A tak si lidé v průběhu dějin vytvořili celou řadu představ, kterými si vysvětlují osud duše, jejíž tělo zemřelo. Hodně na to mají vliv různá náboženství, ale skoro každý člověk má svoje více či méně jasné pocity týkající se řekněme posmrtného života. Nejčastěji jde o pocit, že bytosti, které jsme milovali a kteří milovali nás, nikdy úplně neodejdou a buď nad námi odkudsi bdí, nebo na nás někde čekají.

Vcelku potěšující by měla být představa reinkarnace - člověka prostě čeká další pokus. To je sice příjemná perspektiva pro toho, kdo odchází, ale nijak to nemírní smutek těch, kteří zůstávají. Jiný život probíhající jindy a jinde by vlastně znamenal vlastně tu samou ztrátu.

Víra v to, že ti, kdo odešli jen s láskou čekají na nás ostatní na nějakém velmi příjemném místě, v sobě totiž obsahuje nesmírnou útěchu. A tu ti osiřelí prostě moc a moc potřebují.

Jelikož základním kamenem pro tvorbu těchto představ je láska, není divu, že do nich lidé zahrnují i svá zvířata.

Nemusím být žádný fanatik ani jemně řečeno prostá duše, abych si přiznala, že svá zvířata mám velmi ráda, a že když odejdou, tak mi moc chybějí. I proto se mi líbí legenda o Duhovém mostu, protože v ní se mezi milujícími se bytostmi nerozlišuje.

Díky Medvídkovi si ji máme možnost přečíst všichni, i když v kratší verzi. Ale jsem přesvědčená, že je v ní vše podstatné.

Duhový most (od Medvídka)

"Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí.

Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý - tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila.

Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji.

Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce.

A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete."