Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

náplava

Taky jsme v naší vesničce jak se tu říká  " náplava". Nejsou voni trochu xenofobní? Už jsme se ale adaptovali a funguje nám to dobře, v hospodě nás přijali jinde taky. Po třech fernetech mě přihlásili k rybářům a  už nešlo couvnout. Zkoušky jsem si udělala, ryby nechytám , jenom s Ájou kibicujeme do úlovků, Ája ochutnává návnady a rybáři dělají, že jako nezuří. Tak nám tam pěkně plyne čas, jitra jsou tam tichá, jenom v šest hodin zní krásně zvon a večer v sedm. Ze střešního okna vidím skoro každý večer Velký vůz. A na tu " náplavu" odpovídám replikou  " a Vás kdo tolik nadělal, že je Vás plné město ." To vzájemné požďuchování musí být, bez toho by nebyla sranda.

Ahoj Zvířetníci :-)

 přeji pěkné odpoledne

O lidech

Vite, ja mam celkem dobrou vyridilku a hned jsem vracel, kdyz jsem myslel, ze si to ten dotycnej zaslouzil. Ale casem jsem zjistil, ze nekdy staci jen jinak promluvit, ze tam, kde lidi cekaji protiutok, tak dat najevo pochopeni a vsechno je hned jinak.

Kdyz jsem byl posledne v kvetnu rodicum na hrobe,  byl strasny vitr. Kytky tam byly rozhazene, vazy prevracene. Tak jsem to okolo posbiral a rozdelil na hroby, podle toho kde kytka lezela. A jednu kytku jsem dal na hrob panu Havrankovi, co lezi ve stejne rade s tatinkem a maminkou.  V tom tam prisla pani Kemlova a zacala radit, kdo sebral kytku z hrobu jejiho manzela a dal ji na hrob tomu opilci Havrankovi. (Myslim, ze jsem o panu Havrankovi uz psal).

To jsem udelal ja pani Kemlova , tak se nezlobte, ta kytka lezela vedle. A pan Havranek pani nebyl porad opilec, tak ho nechame v klidu.

Za dva dny jsem tam Kemlovou potkal znova a ta sama kytka lezela zase u Havranka. Tentokrat to neni moje prace pani Kemlova povidam. Tu jsem tam dala ja, povidala pani Kemlova. Ja jsem o tom WWW doma premyslela, on ten Havranek byl vlastne hodnej clovek a zacal pit k vuli te cuze, co ho opustila. A kdyz mela holka svatbu, tak on mi pres znamosti sehnal vsechno maso a nic za to nechtel. A ten muj tam toho ma od deti habadej, ani tam neni poradne misto . Povidala pani Kemlova,o ktere vsichni rikaji, ze je to protivna , zla baba !!!

Re: O lidech

jo, občas se ukáže, že i protivná baba je někde v koutku duše člověk.

Tojefujk musí mazat,

zítra se vrátí tojefuk!

Jó, křen

Ten se poved. Jako by ho paní R. vyfotila u nás! Že to je křen, vím taky teprv nedlouho :-)) On takhle krásně kvete u plotu v řadě mezi pivoňkama a azalkou, dál je ještě růžička a asparágus. Takže si ho můžu ukopnout a sníst? Když je divokej?

Sousedé na vsi, to je na sociologickou studii. Přes plot ano, v hospodě ano, domů moc ne. Jsem tu pár let a souhlasím s předřečníky - pomoc není problém, sehnat náklaďák, trochu dřeva nebo poradit elektrikáře. Ale domů se návštěvy moc nepěstujou. Kdo se chce družit, ten jde do hospody. Proto taky neznám moc zdejších ženských. Jsem jedna z mála výjimek, co s mužem do tý hospody chodí, tak znám chlapy, vím, čí byl náš dům před posledním majitelem a kdo ho postavil :-)), kdo je čí tchán a tak. Nás to baví, snažit se zařadit, ale víme, že to stejně máme marný :-)) Vždycky nám říkaj, po kolika letech udělujou občanství, a když je upozorníme, že můj kočkomil už to má skoro odkroucený a já za pár, tak se zase vymlouvaj.

