Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: O nesmrtelnosti
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
dalmatin 3.11.2006 8:52Re: Re: MILÁ AGMAR, Týno, tohle je přesně to, co cítím já. Manifestace na hřbitovech, soutěž o to, kdo má víc a lépe ozdobený hrob je mi z duše protivná. Já mám obrázek babičky na zdi (hezkou grafiku, kterou dělala moje matka) a kdykoliv jdu okolo, tak pozdravím: Ahoj babi!" Kalendář visí vedle a je fuk (TJF) co je na něm za datum. Mám strach tohle říkat nahlas, určitě se mnou bude spousta lidí nesouhlasit, ale takhle to cítím já. Děkuji, že nejsem sama. |
|
|
tosca 3.11.2006 9:13Re: Re: MILÁ AGMAR, Tyno, přidám se. U nás v rodině se nikdy chození na hřbitov nedrželo. V průběhu roku se hroby udržují, ale na dušičky se na ty, co odešli před námi, vzpomíná většinou doma. Líbí se mi tradice doma zapálené svíčky za člověka, který mi byl milý a už odešel. A nemusí to být (a není) jen o dušičkách |
|
|
Vave 3.11.2006 9:29Re: Re: Re: MILÁ AGMAR, Dalmatin, Tosca - jo, jo, jo ! Moji drazí se mnou chodí pořád! |
|
|
zana 3.11.2006 10:00Re: MILÁ AGMAR, Ono je hřbitov a hřbitov. Krásnej venkovskej hřbitůvek je místo, kam se dá chodit tak, jak napsala veram. Celé dětství jsem chodila s babičkou do Břevnova na takovýhle hřbitov (dnes už je víc "pražský", ale ještě pořád to jde). Byl to výlet, měla jsem to ráda. Dodnes mám pocit, že babička leží tam. Neleží, je na Olšanech, která splňují tu druhou definici, to je bohužel fabrika na hroby... tam je těžké chodit rád. |
