Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
CHATNÍK: Co nám říká jméno?
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Alpimera (Marek R) 17.1.2009 22:42Moji spolužáci :-) |
|
|
HanaW 17.1.2009 22:41Re: Jméno a Příjmení je naše součást.. Jeste zdibicek hlavne pro anglictinare. Kdyz Chet ucil na prevazne cernosske highschool, tak tam mel studentku, z dobre rodiny, tatinek preacher ve velkem kostele, devce bylo chytre a snazive a mile. Mela nestastne prijmeni - Roach, cili Svab. Rodice ji meli v dost pozdnim veku, cili zjevne problemy s pocetim a tak neni divu, ze byli moc radi, kdyz se zadarilo. A tak mimisko pojmenovali krestnim jmenem Precious (vzacny, drahy, milovany...) A tak si to predstavte - pubertak, ktery prochazi skolou pod jmenem Drahy Svab.... |
|
|
Bětuláskovo! 17.1.2009 22:39Krásný příměr, děkuji Ti za něj. Škoda, že Ty nejsi člen mé rodiny. Rodiče mi, obávám se, neodpustili nikdy, přitom mne nepřestali milovat a tak to pro ně bylo ještě jen těžší. Brácha mne toleruje a do ničeho mi nekecá - aspoň to, ale mluvíme spolu vlastně teprve pět let - fakt! Má zásluha, prosím!! Před tím jsem pro něj byla desítky let podivný, neznámý výhonek. Je mezi námi příliš velký věkový rozdíl, jako děti jsme se skoro nepotkali... Pro ségry a šváry jsem holt podivná, třeskutá nádoba, s níž je nejlíp zacházet co nejmíň, naštěstí mají všichni právě poměrně čerstvé vnučky a vnuky a tak mají i nové cíle. Nějak se nám to prostě nepovedlo. :-) Jo. S nejstarším synovcem jsem vycházela a rozuměla si s ním - však jsem ho jako mrně sama mrně tahala v kočárku, jenže před deseti lety tragicky zemřel. To byl jediný člen rodiny, kterému jsem kdy říkala skoro všechno a skoro popravdě. Asi bych to měla smazat a dělat, že jako nereaguji, stává se z toho linka důvěry. Jenže, Louk, tohle dnes asi muselo ven, a tak to sem vyndám. Uvidíme, zda to mělo svůj smysl... |
|
|
LENKA S 17.1.2009 22:37Re: Jé, souputnice v utrpení! :-) JANI, JÁ SICE ŽILA S ROIČI DLOUHO, ALE KDYŽ JSEM SE VDALA ,A PO SKORO 9 LETECH, KDY NAŠE DCERY ŽIVOŘILY V HROZNÉM MOSTECKÉM OVDZUŠÍ, JSME S JIŘÍM ZDVIHLI KOTRVY A ZMÍŘILI SEM, DO BĚLÉ, NASTALA ZASE VELKÁ ZMĚNA. VMOSTĚ JSME BYDLILI V BYTĚ, KDE SE TOIPLO STÁLE A TEPLÉ VODY BYLO V KOHOUTKU DOST A DOST. SEM, DO BĚLÉ JSME SE NASTĚHOVALI DO MALIČKOHO 2+1, I KDYŽ NÁBYTEK E VĚCI JSME MĚLI NA MINULÉ 4+1 SE SKORO 98 M2. V MOSTĚ ZA NÁS TOPIL HORKOVOD, TADY SE TOPILO JEN V JEDINÝCH KAMNECH V KUCHYNI. V KOUOELNĚ A NA WC BYL STUDENÝ DCHOV TAKOVÝ, ŽE SKORO NĚKDY I VODA ZAMRZLA. TEPLOU VODU OŘÁL BOJLER- NA DEN PRO 4 LIDI A NA VŠECHNO OSTATNÍ JEN 80 LITRŮ! KDYŽ SE NÁM PODAŘILO MALÉ 2+1 VYMĚNIT ZA TROCHU VĚTŠÍ 3+1, ZASE SE TOPILO JEN V JEDINÝCH KAMNECH, A TO V PŘEDSÍNI. TAKTO JSME FUNGOVALI MÁLEM AŽ DO ROKU 2004,DY NÁM MĚSTIO UMOŽNILO ZŘÍDIT SI PLYN. JAK JÁ DO TÉ DOBY NENÁVIDĚLA BINEC Z POPELA, PROMRZLÝ RANNÍ BYT, A TAKY VYMRZLÝ A VYMRAŽENÝ BYDLENÍ PO NAŠEM MNÁVRATU, KDYŽ JSME TŘEBA NĚKAM V ZIMĚ ODJELI A NĚKOLIK DNÍ. NESNÁŠELA JSEM A NEZVLÁDALA NEUSTÁLÉ NOŠENÍ TĚŽKÝCH KÝBLŮ S UHLÍ M DO 2. PATRA BEZ VÝTAHU, KDYŽ SKLEP BYL Z JEŠTĚ AŽ NA KONCI DLOUHÉ CHODBY. NENÁVIDĚLA JSEM I STÁLE NUTNÉ PRŮBĚŽNÉ TOPENÍ A HLAVNĚ NIOČNÍ MŮROU BYLO SKLÁDÁNÍ DOVEZENÉHO UHLÍ. TO SE TA VELIKÁ HROMADA MUSELA DOSLOVA ODNOSIT V KÝBLECH. A DO SKLEPA PŘEHÁZET. ČLOVĚK BYL JAK ČUNĚ A DÝCHACÍ CESTY MĚL SAMÉ PRACHOVÉ . UHLÍ. KAMNA MÁME DOMA STÁLE. CO, DYBY K TOPENÍ ZAS NĚKDY DOŠLO? HRŮZA POMYSLET. KDYŽ VŠAK NYNÍ SLYŠÍM A SLEUJU RUSKOUKRAJINSKÉ TANEČKY KOLEM PLYNU, MÁM OBAVY, ABYCHOM SE K UHLÍ A DŘÍVÍ VRÁTIT BRZY NEMUSELI. BRRR, DĚSNÁ PŘEDSTAVA. |
