Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Je vidět, že Brehm není zapomenut

Děkuji všem za příspěvky.

tak jsem tu jedna z mála

která Brehmovy knížky neprohlížela. Tedy slyšela jsem o nich, ale doma jsme je neměli a nepamatuji se, že bych je prohlížela někde jinde. Podle obrázků v článku musí tyhle knížky být zážitek prohlížet a číst, takže vidím, že mám čeho litovat.

Knížky

Knížky miluju celý život, i moje děti jsou knihomolové a naše malá vnučka ty její knížky miluje taky, knihovna se nám rozlézá po domě, ale stejně je to nádhera, vzít do ruky papírovou knížku. Brehmův život zvířat jsme bohužel neměli, jinak jiných encyklopedií povícero. Ano, prázdninové čtení je nádherná vzpomínka. Díky, Aleši, za nádherný článek.

Brehmův život....

mám doma. Jen mi chybí bohužel ssavci. Má dráhámatička je kdysi půjčila a vypůjčitel pak zapřel. Mrzí mně to, páč byli po praprarodičích mečových, v krásné vazbě. No zbytek je v knihovně, která také přetéká ve švech jak nakynutá krupičná kaše.

Neumím se s knihami rozloučit a ještě zgríňám po antikvariátech. Ach jo,

Naposledy jsem zakoupila dětské knížky, které mi v 97. vzala voda, to Vám povím, to byl zážitek když přišly, sem s nimi i spala, no blázen jsem.

Pane Aleši, díky za připomenutí zajímavé literatury, trochu ji zase asi opráším. S vnučkou jsme také intenzivně prohlížely.

Díky!

Děkuji  VŠEM  za podporu. Už jsme byli i na pochajdách, cupe jako oslíček za mrkvičkou,ohlíží se po mých nohách. Vyskočí na lavečku a pořád se chce chovat. Zkoušela jsem na ni všelijak volat ale nějak nereaguje. Buď neslyší hodně anebo vůbec, i když se mi zdá, že nějaký sluch tam ještě bude.

Tak ji říkáme Babulko, zkráceně, Babu, tlamču má jak pizizubka. Ještě musím vymyslet,.kde bude mít misky neb musím chránit před Daníkem. Až Daník jednou nebude , nechám mu vytesat do šutru : Tady leží pes Dan,co žrádlo by život dal.  :) No ale zatím všechno dobrý.

Tak ještě jednou díky za podporu a mizím domů.

Mám pokaženej notes a tak sedím ještě v kanclu.

Re: Díky!

Jenny !!!!!!! Slzím radostí, jak krásně jsi níže popsala tu maličkou psí starušku. Budu fest držet palce aby se pejsci i kočičky přijali novou spolubydlící co nejsrdečněji a bez velkých nervů. Aby si malá užila ještě několik let v pohodě a lásce. Jste s manželem zlatí, zlatí, pozlacení, že jste se chudinky ujali. Co si (a od koho) prožila, raději nemyslet.

:o)

Jenny <3 <3 <3

Krásné téma!

Mám to stejné s většinou předřečníků - taky jsem chodila číst si v Brehmově životě zvířat k dědečkovi. A nedávno, na oslavě mých kulatých narozenin, kdy se semlelo všechno možné, vzpomínali strýc s tetou, jak jsem coby předškolní dítě znala všechna zvířata z Brehma a jen co jsem se naučila číst, znala jsem o nich nazpaměť celé pasáže. Škoda, že nevím, kam ty knihy přišly, do naší rodiny ne, ale dědeček měl 4 děti, tak snad si je některý potomek vzal. My jsme pak našim dětem koupili Od agamy po žraloka a byla to kniha taktéž nesmírně oblíbená.

Re: Krásné téma!

Jéééééé Hančo! Nejsem tvoje dítě,ale na téhle knize jsem vyrostla taky. Brehma jsme nikdy neměli,ale tuhle knížku jsem znala zpaměti a  mám ji dodnes. Je hrozně ohmataná, rozpadá se jí vazba a v ní zalité písmena jsou už vydřená. I mé první obrázky zvířat byly podle ní. Má mladší sestra tenkrát vystřihla i nějaké obrázky  dala si je do školního sešitu, dodnes jsem jí to neopustila :(

Brehma jsme neměli

Ale celoživotní miluju knihy vázaný v kůži, s rytinama....

Aleši, podařil se vám

super článek!!! Brehmův život zvířat jsem nikdy nečetla, nasávala jsem vědomosti buď z Velkého obrazového atlasu zvířat (černobílé fotografie) nebo jiných doplňujících knih.

S nedostatkem místa jsme se začali také potýkat. Knihy už nekupujeme léta, ale za to jsme členy v knihovně, dobře zásobené. Na netu si zjišťuji co vychází a v knihovně zamlouvám mejlem, takže je to bezvadně funguje. Čtečku knih nemám, nevím, jak by se mi líbila, já potřebuji cítit v ruce papír. Kamarádka, která hodně cestuje, tak ji používá a nemůže si ji vynachválit, což chápu, cestovat s dvaceti knihami letadlem je poněkud obtížné ;-)). Díky za článek.

Po otci zděděné

prošoupané zbytky Brehma, přeživší několikero stěhování a rozpůjčování umístěny na čestném místě v též se prohýbající knihovně. :)

Dík Aleši.

Re: Po otci zděděné

Až donedávna jsem myslela, že probořit byt knihovnou je urban legend, ale prý se to opravdu stalo, snad o tom kdosi psal i zde na Zvířetníku. Dost mi to narušilo spaní... :-)