Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Krasne souziti...

mas, Dede, s Nazgulama jako smecka. Mela jsem kdysi podobnou komunikaci s Grizzlinkou. Jak rikala Louk - pohled, gesto a bylo nam to jasny. A Grizzly me chranila. kdykoliv se priblizil nekdo k baraku, koho neznala tak zaujala pozici psa obranare, zticha, ale s vyrazem, ze by s ni nebylo radno neznamemu prilis polemizovat. Kdyz jsem rekla, ze je to OK, a pokud mozno se dotycneho dotkla, tak si zjevne zalozila pach do katalogu a prist4e byla v pohode. Kdyz jsem rekla jenom OK, jako kdyz prisel treba opravar, kde jsem nechtela nutne davat za kazdoiu cenu najevo, ze je Grizzly v podstate mazel, takm zrusila obranarskou pozici ale pohlizela na osobu silne okem neduverivym a nezpustila mne ze zorneho pole. Venku obranarku nedelala, ale stejne me taky vsemozne upozornovala v ramci jejich moznosti.

Jakey the Dog me sice hlida vydatne, zejmena od doby, kdy jsem byla po dvou ruznych operacich ulozena, ale jinak v podstate my hlidame Jakeyho. On je tak trochu straspytel a plasmuska - do urcite miry, ze nemel tolik prilezitosti reakce na lidi a venek jako mela Grizzly. ted uz snad, az se  vratime, s nim zacnu vic chodit ven. Prozatim se jeste obavam, ze kdyby sebou skubnul na voditku, tak bych to nemusela ustat. Ale zato nadherne vyje, kdykoliv projedou kolem hasici, sanitka nebo policie.

Dneska jsme byli

u švadleny, aby mému muži upravila kalhoty- asi patery. Měla úžasného labradora, oba nás olepil hromadou chlupů a pořád se kolem nás ovíjel. Když byl vyhozen za dveře, aby s epanička mohla věnovat dílu, tak za dveřmi tence plakal, takže po skončení měření jsme ho okamžitě pustili zpátky. Můj muž ho drbal jako zjednanej. Dneska se v práci chlubil, že budeme mít kavalírku, a hádal se, že nemá příliš vykulené oči. Cha, a koho to štěně vzalo za srdce...

Re: Dneska jsme byli

Pěkně se chytil, jen aby ho nadšení neopustilo po vyšlápnutí první nadílky . No, už se vám to pěkně blíží . Dnes šla obálky, radši dopr, snad nemáš poštu daleko.

Prvně vyrazil Pedroník v oblečku a hned za rohem jsme potkali nádherné tříměsíční štěndo, křížence labradora s huskym - tlapátka jak hrom, bude ho kus, hedvábný kožich a milý kukuč. Vyhráli si spolu pěkně, jen chlapec po chvilce vypadal jak bláťulák (po vzoru sněhulák ). Asi bude třeba střídacího oděvu...

Milá Dede, skutečně jste s Nazgúly

báječní parťáci a fotoportréty obou ochránců jsou nádherné. Vždycky se moc těším na další vyprávění o Kazanovi a Daníkovi, čiší z nich vaše vzájemná souhra, pochopení, láska...

Nejbezpečněji jsem se cítila s ovčandou, taky jsme si rozuměly beze slov, stačil pohled, náznak. Měla jen základní výcvik, žádnou obranu. A mimořádně dobráckou mírnou povahu. Jen tak ji něco nerozházelo. Ale když se mým směrem zakymácel opilec, to byl fofr . Hmm, bez psa se dá žít ... asi tak, jako lze žít třeba bez nohy...

R O Z V E R N Í Č E K .

Manžel navštíví lékaře své manželky. Lékař: "Tak ten test jsme u vaší paní už udělali. Bohužel se nám pár výsledků promíchalo, tak teď nevíme, zda má vaše paní Alzheimerovu chorobu nebo AIDS." "Co mám, proboha, dělat?" ptá se zděšeně manžel. "Nejlepší bude, když odjedete s paní na výlet a necháte ji někde daleko od domova. Pokud najde cestu domů, už bych s ní nespal."Hezký večer a dávejte pozor na to, s kým budete spát.

Re: R O Z V E R N Í Č E K .

JoVo, to je pořádnej šrapnel...

Ku kontejnerům!!