|
|
RenataE 17.1.2009 22:37Re: Jméno a Příjmení je naše součást.. Kdysi se v pražském telefonním seznamu vyskytoval pan Metoděj Hatlapatka. Představuji si toho pána jako velmi silnou osobnost. |
|
|
RenataE 17.1.2009 22:35OT - za chviličku na ČT2 dokument o Janu Kaplickém |
|
|
Zdena b.p. 17.1.2009 22:35Re: R O Z V E R N Í Č E K . Jasně, kosmetička podlahových krytin?Vy máte maturitu? To nevadí, ale co vadí, je vaše datum narození. My jsme mladej kolektíf a vám už je třiapadesát. |
|
|
AKA 17.1.2009 22:32Re: Jméno Jak už jsem psala, narodila jsem se slovenským rodičům, i když v Čechách žijeme přes 40 let. Tak na mne volal můj braška a já jsem si to po letech vybrala jakonick. Ale AKA je asi nesklonné, doma mi říkají Elí, a to je v podstatě taky v jednom tvaru. |
|
|
Louk 17.1.2009 22:12Re: Jméno a Příjmení je naše součást.. Nojo, ale co když ta směšná jména nejsou náhodná? A shodneme se všichni na tom, co je nebo není směšné? Nezapomenu na dvojčátka Karin a Katrin Karfiolovy. Nechala si příjmení po matce, jelikož otec se pyšnil příjmením Hatlapatka. Pak si vyber |
|
|
Renie 17.1.2009 22:09jo, jména zrovna jsme na toto téma dnes debatovali u oběda. V podstatě jsme dospěli k tomu, že se jménem Jindřich nebo Jindřiška nemůže být člověk žádný svatoušek, alespoň u nás v rodině S nicky na netu jsem si nikdy moc hlavu nelámala. Odvodila jsem to jak jinak od psa. Reny - Renie |
Nemilé je jen to, že asi půl roku poté, co jsem toto jméno začala používat, se objevila reklama na pastilky proti žaludečním nevolnostem Rennie. No co už 
Aspoň že tak nenazvali třeba jed proti krysám.|
|
Louk 17.1.2009 22:07Re: Jé, souputnice v utrpení! :-) Vlas v rodinné polívce? |
Jenže co ví ryba o létání... |
|
Helena 17.1.2009 21:50Jméno a Příjmení je naše součást.. Jména jsou různá jako lidi,jejich nositelé. Přimlouvala bych se,aby nositele těšila, nesmějí být směšná a otřepaná. Také by však měla plnit základní funkci-rozlišovací! Jak ji může např.plnit Tereza,když takových Terezek je 9 z 1O na pískovišti,že. Líbí se mi jména zdvojená, zvláště, má-li druhé jméno své skryté kouzlo,např.úctu k babičce,tetě apod. A že je delší? Jen ať si každý počká,než se podepíšu a k něčemu upíšu!! Nelíbí se mi laciné podbízení se manželovi nebo dokonce jeho rodině tím, že pojmenuji syna po něm,jeho otci,či dědovi. Pak mohu opravdu jen očekávat,že můj muž bude velkej, syn malej a tchán starej. Jméno by mělo hezky souznít s příjmením, tak jak to slýcháme v cizině. Už neplatí,že ženy si automaticky přebírají jméno svého nastávajícího. Neměli bycho také připravovat peklo na zemi našim potomkům, když máme hanlivé příjmení. Lze to jednoduše změnit. Zvolit jiné příjmení z rodu,rodiny. Znám děvčátko,které se klidně mohlo jmenovat Zemánková,ale je Kozlová - její maminka,tak trochu nepřemýšlela,když udělala ze sebe i své dcery Kozla,pardon kozu kozlovou... |
|
|
Bětuláskovo! 17.1.2009 21:49Re: Jé, souputnice v utrpení! :-) Protože já byla moc vzorné, poslušné, pohledné a dokonalé kačátko, tak do třinácti. A pak jsem se postavila na hlavu a už nikdy jsem se na zem, dle mé rodiny, nevrátila. Tak proto. :-) |
|
|
týna 17.1.2009 21:47Re: Jé, to je dnes krásné téma... Stáňa a Láďa, tak to je. a nejmladší je Oldřiška, po strýcovi. on tak nějak těžce nesl, že nemá syna |
|
|
Louk 17.1.2009 21:35Re: R O Z V E R N Í Č E K . Jojo, to je jako s tou kosmetičkou podlahových krytin |
|
|
Louk 17.1.2009 21:32Re: Jé, souputnice v utrpení! :-) Ale Bětuláskovo!, proč zrovna kukaččí vejce? Což takhle ošklivé kačátko třeba? |
|
|
Hana W 17.1.2009 21:30Re: Jméno na celý život Jak uz psala maricka, s tou etiketou oslovovani na Jihu je to jine nez v jinych castech USA. Takze kdyz me dite oslovi Ms. Hana, tak to neni, ze na mne vyrostek dela hej, pockej. Deti vsech mych pratel jsou na to nacvicene a mne to zni moc pekne. Kdyz mne u soudu pred asi 2 lety jeden soudce zacal oslovovat Ms. Hana, narozdil od Ms. Williamson, tak jsem mela pocit, ze mame vyhrano. A taky ze jo Ja jsem na Jihu brzy poznala, ze yes sir, yes ma'm (pripadne zameneno za "no") mne dostane o zdibicek dal, zejmena uvedomi-li si, ze nejsem odtud. Yes sir (obcas psano jako yessir) je vicemene velmi slusne ano. takze treba jsou vazby jako yes sir, Your Honor. Taky treba deti, kdyz se jich matka neco ostre zepta, tak maji nastavit ksichticek a rict Ma'm? jabych to do cestiny neprekladala jako "pani", ale spis "co maimnko?" Co se Anglie tyce: Nikdy jsem tam nebyla, ale znam dost Anglicanu zijicich zde a zejmena muzsky se fakt mezi sebou prijmenim rikaji bez nejakych ozdob nebo kudrlinek a to i mezi prateli. Tudiz mi to neprijde ze je to arogantni, ale zas by meli citlivejsi k mistnimu okoli. |
|
|
Bětuláskovo! 17.1.2009 21:17Jé, souputnice v utrpení! :-) My do mých čtrnácti bydleli v podnájmu. Sice 4 místnosti (bylo nás hodně), ale jen dvé kamen (a o místo za kamny jsme se prali, tam se totiž v obýváku vešli jen dva, v ložnici naši topili málokdy). Bez koupelny. Jednou týdně se přinesla vana z dvorku. Ručně se plnila vodou z chodby, hřánou na sporáku v kuchyni. Obvykle v sobotu, když ségry chodily do tanečních, tak v pátek, a vykoupalo se v té jedné vaně i šest lidí po sobě, od nejmladších vejš. Když je někdy nouze a krize, připamatovávám si ty doby, abych si zas tak moc nemyslela - nejsou totiž ty časy až tak daleko v minulosti. Připamatovávám si, jak, když mi bylo patnáct, a měli jsme svůj domeček, stačilo otočit kohoutem a tekla teplá voda. A už ani nevyčítávám v duchu, že v pokoji za kuchyní byl šicí stroj a stůl na odkládání chladnoucích jídel a skříně na šaty a ne můj pokoj. Sice mne to vyhnalo brzy z domova, do bytů mých chlapců, kteří měli vlastní pokoje, ale on vlastně nikdo z nás nikdy neměl vlastní pokoj, tak proč jsem ho čekala já... Hm, hmm... Měla jsem konzervativní, v době mého narození sice přestřicátníky, ale duchem už přesšedesátníky, rodiče. Dítě vystudovalo střední školu nebo se vyučilo, šlo na vojnu nebo se vdalo, otěhotnělo a čekalo, až se mu manžel vrátí z vojny. Jiný vzorec mí rodiče neznali. Není divu, že jsem do něj nezapadla. Vlastně by si víc měli stěžovat mí starší sourozenci - ale stěžuju si furt jen já. :DD A tak nakonec: co je po jméně, když se vylíhne kukaččí vejce? ;-) |
|
|
zana 17.1.2009 21:17Re: Jé, to je dnes krásné téma... Stanislavu bych viděla na Stáňu, ale u nás se tak z nějasných důvodů říká té největší nákupní tašce |
|
|
zana 17.1.2009 21:10Re: jejda, jména Bedo, to jsi mi připomněla, že v nějakým období dětství se mi děsně líbily jména, co se hodně měnily. Vedla Naděžda, protože k Nadě bylo hrozně daleko |
|
|
zana 17.1.2009 21:08Re: jo a ještě Jasně že na Dženyfr pamatuju |
|
|
zana 17.1.2009 21:04Re: Borůvčí hlásání No a co obrázek |
|
|
týna 17.1.2009 20:58Re: Jé, to je dnes krásné téma... u nás se říká Láďa. šlo by i Slávka, ale když ona má sestru Stanislavu, tak to by byly Slávky dvě |
|
|
LA 17.1.2009 20:53Re: Své jméno Lucie, Lucinku jsem vždycky nesnášela a dodnes jí nesnáším. Trvalo dlouho, než jsem to rodinu odnaučila. |
|
|
Bětuláskovo! 17.1.2009 20:53Kočičko Veliká velice zmrzlá! Přihřej se, přitop si, probůh. Já jsem spíš mrazivec a nesnáším vedra a když je mocmoc zimno, přidám ještě jednu deku a ještě jednu deku a nakonec to jde, zatímco v létě už kůži z těla neodebereš... Psala jsem včera u koníka Punce o Slatiňanech. Možná jako malá sis také chodívala výletně hrát na Kočičí Hrádek? Očumovat v hřebčíně stání? Podávat na pastvinách čerstvé březové větve koním do výběhů? Posílám pozdrav, tentokrát hodně teplý pozdrav! Garyčku, buď na paníka hodnej, ty šmudlo!! |
|
|
LA 17.1.2009 20:42Re: R O Z V E R N Í Č E K . Dle úžasného opisu své profese soudím, že by se uživil i jako konferenciér či politik. |
|
|
Bětuláskovo! 17.1.2009 20:29A já zas souhlasím s Tebou, že je to o pocitu a na pocit se má dát. Až ve čtyřiceti jsem měla chuť změnit příjmení, prvně v životě - sice to nevyšlo, ale tak když nic, tak aspoň vím, proč se to případně dělá. |
|
|
Matylda 17.1.2009 20:28Re: Pajdavý zákusek zimy To je mi líto, že je ti taková zima, milá Velká kočko. U nás doma byla zima taky, protože na noc vždycky vypínali topení a dům strašně promrzal. Sotva přešly nejhorší mrazy, začali topit i v noci, takže už nemusím chodit doma ve svetru. To je něco, co obyvatelé přetopených paneláků nepochopí. Nakoupila jsem si nové teplé ponožky, protože jsem jich měla málo. Proto chápu, co to je, když je doma chladno.... |
|
|
Beda 17.1.2009 20:27Re: jéééžiš marjá jooozef !!! holt - ZASE se chybička vloudila, žejo |
|
|
Bětuláskovo! 17.1.2009 20:20Přeci jen podhistorka. :-) Sladkých 15 a půl až 16, první opravdu velká láska (že jsme jí byli, o tom svědčí i naše náhodná obroční setkání doposud - rozzáříme se a jdeme se obejmout a udělit si Brežněvy i před nastoupeným nádražím a že už je to ale let. Stejnak bych ho byla do roka po svatbě zabila za stále stejné vtípky a rčení, nebo on mne za stále stejné hysteráky ze stejných drobností. Ještěže tak! :-) ), tedy jdu s opravdu první velkou láskou k nim domů - musí si snít oběd připravený maminkou a až pak můžeme prchnout do luk a lesů se muckat a nad schody se rozevřou domovní dveře a tam stojí dědeček. Láska koktá, že jako kamarádka počká, než pojí, dědeček ke mně pokročí, přehlédne mne pod přísným obočím, natáhne ruku a praví: "Tomáš." Nadšeně potřesu a brebentím: "Ahój, já jsem Jana." Láska má se hroutí ve vzlykotu a smíchu na schodišti a mezi kvily pronáší něco jako: "Todle už v životě nevypucuješ." Měl pravdu. Dědeček se mi představil příjmením. To mne teda nenapadlo. :DD Přepřísný dědeček a přepřísná maminka mne ani na minutu neschválili a ten necelý rok, co jsme spolu chodili, evidentně příšerně trpěli. :D |
