Z. Vave 16.12.2013 12:13

Re: A ještě mě napadá

Milá Alex, tak to na základě celé své psí zkušenosti dělám s Ankou taky. Z domu vychází na vodíku, protože je nevylítaná a je to JEJÍ teritorium, takže dokáže řvát a náznakově startovat na kolemjdoucí "vetřelce". Cestou domů je to z důvodu, že občas měla svůj názor na to, kudy přesně (zadní či přední vchod) a hlavně v jakém okamžiku domů skutečně půjde.

Poslední měsíc zkouším s babuchou návraty na volno, ale před domem ji musím pod jalovcem s lojovými koulemi pro ptáky zaháknout prstem za obojek a nasměrovat domů, neb lojové koule, toť zřejmě mana nebeská. :o)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Levá 16.12.2013 12:00

Re: A ještě mě napadá

Padesátimetrovou šňůru si tedy neumím moc v praxi představit. Snad jedině někde na otevřené louce, poli, kde není ani keříček. Jinak se to musí šíleně motat a zachytávat. A nedej bože, aby pes s takovou šňůrou zdrhnul... Já jsem asi týden měla psa na pětadvacetimetrové šňůře a byl to děs. Ale jak jsem psala výše, u nás byl hlavní problém v těch emocích, v tom, že můj pes byl velkou část procházky v "rauši", kdy nebyl absolutně schopný vnímat. Jak jsem ho dostala trošku dolů na zem, zklidnila ho a zklidnila i sebe (protože to k tomu přispívá strašně moc), tak už to je v pohodě a dá se s tím pracovat. Nemám žádné zkušenosti se psy, kteří zdrhnou, protože prostě chtějí zdrhnout, to je zase úplně jiná písnička...

Prak... Jak se znám, tak prakem bych se buď netrefila, nebo naopak trefila do oka. To už mi přijde mnohem šetrnější a spolehlivější ta elektrika. Byť jsem ji sama nikdy nepoužila, ale věřím, že u mnohých psů má při správném použití (!) své opodstatnění.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 16.12.2013 11:52

Re: A ještě mě napadá

Dede, k tomu domácímu a vzdálenému prostředí. Já osobně jsem už u Erisky ( a to je cca 20 let) pochopila, že ji nemohu pouštět v naprosté blízkosti našeho domu, tj. např. u plotu zahrady, nebo na ulici (není frekventovaná). Tam mě absolutně žádná neposlouchá a nechodí na zavolání. Je to příliš známé prostředí, má ho načuchané a nakoukané zpoza plotu. Takže na prochajdy, vycházíme na vodítku a zpět se vracíme také na vodítku. Totéž dělají sousedé s velšinkou. Asi 50 m od ulice a našich domů ji připínají na vodítko, jinak zdrhne a to do vesnice. Vrací se asi po čtyřech hodinách a také se později dovídají kde a  u koho všude byla.

Navíc. U vás i u nás to dělá "zvěří prostředí". Jinak se chová pes vychovaný na sídlišti a jednou týdně se dostane do přírody a jinak pes, kterému kolem plotu chodí imrvére jak spárkatá tak drobná zvěř. Pes byl, je a bude stále lovec a predátor.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jarka_F. 16.12.2013 11:48

Re: A ještě mě napadá

Na našem cvičáku úspěšní přivolávači trénovali na šňůře postupně prodlužované až na 50 m (volně ložené). Nebo s prakem - když se pes zatvářil že na přivolání kašle, byl trefen do prdelky. Jen vystihnout ten správný okamžik - kdy přišlápnout šňůru, kdy trefit. Elektriku cvičitel používal jen zcela výjimečně, když předchozí nestačilo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 16.12.2013 11:11

Re: A ještě mě napadá

Jarko, v cizím prostředí mi takhle šlapou obě - ve městě, na sídlišti a podobně mám problém se jim schovat, jsem ostře sledovaná. Proto jezdím venčit do města, aby každý den běhaly na volno a každý den tak cvičím a odměňuju přivolání. Jenže nezvládám situaci, kdy prostě chtějí utéct. Kdyby byly prostě nevychované blbky, které na mě kašlou, tak mám přesně to, co si zasloužím. Ale ony takové v 99 % situací nejsou. Až do chvíle ch, kdy prostě zmizí na toulky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jarka_F. 16.12.2013 10:53

Re: A ještě mě napadá

Myslím že tohle je velmi dobrá rada. A navíc sólo chodit do prostředí, kde je pes trochu nejistý a tím pádem motivován si páníka sledovat. My chodili trénovat na nádraží - spousta neznámých zvuků, na dlaždičkách packy klouzaly... (Ale u KO to bylo hlavně kvůli socializaci.)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 16.12.2013 10:52

Re: Zdravím zpozabuka :-)

Tohle se mi zdá být moc zajímavé a určitě to stojí za zamyšlení.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 16.12.2013 10:45

Re: A ještě mě napadá

Děkuju za podněty, zkusím se zamyslet i nad tím mantrailingem. Já už nějakou dobu chodím s Ari na vodítku, a s Berry ne volno - to funguje. Potíž je v tom, že čím víc je pes na vodítku, tím silnější je touha běhat a lítat (a utéct), hlavně, když tak byl vychovávaný. Takže čím víc jistím Ari, tím spíš mi v nestřežrné chvíli zdrhne. Musím tedy začít chodit na vycházky jen s jednou a střídat to.

A proč je pouštím před domem - někde se přivolání cvičit musí. U nás je relativně bezpečno, silnice jsou daleko, kolem jsou poměrně přehledné louky a pole, takže se dá vyvarovat aspoň té viditelné zvěře. A taky to tu znají, takže riziko, že se úplně ztratí, je menší, než když to budu trénovat v lese, kam jezdím autem. A nikdy neutvrdím přivolání, když bude pes na řemeni, že...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 16.12.2013 10:38

Re: Běh na dlouhé trati

Eh, že by mi to něco připomínalo?:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Dalmi 16.12.2013 10:27

Každá rada drahá

Taky to vidím jako problém. Nejsem profík výcvikář, nevím. Můj pes měl určitou mez, za kterou jako neslyšel, cca 50m. Stávalo se to málokdy, ale stávalo. Uměl se vrátit, věděl, že s ním nebudu mluvit, ale občas ta fenka stála za hřích. Pak se omlouval, dolejzal, dobrovolně nakráčel do koupelny ke sprše, udělal by cokoliv, abych mu odpustila. Což se samozřejmě stalo.

Nevím Dede, nevím. Hodně pravdy se mi zdá v příspěvku E.Levé "já vím nejlíp, co mám dělat, a paničko, ty mi do toho nekecej"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Levá 16.12.2013 10:23

A ještě mě napadá

jedna věc: smečka. Chovatelka našeho mladšího psa mi od začátku kladla na srdce, ať s ním minimálně do roka chodíme co nejvíc na procházky individuálně, aby se navázal na nás. Protože pokud bude chodit vždycky s druhým psem, je přirozené, že se naváže mnohem víc na něj, než na člověka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 16.12.2013 10:19

Re: Dede,

My taky máme vysílač na dva přijímače - myslíme už do budoucna (:o)). A to hvízdnutí v obojku znamená, že Ohne sranda a okamžitě naklusat - což psina beze zbytku respektuje, protože ho využíváme v krajní nouzi. Normálně s Brůčou na dálku komunikujeme pískáním nebo hvízdnutím na píšťalku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 16.12.2013 10:09

Dede,

tak je problém jak vyšitý, který znám, i když ne s takovými dlouhými časovými intervaly při zdrhnutí. Ale v dnešní době, na rozdíl od dávných věků, kdy jsem se já potýkala u všech kníraček s touto problematikou, už máš řešení. Neváhej nad výcvikovým obojkem. Je to opravdu v tomto případě pomůcka. Ale nechala bych někoho, kdo s ní už dlouho pracuje, aby Ti všechno ukázal a naučil a nejlépe při praxi, kdy vidíte mizet  psí oháňky v dálavách. Vodítka nic nevyřeší, budou nešťastné fenky i Ty. Na jeden ovladač existují dva přijímače. U nás je pán, který takhle přivolává své dva zlaťáky. A protože to jsou broučci, tak ani nepoužívá elektrický "šok", ale prostě jim hvízdají tiše obojky :-). Myslím, že výrobek od výrobku se dají nastavovat různé frekvence a jiné alternativy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Levá 16.12.2013 10:08

