Naše slečna Bony, česká strakatá fenka řečená čubizna, bude příští víkend slavit 15. narozeniny. Neuvěřitelné, jakého pěkného věku se jí dostává, a samozřejmě si všichni umíte představit, jak si to pochvaluje farmaceutický průmysl, když naše čubizna užívá dva léky na epilepsii, karsivan na prokrvení, geloren na klouby, hlívu a ještě něco na ledviny…

Zároveň zdravím jejího bratra Benjamina řečeného Jordán (pokud si to nepletu) a jeho paničku, o jiných sourozencích nevím.

Taky samozřejmě velice zdravím paní Drašarovou do Radlína u Heřmanova Městce, odkud naše strakatá slečna pochází. Byla to chovatelská stanice „Velký dar“ a nám, když jsme si tam odtud Bóňu v srpnu 2004 vezli, vůbec nedošlo, jak to Prozřetelnost pěkně zařídila a jaký byla a stále ještě je ta naše Bóňa dáreček a jak nám to všem změnilo život. Jestli k lepšímu, to samozřejmě těžko říci, ale určitě jsme moc rádi, že máme ji i sebe navzájem.

Naše Bóňa je už úplně slepá a skoro úplně hluchá. No, má to tu výhodu, že už se vůbec nebojí bouřek. Dokud byla jenom hluchá, taky to šlo – pokud hřmělo, bylo jí to už jedno, ale jakmile se zablesklo, tak jí to došlo (není blbá) a už se šlo fofrem domů. A teď je i, chudinka naše milovaná, šmatlavá, přestávají jí sloužit zadní packy a zadek jí padá. Už pár let nesmí po schodech a proto

jsme si na její přenášení a poponášení pořídili nosítko.

Nosítko je na obě ruce, podepírá přední i zadní půlku psa a venku poskytuje i tepelnou ochranu. Při venčení vyndám zadní nohy psa z otvorů, nosítko sepnu na zádech na suché zipy, aby čubizna mohla čůrat.

S takovým hluchým a slepým psem dostává slovo „psovod“ úplně jiný význam. Na vycházkách musíme dbát, aby nespadla z obrubníku, z lávky, aby nelezla pod pichlavé křoví, které by jí mohlo popíchat oči, aby neklopýtala po kamenech, prostě musíme ji vodit. Prostě psovod, chápete?

V zimě, když jí packy klouzaly po ledu a zapadala do sněhu, navíc ztuhlé klouby ji asi bolely, se mi tohle nosítko náramně osvědčilo. Ráno venčím s kamarádkou a jejím psem, tudíž jsem na čubiznu rozplesklou na ledu nebyla sama. Každá jsme popadla držadlo, čubičku jsme vytáhly ze sněhu a ledu, poponesly na lepší terén a šlo se dál.

Pro každého, kdo by potřeboval podobnou podpůrnou pomůcku, posílám pár fotek:

Nosítko z líce

Nosítko z rubu

Nosítko oblečené

Nosítko v akci

Nosítko shrnuté

Nosítko shrnuté na zádech

Kdyby někdo chtěl, pošlu i papírový střih. Bóňa na stará kolena trochu ztloustla, má skoro 23 kg a my jsme vlastně rádi, že jí pořád ještě chutná, jenom toho pohybu má už podstatně méně.

Foto: Zdena Jůzlová

Věnujte laskavě pozornost i druhému dnešnímu článku, redakce děkuje.