Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: O nesmrtelnosti
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
D. R. 3.11.2006 9:26Re: mimo téma Milá Kláro, krásný den a mnoho dalších let! Není to vždy legrace, ale rozhodně to stojí za to. Užij si ten den, ať máš v dobrém ještě dlouho na co vzpomínat! |
|
|
zana 3.11.2006 10:09Re: mimo téma Kláro, hodně sněhu, hodně štěstí, hodně radosti |
|
|
jiný Honza 3.11.2006 13:34Re: mimo téma Klárko, přeji ti, ať sněží samé štěstí. |
|
|
Lucka V. 3.11.2006 15:26Re: mimo téma Kláro, všechno krásné do života, hodně lásky, štěstí a vzájemného pochopení |
|
|
YGA 3.11.2006 8:03Moc hezké zamyšlení a taky moc hezké komentáře (chichi Rputi! |
). Můj názor - člověk žije tak dlouho, dokud na něj další člověk vzpomíná. Jo, taky mám strach, že naši předkové odchází moc brzy - nemáme čas si o nich vyprávět. Už delší dobu se chystám zakoupit diktafonek a až bude maminka či tatínek vzpomínat - zapnout, přepsat, uložit. Jo, tak ten bych si mohla dát k vánocům a při vánoční návštěvě začít testovat! |
|
Minda 3.11.2006 9:29Re: Moc hezké zamyšlení Milá YGO, udělejte to co nejrychleji!!!!! Moje zkušenost je bbohužel fakt, že se člověk začne zajímat o historii rodiny a svých předků až v době, kdy už se nemá koho zeptat Takže držím palce, ať získáte co nejvíc informací a vzpomínek |
|
|
MaRi 3.11.2006 10:28Re: Re: Moc hezké zamyšlení nápad je to vynikající. mám ovšem jedno doporučení: ten diktafon zapni raději nenápadně, protože člověk, když ví, že je nahráván, se mimovolně hlídá a mnohdy se ztratí právě to, co by bylo nejdůležitější na zachycení. A ještě jedno: dostatek náhradních baterií |
|
|
Alča 3.11.2006 7:39Milá paní Dagmar, opět moc pěkné zamyšlení, s několika zajímavými tématy. Co se týká nesmrtelnosti, jsem přesvědčena, že jsou mezi námi tací, kteří by dokázali svůj nesmrtelný život smysluplně užívat. Já sama, ač se nacházím zcela nepochybně již v druhé polovině svého života, začínám mít pocit, že vše, co bych ještě chtěla, nemohu stihnout. Pravda, jsem limitována tím, že většinu dne strávím v zaměstnání a věřím, že v důchodu to bude lepší - času bude více. Je ale ještě tolik věcí, které jsem nezkusila, tolik krajin, které jsem neviděla, tolik báječných lidí, které jsem nepotkala a (to hlavně) tisíce úchvatných knih, které jsem ještě nepřečetla ... Myslím, že by bylo spravedlivé, aby lidé neumírali na sešlost věkem, ale na nudu, kterou jste zmínila. Nudíš se, nemáš čím naplnit život? V klidu umři! Máš stále co dělat, zajímá Tě spousta věcí? Žij tak dlouho, dokud Tě to bude naplňovat. Někteří lidé po sobě touží zanechat něco, co by je zvěčnilo. Umělcům a myslitelům dávných věků se to podařilo - dodnes se o nich učíme a obdivujeme výsledky jejich konání. Někteří z lidí se stanou nesmrtelní v tom záporném smyslu slova (např. Hitler). Já sama se přiznám, že netoužím zanechat po sobě něco, co by ostatní nutilo vzhlížet ke mně a obdivovat mě, neustále si mě připomínat. V době, kdy nedůležitejší lidí naší země tvrdí, že lež je pravdou a svým chováním jsou špatným příkladem, snažím se žít v souladu se svým svědomím a nikoliv pro uznání okolí. Snažím se najít skupinu spřízněných duší (což se na Zvířetníku skvěle daří) a těšit se z maličkostí, které se podaří mně nebo mým blízkým. Zajímavě o tom hovořil pan Cílek v rozhovoru Na plovárně - aniž si to uvědomujeme ,dochází k nové vývojové etapě lidstva. Určitá část, ač má ty možnosti, netouží po bohatství, majetku a slávě; touží po pocitu vyrovnanosti, štěstí a vnitřní spokojenosti a pohody (nemusí jít nutně o pacifismus). Cítím se být na této straně a v těchto dnech ráda vzpomínám na ty, kteří tam patřili. |
|
|
aida 3.11.2006 8:27Re: Milá paní Dagmar, Cílek je náš domácí oblíbenec, moc fajn pán. A snad taky na tuhle stranu patřím, pro mě je důležité být, ne mít. |
|
|
zana 3.11.2006 10:08Re: Milá paní Dagmar, Alčo, ono je to asi v životním stylu. Ano, žijeme mnohem déle než předkové, ale na ty důležité věci není čas, nebo už nevíme, jak si ho udělat, nebo že je důležité, abychom si ho udělali. |
|
|
Rpuť 3.11.2006 6:53No jasně! Co by to bylo za život, když nesmrtelná by byla i tchyně, otravnej šéf a soused, co ne a ne se konečně uchlastat, aby už přestal prudit |
|
|
Fallowa 3.11.2006 9:13Re: No jasně! Co by to bylo za život, když nesmrtelná by byla i tchyně,
|
!|
|
Vave 3.11.2006 6:25Milá paní Dé, jednak Vám chci poděkovat za včerejšek, že jste tak citlivě zařadila krásné povídání od Zany. A pak Vám chci moc poděkovat za dnešní úvahu. Cítím to velmi podobně. Kdysi jsem tady psala v debatě (tuším to bylo o hrobech, hrbotovech), že své mrtvé si nosím v sobě. Myslet na někoho, stavět na převzatých základech, konfrontovat, ukazovat, litovat, že to či ono nemůže náš blízký vdět, to je opravdu ta jediná nesmrtelnost. A k tomu vede hlavně