Letos v únoru, kolem dvacátýho. V kapse (respektive v dlani) placatou peženku (čti peněženka) s poslední tisícikorunou na deset dní dopředu, a už jsem nikde neměla ani korunu!, v rukách tři odpadové pytlíky a tašky, nedělitelné smetí v popelnici, jdu k odpadovému 'hnízdu' a vzorně třídím papír a plasty a sklo a odchozuju a balím dvě z tašek do čtverečku, že je ještě použiji, když sahám na prsa a do kapes a strnu a peženka nikde! Letím domů (klíče zaplaťpámbu mám) - peženka nikde. No už není z čeho brabčit, účty na nule, šok a nevíra, přeci nikdy nikam nechodím pozdě a vo všech tragédiích vím předem. Já prostě peněženky neztrácím!

Po půlhodinovém přecházení po bytě, provázeném hlubokým zadumáním, jsem se znovu voblíkla a došla k tomu sběrnému hnízdu sběrného odpadu, odklopila vršek jedné ze dvou přítomných žlutých kontejnerek, a ačkoli by jeden řekl, že poblíž je 3x 72 bytů a přes ulici za hospodou davy dalších, a bylo časné ráno, tak akorát zajít do nedaleké trafiky, což právě také činily davy lidí - ta peněženka tam ležela NAPROSTO NAVRCHU. Netknutá. :-)

Re: Ku kontejnerům!!

Zázraky se dějí - a to je dobře!

taky OT ke včerejšímu dětskému pokojíčku

který ulovila http://janaba.rajce.idnes.cz/Pokojik/#album" target="_blank">JanaBa. Byla jsem s potomky u pídrzubní (šli si pro pochvalu a reklamní zubní pastu) a hned vedle je charitativní obchůdek Sue Ryder. Ten tedy nikdy nemůžeme minout - a hádejte, co měli za výlohou? Jsem s rezervací až třetí v pořadí, ale paní prodavačka pravila, že vloni na podobnou věc uspěla i čtvrtá rezervující paní Tak mi držte palce (teda vlastně Zuzce, měla by ho k narozkám, když už od Ježíška komplet školní výbava).

Re: taky OT ke včerejšímu dětskému pokojíčku

tak ať jí to vyjde a pak dodej dokumentaci

Venku šedochmurno, tak jsem si aspoň početla

Souznění duší

Dede, to je krása mít takového ochránce. Je vidět, že ta závislost je vzájemná.A je to ta nejlepší závislost, které bych se taky nikdy nevzdala.

Omlouvám se Dede,

nereagovala jsem na inspirativní článek. Moje holky o mě teda strach nemají. Občas, když se někde zastavím, sednu na bobek a koukám na malého broučka, co táhne velký úlovek, tak si zahrajou na slona a tím svým zvědavým čeníškem humpolácky brouka přimáčknou. Prochajdu odcupitají porůznu jednou v předu, jednou vzadu, dle nálady a energie a zajímavých čuchů. Ale já si nejvíc užívám to ticho a spokojenost.

Jo, kdyby někdo chtěl pokoukat na to jak roste jeden skotskej štěník http://www.skoty.rajce.netv žíhaném provedení mé kamarádky... Já ci štěníííííkaaaa!

Re: Omlouvám se Dede,

Asi je to http://skoty.rajce.idnes.cz/" target="_blank">tady

Ahojky

tak mě poslali domů z práce, páč nepřišlo zboží a příjde až zítra, tak mám na zítřek přeloženou službu.

Včera jsem měla kritickej den. Strašně mi z toho bylo smutno, protože mi vedoucí řekla, že na mě přišla na vedení stížnost od zákazníka, kterému sem prý před 3 týdny odmítla rozbalit filtr. Jsem z toho hrozně přešlá, ta bezmoc je šílená. Vůbec bych nic takového nikdy neudělala, naopak rozbaluju lidem pokaždé desítky oblečků a ukazuji hromady jiných možností. Kdo mě zná, ví že je to věc, co je mi naprosto cizí, někoho odmítnout. Proto mnou cloumá lítost, že ten člověk mi to neřekl do očí, musel si to vymyslet, nebo nějak blbě vysvětlit. To je tem můj věčnej světabol, snažit se být za dobře se všemi, všem udělat co jim na očích vidím a pak mě tohle moc potopí.

Kdyby tak alespoň spokojení zákazníci posílali vedení pochvaly...takhle vypadám jako někdo úplně jiný. Ani mě to včera nebavilo, ach jo...

Re: Ahojky

To víš, ochota a dobrota se musí po zásluze potrestat  Štětí, nesmutni, i když, já vím...