Jakub S. 26.10.2007 7:44

Byl jednou jeden starý pán

Mo tohle ale prožívám speciálně...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 26.10.2007 7:41

No jako bych to viděl.

Na Renatu si už dávno musím dát bacha. Je to sakra konkurence -

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Zdena b.p. 26.10.2007 7:38

Re: Byl jednou jeden starý pán

Rputííííííí, (křičím souhlasně s LI ) ty zvííííře, budeš mne mít na svědomí. Já hlupaňa pila kafe a málem jsem se utopila.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zkumavka 26.10.2007 7:37

Re: Byl jednou jeden starý pán

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bláža 26.10.2007 7:26

Od té doby, co mám psa a kočku

musím vstávat brzy, i když moc ráda spím. Zvykla jsem si. Naštěstí nemám problém usnout a spát. Ale při jízdě autem jako spolujezdec, nebo autobusem nejsem schopná usnout, i kdyby to bylo celou noc.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 26.10.2007 7:01

Byl jednou jeden starý pán

Tedy původně starý nebyl, samozřejmě a v oněch dávných dobách, pojal sobě za manželku milovanou bytost, která však měla dvě zásadní vady - nesnášela zvířata a kradla mu deku. Vše živé považovala za zdroj nemocí a špíny a nesmělo jí to do bytu. Pán naopak měl zvířátka rád, ale když mu v zaměstnání dovolili aspoň akvárium s dvěma křečky, s osudem se smířil. S dekou to ale bylo horší. Milovaná choť měla sice svou vlastní, ale během noci na sebe natáhla i tu manželovu a jeho zábly nohy. Jelikož tak činila ve spánku, domluvy nepomáhaly a manželovy pokusy spát na gauči v obýváku zatrhla choť poukazem na možný rozvod.

Se studenýma nohama a křečkama v akváriu prožil pán 35 let. Pak naplnil se čas a pán ovdověl. Nedalo se říci, že by si zrovna oddechl a po ženě se mu i docela stýskalo, ale nutno konstatovat že to teplo v posteli docela ocenil. Pak mu však začalo být doma smutno,  samotnému se mu nikam nechtělo a navíc mu pošli poslední křečci. A v hlavě mu začaly klíčit vzpomínky, jak to bylo báječné, když jako kluk měl vždycky doma nějakého pejska .

Byl už v důchodu, času měl dost a tak se tou myšlekou zabýval tak dlouho, až se jednoho dne sebral, zašel do útulku a přivedl si domů střapatou a veselou fenku Bobinku. Nastaly jim oběma báječné časy. Pán si chodil popovídat mezi ostatní pejskaře a to povídání a čerstvý vzduch mu náramně svědčili, takže jen kvetl a kvetla i fenka Bobinka, která pochopila, že lepšího páníčka nalézt nemohla.

Až takhle jednou vzbudil se pán uprostřed noci s tím, že ho zebou nohy. A deka byla pryč! "Záhrobní život existuje", vylekal se v prvním okamžiku a zděšeně se rozhlížel. V té tmě ale žádného ducha neviděl a rozhodl se, že si na to rozsvítí. Deka ležela u postele a na ní blaženě a spokojeně chrupkala Bobinka. Ani to světlo jí nevzbudilo...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 26.10.2007 6:26

jsem ranní ptáče

a tak mi nevadí brzo vstávat. A když se vzbudím, jsem schopná hned vnímat a reagovat. Na rozdíl od mé polovičky... Proto jsem třeba milinké štěníky nosila ven čůrat v noci já - on to zkusil jen jednou a i s Aronkou v náručí padali ze schodů... Prostě se potřebuje dostat na provozní teplotu.

Je pravda, že večer nevydržím tolik, jako někteří jiní plšišáci, ale pokud jdu spát pozdě, stejně ráno straším.

Ale jinak - venku je dnes fakt hezky - vlhko, klidno... :o))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Myš 26.10.2007 5:27

Jak tě chápu

Přesně cítím svoje pocity před dvaceti lety. I Kačka byla nespavec a byla v noci vzhůru každou hodinu a v pět vstávala už načisto a já s ní. Celý den byla hodně čiperná, tedy jsem musela být i já, zato když usnula dopoledne na svou čtvrt až půl hodinku, ležela jsem vedle postýlky na zemi s rukou v postýlce a spala jak pařez. Mimochodem, to ponocování nám oběma zůstalo. Ale když usnu, spím tvrdě a intenzivně .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LENKA S 26.10.2007 1:19

SPANÍ- NESPANÍ, TO JE TÉMA, DEDE.

JÁ DNES  TROCHU  PONOCUJU, ALE  ZA  CHVÍLI   DO PEŘÍ ZAPADNU. MUSÍM ALE  JEŠTĚ  PODOTKNOUT.  VELICE  NERADA  A  NESNADNO  VSTÁVÁM  .ZEJMÉNA, KDYŽ  JE  TO  BRZKÁ  HODINA. TO  BYCH NEJRADĚJ CHRNĚLA  JAK  J EZEVEC V  ZIMĚ. KDYŽ  JSEM JEŠTĚ ALE  KANTOŘILA, BYLY  PRO  MNE  VELICE  KRITICKÉ HODINY  ČTENÍ, KTERÉ  NÁSLEDOVALY  PO  DOBRÉM OBĚDĚ. TO  JSEM  MUSELA  BÝT V NEUSTÁLÉM  STŘEHU A  NA  POCHODU  PO  TŘÍDĚ. JAKMILE  BYCH  NA  CHVÍLI  USEDLA  ZA  KATEDRU, USNULA  BYCH POLEDNÍM  SPÁNKEM  NEVINNÉHO  DÍTĚTE. KDYŽ  BYLY    JEŠTĚ   DCERY  MALÉ,  BYLA  JSEM  NEMILOSRDNĚ  BUZENA  V  PŮL  PÁTÉ  RÁNO. KAŽDODENNĚ!! ANI VÍKENDOVÉ   PŘISPÁNÍ NEEXISTOVALO. NYNÍ ALE  MOHU  A  TAKY  USNU KDYKOLIV, V KTEROUKOLIV  DENNÍ  DOBU. JÁ  MŮŽU  SPÁT.  NEŘÍDÍM, JSEM  V ŮCHODU A MOC  POVINNOSTÍ  NEMÁM .   NÁKUP,  VAŘENÍ  ,PRANÍ   VENČENÍ  HOKINKA   JEŠTĚ  ZVLÁDÁM. DNES  JSEM  VŠAK   BYLA  SKORO CELÉ  ODPOLEDNE  NA  ZAHRADĚ. VYUŽILA  JSEM   SLUŠNÝ  A  NEDEŠTIVÝ  DEN. BUDE  TO  ASI  NADLOUHO  JEDEN  Z POSLEDNÍCH. MUSELA  JSEM   VYLÍT  VODU  Z E VŠECH  NÁDOB,  ZALÍT  NAPOSLED  VŠECHNY  TRVALKY, KEŘE A  ROSTLINY,  POHNOJIT RYBÍZ,  BORŮVKY,  VÍNO APOD.  ZATÍMCO  MI JIŘÍ   DOUPRAVIL  NOVÝ    VYVÝŠENÝ  ZÁHON., JÁ MUSELA  SHRABAT  LISTÍ, ABY  YLO  DOST  NA  LISTOVKU  I  KOMPOST .  ZLIKVIDOVALA  JSEM VŠECHNY  ZBYTKY   FĹIOVÝCH   BUNĚK A  ZÁSTĚN, TAKŽE  BYLA  PRÁCE  AŽ SKORO  DO TMY. PŘI TOM ŠMEJDĚNÍ  JSEM  NAŠLA   NA  ZÁHONU  POD  OSTOU  UKRYTÝCH  PÁR  POSLEDNÍCH  MRKVIČEK MŇAM!! SAMO, ŽE    NÁŠ   PSÍ ŽEBRÁK, KTERÝ DOSUD  BLAŽENĚ  SPAL NA   MONTÉRKÁCH   VE  FÓLIÁKU, SE OKAMŽITĚ PŘI PRVNÍM  CHRUPNUTÍ MRKVIČKY   PROBUDIL A HNED   POŽADOVAL  DESÁTEK.  VELMI   ROZHOŘČENĚ  POZOROVAL  MOJI  NEVOLI. KRÁSNÝ A  KLIDNĚ  ODPOČINKOVÝ  VÍKEND  VŠEM.

O.T.

DEDE, JAK  JE  MAMINCE, PROSÍM? HŮŘ, LÍP  NEBO  STEJNĚ?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

RenataE 26.10.2007 0:54

OT Red Bull

pro ty, kdo tam nebyli - podívejte se tady

• reagovat
• nahlásit příspěvek

RenataE 26.10.2007 0:37

To je moje oblíbené téma!

A ten zážitek z Rusalky! Mám podobný, ale ze zcela dospělého věku. Občas dostanu od tety lístek na koncert do Rudolfina a protože mám hudbu ráda a každé vytržení od soudcování sporů mých dětí je mi milé, ani se nikdy neptám "co hrajou". Tenkrát to byl jakýsi klavírní koncert, dorazila jsem po hektickém dni jen taktak včas, usadila se v plyši a nastoupila sólistka. Měla na sobě róbu dlouhou až na zem, s velikým výstřihem na zádech. Zasedla na stoličku a rázem polovina Rudolfina sledovala výhradně mateřské znaménko v tom velikém výstřihu. Byla to kakaová skvrna velikosti mexického dolaru. Pianistka nehrála nijak oslnivě a co chybělo na kvalitě, nahradila pohybem. Spolu s ní se pohyboval mexický dolar, vlnil se nad klaviaturou, stoupal a zase prudce klesal. Po chvíli se před mým unaveným zrakem kakaová skvrna odpoutala od těla a začala amébovitě měnit tvar i barvy. Usínala jsem. Vydolovala jsem z kabelky bonbón a znaménko se zase na chvilku usadilo na zádech umělkyně. Zlikvidovala jsem v průběhu koncertu celou krabičku bonbónů a kakaová skvrna nakonec zůstala na svém místě, ale od té doby se ptám, kdo a co hraje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 26.10.2007 0:11

Ale to je krásný pozdrav - to budu někdy užívat...

uvidíme reakce -

• reagovat
• nahlásit příspěvek