vyprávění. Dnes se tolik nevypráví, nebývají černé hodiny. A proto často víme o sami o sobě i o svých blízkých tak málo! Protože my, to jsou z velké části ONI. Naši přímí předci i někteří z těch, které na své cestě životem potkali, třeba i jen letmo. Teď nastává ten správný dušičkový čas a brzo je tma. Udělejme si někdy čas a uvařme si čaj, zapalme svíčku a vzpomínejme se svými blízkými, jaké to bylo, když oni byli malí, když my jsme byli malí. Kdoví, jak daleko a až ke komu nás ty vzpomínky zavedou. |
|
|
dalmatin 3.11.2006 9:08Re: Milá paní Dé, Hlásím, že zrovna včera jsme s jednou mojí cérkou kdákaly do půlnoci. Dnes přijede i druhá, to bude přednostu brnět hlava. Ale vážně, jak já jsem ráda poslouchala vyprávění. A doteď to platí - tuhle jsem "donutila"" přítele mé paní tchyně ke vzpomínkám na dětství - až mi uši hořely. A jak strýc mého muže (82 let) sepsal paměti, oskenoval fotky a vydal v nákladu pro naši rodinu - jsem už psala. |
|
|
Vave 3.11.2006 9:23Re: Re: Milá paní Dé, Milý Dalmatine, my jsme přece jen astrální adojčata, viď? |
|
|
dalmatin 3.11.2006 10:01Re: Re: Re: Milá paní Dé, Je to tak |
|
|
zana 3.11.2006 10:04Re: Milá paní Dé, Vave, máš pravdu ve všech bodech. Už mi na to taky asi moc času nezbývá. |
|
|
LENKA S. 3.11.2006 0:50MILÁ AGMAR, ANI NETUŠÍTE, JAK JSTE NYNÍ PROMLOUVALA Z DUŠE MÝCH NĚKOLIKA VÝTEČNÝCH PŘÁTEL. TI MAJÍ DNES JEN JEDINOU TOUHU. JELIKOŽ JSOU JIŽ HODNĚ STAŘÍ A TAKY VELICE NEMOCNÍ A PRÁVĚ PRO SVŮJ VYSOKÝ VĚK I OSAMĚLÍ, TOUŽÍ UŽ JEN,ABY SI KONEČNĚ ODPOČINULI . UŽ TU JSOU PODLE SVÝCH SLOV PŘÍLIŠ DLOUHO,.MNOHO TOHO PROŽILI, ZAŽILI A ZKUSILI. TOUŽÍ JEN KLIDNĚ SPOČINOUT V NÁRUČÍ ZUBATÉ S KOSOU. JIM SE ZDÁ PŘÍVĚTIVÁ A NEDĚSÍ JE JEN MNE MNE TO OBČAS ZNEPOKOJÍ . JSEM V TOMHLE SOBEC . JÁ JE TU TOUŽÍM MÍT STÁLE. POTŘEBUJU S NIMI BÝT A MLUVIT S NIMI. A A A ....ALE ZAMYSLÍM-LI SE NAD VĚCÍ DOOPRAVDY,VIDÍM TAKY, ŽE PRAVDA JE NA JEJICH STRANĚ. JEN TOHLE NESMĚJÍ ŘÍKAT PŘÍLIŠ NAHLAS, PŘÍLIŠ ČASTO A V KRUHU SVÝCH NEJBLIŽŠÍCH. JEN MNE NĚKDY AŽ ZAMRAZÍ, KDYŽ ZJIŠŤUJI, ŽE TI LIDÉ NA SVŮJ KONEC NEDOČKAVĚ ČEKAJÍ, BA DOKONCE SE NA NĚJ PŘÍMO TĚŠÍ,JELIKOŽ SI HO SAMI A VLASTNÍM PŘIČINĚNÍM PŘIBLÍŽIT NEDOKÁŽÍ. A TO JE TAKY JEDEN Z ÚHLŮ POHLEDU NA NESMRTELNOST.DĚKUJU VÁM, ŽE JSTE TOHLE TÉMA TADY ZVEŘEJNILA. I JÁ DNESKA DOMA ZAPÁLILA SVĚTÝLKO ZA VŠECHNY, KTEŘÍ UŽ MEZI NÁMI ZŮSTALI JEN V NAŠICH VZPOMÍNKÁCH.VEN JSEM SIC NEMOHLA, ALE TOHLE MI SNAD MOJI NEJDRAŽŠÍ ZA DUHOVÝM MOSTEM PROMINOU. UŽ PONĚKOLIKÁTÉ MI ZASE VYTANULA NA MYSLI LIŠKA Z MALÉHO PRINCE, KDYŽ MU ŘÍKÁ: "SPRÁVNĚ VIDÍME JEN SRDCEM. CO JE DŮLEŽITÉ, JE OČÍM NEVIDITELNÉ. " A JSEM MOC RÁDA, ŽE SRDCEM VIDÍ VEŠKERÁ VĚTŠINA MÝCH BLÍZKÝCH. A NEJEN ONA. A NA ZÁVĚR: TAKY, TO, ŽE JSME ZODPOVĚDNI ZA TOHO NEB ZA TO CO JSME SI OCHOČILIA K SOBĚ PŘIPOUTALI, JE TÉŽ SPRÁVNĚ. KDYBY TOHLE DODRŽOVAL KAŽDÝ OBYVATEL TÉTO PLANETY, BYLO BY NÁM VŠEM O MOC LÉPE. ZDRAVÍM SRDEČNĚ DO NORSKA VÁS I VAŠI SMEČKU Z ČERSTVĚ ZASNĚŽENÉ BĚLÉ. |
|
|
Alča 3.11.2006 7:45MOC HEZKY JSI TO, LENKO, NAPSALA A AČ SE VŠÍM SOUHLASÍM, ZAREAGUJI JEN NE TU ČÁST O LIDECH, KTEŘÍ JIŽ TOUŽÍ ODEJÍT ZA DUHOVÝ MOST. JÁ MÁM POCIT, ŽE KDYŽ ČLOVĚK CHCE, DOKÁŽE V KAŽDÉM VĚKU A V KAŽDÉ SITUACI NAJÍT MOTIV A DUVOD PROTO, PROČ ŽÍT. NEMÁ-LI JIŽ TUTO VŮLI, PAK NEZBÝVÁ NIC JINÉHO, NEŽ OPRAVDU POPŘÁT KRÁSNOU SMRT (TO JE PODLE MNE VEČER USNOUT A RÁNO SE NEVZBUDIT), PROTOŽE TO, Z ČEHO BYCH JÁ DOKÁZALA MÍT STRACH, TO NENÍ SMRT, ALE UMÍRÁNÍ - JAK ŘÍKÁ BÁSNÍK - SMRT NENÍ ZLÁ ..... CO STRAŠNÉ JE, TO UMÍRÁNÍ JE. |
|
|
KláraK 3.11.2006 8:06Re: MILÁ AGMAR, KOUKÁM LENKO, ŽE TI JE UŽ LÍP - TO JE DOBŘE |
|
|
Tyna 3.11.2006 8:16Re: MILÁ AGMAR, MILA LENKO, NEMEJTE VYCITKY, ZE JSTE SE NEVYPRAVILA NA HRBITOV....JA MYSLIM, ZE VSEM, KTERI MEZI NAMI JIZ NEJSOU JE MILEJSI, KDYZ SI NA NE JEN TAK VZPOMENEME TREBA V BREZNU, CERVENCI...A NEJEN PRI MASOVYCH HRBITOVNICH VYPRAVACH NA DUSICKY. KDYZ JSEM BYLA MALA, NECHAPALA JSEM NAVSTEVY HRBITOVU - POKLIDI SE HROB A PAK SE CHVILI STOJI A KOUKA....A DOUFALA JSEM, ZE JE CASEM POCHOPIM. BOHUZEL ANI TED NETUSIM...JA SI NA TY, KTERI MI BYLI BLIZCI VZPOMENU TREBA CESTOU DO PRACE, ZAVZPOMINAM....A VUBEC KVULI TOMU NEMUSIM NA HRBITOV. PROSIM NECHAPEJTE TO NIKDO JAKO NEUCTU K ZEMRELYM, HROBU....ALE PRO ME JE TO JEN "NECO NAVIC" - JA MAM TY LIDI U SEBE PORAD |
|
|
MaRi 3.11.2006 8:34Re: Re: MILÁ AGMAR, TÝNO, PLNĚ SOUHLASÍM. VŽDYCKY JE MI SMUTNO, KDYŽ VIDÍM HROB, KTERÝ JE CELÝ ROK OČIVIDNĚ OPUŠTĚNÝ A ZAROSTLÝ - A PAK NA PŘELOMU ŘÍJNA A LISTOPADU PŘEZDOBENÝ NEJRŮZNĚJŠÍMI VĚNCI A VĚNEČKY. A VZPOMÍNAT NA TY, KTEŘÍ SE S NÁMI DEFINITIVNĚ ROZLOUČILI, MŮŽEME VZPOMÍNAT KDYKOLIV A KDEKOLIV. |
|
|
Li 3.11.2006 8:51PŘESNĚ TAK, MLUVÍTE MI Z DUŠE HŘBITOV JE PONURÉ A SMUTNÉ MÍSTO, NECHÁPU PROČ BY MĚL ČLOVĚK PRÁVĚ TAM VZPOMÍNAT NA SVOJE MILOVANÉ ZA DUHOVÝM MOSTEM |
VESELÁ VZPOMÍNKA PLNÁ LÁSKY MÁ JISTĚ VĚTŠÍ SÍLU NEŽ HŘBITOVNÍ PLÁČ.....
