Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: Starý pes
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Jakub S. 13.12.2008 11:04Ale stejně je přece s váma, rybaříci! |
|
|
MaRi 13.12.2008 11:10Re: Ale stejně je to tak. On to byl sice vořech vořechovič - matka nalezenec, otec neznámý, ale vzhledem by se mohl řadit k retrívrům - prostě si příroda pohrála. Takže tento týden jsem si ho na Zvířetníku připomínala hned u tří článků. |
|
|
MaRi 13.12.2008 9:32Lucky, Lucie, Lucinky je vás tu povíc, takže vše dobré a krásné k vašim jmeninám. |
|
|
Matylda 13.12.2008 9:38Re: Lucky, Lucie, Lucinky Všechno nejlepší, Lucie! Tohle krásné jméno jsem dostala při křtu a kdysi jsem dlouze zvažovala, jestli si ho nemám nechat přiřadit do jména jako druhé křestní... |
|
|
MaRi 13.12.2008 9:40Re: Lucky, Lucie, Lucinky Opravdu jedno z nejkrásnějších jmen: Lux, Lucis - světlo. A světlo je pro mne životní nutnost. |
|
|
Jakub S. 13.12.2008 11:02Řekl bych, že to je v dokonalé harmonii s chanukou. |
|
|
Velká kočka 13.12.2008 10:00Re: Lucky, Lucie, Lucinky Přidávám se k přání všeho nejlepšího. |
|
|
Jovovi 13.12.2008 10:20KYTIČKA PRO LUCKY !!!
|
|
|
Rpuť 13.12.2008 10:48Re: Lucky, Lucie, Lucinky A tdy ode mne: >>>>>(( |
))<<<<<|
|
veram 13.12.2008 11:29Re: Lucky, Lucie, Lucinky Lucky, Lucinky (a případní Luciáši) nosíte světlo (což vlastně původně dělal i Lucifer, než zpychnul), posílám gratulace a obrázek našeho nejbližšího velkého světla. Doporučuju si taky stáhnout to videíčko. A Dedé, krásný článeček! Jako vždy. |
|
|
LA 13.12.2008 13:32Re: Lucky, Lucie, Lucinky Díky všem za přání. Zároveň blahopřeji svým spolujmenovkyním. |
|
|
tapuz 13.12.2008 16:42Re: Lucky, Lucie, Lucinky Až teď jsem sedla k internetu a taky děkuji za přání. A taky sice pozdě, ale přece posílám přáníčko všem spolunositelkám tohoto krásného jména, které jsem v dětství nenáviděla a přišla mu na chuť až jako velká holka. |
|
|
WWW 13.12.2008 9:17To jsem ale popleta "Nejisty krok, ztuhle klouby, sediva tlama, zakalene oci. Pomalu prochazi znamou trasu " Lidicky ja mel takovou radost. Ja jesita jsem myslel, ze nase mila DeDe napsala pro Advent clanek o me. Az teprve, kdyz jsem zjistil, ze ta znama trasa nevede ke Kanci a zpet, tak mi to doslo ! Hezkou adventni nedeli vsem !!! |
|
|
baty 13.12.2008 9:29Re: To jsem ale popleta Teda!!!! |
|
|
Jakub S. 13.12.2008 11:01Re: To jsem ale popleta Mě to bylo už dost povědomé taky. Ale asi to teda o nás nebylo! |
|
|
zana 13.12.2008 14:36Re: To jsem ale popleta děsnej |
|
|
Vave 13.12.2008 15:10Re: To jsem ale popleta
|
|
|
baty 13.12.2008 8:55Dede a Bětuláskovo, moc krásně jste to napsaly |
|
|
Louk 13.12.2008 9:25Re: Dede Baty, smím se přidat? Krásné a pravdivé, obě Děkuji všem účastníkům ampraž za hřejivou a milou společnost a zároveň se omlouvám, že jsem vypálila jak cukrář, bez rozloučení. Když ono to tak uteklo, moc hezky jsme si povídaly, odcházet se mi nechtělo a najednou bylo tolik hodin... a bylo to o fous. Díky, díky i za všechny dárečky Lucky a Lucie, všechno nejlepší k svátku! |
|
|
baty 13.12.2008 9:30Re:Lucie všechny, co vás tu je, všechno nejlepší |
|
|
Xerxová 13.12.2008 9:59Re: Re:Lucie vše nej nej |
|
|
Velká kočka 13.12.2008 11:04Re: Dede Ano milá Dede, moji psi mě měli prokouknutou velice rychle a nakonec o mně věděli naprosto všechno, předstírat se před nimi opravdu nedá a to je vlastně to co je tak fantastické že předstírat se nemusí. Člověk je sám sebou a naprosto uvolněný. Někteří lidé nám umožňují stejné uvolnění, měla jsem to štěstí. Odchod psího kamaráda bolí, ale pro mne bylo ulehčením, když stačili prožít celý svůj život až po ty šediny a pomalý krok. Odchod sedmiletého Einsteina byl pro mne šok ze kterého jsem se dodnes nedostala přestože mám vedle sebe to potrhlé mládě Garyka. Ano milá Louk, přesně tak, mám pocit křivdy a něčeho neukončeného. Einstein neodešel šedivý a pomalým krokem ale uprostřed svého života a to mne bude trápit co budu živa. Mám už jeden takový žal, náhlý příliš brzký odchod manžela. A to mi teď stále připomíná že nesmím ztratit ani minutu ze soužití s druhými, ať lidmi a nebo zvířátky, protože to soužití může být náhle násilně přerušeno. Garyk si mi právě lehl u nohou a zahřívá mi moje zeboucí nohy. Už mě má zřejmě taky prokouknutou a zná moje potřeby. |
Nepohoršujte se že srovnávám smrt mého manžela a mého psa. Přiznávám se, že můj žal byl stejně velký v obou případech a že jsem necítila nějaký rozdíl. Byly to ztráty blízkých bytostí a já je postrádám stejně silně. |
|
Jakub S. 13.12.2008 11:08Ale proč by se kdo pohoršoval? Ani by mě nenapadlo. Předstírat se nemusí - vynikající postřeh! No pro vás asi nijak objevný, ale stejně. Pro mě úžasný. Ano, je to samozřejmé. Ále jendže právě samozřejmosti je nutno přesně a stručně formulovat, označit. Máte jiný pocit/názor? |
|
|
MaRi 13.12.2008 11:15Re: Dede milá Velká kočko, troufnu si doplnit tvou předposlední větu - ale radši ne, některá slova by měla zůstat nevyřčená a nenapsaná. Garyku, opatruj paničku. |
|
|
vitr 13.12.2008 8:37diky krasny |
|
|
evva 13.12.2008 8:15moc děkuju za krásně napsaný pravdivý článek. Když jsem dočetla navíc příspěvek "Bětuláskovo", jakoby se mi promítla naše bývalá zvířata v jejich stáří a všechna ta těžká loučení s nimi. Po delší době máme zase internet - jsem hodně ráda, že jste všichni tady a moc vás všechny zdravím. |
|
|
Xerxová 13.12.2008 7:27hezký den hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům Dede - dík za povídání Cesta z Pražení byla překvapivě snadná - díky pokročilému času a díky blbému počasí jsme na silnici byli skoro sami. Takže už chvilku po jedenácté jsme se honili s Kosatkou ve sněhu na zahradě. |
- ale za pána by dýchal a jsou nerozlučná dvojka. Jen se bojím, že až odejde Ričoun, že se nám zhoupne víc i děda. Zatím to stále (i díky Ričkovi) jde....|
|
Rpuť 13.12.2008 6:54... a je to jen na nás ...
|
|
|
Bětuláskovo! 13.12.2008 2:14Vzhledem k názvu jsem se příspěvek skoro obávala číst. Ale učetla jsem. A je to tak: kdyby mi nějaká choroba ohavná vzala mé zvířátko, ještě než bude staré, plakala bych svým způsobem do konce života. Až mi mé zvířátko vezme věk, budu také plakat. Tak to chodí a i to jsem zvažovala, než jsem si zvířátko pořídila - připomínala jsem si, že jednou budu plakat. Že jestli to chci, zamilovat si někoho, kdo odejde pravděpodobně dříve, než já. Byl to vlastně hlavní důvod mého váhání... A nakonec jsem si řekla, že ano - jestli tím způsobem pomohu, jestli někomu zařídím lepší život, než by jinak měl, tak ano. Budu trpět, ano, budu se trápit, ano, ale budu také vzpomínat na tolik krásných chvilek, že je nic nemůže předčít. Tady v domě bydlí starý smetáček, to je ten, co umí schody chodit jen, když je zprava zeď. Doufám, že jeho lidi jsou aspoň trochu připraveni na chvíli, kdy odejde za tu zeď. Můj švagr měl chovnou stanici dog, teď má jen posledního dogáčka, který když má pocit, že si ho páník už hodinu nevšiml, kvílí pod oknem obýváku a všichni se tomu smějeme a švára jde a muchlá. Ve chvíli, kdy přijímáme zvířátko do rodiny, si současně uvědomujeme, že ho jednou budeme oplakávat - ale ty roky mezitím, ty se stokrát v láskyplných vzpomínkách vrátí! Milujme své staré oddané psy tak, jak oni milují nás, a pak nás ani smrt neoddělí. Vzpomínka na ně je cennější než rodinné dovolené a šperky, protože je to vzpomínka na čistou lásku. Jen když získáme lásku, dobudeme si něčí srdce, a může bejt klidně i v chlupatém obalu, jen tehdy jsme lidmi. Ať ještě dlouho žijí staří psi, milující své páníky, a ať dlouho žijí a vzpomínají páníkové na své staré psy. Na své lásky. Jsem se ňáko dojmula, ale to je tím téma, to mne dojalo. Krásné Vánoce všem starým psům! |
