Fallowa 21.2.2009 6:54

Sny -

Málokdy si pamatuju,co se mi zdálo.Za celý svůj život si dodnes pamatuju tři sny, jež bohužel se později staly realitou.A jeden z nich byl ten, jak se říká,co se ti zdá první noc v novém místě,to se splní.No,mám vyzkoušeno,že nemám před spaním koukat na krváky,ale vím,že stačí si pak přečíst třeba pohádky,nebo humornou knížku a nic děsivého se mi zdát nebude.Takhle jsem si např.po Mlčení jehňátek vzala do postele pohádky B.Němcové a bylo to v pohodě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Marička 21.2.2009 2:30

Dede, zase další výborné a nevyčerpatelné téma

Máš můj obdiv, jak skvěle jsi dokázala shrnout rozmanitost snů do odpovídajících šuplátek a kromě těch záhadných snů se potýkám se všemi. Proto se odmítám dívat na horory, nebo třeba jen thrillery a v poslední době i historické filmy. Ty poslední jsem mívala ráda, ale protože digitální film dnes umí příliš reálně ukázat lidské utrpení, popravu a podobné hrůzy, nemohu se na to dívat. Asi mám příliš bujnou fantazii. Můžete mi 1000x tvrdit, že je to "jen jako", můj mozek si to zakóduje opravdově a když ne hned tu noc, tak třeba druhou se mi tahle shlédnutá hrůza promítne do snu. A tak, když se krveprolití čí mučení prostě ve filmu nelze vyhnout, alespoň si zakryji obličej a pověřím manžela, aby mi řekl, až to skončí. A stačí mi, že to "slyším".

Sny se mi nezdají 2x ani na pokračování. Dokud ráno neotevřu oči, dokáži si sen pamatovat. Jinak ho zvednutá víčka odvanou a jen málokdy se mi podaří si ho zpětně vybavit. Proto, když jsem poloprobuzená a uvědomuji si, že si chci zapamatovat sen, musím si ho v hlavě zopakovat ještě se zavřenýma očima. Pak si ho nějakou dobu pamatuji. Ale i tehdy málokdy dává smysl. Ale protože jsem už věděla, že za jednu noc se nám zdá snů více, moc se nenamáhám hledat v nich souvislost (slyšela jsem, že snů je za noc dokonce až osm, ale i při nejlepší paměti si pamatujeme jen ty poslední 3).

Jinak lidé v mých snech jsou bez tváří. Vím přesně o koho jde, ale ve snu ho "nevidím", nemá cizí tvář, prostě nemá žádnou. A ani si nejsem jistá, jestli se mi zdají sny barevné či jen č/b. Ale co je zajímavé - přesněji mě to rozčiluje, je to, že i když vím, že ve snu mluvím třeba s maminkou, často na ní mluvím anglicky. Dokonce to i ve snu vím a divím se tomu, proč to dělám - opravdu zvláštní. Ale prý až teprve, když už se vám zdají sny v řeči země ve které žijete - pak jste se s novým jazykem skutečně zžili. No nevím, já stále raději mluvím česky, ale asi na tom něco bude.

A právě proto, že si sny moc nepamatuji, nemám žádný, který by šel se mnou životem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek