MaRi 13.12.2008 11:10

Re: Ale stejně

je to tak. On to byl sice vořech vořechovič - matka nalezenec, otec neznámý, ale vzhledem by se mohl řadit k retrívrům - prostě si příroda pohrála. Takže tento týden jsem si ho na Zvířetníku připomínala hned u tří článků.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 13.12.2008 11:08

Ale proč by se kdo pohoršoval?

Ani by mě nenapadlo.

Předstírat se nemusí - vynikající postřeh! No pro vás asi nijak objevný, ale stejně. Pro mě úžasný. Ano, je to samozřejmé. Ále jendže právě samozřejmosti je nutno přesně a stručně formulovat, označit. Máte jiný pocit/názor?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 13.12.2008 11:04

slůňo

ráno bylo mlžné, sníh stále drží. Před chvilkou vylezlo slůňo a máme tady krásný zimní den. Procházka byla pěkná - na závěr okořeněná  sněžnou (a něžnou) honičkou se třemi minipsy (jezevčík, jezevčíková a malý uječený kníráček). Betka byla vzorná . Sněhuláci jsou takřka všude - kvalita sněhu si o ně přímo říká. Prostě krásný adventní čas

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Velká kočka 13.12.2008 11:04

Re: Dede

Ano milá Dede, moji psi mě měli prokouknutou velice rychle a nakonec o mně věděli naprosto všechno, předstírat se před nimi opravdu nedá a to je vlastně to co je tak fantastické že předstírat se nemusí. Člověk je sám sebou a naprosto uvolněný. Někteří lidé nám umožňují stejné uvolnění, měla jsem to štěstí.

Odchod psího kamaráda bolí, ale pro mne bylo ulehčením, když stačili prožít celý svůj život až po ty šediny a pomalý krok. Odchod sedmiletého Einsteina byl pro mne šok ze kterého jsem se dodnes nedostala přestože  mám vedle sebe to potrhlé mládě Garyka. Ano milá Louk, přesně tak, mám pocit křivdy a něčeho neukončeného. Einstein neodešel šedivý a pomalým krokem ale uprostřed svého života a to mne bude trápit co budu živa. Mám už jeden takový žal, náhlý příliš brzký odchod manžela. A to mi teď stále připomíná že nesmím ztratit ani minutu ze soužití s druhými, ať lidmi a nebo zvířátky, protože to soužití může být náhle násilně přerušeno.  Nepohoršujte se že srovnávám smrt mého manžela a mého psa. Přiznávám se, že můj žal byl stejně velký v obou případech a že jsem necítila nějaký rozdíl. Byly to ztráty blízkých bytostí a já je postrádám stejně silně.   

Garyk si mi právě lehl u nohou a zahřívá mi moje zeboucí nohy. Už mě má zřejmě taky prokouknutou a zná moje potřeby.    

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 13.12.2008 11:04

Ale stejně

 je přece s váma, rybaříci!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 13.12.2008 11:02

Řekl bych, že to je v dokonalé harmonii s chanukou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 13.12.2008 11:01

Re: To jsem ale popleta

Mě to bylo už dost povědomé taky. Ale asi to teda o nás nebylo!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 13.12.2008 10:50

Re: omluva kočkařům:))

Stará kočka, věrna své povaze, se svým člověkem umí nádherně mlčet a jen mu svítit očima na cestu životem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 13.12.2008 10:48

Re: Lucky, Lucie, Lucinky

A tdy ode mne: >>>>>(())<<<<<

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Beda 13.12.2008 10:32

Velká kočko

přečetla jsem si tvé včerejší povídání o tom, jak jsi s námi byla na pražení, a moc mě to dojalo a oslovilo, trochu líto mi bylo jen to, že jsem to nemohla číst ještě PŘED pražením - byla bys tam ještě o kousek víc spolu s námi

a vlastně sem teda lípnu i poděkování všem včera pražícím za milou společnost, za krásné dárky, za to že jse mě vytáhli a za skvěle vybranou hospůdku ...  pro mě - kam se hrabou Vávrovi (a stejně je mi líto, že jsem ten kyblík nečorla)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jovovi 13.12.2008 10:20

KYTIČKA PRO LUCKY !!!