Všechny zdravím a chválím za správné přechodníky!

Re: Jé Pecko,

z toho si nic nedělej. Já se narodila tam, kde bydlím celý život. Máme skvělé sousedy. Na zahrádce se potkáváme a vlastně žijeme skoro společně, ale u nich doma jsem byla jen 3x a to bylo na Silvestra. My se z celé ulice potkáváme po půlnoci na rohu, kde si připijeme, koukneme na ohňostroj a pak někdy rotujeme od jedné domácnosti ke druhé až do rána. Prostě to tak je. Ale jinak zaplať Pánbůh za dobré sousedy.  

O jedne ceste k mori - povidani ke kave (1)

Vice jak dvacet let jezdim pravidelne stejnou trasu k mori. Hlavni mesic dovolene zde ve Francii je srpen. Dalnice zoufale ucpane, motoresty plne. Vzdy si tedy pripravime nejaky salat do lednicky , k tomu rizek ci veprovou peceni, pivecko a na nejakem sikovnem parkovisti ve stinu poobedvame. Ovsem najit to sikovne parkoviste se stolkama, kde je misto, to je kumst! Presouva se polovina Francie, ctvrtina Alziru a jedna tretina Maroka.

Nekolik let zpatky jsem takhle marne zajizdel a zase vyjizdel, az Magda rekla, ze na pristim parkovisti zastavime, at je to jak chce. Vyjel jsem tedy a koukam jak blazen. Parkoviste temer prazdne, pekne ve stinu, solidni stolky. Teprve, kdyz jsem zastavil a vystoupil z auta, tak jsem pochopil proc. Miliarda cvrcku tam rvala v prave poledne a to tak priserne, ze jsem chtel hned ujet. Ale Magda ze ne, ze to pro jednou vydrzime, rychle se najime a jedeme dal. Utrela pekne stolek nandala salat a peceni a nic nedbala, ze mrskam hlavou jak pitomej doleva a doprava, do rytmu toho revu. A tak jsem i rychle jedl. Kdyz jsme skoncili,  Magda najednou kouka na muj talir, na nem vidlicka z te umele hmoty a dva zuby pryc. Hledala je na stolku a ja pod stolekm ale marne. A do toho ten prisernej rev.

Jezismarja vyjekla Magda, ty jsi ty spicky spolknul !! A ja jsem zacal vyvadet, ze je to jeji vina, ze takhle teda konci moje dovolena, co jeste ani nezacala, ze na me nedava pozor, ze me dala urcite nakraplou vidlicku. Pojedeme rychle do nemocnice pravila Magda, ale zacal jsem vyvadet jeste vice, ze v nemocnicich je to samej stazista, ze na sebe nenecham od nich sahnout. a vubec, at si pokracuje k mori sama, ja ze tam zgebnu a cvrcci mi k tomu zarvou ten jejich traumars. Pak me utesovala, ze to ze me vyjde, tim me jeste vic vytocila, ptal jsem se ji, jestli nekdy videla jak je ulozene tenke strevo, ze tam se to proste zachvilku zapichne, at mi da alespon algenu, at netrpim.

K autu jsem sel  pomalu, rozkrocenej, jak pri nezvladnutem prujmu. POKRACOVANI

Re: O jedne ceste k mori - povidani ke kave (2)

V aute jsem se pak tvaril tragicky, kdyz jsme stali na ucpane dalnici, tak jsem tvrdil (a fakt jsem tomu veril), ze citim jak se mi ta ulomena vidlicka zapichuje do tenkeho streva. Magda tahala mobil, ze zavola zachranku. Jak se k nam dostane nevis? Jecel jsem. Budou me tahat provazem do helikoptery, ta vidlicka me rozpare vevnitr jak ziletka. Magda chvilkama brecela, chvilkama se hystericky smala!