Re: Zdravím zpozabuka :-)

Momentálně se věnujeme retrívřímu výcviku (working testům),

kde je hlavní důraz na klidy, na ovladatelnost i v rušivých situacích,

na spolupráci s psovodem. A ovladatelnost v běžném životě máme po krátké

době o 80% lepší. Neříkám, že se k mantrailingu nikdy nevrátíme, ale

pokud ano, tak to budu dělat hodně jinak. Netvrdím, že je to u Ari tentýž případ, to rozhodně ne. Berte to prosím jen jako malý podnět k zamyšlení ;-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Levá 16.12.2013 10:07

Zdravím zpozabuka :-)

Kdysi dávno jsem sem párkrát psala pod nickem Efka, od té doby občas nakukuju, ale tenhle článek mě přiměl něco připsat.

Neumím si představit, jak by mi bylo, kdybych měla psa nezvěstného dva dny. Naše starší psina byla zdrhnutá jedinkrát v životě, a to asi tři hodiny, navíc většinu doby byla na dohled lidí, "jen" nešla chytit (nezdrhla nám, ale kamarádce, co nám ji hlídala - prostě "pánečci jsou pryč, panika"). Ale stejně to bylo šílený - běhala si totiž po dálnici... Naštěstí to dopadlo dobře.

Ale proč sem hlavně píšu: stavy "neslyším tě, nezajímáš mě" občas zažíváme s mladším psem. Naštěstí nezdrhá na hodiny a dny, jen na minuty, nebo jen neslyší povel. Je mu teď čerstvě rok. Ovšem mimo to, že s ním mlátí puberta a že já nejsem ani omylem dokonalá výcvikářka, za to bohužel z velké části může mantrailing. To vím jistě a je to důvod, proč jsem mantrailing zatím odložila k ledu. Bavilo nás to oba děsně moc, ale ovladatelnost je přednější. Mantrailing v něm podpořil uvažování "já vím nejlíp, co mám dělat, a paničko, ty mi do toho nekecej". Ale hlavní problém byl v tom, že jsem v něm při trénincích nevědomky upevnila jeho emocionální "přetáčivost". Je povahou nesmírně citlivý a vnímavý, což ale vede k tomu, že silnější emocionální podnět (ať kladný, či záporný) ho často dostane do stavu, kdy prostě nevnímá, nepřemýšlí, nevidí, neslyší. Daleko za prahem. A jeden z takových silných podnětů je pro něj stopa. Strašně moc ji chce, tak moc, že nic jiného nevnímá. Dokonce tak strašně moc, že občas paradoxně úplně zapomíná čuchat! A tím, že jsem ho mnohokrát v tomhle psychickém stavu nechala stopu jít (a radovala se spolu s trenérem, jak mám úžasně motivovanýho psa), jsem v něm tohle přetáčení a nevnímání šíleně upevnila, což se nám následně prolilo i do běžného života.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 16.12.2013 10:07

Milá Myšičko,

jsem bohužel v posledních dnech čím dál zavostalejší, tak Ti s velkou omluvou přeju dodatečně k narozeninám všechno nejlepší, hlavně hodně zdraví a radosti. <3

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 16.12.2013 10:02

Re: Běh na dlouhé trati

Ech Dede, nechci ti vkládat brouka do hlavy a snižovat tvé odhodlání, ale teď jsem si vzpomněla na slova starého výcvikáře (který dělá se svými vlčáky záchranařinu na vysoké úrovni). Cituji "Mám psy velice dobře vycvičené, ale jak se dostanou na čerstvou stopu, jsou v prdeli!"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 16.12.2013 9:50

Re: Zdá se,

Ano, dá se říct, že Ari se ze svého předchozího útěku poučila - dokázala se sama vrátit domů... bych ji fakt přetrhla jak hada!:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 16.12.2013 9:48

Ajajaj

Achich, Dede, lituju tě moc a bohužel víc nedokážu. Zatracený baby psí...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 16.12.2013 9:46

Re: Běh na dlouhé trati

Myslím, milá Ygo, žes to popsala velmi přesně - včetně té úvahy o tom, kdo se zblázní první, bude-li pes pořád na vodítku - včera v lese mě na té šňůře Ari málem úspěšně zahlušila.

Momentálně mám plán, zahrnující vycházky jen po jedné psici (na tom holky tratěj polovinu možných vycházek), přitvrzení v ostatní poslušnosti a pak se uvidí. Potíž je v tom, že v obou případech zdrhly od Domu a já přitom měla všechny psy vždy cvičené tak, aby otevřená vrátka nic neznamenala, běhání na loukách před domem bylo denní veselou zábavou. Abych se právě nemusela bát, že nedovřu vrátka a psi jsou pryč. Jenže to si teď už taky těžko troufnu - leda s míčkem a po jedné a ještě budu nervózní. Což taky není dobře - vytváří se začarovaný kruh.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 16.12.2013 9:40

Re: No, je to nadělení

Paranoidní se stávám u hnojiště - odejde se navonět, odejde jenom prozkoumat, odejde a poslechne na povel ke mě, neodejde.......

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 16.12.2013 8:56

Re: Běh na dlouhé trati

U Dede to bude trošku horší, protože bude muset reagovat na dva psy (ojojoj, nezávidím), ale zase její psice jsou venku více komunikativní než byla Brůča (která na nás, po pravdě, házela bobek - když to nechci říci víc vulgárně).

Jo a jestli lépe chodit na vodítku nebo zkusit výcvikáč - po našich zkušenostech na ten obojek nedám dopustit. My ho využívaly opravdu jen na přivolání. A nedovedu si představit naši hyperaktivní Brooke celý život na vodítku - myslím že by se zbláznila ona i my - jenom nevím, kdo dřív.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 16.12.2013 8:53

Zdá se,

že jednak Ari otrnulo velmi rychle, jednak se jí venku zalíbilo. A proč by Berry měla vostávat sama doma? ;o)

Ale beze srandy, na nějaké rady nejsem kompetentní. Anka mi sice nikdy nezdrhla na nějakou významnější dobu, ale občas si mě taky vychutná. Takže můžu jen držet palce, abyste nějaký ten správný klíč rychle našly.

Přeju všem krásný den. <3

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 16.12.2013 8:44

Běh na dlouhé trati

Tak jak asi většina zde ví, u nás nakonec na ten výcvikový obojek došlo - když Terka zkoušela kde co - utahat psa, dvacetimetrová stopovačka, základy výcviku i dog dancingu ... nic nepomohlo. Jak se Brooke dostala ven, člověk pro ni přestal existovat. Stačila maličká nepozornost, vyškubla se a pryč.

Téměř rok bylo venčení nápor na nervy i na fyzičku - ruky jsem měla vytahané jak opica z té stopovačky, celou dobu jsem jenom povolovala a namotávala lázo jak šílený kovboj, špinavá jsem byla jako prase od té šňůry ... fakt jsme byly zoufalé.

Poslední naděje tedy byl ten obojek - asi měsíc ho Brůča nosila nezapnutý (aby si zvykla, že vycházka = výcvikáč a aby si s ním nespojila "výchovný pohlavek" ... no a aby nám neruply nervy a nepoužily ho spíš než je záhodno). Zároveň s obojkem přišla k řeči i píšťalka.

Prostě - pes se vzdaluje (ze začátku ne víc než 20 metrů), písknu, nereaguje - přijde ťafka (máme obojek od 1 do 19 síly, u Brooke stačí na upozornění dvojka - tu já osobně ani necítím - a na důraznější upozornění čtverka). Velmi brzy přišla na to, že se nevyplácí se nevracet. Navíc, když přijde, tak dostane mňamku - načemž velmi vydělala Toya, protože ona ji dostane taky (:o)), nebo ona se motá kolem nás.

Tak samosebou, že se ještě párkrát stalo, že ji ani osmička nezarazila - když narazila na stádo srn nebo na zajíce, ale pomalu se to lepšilo a lepšilo. Začala si nás trošku hlídat (což do té doby nedělala), sama se vracet - a teď už s Terkou chodí  často "nalehko" bez obojku (já ji ještě tak nevěřím, ale už pár týdnů jsem obojek nepoužila v chodu), slyší i na jméno i na pískání.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Louk 16.12.2013 8:32

No, je to nadělení

Hlavně proto, že člověk po pár výživných zážitcích zůstává paranoidní.  Řešení se, myslím, dost odvíjí od povahy páníka. Jak se s daností naučí žít  a jaký způsob je vnitřně přijatelnější. Zda si v sobě případně ustojí riziko a ponechá volnost, nebo se trvale uchýlí ke špagátu či technickým udělátkům. Univerzální recept asi neexistuje.

