Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: Kde domov můj
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Vave 11.12.2006 12:30Re: Re: Vave Ahojky, milá Zdeno! Jen malou pauzičku mám a zase jdu tam, bléééé. |
|
|
Zdena b.p. 11.12.2006 12:30Re: Ano, spousta z nás má podobné pocity Bydlím tam, kde jsem se narodila. Dokonce můj pokojíček, ve kterém chci po rekonstrukci do zítra večera definitivně uklidit, je to místo, kde jsem přišla na svět. Vždy jsem měla toulavé boty. I zaměstnání jsem si vybírala podle toho, jestli budou sležební cesty. Nevadilo mi, že jsem byla "služební vlk samotář" spíš naopak. A přece se mi pocit stesku po určitém místu nevyhnul. Zdědila jsem s bratrem chalupu. Je kousek od Trutnova. Když jsem se dostala do finančních problémů, musela jsem se té půlky vzdát. Těžko najde člověk peníze na rekonstrukci střechy, když nemá pořádně ani na inkaso a zaměstnání ne a ne najít. A tak se stává, že se v duchu vracím do míst, kde jsem od 5tti let byla každé prázdniny a Silvestra a ... Představa, jak jedu do Trutnova a přede mnou se vynoří Kozí hřbety a Černá hora a Světlá hora a Sněžka a Růžová hora a ... Nejsem ještě dost vyrovnaná, abych to panorama viděla a zůstala nad věcí. |
|
|
Vave 11.12.2006 12:26Re: Je mi taky nějak smutno To je mi moc líto, moje puntíkatá Markétko! Já jsem měla velké štěstí, po přeslicové babičce zbyl dům, sestry dědičky se dohodly a za víceméně symbolické vyplacení dostala dům nejstarší z nich a ta ho zase přenechala své dceři, mé sestřenici. Ta ho z gruntu přestavěla, ale pozor! nádherně, v přízemí jsou překrásně zrakonstruovány prostory staré několik, velmi mnoho století, vzniknul tam nádherný společný prostor. A z patra je vidět na Blaník. Stálo to mnoho penez a ručil a pomáhal, kdo z rodiny mohl. Když se tam sejdeme, celá velikánská rodina, cítíme, že je babička s námi a že z toho má velkou radost. Když ještě žila, nikdy jsme se tam takhle nevešli, kus domu patříval někomu jinému. Tohle je jedno z míst, po kterých se mi stýskává, a hrozně by mi chybělo, i když to pro mě úplně domov není. |
|
|
Kobylka Lajda 11.12.2006 12:18Re: Re: Mě taky - nedá sa... Tož já mám stáj nedaleko, vím, jak by mňa bolelo, kdyby mňa z ní vyvédli! Nezúfaj, domov ostává aj v duši - enom to mosíš furt děckám vyprávjat, aby nezapomněli, kam patříjů. Tej "baje" by mně bylo líto, tá je velice potřebná. Dům nerovná se domov - někdy žiješ ve zlatej kleci a šťastný nejsi. Ty máš dobrú, citlivú povahu, ty sa zabydlíš a domov budeš mět aj v tých vzpomínkách. Tak nás dopadne většina. Ale šak vidíš, že sa dycky najdú ludé, co s tebú hodí řeč po našém. Buď silný a ostávaj ve zdraví! |
|
|
Kobylka Lajda 11.12.2006 12:12Re: Re: K těm Alpám: Přidávám další Seifertovu - vždy mne chytí za srdce, a není o čem diskutovat, co je domov: Krásná jak kvítka na modranském džbánku, je ta země, která vlastí je ti.........sladká jako střída dalamánku, do nějž nůž jsi vložil k rukojeti. ...................................... Krásná jako kvítka na modranském džbánku, těžká, těžká jako vlastní vina - není z těch, na něž se zapomíná. Naposledy kolem tvého spánku padne prudce její hořká hlína. Škoda, že se v tom hektickém živozě a předvánočním shonu - a vůbec v životě - tak málo zabýváme poezií. Na mnohé věci bychom našli odpověď... |
|
|
zana 11.12.2006 12:08Re: Re: K těm Alpám: jo, tak nějak |
|
|
zana 11.12.2006 12:07Re: Re: Re: vůbec -
|
|
|
Li 11.12.2006 12:02Re: Re: Trvalé sny Taky mám takový sny, jen jsou šoupnuté v jiné době, v jiné zemi a děj nebývá v těch snech stejný, spíš se odrývá další a další a kupodivu to má i logiku. |
|
|