|
|
veram 3.11.2006 9:13Re: PŘESNĚ TAK, MLUVÍTE MI Z DUŠE ALE VŮBEC NE, HŘBITOV MŮŽE BÝT KRÁSNÝ, TEN, CO TAM MÁM TY MOJE BYL PRO MĚ STÁLOU SOUČÁSTÍ PRÁZDNIN, SLYŠÍM BABIČKU - HELE, UŽ KVETOU CINIE, SKOČ NA HŘBITOV DONÉST KYTIČKU. BĚHALY TAM VEVERKY. NADÁVALI JSME HOLUBŮM, CO SI UDĚLALI HNÍZDO NA NAŠÍ THUJI - A JÁ MUSELA KAŽDOU CHVÍLI UMÝVAT HROB, BABIČKA SI TAM CHODILA POSTĚŽOVAT, ŽE UŽ JÍ HODNĚ BOLÍ NOHY, POZDĚJI TO SAMÉ MAMINKA, NO A TED, KDYŽ TAM PŘIJEDU, TAK SI ZASE STĚŽUJU I JÁ |
|
|
veram 3.11.2006 9:16Re: Re: PŘESNĚ TAK, MLUVÍTE MI Z DUŠE JO A PO CELÉM HŘBITOVĚ JSEM O PRÁZDNINÁCH ROZSVÍCELA ZHASLÉ SVÍČIČKY (TA KRÁSNÁ HRA SE SIRKAMA) A STAVĚLA POKÁCENÉ KVĚTINÁČE |
|
|
YGA 3.11.2006 9:14Hřbitov není ponuré místo - je jenom klidné - náš hřbitůvek v mé malé rodné vesničce leží vedle kostelíčku na nejvyšším místě a je krásný (pro mě, protože tam leží obě babičky a oba dědečci, za hóóódně dlouho tam budou ležet i mí rodiče a jednou i já, i když teď bydlím jinde) - lidé tam chodí za svými drahýmí minimálně jednou týdně (samozřejmě se to týká domácích) postojí, potkají se se známými, prohodí pár slov. Jo - a nevím o jedniném zanedbaném hrobě - vždycky se najde někdo, kdo na hrob položí kytičku a zalije macešky. A na Dušičky (ale i na Vánoce a na Svatého ducha) je to místo docela veselé, protože tam problikávají stovky svíček a světýlek - zaplaťpanbu, zatím se tam neprohánějí zloději (musím to zaklepat). Jasně - každý se dívá na tyto věci jinak - častěji si vzpomenu na své blízké za Duhovým mostem při jiných příležitostech a v jiných situacích a vůbec kvůli tomu nemusím chodit k jejich rovu. |
|
|
evam 3.11.2006 10:32Re: Hřbitov není ponuré místo .....tady je krásných článků a velkých myslitelek...je to radost a srdce mi plesá....u Prahy je hřbitůvek Krteň je nejen pěkný, ale je to místo plné energie. ...Když je zle, říkám manželovi, že se nedé nic dělat, že mne musí vyvést na hřbitov ( na Krteň ) , abych se dobila. Hezký den ........................ |
|
|
Vave 3.11.2006 9:27Re: PŘESNĚ TAK, MLUVÍTE MI Z DUŠE Lídošku, já miluju malé vesnické hrřbitůvky v létě, vždycky o dovolené ráda tam zajdu, když jsme v nějakém městečku, vesnici. Mám ráda hrřbotov pro přeslici, ten po meči nesnáším, nemohu tam jít, děsí mě. Nejlépe na své blízké vzpomínám v přírodě, to je chrám! |
|
|
dalmatin 3.11.2006 9:51Re: Re: PŘESNĚ TAK, MLUVÍTE MI Z DUŠE Já TAKY mám ráda hřbitovy, staré náhrobky se zašlými fotkami - to jsou tak krásné předměty. Na dovolených se jdu podívat a mám takový zvláštní pocit - jako když jdu na návštěvu. Přemýšlím nad těmi neznámými lidičkami, co dělali, jak žili. I ve Španělsku jsem byla na hřbitově - joj, to bylo zajímavé. |
|
|
APINA 3.11.2006 12:46Re: PŘESNĚ TAK, MLUVÍTE MI Z DUŠE NENÍ HŘBITOV JAKO HŘBITOV, TAK NAPŘÍKLAD PRAŽSKÉ OLŠANY JSOU PŘÍKLADEM TOHO PONURÉHO SMUTNÉHO HŘBITOVA, KDE BYCH ANI PO SMRTI NECHTĚLA BÝT ANI ZA NIC. ATMOSFÉRA JE TAM OPRAVDU DUSIVÁ. MÁME TAM POHŘBENY RODIČE MÉHO OTCE. ZEMŘELI O HODNĚ DŘÍVE NEŽ JSEM SE NARODILA, PROTO NEŘÍKÁM DĚDEČEK A BABIČKA, NEMÁM K TĚMTO LIDEM BOHUŽEL OSOBNÍ VZTAH. DÁLE JSOU TAM POHŘBENI DVA STRÝCI - MANŽEL MÉ VLASTNÍ TETY (TÁTOVA SESTRA) A VLASTNÍ STRÝC, JEHO BRATR. K TOMU RODIČE DRUHÉ TETY. CHODÍVÁM HO ALE UPRAVOVAT, TEĎ O VÍKENDU PŘED DUŠIČKAMI, BYLO VIDĚT, ŽE MÁ TETA UŽ LETOS NEZVLÁDALA O NĚJ PRAVIDELNĚ PEČOVAT A TAK BYL V DOST ŽALOSTNÉM STAVU. JÁ VÍM, ŽE BLÍZKÝ ČLOVĚK ZŮSTÁVÁ VE VZPOMÍNKÁCH JEJICH BLÍZKÝCH A ŽE CHTĚJÍ VZPOMÍNAT NA TO DOBRÉ, CO S DOTYČNÝM PROŽILI, ALE I TAK SE PTÁM, PROČ MÍ BRATRANCI NEDOJDOU NA HROB VLASTNÍHO TÁTY A DRUHÁ TETA NA HROB SVÉHO MANŽELA A SVÝCH RODIČŮ????????? POKUD NECHTĚJÍ DOTYČNÉHO UCTIT ALESPOŇ TÍM, ŽE JEHO MÍSTO POSLEDNÍHO ODPOČINKU OŠETŘÍ, PAK JE ZDE MOŽNOST ROZPTÝLENÍ POPELA A NEDĚLAT S S TÍM DÁLE STAROSTI. DRUHÝ HŘBITOV JE NA TŘEBOŇSKU, KDE MÁME PO PRABABIČCE A PRADĚDEČKOVI MALÝ DOMEK. TAM JE KRÁSNĚ, KDYŽ JE SLUNÍČKO, CELÝ DEN TAM SVÍTÍ, A PŘESTOŽE JE TO HŘBITOV, JE TAM ÚTULNĚ A HEZKY, KDYŽ UŽ NE VESELO. TA ATMOSFÉRA JE ÚPLNĚ JINÁ, TAKOVÁ UKLIDŇUJÍCÍ. TAK TAM BY MĚ MOHLI JEDNOU KLIDNĚ ULOŽIT, ALE DOUFÁM, ŽE SI NA TO HODNĚ DLOUHO POČKÁM. |
