F. Ifijová 1.11.2021 17:05

Vidíš, rotvice Dorotka šla (tedy šla by, kdyby měla možnost) podobně do lidí na kolečkových bruslí, ve zlým a s úmyslem zneškodnit. Ta ale měla špatnou zkušenost coby štěně - holka na bruslích s agresivní boxerkou, která se rozhodla Dorotku zahlodnout.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Mawe 1.11.2021 16:19

chudak troldik na te posledni fotce ma nosan jak nosal, obrovitej... jinak rotvajleri sampion s fobii z pytliku z odpadaku me docela rozesmal, takovy majestatni velky zvire, ze... ono jak to proste vubec nesouvisi s nicim takovyhle psi (i lidsky) nelibustky, ktery nedelaj dobre...

jinak i ja sem pro feri calming (ne strong, obyc) vyzkousela a urcite taky trochu zabral - feri nema moc rada bourky, spis teda na ne hodne steka a ja pak nespim, no ale blby, ze vlastne presne nepoznam, jeslti ji vic uklidnilo zavreni okna nebo ne, ale v kazdym pripade na jare s tema obr bourkama pak celkem klidne spala. Ani ohrostroje nema vubec rada, tak jeste na silvestra asi vyzkousime...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Janaba 1.11.2021 15:24

Jéje, motorka! Tu už jsem zapomněla. Motorku jsem měla od svých osmnácti let. Tedy jen Javu 125, krásnou, červenou, lesklou, zakoupenou za dva tisíce od kamaráda Íši, jinak Františka. On měl zálusk na větší kubaturu, tak do koupi uvrtal mne. Maminka šílela, ale já s kamarádkou jsme si užily moc pěkných jízd s větrem ve vlasech. Hlavně do Bechyně, kde Marie měla příbuzenstvo. Páni, my tam byly za hvězdy! Exotikum, holky z Prahy a ještě jezdí na motorce! U místních šviháků jsme byly ve velikém kurzu.

No jo, kde ale ty loňské sněhy jsou?! Teď už by mi nepomohl ani krásný, lesklý Jaguár!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Janaba 1.11.2021 14:49

Ale né, já se rachejtlí nebojím. Byla to nadsázka, že se třesu, protože se třese pes. Naopak dělám, že vůbec nikde nic nepráská, že je to vlastně hrozná legrace. No, pes si to nemyslí!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 1.11.2021 14:39

Fleti jsou obecně plšani, ale takovéhle bubáky nemáme. Stelbu nebo petardy neřečí, Balon také viděly. Ale je fakt, že jak se jim neco nelíbí, naježí se, plíží se k nepříteli a vůbec projevují značnou obezřetnost. Nepřítelem ́je třeba igelitka ve větry, strašbné strašidlo byl sněhulák. Ale od mala jsu k nebezpečné veci, sáhnu na ni, zatahám ji, nebo polplácám a nechám psisko si to prohlédnout zblízka. Když přijde a očuchá to, dostane pamlsek. Nikdy ho k tomu nelákám a nevolám.Nejvýš "pojď se podívat, co tu mám". Protože tohle děláme od malička (naučila nás to před lety bázlivá Bekina), Tak se psi při něčem nezvyklém dívají, co my na to. Pokud my nic, tak to zvládají. Šusta o tom píše skvěle (doporučuji i "jak naučit a jak odnaučit".." ale člověk si stejně musí přijít na to, jak na svého psa. Je s výhodou, když bubáci začnou už v mládí a v mládí se pes naučí, že je všechnu vyřešíme. Základ je dobře vybudovaný vztah. Ale někdy se stane něco neočekávaného a pes se zasekne. Takže nic nepltí na % u každého.

MMCH, nemáte někdo recept na odstranění fobie z pavouků? To je můj bubák, bohužel v baráku neodstranitelný. Psy zvládám, sebe ne. I když mám prý jen lehkou formu - no dobře z těžší bych se zbláznila.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 1.11.2021 14:04

S tou motorkou jsi mi připomněla...Serpentýny na Liberecku velmi dobře znám. Jednou jsem šla (bylo mi asi 16) o prázdninách babičce nakoupit. Chalupa v Proseči nahoře, krám dole ve vsi, takže jsem během 15 min seběhla dolů kopce a nahoru jsem pak byla připravená lézt s těžkým batohem. Ušla jsem ale nahoru jen kousek a zastavil u mě kamarád na pincku a že mě nahoru hodí. Pamatuju si, jak ten chudák pincek do toho kopce strašně prskal a kuckal a já se musela ke kamarádovi (chtě nechtě) strašně přitisknout, protože jinak by mě ten batoh stáhnul dozadu. Když jsme dojeli, kámoš tehdy povídal, že kdybych mu řekla, že poveze metrák šutrů, že by se na to vykašlal

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 1.11.2021 13:58

Tak pokud máš sama s těm rachejtlemi problém, asi pejsovi moc nepomůžeš, i když jsi s ním...ten strach z tebe bude cítít. Tak to chce začít cíleně trénovat to "házení se do klidu" v této stresové situaci. Anebo si ten něco na uklidnění dejte se Scottem oba Jinak tě ale naprosto chápu, já Silvestra bytostně nesnáším kvůli tomu všudypřítomnému kraválu. V Praze je to každý rok děs. Akorát ten koronavirový Silvestr byl mnohem klidnější, než kdykoli jindy. Já se těch rachejtlí nebojím, ale nesnáším ten kravál. Eda je na tom stejně jako já. Nemá strach, ale dobře mu v tom rámusu není. Silvestra se proto oba většinou snažíme zaspat...každý ve svém pelechu. Jednou jedinkrát jsme se teda opravdu polekali, a to, když se soused rachejtlí trefil přímo nám do okna a málem ho vysklil. To jsme nadskočili oba a já okamžitě vylítla ven a šla souseda sprdnout. Ještě jsem ale nestihla ani otevřít pusu a už se omlouval a sypal si popel na hlavu...prý uklouzl, a tím pádem to střelil bokem místo nahoru. Když jsem ho viděla, jak se drží za chrbát a ještě je ohnutý bolestí, odbyla jsem to poznámkou, že hlavně, že se nerozbil ani on ani okno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hlavsová 1.11.2021 12:57

Já jsem dřív netušila, že psi mohou mít takové bubáky. Nesetkala jsem se s tím u babiččiných psů a svého prvního psa, jezevku Dulinku jsem brala dívat se na ohňostroje, na akci Cihelna v Králíkách, kde se střílelo z tanků a děl, ona nic neřešila. Ovčajda Kimi se se střelbou potkávala na cvičáku, též v klidu. Problém měla Kora. Byla jsem ji venčit, když někde ve městě propukl ohňostroj, ona začala úplně šílet a od té doby se bála. Chodit venčit třeba kolem biatlonu, když byl trénink, to byl celkem problém. Složila dvě kynologické zkoušky, ale byly to ty, kde se nestřílí, na vyšší level to nešlo. Ve městě jsou ohňostroje už nějakou dobu regulované, vždycky je o pouti či na Silvestra, podávala jsem antistresové kapky od Dokonalé lásky. Goliáš víc trpí samotou, než rušivými vlivy, takže střelba, řev a randál mu nevadí, pokud má u sebe člověka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 1.11.2021 12:44

Moc užitečný článek, moc pěkné fotky, díky a zdravím Troldu .

Vlastní zkušenost - bojím se chodit po krajnici rušných silnic, ale to mi přijde spíš jako známka zdravého rozumu než fobie .