Dojeli jsme k mori,. Poslal jsem Magdu na agenturu pro klice od te pronajate garsonky a at se tam hned prepta na prepravu mrtvol a vezme si telefonni cislo. V garsonce predchozi  dovolenkari nechali mimo jine ocet, tak jsem tam  nesezrany zbytek  vidlicky macel a pozoroval jestli mekne, ale nemekla . Ztratil jsem veskerou nadeji. Sli jsme k mori, ja ze plavat nebudu, ze vubec do vody nepujdu, pac me to propichne a pujdu hned ke dnu. Najednou to bylo jako s blechama od pani Hany. Pichalo me vsude, tvrdil jsem Magde, ze to teda proslo, ty zuby se rozdelily a pokracuji zilama rovnou do srdce. Meril jsem si tep a snazil spocitat, za jak dlouho se to dostane z paty ( tam me prave pichalo )k srdci..

Pak uz bylo takovy horko, ze ac smrt na jazyku jsem do vody vlezl, ze ale plavat nebudu, lehnu si na zada a necham se morem pohupovat, at si Magda nedela starosti, more ze mrtvoly vyplavuje.  Houpal jsem se krasne, az me to zaneslo za boje, musel jsem opravdu vypadat jak mrtvola, protoze ke me prificel clun, chteli me tahat dovnitr a jeden zarostlej kolozubej vypadal, ze se pripravuje mi dat dychani z ust do ust.

Vyskubnul jsem se a kraulem to mydlil ke brehu. Uz me nikde nepichalo. Vecer jsme sli na pizzu, Zkousel jsem vidlicku, az jsem ji ohnul ale pak jsem stejne radeji jedl rukama. Magda se za me stydela, ale rikala, ze se stydi rada, hlavne, ze uz jsem prestal vyvadet. KONEC

i já mám sousedku...

...tedy mám víc sousedek a všechny hodné, ale jen ta má nejmilejší na mě volá Kšerdóó´ - póóóď  sééém...Už jsou jí tři, je to prostě velká slečna a já se ženu k plotu. Poslechnu ihned, protože má pro mě pohlazení, někdy i nějakou dobrou svačinku (tolik dobrůtek mně nikdy doma nedaj - tu sušenka, tu kus zmrzlinky, tu kus chleba či obložené houstičky).  A k narozeninám jsem dostal na kolečka nakrájeného buřta. A mlaďaska už rok suveréně pozná trávu srhu říznačku. Na té se rád pasu a ona mi ji strká skrz plot. Když není jiná ňamka, i tráva je fajn. Její babička se sice netváří úplně nadšeně (hlásí,  že kdybych se jen oblíz, tak ji zblajznu celou), ale její maminka nás nechá kamarádit. Ví, že je na mě spoleh. A jinak opravdu všude kolem máme jen pohodové sousedy.

Re: i já mám sousedku...

Xerdo, poraď paničce, ať si ocucá bílý spodek srhy! Až pozná, že je to sladký, nebude tě dávat do novin!

Mam jinou zkusenost

Zijeme asi treti rok na vesnici a jsme velice komunikativni lide.Narodila jsem se tady,takze navrat pro me nebyl cizi.Nicmene,ti s kterymi jsem chodila v mladi si hrat jsou pryc.Takze navazujeme vztahy odznova. A ztuha.Ve meste jsme se znali se vsemi sousedy a diky pejskovi jeste s mnohem vetsim poctem lidi.Jen co jsem vysla ven - uz jsem to mela jako malou spolecenskou uddalost(ze soucasneho pohledu).Nejblizsi sousede se stali nasimi prateli.Vztahy,ktere zde nejsou.Tady jen tak pres ty ploty a opatrne...Zatimco ve meste nas kazdy pozval dal,pomohl kdyz mohl..tady nez bych o pomoc pozadala,tak radeji se to snazim resit jinak.Asi neni ves jako ves.

Konečně, dobré ráno, Zvířetníci!

Possum, WWW i aster jsou zpátky, zase bude živěji! Taky Vás vítám!

Re: Konečně, dobré ráno, Zvířetníci!

Zdravim tojefuku. Teprve v noci budu snad mit cas vsechno procist !

tt

Doplněk, v Německu se u plotu zastavit nemohli.Byli stále emigranti i když je švagrová němka a má tam celou rodinu.