zana 19.1.2007 11:39

Re: Jejda, tady je živo,

Jo, Terro, myslím, žes to byl ty, kdo tu někde napsal, že je to kus od kusu...

Jo a parfémy - zkusila jsem přednostovi koupit Ferarri (čistě dvůli značce, ani jsem si nečichla) a ono to je docela dobrý.  A v dámskejch -  vlastně beru cokoliv co mi voní do citronova. I když raději než parfém mám naparfémovaný tělový mlíko.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

terra 19.1.2007 11:46

Re: Re: Jejda, tady je živo,

Hm, Zano, vypadá to, že budu muset souhlasit sám se sebou. Není to divný?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Štětinka 19.1.2007 12:31

Re: Re: Re: musím se ho zastat

Elo, máš to pěkně zorganizované, ale zdá se mi to jaksi mimo finanční rámec některých rodin.

Myčku, pravda máme, je to můj výdobitek, pračku sic mám automat, ale rozhodně nesuší ani netřídí prádlo, prádlo žehlím taky já,vytírám lino,luxuji taky já (občas Vojtík), nákupy obstarávám všechny já a to navíc se dvěmi dětmi, okna i záclony jsou rovněž na mě (že jich máme požehnaně), vařím opět já, o děti taky já, manžel je ten typ, co ani neví, kde je školka a doktorka, auto myju osobně já (škoda peněz za myčku..) opravna aut a pod je rovněž moje záležitost... Když jsem to tak napsala, najednou mě napadlo, co vlastně dělá můj manžel? Pracuje 6 dní v týdnu,13 hod denně a stejně nedokáže vydělat tolik, abych si mohla trochu "polepšit". Jeho žáležitost je cirkulárka, které se bojím a pokud je doma, zajišťuje chod kotle.Pravda jeho výsostná doména je el.vrtačka, ale až poté, co mu všechno vymyslím, domyslím a naplánuju. Postavil sice obě šatny a špajz, ale byla jsm to já, kdo to rozkreslil, spočítal , nechal nařezat a dovezl domů. I tak se mu do toho nechtělo, tak to nakonec dopadlo tak, že jsem si vše, až na to vrtání dodělala. Utíkali nám králíci? Já to schytala od souseda a já to spravila. Samozřejmě maluji a tapetuji, to manžel vůbec neumí.

Nechci tu vypadat jako superžena, považuji to spíš za svoji prohru. Dlouhá léta jsem se snažila totot změnit, vyrostla jsem v domácnosti, kde otec uměl vařit, a byl kutil. Bohužel mého manžela jeho matka k tomuto nevedla, má silný smysl pro to, aby vydělával peníze, pak ale má podle svého názoru, nárok doma jen odpočívat. Mrzí mě to, ale neumím ho přestavět...

Takže jediné, co teď považuji za důležité je, aby moji synové byli praktičtější, doufám, že se mi to povede

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zana 19.1.2007 12:54

Re: Re: Re: Re: musím se ho zastat

Jo, Štětí, bejt superžena není nic veselýho. Moc ti přeju, aby ti to s klukama vyšlo, myslím, že to jde.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Beda 19.1.2007 12:55

Štětinko

tak "trochu" ti nezávidím... obávám, že příklad a model viděný doma je dost silná záležitost... snad to "ukoriguješ" ty a dnešní trochu jiný pohled na tyto věci (budou koukat a informace čerpat a probírat i u kamarádů)... přála bych to tobě i jim (i jejich budoucím polovičkám)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

terra 19.1.2007 13:18

Re: Re: Re: Re: musím se ho zastat

No jo, Štětinko - ono pracovat 13 hodin denně a 6 dnů v týdnu zřejmě obvykle (myslím tím v jiných dobách a místech) znamenalo, že žena mohla být to, čemu sousedé Němci říkají Hausfrau - tedy paní, jejímž de facto zaměstnáním se vším všudy a na plný úvazek byla domácnost. Odměnou pak to, že neměla existenční starosti, na velké práce si mohla najmout pomoc, k dětem bonu a pod. Pokud muž z jakéhokoliv důvodu tohle zajistit nemůže (neříkám neumí, ale prostě to neumožňují společenské poměry, celkové bohatství společnostim ve které žije a tak...), nemůže očekávat takovýhle servis. Tedy - očekávat může, ale nesmí se divit, když se mu ho nedostane. Nebo se může i divit - ale to je taky to jediné, co může. Ono to rozdělení - já peníze, ty rodinný krb, je hodně  dvojsečné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Štětinka 19.1.2007 16:30