Všem Luckám kytička k svátku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Dede 13.12.2008 10:13

omluva kočkařům:))

vím, že tyhle pocity a vnitřní vazbu má člověk i se starými kočkami, ale já jsem o tom obojetně nějak nedokázala napsat, protože jsem se starou kočku nikdy nežila, ba dokonce jsem žádnou ani nepotkala. Divné, co? Jenže mým životem procházely jen kočky venkovní a polovenkovní, a ty byly úspěšné, když se dožily čtyř nebo pěti let... O dlouhověkých kočkách jsem se vlastně dočetla až na Zvířetníku. A protože v btw píšu vždycky pravdu tak, jak ji cítím, tak u koček bych většinu pocitů letitého partnerství jen odhadovala. Ale předpokládám, že se ozve některý z kočičích lidí a doplní studený čenich a plácající ocas něčím typicky kočičím

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Velká kočka 13.12.2008 10:00

Re: Lucky, Lucie, Lucinky

Přidávám se k přání všeho nejlepšího.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 13.12.2008 9:59

Re: Re:Lucie

vše nej nej

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vave 13.12.2008 9:50

Zdravím

všechny a přeju krásný den!

Nestíhám teď číst, milá Dede,  číst, už je tu Táda, ale fotky z Pražení jsem stihla!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

MaRi 13.12.2008 9:40

Re: Lucky, Lucie, Lucinky

Opravdu jedno z nejkrásnějších jmen: Lux, Lucis - světlo. A světlo je pro mne životní nutnost.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Matylda 13.12.2008 9:38

Re: Lucky, Lucie, Lucinky

Všechno nejlepší, Lucie! Tohle krásné jméno jsem dostala při křtu a kdysi jsem dlouze zvažovala, jestli si ho nemám nechat přiřadit do jména jako druhé křestní...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

MaRi 13.12.2008 9:36

Dede,

krásný článek - jako ostatně všechny před ním. Taky mám v srdci jednoho takového bělohubého se zamženýma očima, který už bral aport jen kvůli mně... Přijel se mnou z Moravy do Čech a teď tam zůstal v zahradě pod rybízem...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

MaRi 13.12.2008 9:32

Lucky, Lucie, Lucinky

je vás tu povíc, takže vše dobré a krásné k vašim jmeninám.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

baty 13.12.2008 9:30

Re:Lucie

všechny, co vás tu je, všechno nejlepší

• reagovat
• nahlásit příspěvek

baty 13.12.2008 9:29

Re: To jsem ale popleta

Teda!!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Louk 13.12.2008 9:25

Re: Dede

Baty, smím se přidat? Krásné a pravdivé, obě . A skutečně - největší ránu mi zasadil odchod Cecilky boxinky, když umřela v jednom roce. Podobně jako u všech mladých zůstane v člověku pocit křivdy a něčeho neukončeného...

Děkuji všem účastníkům ampraž za hřejivou a milou společnost a zároveň se omlouvám, že jsem vypálila jak cukrář, bez rozloučení. Když ono to tak uteklo, moc hezky jsme si povídaly, odcházet se mi nechtělo a najednou bylo tolik hodin... a bylo to o fous. Díky, díky i za všechny dárečky .

Lucky a Lucie, všechno nejlepší k svátku!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

WWW 13.12.2008 9:17

To jsem ale popleta

"Nejisty krok, ztuhle klouby, sediva tlama, zakalene oci. Pomalu prochazi znamou trasu "

Lidicky ja mel takovou radost. Ja jesita jsem myslel, ze nase mila DeDe napsala pro Advent clanek o me. Az teprve, kdyz jsem zjistil, ze ta znama trasa nevede ke Kanci a zpet, tak mi to doslo !

