Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996
27.4.2024 | Svátek má Jaroslav
Diskuse k článku
BTW: Dubové lístky
Každý, kdo zná Werichovu pohádku "Až opadá listí z dubu" ví, že dubové lístky pomaličku padají po celou zimu a tak není problém je nalézat na sněhu. Ale co když tvoří narezlý řetízek v osamělé pěšině daleko od lesa?
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
aster 30.1.2006 20:23dubínky Jo, tak záhady v přírodě miluju.Já si pro ně ale jezdím skoro každý měsíc do Adršpachu.Jezdíme tam od svých prťavých let s otcem,pak se svojí ženou,svými dětmi,teď s vnoučaty.Máme tam "loupežnický hrad" a nádherné pusté rokle plné kapradí, spadlých stromů,nádherných mechů a romantických jeskyní.V září čekám v určenou hodinu s foťákem,až do rokle pronikne paprsek slunce a osvítí trs kapradiny.Sedíme u potůčku a díváme se jak protéká mezi mechem.Samozřejmě to je nejzajímavější pro Fredyho.Ten je v sedmém nebi,protože může prolézat jeskyně.V zimě chodíme k vodopádu a ještě jsem neviděl nic krásnějšího.Je z něho barevný ledopád.Bolí nás už sice klouby a je to čím dál náročnější,ale bez toho nemůžu být.Až skončí Adršpach,poznám že je to se mnou špatné.Přeji vám všem, hezké chvíle v přírodě.Jo zkuste si sednout do mechu a hledat s dětmi pod pařezem skřítky,určitě je najdete.Zima má své kouzlo,ale mám ji raději za oknem s hrnkem horkého čaje a Fredym u nohou místo ohřívače. |
|
|
zana 30.1.2006 21:06Re: dubínky absolutní souhlas, akorát že u nás to jsou Brdy a za sněhu spíš moc nee - za celý svůj život jsem nedokázala objevit boty, ve kterých mě po pár hodinách v zimě neomrzají prsty :-( Vloni tam na podzim naráz opadaly lístky z osik (?) a vytvořily souvislý zlatý koberec, až oči bolely. |
|
|
Zdena bez psa 31.1.2006 6:52Re: aster Taky už se rozhlížím, kdo má tu kliku od počasí, aby s ní už konečně zatočil a bylo JARO. Nevím čím to jw, ale včera, cestou na další pigáro jsem ho už malinko začuchla. (asi už konečně zabrala léčba) Samou radostí jsem si na pracoviště ulomila větvičku zlatice a kdoule. No a koho jsem potkala. Pana ředitele. "Na proutky, na proutky?" (Jako bych se flákala. A já si při tom foukala na depku. ) Jo, a Vaše skály miluji taky, a moc. Ale ani Teplické a Broumovské (takové mini) nejsou špatné.
|