Ale nejsem výcvikářský odborník, jistě se vyjádří povolanější.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 16.12.2013 8:01

Jáko bych viděla Majdu

zrovna včera jsme vyjeli do "lesa" sesbírat chvojí, které ta vichřice minulý týden schodila. Bimbo zůstal v autě a my s Kačkou šly podél lesíka po poli a sbíraly. Co jsme netušily bylo, že kousek dál na pískovnách probíhal zřejmě lov na kachny, občas to potom i bouchlo, asi byl ve vzduchu takový ten adrenalin a spousta pachů. Majda se chovala jak puštěná ze řetězu a i když se držela u nás, stejně jsme ji nakonec musely připnout. Což dělám venku nerada, protože máme malej dvorek a potřebuju, aby se mohla trochu rozletět.

Jinak je sama, z 90% poslouchá a potom nastane situace - uleželá střeva na hnojišti, oblíbený soused, známé malé dítě - kdy prostě přeskočí jiskra a bouchne to. Stále cvičíme přivolání, dokáže to i z hodně rozehrané hry s kamarádama a najednou neslyší povel 10m ode mne. Držím palce, abyste to zvládli

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Procházka 16.12.2013 7:42

Ari

Už si řekly dost,co s babama a zmizeli.To ndělají i chlapi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 16.12.2013 7:24

Přiznám se, že nevím

protože strakatice mají sice tendence zdrhat za zvěří, ovšem ne daleko a na moje hulákání se vrací. Pokud na procházce vyběhnou za zajícem už potřetí, jdou na vodítko. A jelikož vědí, jaká pruda je chodit po poli na vodítku, nemoct si čuchat a nechat sebou škubat, aby šly u nohy, náprava chování bývá celkem rychlá. Již zmíněný moment mezi "vnímám" a "letím" se u dvou psů sleduje hůř, protože jeden vyběhne a druhý se přidá, ale nevnímá už úplně stejně. Občas se mi povede, lepší je to ve chvíli, kdy toho zajíce vidím dřív (strakatice vyběhnou jen na viditelný cíl, nejdou po stopě). Jenže já mluvím o kavalírech, ne o ovčácích s úplně jiným myšlením.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 16.12.2013 6:59

hezký den

hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp.

Jsou to děsný mrchy vlčáčí  :o)

U elektriky bacha na pár věcí - jednak dlouhosrstý venku bydlící pes má slušný kožich... takže je to něco jiného, než hladkosrstý psík. Druhak když Dede ukolíbají a nebude mít ruku "na spošti" a bude se kochat (rozmotávat stopovačku, otevírat auto... stačí jen pár vteřin, než našátrá ovladač a čubky jsou kde ??? A třeťak - nemám ráda elektriku...

U mě by chodily na špagátě. A ano - je to vliv smečkového chování. I to je důvod, proč je Beta (a další dogy budou) jedináček

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Matyášová 16.12.2013 5:26

nikdy bych neřekla,že to napíšu Dede...

ale ty obojky s elektroškokem mají něco do sebe...ty ten "startuju a neslyším" urychleně převrátí do situace, hodná sem a hodná budu a ani mě nenapadne zdrhat.  Jinak se zblázníš. Dva psi (feny) už je minismečka. A uvažujou úplně jinak.

Neříkám do nich naprat ránu,až je to povalí, ale když je nechceš mít pořád na špagátě, nic lepšího prostě není..

A i mezi policajtama -psovodama, jsou slušní a výborní kynologové, tak se zkus poradit i s nimi....jednou jim může rupnout v bedně a utečou ti v cizím terénu,při záchranářské akci..a to Tě nechci strašit...

mám moc ráda ty Tvoje holky, moc, ale nakonec to je pro jejich dobro...

sharka.68

• reagovat
• nahlásit příspěvek