Hezkou adventni nedeli vsem !!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

baty 13.12.2008 8:55

Dede

a Bětuláskovo, moc krásně jste to napsaly

• reagovat
• nahlásit příspěvek

vitr 13.12.2008 8:37

diky

krasny

• reagovat
• nahlásit příspěvek

evva 13.12.2008 8:15

moc děkuju

za krásně napsaný pravdivý článek. Když jsem dočetla navíc příspěvek  "Bětuláskovo", jakoby se mi promítla naše bývalá zvířata v jejich stáří a  všechna ta těžká loučení s nimi.

Po delší době máme zase internet  - jsem hodně ráda, že jste všichni tady a moc vás všechny zdravím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 13.12.2008 7:27

hezký den

hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům

Dede - dík za povídání  - jednoho psího dědulu mám "skorodoma". Riček je skorohluchý, skoroslepý, už nemá jen bílou hubu, ale celou hlavu a přední nohy  - ale za pána by dýchal a jsou nerozlučná dvojka. Jen se bojím, že až odejde Ričoun, že se nám zhoupne víc i děda. Zatím to stále (i díky Ričkovi) jde....

Cesta z Pražení byla překvapivě snadná - díky pokročilému času a díky blbému počasí jsme na silnici byli skoro sami. Takže už chvilku po jedenácté jsme se honili s Kosatkou ve sněhu na zahradě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 13.12.2008 6:54

... a je to jen na nás ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bětuláskovo! 13.12.2008 2:14

Vzhledem k názvu

jsem se příspěvek skoro obávala číst. Ale učetla jsem. A je to tak: kdyby mi nějaká choroba ohavná vzala mé zvířátko, ještě než bude staré, plakala bych svým způsobem do konce života. Až mi mé zvířátko vezme věk, budu také plakat. Tak to chodí a i to jsem zvažovala, než jsem si zvířátko pořídila - připomínala jsem si, že jednou budu plakat. Že jestli to chci, zamilovat si někoho, kdo odejde pravděpodobně dříve, než já. Byl to vlastně hlavní důvod mého váhání... A nakonec jsem si řekla, že ano - jestli tím způsobem pomohu, jestli někomu zařídím lepší život, než by jinak měl, tak ano. Budu trpět, ano, budu se trápit, ano, ale budu také vzpomínat na tolik krásných chvilek, že je nic nemůže předčít.

Tady v domě bydlí starý smetáček, to je ten, co umí schody chodit jen, když je zprava zeď. Doufám, že jeho lidi jsou aspoň trochu připraveni na chvíli, kdy odejde za tu zeď. Můj švagr měl chovnou stanici dog, teď má jen posledního dogáčka, který když má pocit, že si ho páník už hodinu nevšiml, kvílí pod oknem obýváku a všichni se tomu smějeme a švára jde a muchlá. Ve chvíli, kdy přijímáme zvířátko do rodiny, si současně uvědomujeme, že ho jednou budeme oplakávat - ale ty roky mezitím, ty se stokrát v láskyplných vzpomínkách vrátí! Milujme své staré oddané psy tak, jak oni milují nás, a pak nás ani smrt neoddělí. Vzpomínka na ně je cennější než rodinné dovolené a šperky, protože je to vzpomínka na čistou lásku. Jen když získáme lásku, dobudeme si něčí srdce, a může bejt klidně i v chlupatém obalu, jen tehdy jsme lidmi. Ať ještě dlouho žijí staří psi, milující své páníky, a ať dlouho žijí a vzpomínají páníkové na své staré psy. Na své lásky.

Jsem se ňáko dojmula, ale to je tím téma, to mne dojalo. Krásné Vánoce všem starým psům!

• reagovat
• nahlásit příspěvek