Re: Re: Re: Re: Re: musím se ho zastat

terro, ona je práce a práce...Můj manžel jezdí se supernáklaďákem, vozí takové ty hlíny a písky apod.  Pokud se ho konkrétně poptám, tak finta jeho zaměstnavatele je v tom, že vydělávají od hodiny, nikoliv od úkolu. Takže manžel sice odchází v 5 ráno, ale dojede na stavbu, dá kafčo, odveze fůru, pokecá s kolegama u kafe, dá oběd a kafe, odveze fůru, pokecá s kolegama,......prostě musí tam být, ale spíš se nudí. Nosí denodenně dom vyluštěné křížovky a přečtené noviny. Tak si myslím, že sedřenej neni, spíš je rád, že je doma. Ale nešlo by to skloubit s "helphausingem"?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Ela 19.1.2007 14:09

Re: Re: Re: Re: musím se ho zastat

Ahoj Štetinko, prosím, prosím, nezlob se na mě, nemyslela jsem to zle, ono to může působit tak, že se vytahuju, ale je to jenom důsledek mého porozvodového rozhodnutí, že takhle už nikdy. A jak známo, kdo si počká, ten se dočká, podruhé jsem se vdala  ve 33 a holčina se mi narodila v 36. Za všechno v životě se ale platí - vždycky, takže já už druhé dítě mít nemůžu, do práce jsem se musela vrátit, když bylo dceři 18 měsíců, protože jinak bych mohla svoji profesi a práci definitivně pověsit na hřebík,  nemám hlídací babičky, takže čas od času musím platit chůvy, ale prostě z jednoho platu uživit celou rodinu je v této zemi problém, a já mám svoji práci ráda, takže to bylo vcelku rychlé rozhodování. K těm spotřebičům - zastávám názor, převzatý od své matky, že nejsem tak bohatá, abych si kupovala levné věci, pračka se tedy koupila nejlepší a nejdražší, co byla k mání ( souvislost obou vlastností už není tak jednoznačná, ale přesto občas existuje), a vloženou investici vrací bezporuchovým provozem, ušetřeným časem, energií a námahou, totéž myčka nádobí. Auta se ve městě na ulici stejně mýt nesmí, a peníze za mytí auta mi podle mého názoru více než zaplatí můj ušetřený čas, který pokládám za daleko dražší. Placený úklid je to samé - čas takto získaný a strávený s rodinou má pro mě větší cenu, než ušetřené peníze, a kromě toho, když to dělám já, udělám to vzteklá, špatně a za dvojnásobek času. Musím ale ušetřit jinde, nebo přivydělat. Aby ale mé služby někdo chtěl, musím na sobě hodně pracovat a vzdělávat se - potřebuji tedy čas. Je to začarovaný kruh, ať to vezmeš, odkud chceš. Důležitý je ale okamžik výběru partnera, a jinak vybíráš, když jsi zamilovaná dvacítka, a co se děje v manželově rodině nevidíš neslyšíš, a jinak, když jsi podezíravá rozvedená třicítka, která se už nechce spálit, a v podstatě se nechceš vdávat a vlastně ani vázat. Je mi líto, že jsi superžena, to si nikdo nezaslouží, ale poradit nedokážu, a kluci bohužel hodně věcí odkoukávají od tatínka či dědy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Štětinka 19.1.2007 16:22

Re: Re: Re: Re: Re: musím se ho zastat

No, myslím, že zatím si kluci vedou dobře, od malička jsem je nechala dělat ještě větší bordel, když toužili se mnou uklízet nebo vařit a pomalu se mi to vrací. Umí uklidit nádobí z myčky, vyluxovat a snaží se i vytírat, obalovat květák,jejich pokojíček je samozřejmý. Nevím, jestli jim to vydrží i přes pubertu, budu se moc snažit, aby jo. Protože to, co mám doma mi dává právo to vyčítat své tchýni.

Tím, že jsem na mateřské skutečně obracím každou korunu, prioritou jsou děti a pak až vše ostatní.

Manžela jsem si nevybírala ani jako zamilovaná dvacítka a ni programově k finančnímu zabezpečení rodiny. Měla jsem tenkrát na krku konec termínované nájemní smlouvy on měl barák...blbej důvod, už to vím, ale snad proto za to takhle pikám. Přesto si nestěžuju, jen občas mám jako paní Dede, plný zuby marných domácích prací. Svým způsobem jsem ale spokojená, mám spoustu zvířat, dva krásné kluky a střechu nad hlavou.. Taky snad vidím svou výhodu v tom, že nejsem štvancem své práce, miluju ji a nebude se mi ji chtít vzdávat, ale nebere mi čas

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Fallowa 19.1.2007 8:23

Re: Nooo... nedá mi to a dovolím si poznámku

Milý F.F.,držím Ti palce,aby jednou v Tvém partnerském vztahu domácnost fungovala tak,jak si to napsal.

• reagovat
• nahlásit příspěvek