Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BLUES UKŘIŽOVANÉHO MĚSTA: O křižovatce - cesta třetí, na sever
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Hana Williamson 10.5.2007 10:30Re: Vave, Zuzko: to je teda sila... |
|
|
Kadlus 10.5.2007 7:46Vracím se.... zpátky a nejsem si jistý,na kterou generaci působila tehdejší doba hůř.Osobně bych řekl, že na mojí, na tu která zažila vojsko třikrát.V březnu 39,jásala v květnu 45 a zatínala pěsti,polykala hořké slzy a ztrácela iluze v osmašedesátém.Nevím, jestli děkovat ? Ale ano, je to krásně napsané,díky, autorko, stejně to bolí,je to taková "trhlinka" na duši,spravit se nedá.text Vážená Vave,ještě jednou-dík,za ukřižované město,dík i proto, že žiju v podobném. |
|
|
Fallowa 10.5.2007 7:20Vavísku, připomněla Jsi mi tu hroznou noc,kdy mě vzbudilo dunění tanků po pražských ulicích a strašný hukot letadel.Z radia jsem se dozvěděla,co se děje a nemohla jsem pochopit,jak někdo může mít plnou pusu řečí o míru a pak tohle udělat.Můj prvorozený syn,kterému byly dva měsíce,se té noci neprobudil,ale hrozně jsem se bála,do čeho poroste;podruhé jsem se tak bála,když mu bylo přes dvacet a chodili s i s mladším cinkat klíčema na Václavák.Díky,moc hezky Jsi to napsala. |
|
|
jiný Honza 10.5.2007 11:12Re: Vavísku, A mělasproč se o syna bát! Vojáci chtěli Václavák utopit v krvi, byly sepsány osádky, které to měly udělat (prý udržovat pořádek - ale to by tomu musel velet někdo jiný).Vím to, byl jsem na tom seznamu... Naštěstí rozkaz nepřišel. |
|
|
Fallowa 10.5.2007 13:53Re: Re: Vavísku, Honzo,já to tušila - pracovala jsem tenkrát v Jindřišské a chodila na tramvaj do Vodičkové.Dvakrát jsem byla "osprchována"vodním dělem a bylo mi jasné,že ta shromáždění na Václaváku mohou být rozháněna i horším způsobem.Mě pak úplně stačilo,když jsme 69roce jentaktak utekli z oslav vítězství našich hokejistů nad Rusama. |
|
|
jiný Honza 10.5.2007 17:36Re: Re: Re: Vavísku, Být to na lampasácích, tak se jelo. Manšaft byl ale domuvený, že se mašina zapíchne v prvním průjezdu a všichni zdrhnem (naivní, ale odhodlaní). Naštěstí gumám sklaplo. |
|
|
Lucka V. 10.5.2007 14:44Re: Re: Vavísku, To je tedy síla. Já měla tenkrát kamaráda na vojně, taky něco takového říkal, ale zároveň tvrdil, že u nic nebyl nikdo, kdo by tenhle rozkaz šel plnit... Lampasáci se raději ani neukazovali. Ale asi jak kde lidi drželi spolu, jednotlivec by nezmohl nic. |
|
|
Zdena b.p. 10.5.2007 15:00Re: Re: Re: Vavísku, A já na tom Václaváku vojáky taky čekala. Měla jsem hned 2 na vojně a koukala jsem za ktzerým rohem se proti mně vynoří. Byli vylosováni OBA. |
|
|
Zdena b.p. 10.5.2007 15:02P.S. A jeden trávil Vánoce ve škarpě u Valdic a hlídal vzbouřené vězně. |
|
|
Rpuť 10.5.2007 6:38Já si to pamatuju jako moment, kdy tenhle národ dokázal na chvíli držet při sobě a kdy se najednou probudilo to popírané české vlastenectví... Jistě, přišlo pak ledacos ošklivého, ale to světýlko neumřelo, jak jsem se po letech přesvědčila...... |
|
|
Xerxová 10.5.2007 6:23pomníček na radnici až půjdu dnes odpoledne na dálkaře, pohladím za tebe pomníček na liberecké radnici. Myslím, že ten se moc povedl - je sice poměrně malý, ale osloví snad každého a neznám nikoho, komu by se nelíbil. |
|
|
zana 10.5.2007 20:34Re: pomníček na radnici Xerxová, podle mne je nejlepší - aspoň z těch, co znám |
|
|
evva 10.5.2007 5:45Vave, děkuju, napsalas to zase krásně. |
|
|
Myš 10.5.2007 0:40Taky jsem tu dobu zažila Vavísku, tak přesně tuhle dobu jsem zažila u tety ve Slaném, když se kolem oken valily tanky a ve městě se střílelo, protože se někdo připletl projíždějícím vojákům do cesty. Nikdy nezapomenu na třepotání srdíčka strachy, když to kolem dunělo a máma mě tiskla k sobě, abych se tolik nebála. Mnohem víc je milá ta první část cesty k babičce přeslicové. Tam byl klid, láska a pohoda stejně jako u mojí milované babičky. Taky bych taková jednou chtěla být - trpělivá, vždycky mít čas na děti a nikdy neodbýt žádnou otázku, protože úplně všechny jsou pro prcka životně důležité. Je to celé moc krásně napsané, až se člobrdovi svírá srdíčko. Moc děkuju a jdu do hajan. |
|
|
zana 10.5.2007 20:33Re: Taky jsem tu dobu zažila jo, holky, tak já byla v chatě u Řevničova a pronikaly k nám jen různý zmatený zprávy. K tomu plačící maminka (a ona byla tvrdá ženská, přesně vzato to bylo popvé, co jsem ji viděla brečet), zaťatej tatínek ... zprávy vcelku žádný |
|
|
aida 10.5.2007 0:38Vave, moc pěkné, moc... |
