..." Ještě několik nezávazných vět o příjemném jarním počasí, smích nad strakatým deštníkem, vedoucím spořádaný trojstup Japonců, potřes tlapama, zajdu za roh, přirozeně se ztratím - buch: To byl Kristián Kodet, kterého přirozeně znám jen z obrazovky či nějaké publikace. Podobné kousky jsem několikrát provedla různým politikům, asi nejlepší byl Vladimír Dlouhý, kterého jsem klusem na nějaké sněmování ve vestibulu vládní instituce poplácala po rameni a zpravila: "Čauky, taky jsem zaspala, čéče..." |
|
|
štětinka 24.1.2009 19:18Re: Chicht! Holky vy perlíte! Ale já mám dodnes nevyřešenou záhadu. Před x lety jsem venčila psa po sídlišti a tu mě doběhla nějaká holka, začala bouřlivě vítat a tak jsem jí taky objala a jásala jsem s ní ještě deset minut než jsme se stejně vřele rozloučily a ona opět odklusala, dál k metru. Dodnes nevím, kdo to byl,ale byla svěle sympatická (p.s.: samozřejmě, že po dvou minutách, co jsem o ní doma vyprávěla, jsem ji neuměla popsat - nepamatovala jsem si ji) |
|
|
Jakub S. 24.1.2009 21:10Re: Chicht! No teda - ale budeš moct říkat jednou vňukům: Nó - o tomhle jsem kdysi mluvila s Krisťou Kodetem, áno, áno... A Dlouhého jsem bodře plácá(-vá- přibývá, časem...)vávala po rameni... Ále jendže po pár letech nebude už nikdo vědět, kdo byl nejen Dlouhý, ale ani "umělec" Kodet. Jste-li překvapeni tímhle postojem u mě, když víte, co su původně, napiště mi třeba soukromě email, vysvětlím. Ani jedna řádná galerie o jeho d í l a nestojí, vezměte to jako fakt. Je to image a business a public relations a stylizace a těžení z proslulosti dynastie s tímhle jménem a chození kolem Staromáku s omotanou šáálou atd... |
|
|
Bubu 24.1.2009 16:11jsme na tom podobně Seznam na nákup si napíšu a nechám ho doma. Nebo si ho i s vypětím všech sil vetknu do kabelky, ale v krámě zapomenu, že jsem si vůbec nějaký nákuní seznam psal. Momentálně už týden kupuju zubní pastu (naštěstí Juniorovi pasta ještě úplně nedošla, tak si teď s mým nejdražším chodíme čistit chroupáky do patra). Ale zase nezapomínám klíče, ani mobil ani šrajtofli. Můj nejdražší šrajtofli raději nemá a prachy nosí po kapsách a klíče si často nebere. A s lidmi je to tak - pamatuji si ksichty, jména ani náhodou. Pak jsem za burana. A jedno OT- Baruška si před pár dny vyvrátila paspárek |
(teda doufám, že se tomu tak říká, je to takový ten zakrnělý paleček na ručičce|
|
Dede 24.1.2009 19:22Re: jsme na tom podobně Milá Bubu, tohle je Daníkův častý problém - obvykle to vyřeší tak, že zapomene venku dělat invalidu a zbytek štíplého drápku v zápalu hry ztratí. Když to nejde, tak zbytky zaštipujeme, ale je to na nervy, páč pacient ječí jak na lesy... Na ven zavazuju jen čerstvou ránu (bez drápku), se zbytkem drápu to nechce... Ať to Barušku nebolí |