Jakub S. 11.12.2006 11:49Re: Trvalé sny Ano, déja vu. Ale není to po Tvých rodičích - prarodičích? Jsou na světě věci, že se i hovado zblázní. - Mě se opakuje v cca desetiletých rozestupech něco ze zcela jiného žánru: vybombardované škvířící se rudočerné moře zdí od obzoru k obzoru (asi jako Drážďany 45), zdálky jen slyšet syčící orkán plamenů. Absolutní ticho vesmíru. Já jsem - proč? - kdy? - já? - v něčem, co bylo prvním patrem. A náhle z dálky pomalu, jako tep srdce medvěda v zimě - pomalé kroky. K e m n ě. Tepají. C o to je? - Zatím nikdy nedošly. Zatím jsem se vždy probudil. Jednou dojdou, vím; a pak se to dozvím. - Promiňte, to mi najednou naběhlo. Moje děti to neví. To tady není pěkné. Už nebudu. |
|
|
Hanča 11.12.2006 11:48Re: Re: pekne Jako bych v tom rychlíku Praha-Olomouc zase znova jela ze školy domů. Od Zábřehu jasně vidím ty zastávky - Lukavice, Mohelnice, Moravičany, Střeň, Červenka, Štěpánov - vystupovat ! |
|
|
Li 11.12.2006 11:44Re: Re: K těm Alpám:
|
|
|
Apina 11.12.2006 11:44Re: Je mi taky nějak smutno Dalmatine, já jsem sama sebe o trochu níže také rozplakala, že jsem toho raději nechala, vůbec jsem neviděla na klávesnici. Každý máme něco drahého, o co nechceme přijít a stejně o to přijdeme. A ty peníze jsou opravdu až na posledním místě, tomuhle rozumím a plně tě chápu, i když s nimi by bylo o něco lépe. Například by se s nimi dal vykoupit domek od možná trochu lakomé tetičky. Tohle jsou momenty, kdy si vždy přeji, abych jich měla trochu více než mám - na to, abych se mohla postarat o své blízké, aby bydleli tam, kde opravdu chtějí bydlet a tak podobně. |
|
|
Li 11.12.2006 11:41Loučím se Bylo mi tady s váma krásně, ale už mažu na farmu, brambory a mrkev a řepa a zelí se k jelenům blíží:-) Budou radostí bez sebe Díky všem co držíte Boomince palce, určitě to dobře dopadne. MUSÍ |
|
|
Hanča 11.12.2006 11:39Re: K těm Alpám: Anebo taky : Viděl jsem hory plné ledu, zpívat však o nich nedovedu, jiskřily v dálce nad hlavami, jak bleděmodré drahokamy, jímala závrať při pohledu, zpívat však o nich nedovedu.... Když ale vidím na obzoru, uprostřed kraje nízkou horu, na nebi mráček běloskvoucí přestane srdce chvíli tlouci..... Možná to není úplně přesně, to už je let co jsme se to učili. |
|
|
Apina 11.12.2006 11:32Re: Re: vůbec - Jakube S., díky moc za kompliment. To se mi často nestává, a neboj, já namyšlená nebudu. Ta uvolněná vlající kotva přesně vyjadřuje mé momentální pocity a asi je vidět, že mi to šlo od srdce. Nějakého talentu k veršotepectví jsem si u sebe ale nikdy nevšimla, i když jak se říká nikdy neříkej nikdy. Kromě toho já si své pocity hodně často zamykám někde uvnitř sebe na deset západů a ta opravdová trápení odemykám málokdy. Dnes jsem na chvilku odemkla, protože toto téma je pro mě příliš blízké a momentálně i hodně bolestné, proto možná pár poetických obratů. Toto, v podstatě anonymní prostředí, mi dnes vlastně dalo možnost ten ventil trochu povolit a tu mou natlakovanou osůbku trochu upustit ...ssssssssssssssssssss |
.|
|
Jakub S. 11.12.2006 11:30Re: Mě taky - nedá sa... Milá kamarádko dalmatinko, jenom tlg: jsem v téže situaci s domem, který si 1936 vystavěl můj tchán na krásném místě krásné dědiny u Hodonína - ten, co viděl Ferdinanda, toho tlustýho, nábožnýho, a mluvil s paní Žofii a odešel teprve loni. Psal jsem to tu (kde?). Švegruše to prodává a sedmdesát let vzpomínek se vypaří... Moje děcka jsou z toho perplex - co ale můžou... abysme to koupili a udržovali, na to nemáme... Intaktní domácnost zpřed 70-60 let, dílna, dvůr, vinný sklep, baja... ve vratech kulky od Rusů z května 45... tož tak. Nedá sa. Mosí sa! Tisknu ruku. |
|
|
JanaBa 11.12.2006 11:27Re: Re: asi spousta z nás má podobné pocity Ono s tim vracenim je to osemetny. Jeden se muze vratit na misto, ale bohuzel ne do casu. Myslim si, ze tythlety dva pojmy jsou velice spojeny a kdyz ten jeden je nevratny... misto uz ma jinou atmosferu. |
|
|
Apina 11.12.2006 11:22Re: Re: asi spousta z nás má podobné pocity Zano, právě, mě se to v Praze zatím stalo jednou a k tomu nedobrovolně, prostě ze státního domu byl zčistajasna soukromý, pak ještě jednou prodán a nový majitel má v plánu jinou klientelu. Teď se ještě pořád cítím taková vykolejená a nějak se nejsem schopná dát dohromady. Náš domeček v Jižních Čechách sice máme a jsme majitelé, takže pokud nespadne, tak nám zůstane, ale já jsem se tam v poslední době dostala strašně málo. Buď kvůli práci, nebo kvůli jiným návštěvám (v podstatě je to 2+1) nebo nyní kvůli přestavbě pražského bytu a nutnosti dělat dělníkům nedobrovolného dveřníka. To aby mí rodiče alespoň o víkendu mohli být oba spolu i s našimi kočkami v domečku. |
|
|
Jakub S. 11.12.2006 11:20K těm Alpám: Resumé v: Nezval, V.: Sbohem a šáteček. S. 17: Alpy. A teď ty citáty; slečno, pište: ... když snil jsem třicet let nad jedním kopcem písku / nedám se zdrtiti tak snadno nádherou... a dál: hle závrať pomníků vztyčených pro nikoho... no a pak dál...máte? Tak ještě, a tohle pak podtrhnout: Velikost táhla se horstvem až do únavy / a obzor polekán skrčil se bigotně... No to stačí. A jako obvykle tam přijde výzva k diskusi v auditoriu. - Tak fajn. A zítra tu nejsem, jedu konečně do těch Alp. |
|
|
zana 11.12.2006 11:17Re: Je mi taky nějak smutno Puntíkatá, tohle moc bolí, já vím.... ale podle sebe bych doporučila se tam vracet, jen ne k tomu domu. Ten dům už by člověk neměl vidět, okolí ano, jestli tam máš ráda lesy a meze, tak to neopouštěj. |
|
|
LENKA S. 11.12.2006 11:14PRO PANÍ DAGMAR MRKNĚTE DO SCHRÁKY, MĚLO BY TAM BÝT NĚKOLIK EMILŮ, POSLANÝCH DNES NAD RÁNEM. MUSÍM LETĚT, VLAK NEČEKÁ., JEDU PRYČ. |
|
|
Zdena b.p. 11.12.2006 11:06Re: Vave Je to jasný, je pindělí a u Vave se radí. |
|
|
jiný Honza 11.12.2006 11:04Re: Je mi taky nějak smutno Puníkáčku, hladím tlapku, vím o čem mluvíš. Někdo prostě na "nefinanční" hodnotu nehledí. Zatím to vždycky dopadlo stejně. Vrátilo se mu to i s úroky. Nech si to místo v paměti - i za 100 let bude pořád stejně krásné, ale nikdy se tam nevracej - žralo by tě to. |
|
|
WWW 11.12.2006 11:01Re: Je mi taky nějak smutno Mila dalmatin, nebul !! Tety dovedou priserne veci Ja bych mohl povidat; To je vsak spise na vyrvani si vlasu, nez k placi. Ale i to je zivot ; Chvalme tety, ktere nas vytrhavaji ze vsednosti !!. |
|
|
Zdena b.p. 11.12.2006 10:58Re: teda Xerxová, tohle mi dokázal Ještěd dělat 2 roky. A to jsem k Liberci jezdila i 3x do měsíce. Za celou stavbu se mi ukázal 1x pořádně a jak jsem psala, že je to ješitný mužský, tak při focení ČOV kvetly rododendrony a Ještěd vymydlený a v plné kráse. ( Minulý víkend to je 3.12. se přede mnou taky schoval do peřinky) |
|
|
jiný Honza 11.12.2006 10:57Re: kdepak je Bez obav, jsem tady. Čt+ Pá jsem byl pracovně vzdálený a přes víkend mě naše puboška ke kompu nechce pouštět. Tak jsem s bídou přečetl starší články. Ale tobě už jsem se ozval - tady, mail neznám. Co si tak popovídat o krásách Alp? 8-))) |
|
|
jiný Honza 11.12.2006 10:50Re: Re: Re: Domov je to, po čem se nám stejská, když jsme někde jinde.... Rputi pozor, v místních končinách má spojení "zapustit kořínek" zcela specifický význam, tohle jsi asi nemyslela, že? 8-))) |
|
|
dalmatin 11.12.2006 10:47Je mi taky nějak smutno z tohoto tématu. Moje kořeny jsou zapuštěny v jedné vesnici ve Východních Čechách, odkud byla moje babička a kam jsem jezdila každé léto. Až do minulého roku. Moje teta to celé prodala a vůbec nebrala na vědomí, že já i moje děti to pokládáme za domov. Dost to nacenila a po nás chtěla téměř plnou cenu, na kompromis nechtěla přistoupit. Je to stará paní, já vím, ale... Moje babička měla jen jedno vnouče a to jsem já. Ach bože, bulím tady a neumím to napsat, takhle to vypadá, že jde jen o peníze |
|
|
Jakub S. 11.12.2006 10:46Re: vůbec - - nejsi cvok, holka (s dovolením) a: uvolněná vlající kotva - to je paráda! Honem začni psát verše, to je úžasné! Já takovýmhle uznáním sakra neplýtvám. Možeš byt namyšlená (no radši nebuď) jak holub volák! |
|
|
Medvídek 11.12.2006 10:45Pěkné a pravdivé Vám se stýská, že jo |
?