Bojím se jezdit na motorce - chudák tatínek si se mnou užil, když měl motorku na chalupě kvůli ježdění na nákupy do Liberce. V těch serpentinách jsem se prostě nedokázala naklonit, respektive nakláněla jsem se na opačnou stranu v hrůze, že si ta bestie lehne. To byl následek zážitku z dětství, kdy jsem viděla pád z motorky - dnes si uvědomuju, že tomu člověku se prakticky nic nestalo, normálně vstal a šel, ale měl sedřenou tvář. Jenže...dělá se mi blbě, jen když si na to vzpomenu...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Asteris 1.11.2021 11:51

Pěkný článek a je dobře, že ty bobule fungují, už jsem je taky někomu radila. Arinka se naštěstí nebojí ničeho, ale před ní Asta - ta se bála výstřelů, bouřky a samozřejmě petard. Dvakrát se mi stalo, že na procházce po Dívčích Hradech se ozval výstřel a Asta mi zdrhla, našla jsem ji nakonec před barákem, ale ty chvíle než jsem to zjistila nikomu nepřeju. Je zajímavé, že nás jednou chytla venku bouře, ale v pro ni neznámém prostředí a to naštěstí neprchala bezhlavě v dál, ale přiběhla ke mně a tiskla se mi k noze jak nikdy. No a období kolem vánoc a hlavně silvestra bylo taky výživné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Janaba 1.11.2021 11:48

Díky za článek o tvých psech a za odkaz na možnost zahnat bubáky. Jestli se ještě letos dostaneme do Prahy (máte to tam čím dál tím horší), navštívím Alavis a zase jim tam nechám půl výplaty.

Scott s námi první Silvestry chodil obdivovat rachejtle na balkon, ale pak se něco zlomilo a teď s ním půlnoc trávím ve sklepním pokoji. Kamarádi áchají na balkoně se šampaňským, já se třesu ve sklepě strachy o psa. Nový rok já a pes začínáme třesením.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 1.11.2021 11:19

Máš bezva psí galerii. Je jasný,že jsi pejskařka tělem i duší, jak se říká. Dobrých rad na "bubáky" ,těch není jakživ dost a když něco odzkoušeno a zabírá a ještě při tom nezatěžuje (teda kromě rozpočtu) tak je to fajn, že to vědí i ostatní. Díky ! Já jsem měla štěstí, naše boxerky byly bezbubákové a nevadilo jim vůbec nic, spíš byly ještě na všechno úplně nejvíc zvědavé. Dnes malá Jenka,ruská barevná bolonka, bouřky moc nedává a jde se schovat pod schody do pelíšku ale hodně se to zklidnilo, když jsem donesla kerrynku Cony,které je to všechno fuk a nereaguje, takže se jí malá přizpůsobí. Veterina hodně pokročila od mých dřevních dob ,což vítám. Moc hezky vše napsáno,na dálku hladím pruchatého.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Bytová 1.11.2021 10:10

Tedy já se pejskovi nedivím - lítá to, řve to, hučí to, oheň to chrlí... vlastně takovej psí drak! No a třeba to žere i psí princezny.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 1.11.2021 9:00

Co sanitka, ale takový to (agregát) při stavebních pracech na silnici mě dohání k šílenství. Strašně jsem se toho bála jako dítě a dodnes mě to neopustilo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Matyášová 1.11.2021 8:55

balon na obloze a občasné dopouštení, které doprovází zvuk KSSSST..to zvedá Chinooka na Beaveru a jednou ho z toho klepne..nenávidí ty balony a ten zvuk...a když je měsíc v úplňku,nadává i jemu...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 1.11.2021 8:51

Psa nemajíc, posloužím jen osobní zkušeností: když kolem mě projíždí kvílející sanitka třeba, tak se musím vší silou ovládat, abych nezačala ječet taky. A psi mají lepší sluch, kolem hlučných aut jsou opravdu chudáci.

Fifi, děkuju za zajímavý článek, hlavně s tou nadějí na pomoc na konci.

Psi jsou to všichni krásní, pokochala jsem se.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 1.11.2021 8:01

Psi se nebojí, pokud jsou s námi. Střelba ve vinohradech je nezajímá- ta je na podzim dlouho. Silvestr je jim šumák, pokud sedí nebo leží na pohovce s námi, pak klidně i o půlnoci spí. Horší je kocour, ten se bojí, ale ten by zas nic nesežral (protože to vybleje), tak má smůlu. Kočce je to šumák.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 1.11.2021 7:34

Ahoj všem při pondělku,

Fifi, díky za poučné povídání. Já mám, zaplaťpánbůh (klepu na dřevo) teď psa, co skoro žádné bubáky nemá s výjimkou bouřky a náklaďáků. Z bouřky Eda nemá paniku, klidně vydrží ležet na pelechu, ale vidím na něm, že úplně dobře mu taky není. No a na náklaďáky a kamiony začal cca ve věku 2 let útočit a já dodnes nepřišla na to, proč. Pokud ta obluda stojí, třeba i s nastartovaným motorem, je Eda v pohodě, ale jak to jede a jede blízko, tak má tendenci se s tím vyrovnat tím, že to chce zakousnout. Udržet ho proto v klidu sedícího u nohy na přechodu u nás přes dálnici, mě stojí často dost energie (hodit se vědomě do naprostého klidu, aby pes byl taky). Chce to samozřejmě v ruce držet i něco strašně dobrého a nestát přímo u silnice, ale nějak to jde. Předchozí pejsci měli ale taky své bubáky. Hlavně útuláček Griffča. Ten se bál bouřky a silvestrovských petard. Té bouřky asi víc. Pokud jsme ale byli s ním, zvládl všechno rozdýchat. Já sice byla Griffčova "máma", ale s páníčkem se nakonec cítil víc v tom bezpečí, tak si ho jednou na Silvestra vzal manžel do práce. Paradoxně v tom uřvaným provozu byl Griffča prý v pohodě a ležel mu pod židlí a spal. Dokonce se prý byli podívat i v noci ven na čurací vycházku. Griffča byl s páneškem v pohodě a byli svědky toho, jak hlídací NO od ostrahy, který byl ke střežení objektů cvičen, se strachem z rachejtlí krčil u hlídače v budce, zatímco Griffča vrtěl ocáskem páneškovi u nohy a všechno to tam tomu "hlídačovi" označil. Pánešek byl v klidu, pes byl taky, cítil podporu.

Pokud má pes ale fakt hodně velkého bubáka, tak to se jen tak "klidem páneška" asi fakt řešit tak snadno nedá a je fajn, že existuje něco, co zabírá. Takže ještě jednou díky Fifi za užitečné info. Budu si to pamatovat, kdybychom to, nedejpsíbože, někdy potřebovali.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 1.11.2021 6:34

hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům

Hezký článek - a moc dobře vím, jak se ti ulevilo, když bobule zabraly a jsem ráda, že fungují stále. A máš skvělou fotogalerii - je vidět, že tě chlupáči různých plemen provází už od malička. A že to s nima umíš. Tvoje fungující smečka 4 velkých fen služebních plemen pro mě byla tak trošku zázrakem.

Strachy u našich dog - Arona nenáviděla sněžné skůtry, motorky, traktory, motorové pily a taky balóny a rogala. Ale vůbec se neklepala, nezalézala... ona ŠLA PO NICH... Musela se hlídat, hodně chodila na vodítku. Xerxes se bál hladkých lesklých podlah. Jeho plazení celou celnicí na Gibraltaru (a že je dlouhá...) byl zážitek veliký pro všechny místní ozbrojené i neozbrojené složky... Smály se, až byly zcela neobranyschopné Betka těch strachů a obav měla málo. Snad jen bouřku neměla v pokročilém věku ráda (ano - strachy s věkem narůstají). Night je obecně takové psychicky slabé zvířátko - ale kupodivu konkrétní strachy nemá.

• reagovat
• nahlásit příspěvek