Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Záhada

dubínky

Jo, tak záhady v přírodě miluju.Já si pro ně ale jezdím skoro každý měsíc do Adršpachu.Jezdíme tam od svých prťavých let s otcem,pak se svojí ženou,svými dětmi,teď s vnoučaty.Máme tam "loupežnický hrad" a nádherné pusté rokle plné kapradí, spadlých stromů,nádherných mechů a romantických jeskyní.V září čekám v určenou hodinu s foťákem,až do rokle pronikne paprsek slunce a osvítí trs kapradiny.Sedíme u potůčku a díváme se jak protéká mezi mechem.Samozřejmě to je nejzajímavější pro Fredyho.Ten je v sedmém nebi,protože může prolézat jeskyně.V zimě chodíme k vodopádu a ještě jsem neviděl nic krásnějšího.Je z něho barevný ledopád.Bolí nás už sice klouby a je to čím dál náročnější,ale bez toho nemůžu být.Až skončí Adršpach,poznám že je to se mnou špatné.Přeji vám všem, hezké chvíle v přírodě.Jo zkuste si sednout do mechu a hledat s dětmi pod pařezem skřítky,určitě je najdete.Zima má své kouzlo,ale mám ji raději za oknem s hrnkem horkého čaje a Fredym u nohou místo ohřívače.

Re: dubínky

absolutní souhlas, akorát že u nás to jsou Brdy a za sněhu spíš moc nee - za celý svůj život jsem nedokázala objevit boty, ve kterých mě po pár hodinách v zimě neomrzají prsty :-( Vloni tam na podzim naráz opadaly lístky z osik (?) a vytvořily souvislý zlatý koberec, až oči bolely.

Vave

kouzlo sněhové cestičky

Dubové lístečky na vyšlapánku poházeli psí andělé pandělé. Někdy, když Ája pozoruje prázdno, určitě je tam  i vidí.

Ivo nic si z toho nedělejte:)))

Zlatej panelák :-)))

mě tak nejvýš čeká, že se vyválí v tom no .... však všichni víte , nebo ve ve chválně "zapomenuté"rybičce a jiné chuťovky, ale binec z komína se na štěstí nekoná, ani u příbuzných

Dubové lístečky

Tak to je jak z nějaké pohádky, třeba to byla cestička značená k nějakému pokladu... Nebo nějaký skřítek...Já jsem zase jednou u řeky na kamenité pláži zvedla mezi tisíci kameny jeden, na kterém bylo dětskou rukou nakreslené sluníčko a nějaké postavičky, to sice není až taková záhada, ale stejně to bylo hrozně hezké a mělo to zvláštní kouzlo...

Tady nejde jen o hafuší výchovu.

Já jsem od milášků tak vycepovaná, že hru: "V koši nic nenajdeš" hraju leta. Už jsem si pořídila pidikoš a místo kupovaných pytlíků používám malé dvouuché pytlíčky od pečiva. Na stole není NIKDY  volně jídlo. Dokonce nedám na stůl v neděli snídani, když odcházím do koupelny. Jen v přítomnosti jiného dvojnožce. Kočku nevycvičíte, ale protože tam nikdy nic nenašly, tak mi na stůl nelezou. Na okno ano, ale to mi nevadí. Spíš jsem s tím při výměně oken tajně počítala. Opravdu je netrestám, ale když projeví zájem o to, co strkáme do pusy, tak buď dostanou, nebo jim dáme alespoň čuchnout. (lze předpokládat, že si nedají zelný salát) A číči jsou tak distinguované, že se nesápají po nohách a čekají, až přijde řada na něco trochu poživatelného. Ale kdo přemisťuje dřevěnou špachtli z odkapávače pod fíkus, to jsem dlouho nevěděla. Až jsem vypátrala Mínu. Konečně mi došlo, že ta špachtle je její . Už jsem si koupila jinou. Dnes jsem konečně mohla přečíst BTW o ztrácení a hledání. To byl strašně načasovaný zásah. Mám na pracovním stole haldu ze všech šuplíků a hledám, jako blázen. (Hledám k smrti nerada a většinou se ukecám, že to nepotřebuju a ono to samo vyplave) Jenomže tohle fakt POTŘEBUJU BÉÉÉ.  

Zdeno

Já už to psala níž. Ona to FAKT nedělala a jídlo bylo na poněkud hůře dostupné místě. Už 2 roky mám opět "provizorní" kuchyň. A ona moc dobře věděla, že to přestřelila

Kačeréééé

pokračuje demolice bytu. Pro změnu se Bettyna rozhodla, že když jí celý život nedáváme nažrat :-), tak se nasnídá sama, odešli jsme, já se asi za hodinu vrátila a myslela jsem, že omdlím, vztekem a hrůzou, že se něco stalo. Bettyna se pustila do buchet, které byly v keramickém pekáči. Pekáč roztřískáný na zemi, do toho roztahaný odpaďák a pes nikde! Já děs, že si tím pekáčem přerazila hřbet, nebo že sežrala střepy. Houby!! zalezla si pod peřinu, aby nebyla vidět. Pak jsem jí málem přerazila já. Jo a pro jistotu jsem zas našla nůž pod linkou, ale to už už jsem vyřešila, odcházela jsem z bytu dřív než potomci oškrábat auto a ještě si krájeli ty buchty, pekáč odsunuli dozadu na dost problematicky přístupný sporák a ten nůž tam nechali. Jen by mě zajímalo, jaktože konvice s čajem tam zůstala stát :-)

Ivo!

Prosím tebe, před každym odchodem zkontroluj prostory přístupné pese. Já například, uklízím VŠE jako odpadky, věci dostupné na lince, tv ovladač, a vybavim psa minimálně 2 kostmi z bůvolí kůže, a 3 kartonovymi rolkami od toaletniho papiru! Zkus to! Neboj já řeším úlně to samé s Majorem!

anebo:

když není k dispozisi obilí, aby se v něm daly udělat kruhy, je nutno použít jiný materiál. A jako vrchol zmatení místo kruhů - pěšinka

Jéje, vy jste to rozetla :-):

taky nás občas napdjí různé ptákoviny, ale toto ještě ne.

třeba

tou pěšinkou někdo vezl krmení pro lesní zvířátka, ale to by tam zase někde dál muselo být vidět? Taky je paní Ruščáková možné, že máte sousedy se smyslem pro humor a záhady :-)) A neříkejte mi, že někdy i Vy nepácháte věci, jen pro své vlastní potěšení :-)) Já je teda páchám, ale nepřiznám se ;o)))

Re: třeba

Pácháme, ale zrovna ty sousedy bych nepodezřívala... Jedni jsou usedlý manželský pár s postarším jezevčíkem, a druhý je vdovec, který svého pejska pořídil jako společníka těžce nemocné manželce. Přestože má tradiční vesnicko-psí názory, bere každý den svého chlupáče na pořádný špacír a cestou se vždy staví na hřbitově, aby jako paní pejska viděla. Jeho pes tak má skvělý život a pán si utužuje zdraví a vůbec kondici. Ale dubové lístky... Ty mi nějak nejdou k nikomu z nich. A já jsem je tam opravdu nedala, i když mě by to zase napadnout mohlo!