Je horký červen, už pár dní pálí slunce a vyhání teploty těsně nad třicet stupňů, ale od západu se ženou mraky, tak SNAD konečně zaprší.

Ano, přání se splnilo, to první pršivé odpoledne mne a Ajvinku spláchla vydatná přeháňka. Jely jsme s bicyklem, tak jsme se otočily a upalovaly domů. Právě včas - přišla studená fronta, kterou zahájila tryskem uhánějící bouřková kavalerie. V noci potom několik hodin pršelo, ba co dím, z nebe tekly obrácené necky. A to všechno vytvořilo úžasnou, okouzlující podívanou druhý den ráno.

Neváhala jsem a znovu se vypravila na polní cestu vedoucí z Jehnic do Lelekovic, odkud nás minulé odpoledne vyhnal lijavec. Té lokalitě se říká v místním žargonu Na Plástkách. Kdysi v osmdesátých letech jsme se s pár nadšenci (tenkrát snad i politicky pronásledovanými ochránci přírody) pokusili polní cestu, tvořící spojnici mezi oběma obcemi, osázet stromy, že vznikne působivá alej, plnící zároveň funkci větrolamu. I když jsme několikrát v roce naložili do aut konve na vodu a stromečky zalévali, neuchytil se ani jeden :-(

Plástky jsou taková náhorní rovinka, suchá jako troud. Ale mají jednu výhodu. Asi tak v polovině cesty směrem k jihu je nádherný pohled na kotlinu s Brnem a vzadu se tyčící Pálavou, a pokud udělá člověk čelem vzad - k severu, zvedá se před ním hradba celého hřebene Babího lomu. Vlevo dubová PR Holé vrchy (už dávno nejsou holé, ale porostlé starou dubinou), potom čnící věž rozhledny a úplně vpravo hrbek samotného vrcholu Babího lomu. A mezi kopci je vidět v dáli nastupující zvlněnou krajinu Vysočiny.

A tak jsem odtud sledovala postup studené fronty, vytlačující zbytek černočerné oblačnosti z rozpadlých nočních bouřek. Byla to úžasná podívaná. Nízká tmavá oblačnost se hnala od severu k jihu a v ní jako šedivé chuchvalce hustých závojů se převalovaly mraky. Neustále měnily podobu, takže jsem ani nestačila sledovat, za co se momentálně převlékají. Nejvíc mně připomínaly letící pohádkové draky.

Nad Brnem a dál k jihu bylo nebe nevýrazné, tam panovala ještě souvislá tmavá oblačnost. Ale k severu a okolo mne už se na obloze odehrávala dramata.

Postupně se víc a víc objevovala modrá oka, až se konečně celkově rozjasnilo. Tak vypadá léto, ten krásný čas!

Foto: autorka. Fotografie si můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti.