3.12.2022 | Svátek má Svatoslav


BTW: Starý pes

13.12.2008

Když jsem byla malá a někde potkala starého psa, myslela jsem na něho i na jeho pána s lítostí. Jaká je to radost mít psa, který už člověku nestačí? Připadalo mi, že potom už má člověk se psem jen samé starosti. Nic si s ním už nemůže užít. Dnes už vím, že jsem nic nechápala. Max portrét

Ano, je pravda, že starý pes mívá lecjaká omezení a zdravotní problémy. Jeho kožich už není tak hustý a lesklý, oči nezáří, klouby pobolívají a kolikrát mu ujde dokonce i klapnutí ledničkových dveří, protože ani sluch není, co býval. Člověk s ním musí mít trpělivost, zvíře už má svoje vyhraněné názory na spoustu věcí, může mu lézt na nervy hlučná společnost, lidská i psí.

Jenže má něco, co štěně nikdy mít nemůže - zná vás do posledního koutku vaší duše, po celé roky s vámi sdílel takřka každičký den. Zná všechny vaše zvyky včetně těch, které byste před cizími lidmi nikdy nepřiznali. Pozná, když se něčeho bojíte a nikdy vás se strachem nenechá samotného. Raduje se s vámi, když se vznášíte na vrcholcích štěstí, utěšuje vás ve chvílích zoufalství. Hlídá vás, pečuje o vás a vždy je připraven vás vyslechnout. Ví o vás všechno, a přesto vás miluje. Věrně a bez zaváhání. Ať jste jakýkoliv, bohatý či chudý, úspěšný nebo neúspěšný, tlustý, hubený, starý nebo mladý.

Ušel s vámi kus života. Zná celou vaši rodinu - někdy se stane, že jinou rodinu ani nemáte. Zná všechny lidi, kterým jste dal svoji důvěru a přivedl je domů. Rychle zjistí, co jsou zač a dá vám to vědět - je jen na vás, zda ho pochopíte. Prošel s vámi nesčetně kilometrů, na sluníčku, v dešti, ve dne i noci.

Cvakot jeho drápů a jeho oddechování se stalo nedílnou součástí vašeho života, když je doma neslyšíte, jste neklidní. Stejně čekáte na dotyk vlhkého čenichu a spokojené odfouknutí, když se vám psisko rozkošnicky svalí k nohám. Těšíte se na zubatý úsměv a ocas radostně bušící do podlahy, když se před vámi důvěřivě překulí na záda a nechá se drbat na břiše.

To jsou věci, jaké člověk žijící bez zvířete nemůže úplně pochopit. Nebo spíš procítit. Je to neuvěřitelný dar, tohle prastaré společenství člověka a psa. Nepocítí ho ten, pro koho je zvíře investice, živá ozdoba či pouhá pracovní síla.

Půvabu štěněte se obvykle nedá odolat, ale dojemná důstojnost a láska starého psa jsou skoro k neunesení. To proto, že psí život je pro nás lidi příliš krátký a strach o starého kamaráda přijde vždy dřív, než člověk čeká. A nikdy na to není připravený.

Přesto by bylo hloupé, připravit se kvůli strachu z konce radosti a lásky, které nám život se psem přináší. Člověk musí s vděčností přijímat to krásné, čeho se mu dostane, i když zaplatí bolestí ve chvíli, kdy přítele ztratí. Přesto si nemyslím, že by se v tomto případě dalo prodělat.

Přeju vám všem krásný advent...








KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !