15.8.2020 | Svátek má Hana


Diskuse k článku

ČLÁNKY S HŘÍVOU: Tuna železa

Řidičský průkaz bývá často nazýván vstupenkou k dospělosti a svobodě. Moje babička ho nazývá součástí povinného vzdělání...

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

 0
Jste přihlášen jako


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

Zbývá 2000 znaků nebo 10 odstavců.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Z. Vave 20.6.2019 0:32

Řidičák jsem si dělala

v pětatřiceti letech. Můj instruktor byl majitel autoškoly a byl to debil. První jízdy jsme měli na velkém parkovišti a mě to šlo. Rozjet se, řadit, zatočit volantem vpravo i vlevo, zastavit. Příště mě vzal na silnici a prej odbočit vlevo na frekventované hlavní. Dostala jsem panickou hrůzu z toho, že se nedokážu po zastavené rozjet do mírného kopce, a prostě jsem jela dál. U druhé vedlejší to zkusil znovu a dtto.

Tak jsme začali trénovat Kopec. Dlouhá a mnohem mnohem prudší silnice uprostřed sídliště tehdy bývala prázdná a my jsme na ní strávili asi tři vyučovací hodiny. Žádná ruční brzda, všechno nohama. Rozjet a zastavit stát. Rozjet a zastavit stát. Stát v kopci.

Pak jsme se znovu vydali do ulic na sídlišti a on na mě řval a řval. Chodila jsem do autoškoly s pláčem a z pláčem z autoškoly. Neviděla jsem možnost, že dokážu udělat zkoušky, protože odbočit doleva, pokud proti jela auta, jsem prostě nedokázala.

Pak dostal chřipku a pro mě na určené místo přijela jeho zaměstnankyně. Hned jsem jí vylíčila, jak jsem na tom a ona, že to zkusíme. Chvilku jsme jezdily po sídlišti a pak mě vyvedla na okrajovou silnici. Šlo to a ona mě pochválila a řekla, že jezdit umím. Příští jízda byla zase s ní a jely jsme i kamsi, kde byly semafory a tramvaje a čilý ruch. Řekla jsem, že si přikoupím čtyři jízdy - do zkoušek už byly jen dvě, ale že budu jezdit s ní.Na zkouškách někde na Jižním městě sice byl v autě majitel a já jsem udělala malou chybu, zato jsem excelentně zacouvala do malé dírky, protože jsem si nevšimla, že vedle je místo mnohem větší.

Jezdím ráda, měla jsem několik hodně ochozených autíček, teď už to snad deset let táhnu s jasně červeným Gécou (Getz). Jsem přeborník v jízdě porouchaným autem, protože když něco nefunguje, jak má, nějak se tomu přizpůsobím, aniž bych uvažovala o poruše. Umím si dolít kapaliny, ale dělám to jen v nouzi největší a tajně. Vašek taky dává prát prádlo mně. :)

Z. Lika 20.6.2019 7:51

Re: Řidičák jsem si dělala

S tím řvaním - je to prý u chlapů normální způsob komunikace a ani to za řvaní nepovažují ("přece neřvu"). Neštěstí je, že tak komunikují i se ženami, a na ty to funguje jinak - osobně zcepením a zasekne se mi mozek (tj. obrana=mrtvý brouk, a nikoli rozumná akce). Chlapy řev spíš aktivuje a nemají zábrany taky na toho druhého řvát a všichni jsou v pohodě.

Je bezva, že jsi našla východisko a přesvědčila se, že jezdit umíš. Jako všichni pražští neprofi řidiči máš můj obdiv - ty křižovatky s víceproudovými silnicemi a tramvajemi jsou opravdu výživné.

A zaparkovat couváním - podle amerických filmů je tohle vrchol řidičského umění, přímo akrobacie :D

Z. Vave 21.6.2019 14:00

Re: Řidičák jsem si dělala

Na mě to řvaní působí stejně. Vypadne mi mozek z hlavy a rozklepou se ruce. Tak strašně se bojím, že udělám chybu, že radši nedělám nic. Tak to je zejména, když na mě řvaní padne nečekaně, zbytečně a z mého pohledu bezdůvodně.

R. Enatae 19.6.2019 22:41

Ještě historka z mé autoškoly

První hodina na cvičišti (za volantem poprvé v životě): asi tak třikrát rozjet - zastavit. Poté couvat po dráze, vyznačené kužely do tvaru osmičky. Usoudila jsem tenkrát, že když jsem přežila tohle, přežiju všechno.

Druhá hodina: krotká vyjížďka po Strašnicích se zastávkou na nákup potravin.

Třetí hodina: krystalické peklo v samém centru Prahy. Když už jsem asi tři minuty zoufale stála před přechodem u právnické fakulty, po kterém se couraly stovky turistů, instruktor ucedil: "Musíte do nich trochu najet, jinak tu budeme do zítřka."

Jak to vypadá pod kapotou, to jsem se nedozvěděla a nevím to dodnes. Mám na to lidi :)

Z. Lika 20.6.2019 7:42

Re: Ještě historka z mé autoškoly

To je teda rada za všechny prachy, pro začátečníka - ale instruktor by to asi ubrzdil, kdyby bylo nejhůř.

Na youtube jsou videa pražských tramvajáků a je vidět, že pražská doprava je opravdu hodně náročná a pestrá. Obdivuju každého, kdo se v Praze nebojí jezdit a navíc jezdí dobře.

Z. Jenny 19.6.2019 20:23

Milý Hřívnatče,

chtěla bych potkávat jen takové řidiče,jaké jsi ty! Díky!

Na dnešní dobu nevídané! Sama jsem dělala řidičák v mých pokročilých 54 letech a ze začátku pojíždění , ze a do zaměstnání mi bylo před usednutím za volant špatně,modlila jsem se celou cestu a vylezla jak vytřepaná zorka. Nakonec jsem se vyjezdila, nejraději jezdím sama. MLP je radič, neřidič a někdy je to téměř na vraždu! Psice jsou zvyklé vzadu a nekecají mi do řízení,obě cesty autem milují. :-)

M. Crossette 19.6.2019 19:35

moc pěkný článek

a celkový (správný) přístup k "tuně železa".

Manžel se mě nejprve pokusil naučit řídit už v začátku manželství v Anglii na autě s řazením. Ale to mi vůbec nešlo, auto poskakovalo jako kůzle a dost brzy jsem to sama vzdala. Takže am. řidičák jsem si udělala až někdy před třicítkou, rok si už přesně nepamatuji. Vlastně jsem o něj vůbec nestála, jenže v Am. to bez auta nejde. Řídit mě zase naučil manžel a umím řídit jedině automatiku. Autoškola tu není povinná (ani nevím jestli tu existuje, asi ano). Myslím, že většinu adaptů na řidičák naučí jezdit rodiče, prarodiče či kamarádi. Pak je třeba si nastudovat brozůrku pravidel a zajít udělat zkoušku (písemnou a u jízdy).

Z. Jitur 19.6.2019 13:00

připojím

se ke komentáři A. Bytové - a je fajn vědět, že někdo mladý o řízení auta takhle smýšlí. Opět příjemně napsaný článek, jak jinak :-)

J. Hlavsová 19.6.2019 22:10

Re: připojím

I já se připojuji, a zvedám uznale palec. Já jsem měla řidičák slíbený od táty za maturitu. Jeho známý instruktor z autoškoly se mnou projel naši ulici a tátovi sdělil, že řidičák nikdy neudělám.

V pátém ročníku na VŠ pak byla možnost udělat si řidičák na koleji -třídu tvořilo třicet studentek, bylo to moc fajn a já řidičák udělala v Praze! Své první auto jsem si pořídila ve třiceti, ale teď k stáru jezdím pokud možno jen po okolí, zejména po milovaných Orlických horách. Do větší dálky a velkých měst jedině vlakem. Roli kritika mého řidičského umění převzal po mém tátovy můj synek.

A. Bytová 19.6.2019 11:52

Hřívnatec

je svým přístupem mezi svými vrstevníky, chtěla jsem napsat bílou vránou, ale to nějak nesedne, takže bílým jelenem. Ti jsou ještě vzácnější. :D

A. Rgova 19.6.2019 11:25

Já řídím velmi ráda,

dřív ještě raději, teď trpívám únavou, tak je někdy otravný vymýšlet na co myslet, aby mozek zůstal bdělý. Byla jsme nadšená, že můžu dělat řidičák na střední a měla ho ještě v sedmnácti. A čekal ana nabytí asi 2 měsíce. Přitom jízdy byly šílený, s učitelem jsme se neměli rádi, on mě měl za totalpitomce a já se ho bála. Táta nějaké pokusy o učení vzdal za pár minut. Nemám žádný disfunkce, ale třeba tanec se naučím až tehdy, když si ho rozfázuju na drobečky a i k ovládání, spojky, brzdy, plynu, ručky, volantu, směrovek a dalšího jsem se musela propracovat. Naučila jsme se sama. Ta možnost přesunout se z A do B sama je prostě o radosti.

Když jsem si po vejšce koupila auto, fakt jsem byla nadšená.

Že je to tuna železa taky respektuju a snažím se být uvážlivá, rychlost mi moc neříká. Ve 130 se i trochu bojím. Bojím se o lidi nebo zvířata co mi mohou křížit cestu. A někdy nadávám. Zavřená ve skořápce se zbavím nahromaděnýho vzteku. Zaječím. Zastydím se. A uklidním.

Jo mám to ráda. Pořád. Škoda těch bláznů, co ze silnice dělají autodrom.

Jsi Hřívnatče mezi mladými muži hezká výjimka, hodná následování.

Ž. Petrs01 19.6.2019 10:53

Řízení

Řidičák v 18cti má smysl jen když se pak můžete trochu vyjezdit. Když pak sednete za volant až ve 30ti, nepamatujete si totiž z autoškoly ani to málo co jste věděli. Ale vyjezdila jsem se. Pak jsem vyhrála svého muže, který to měl dost podobně. V začátku jsem mu do toho kecala, ale v klidu, ono je výhoda, když vám někdo na začátku pohlídá semafory a poradí s řazením. No a od té doby mě k řízení skoro nepustí. Taky už dávno jezdí líp než já.

A. Rgova 19.6.2019 11:34

Re: Řízení

Měla jsme k dispozici auto od 18ti asi do 20ti na občasný jízdy, trochu jsem se naučila. Pak 6let pauza a učila se to úplně znovu to je fakt. Nicméně mi to nevadilo a bavilo a už jsem se volantu nepustila. To 6 let trvající cestování v busech mě ničilo. Raději jsme jezdila stopem, což se mi sice nikdy nevymstilo, měla jsem štěstí , ale nebezpečný to bylo, o tom žádná.

Z. Yga 19.6.2019 10:25

Tuna železa!

Ano, takový přístup k autu mám i já. Nemám potřebu autíčko leštit, a už vůbech ne na něj mluvit (na rozdíl od navigace!) a chci po něm jenom to, kvůli čemu bylo původně konstruováno - dopravit se z bodu A do bodu Bé - bezpečně, dostatečně rychle a v suchu (v zimě ještě v relativním teple a v létě ještě relativnějším chladu). Navíc potřebujeme takové auto, aby se do něj vlezli dva střední psi včetně jejich výbavy + naše výbava + kola (někdy) + sekačka (ta teda tehdy, když tam nejsou ti psi). Sice se s radostí ohlédnu za pěkným sporťákem či kabrioletkem, ale že bych byla u vytržení a toužila po něm - ani náhodou!

Jinak já jsem se autoškolila ve svých cca 19 letech - to se tenkrát ještě používal trenažer a byla cvičná jízda na dopravním hřišti, než se frekventant pustil mezi lidi! Jo, to je tak dávno...

T. Zana 19.6.2019 12:18

Re: Tuna železa!

Tak za mne nebyl ani ten trenažer.

Š. Matyášová 19.6.2019 10:16

řidičák mám od svých 26 let...

ten ve škole, jsem díky "podobnému učiteli", jako měl Hřívnatec, nedokončila, odešla jsem mu v křižovatce z auta a bouchla hlasitě dvířky u řidiče...

druhý učitel byl podobnej (oni je snad klonujou), ale tam to pořešil majitel autoškoly a zbytek jízd si mne vzal on...bývalý automobilový závodník mne naučil nejen řídit a předvídat, ale i jezdit...a neměl zlozvyky svých předchůdců,dupat na pedály ve chvílích,kdy jsem panikařila,že jsem ztratila spojku nebo že mi, nedej bože, chybí brzda!

Moji dysleksii pochopil a tak jsem s ním problém vpravo a vlevo neměla. Mluvil tak,abych mu rozuměla..takže jsme odbočovali k Oděvům nebo k vodotrysku...jeho zahni do kopce, mne uklidňovalo,policajta při zkouškách to drtilo...ale dala jsem to :-D

ročně najezdím tak kolem 100.000,-km...nehody jsme měla dvě. Jednou smyk, když jsme se na zledovatělém úseku vyhejbala autu,co se v hodinách točilo proti mě a já to vzala do pole, abych zachránilo dva měsíce starou toyotu a pak v Praze na Poděbradské,kde jsme skočila do kufru chevroletovi,který mi udělal zákeřnou myšku z pruhu do pruhu a hamtnul na brzdu,protože mu tam od tramvaje vešel chodec...dopravákům jsem to nezáviděla, oni mě taky ne... tak si někdy na Pražení nebo Dubení vzpomeňte,povykládám veselou historku o bouračce v Praze....

nás v autoškole učili krom toho podstatného i ty vedlejší věci - couvat s vozejkem, vyměňovat žárovky i kola, dolejvat kapaliny a měnit gumičky ve stěračích....dokonce i první pomoc...ještě teď s vděkem vzpomínám na euroautoškolu v Chrudimi....

Ž. Eva 19.6.2019 9:36

Řídím

poměrně dost, řidičák mám přes 40 let, ale nikdy jsem neřídila příliš skvěle ani úplně špatně. Jen jednou jsem způsobila malou dopravní nehodu (nevýznamně pochroumané plechy, nezvládla jsem dobrzdit) a jednou za pár let udělám na autě menší šrám. Najeto mám ŕádově přes 100 000 (nikdy jsem to nepočítala), na dlouhých trasách se střídáme. Řízení nemiluji. Mám to taky jako práci, jako vyprat... Ale považuji ho za užitečnu dovednost. Jako si umět udělat nějaké malé technické práce. Dává to člověku svobodu, dojet pro co potřebuji. U nás nejsou taxíky, Hromadnou dopravou se o víkendu člověk moc nedostane a psa po zákroku nebo velký nákup domů v ruce nedonesu, A furt někoho prosit by mi poněkud vadilo.

Obdivuji, když má takovýhle přístup křízení mladý muž. Když nepotřebuje frajeřit a něco si dokazovat. Ukazuje to na mimořádně vyzrálou osobnost. Klobouk dolů

Z. Lika 19.6.2019 9:19

Totiž ti učitelé

nebo ti, kdo vás zaučují nebo aspoň kibicují, mají tendenci řvát "Kam to jedeš?", "Co děláš?" a to je pro mě naprosto neproduktivní a jen to zdržuje. Budí to ve mně vztek a mám chuť odpovídat "Do pr...", "Ho.." a podobně. Chytrolíni by udělali líp, kdyby opravdu sdělili nějakou relevantní informaci, když už mají to pnutí...

Z. Lika 19.6.2019 9:13

A ještě k autoškole

Známá, bylo jí dost přes třicet, si chtěla oživit řidičské umění, protože za volantem neseděla od zkoušek v osmnácti. Pátrala po takové škole, kde by na ni učitel neřval, a předem se o tom i ujišťovala. No, vystřídala asi tři, než skutečně padla na zřejmě anděla, který dokázal opravdu zachovat klid a dokonce ani netrousil sarkasmy.

Z. Lika 19.6.2019 9:08

Jo autoškola

Taky jsem měla učitelku, která se nechala zavézt na zkoušku ke švadleně nebo po nákupech a já čekala tu hodinku v autě. Pak jí teda na to přišli a hodiny nám nahradili. Nejhorší nervy jsem měla z technické zkoušky - výšky a rozestupy různých světel a kdesi cosi. To byly ještě doby, kdy po zvednutí kapoty byl vidět opravdu motor a dalo se v něm šťourat.

Ovšem můj autoučitel si taky užil - jednou na pokyn "vemte do doprava" jsem po ujištění, že to myslí vážně, zahnula vpravo do pole :D A když mě brácha před společnou jízdou (řídil on, byl velitelem vozu :-) požádal, abych zkontrolovala olej, tak na to, jaký byl kliďas, docela vyváděl - vytáhla jsem totiž meřicí tyčinku (či jak se to jmenuje) a obrátila ji vzhůru, abych líp viděla na ty čárky :DD

Tak ať to Hřívnatcovi dobře jezdí a zůstává vyježděný, tahle dovednost se opravdu hodí. A přeji mu krásné prázdniny!

Z. Maya 19.6.2019 9:06

No

řidičák jsem si dělala ve 45 a autoškola byla úplně přesně jak přes kopírák jako v článku, doma mě nikdo nic neukázal, tak spíš taky takový samostudium za pochodu, řízení je pro mě furt stres velikej, i když teď jsem si koupila automat a je to lepší než stará felicie. Ale dojedu tak z naší vesnice do města na nákup a to je všechno, představa, že jedu někam, kde to neznám a nevím dopředu kdo má kde na jaký křižovatce přednost, je fakt děsivá a myslím, že to se nikdy nestane, abych jela do cizího města. Osobně myslím, že když chce člověk řidičák, má si ho fakt udělat v těch osmnácti, mladí to moc neřeší a než začnou, tak už jsou vyježdění.

T. Zana 19.6.2019 8:38

Taky neřídím

Po řidičáku mě tatínek k volantu pustil jednou a zjistil, že neumím řazení pod volantem a vůbec tu prehistorickou obludu (škoda 1201) nezvládám.

Pak jsme s Frantou chvíli měli fiátka a pak už jsme byli bezautoví.

Vlastně jsem se k řízení nikdy nehrnula. Když to řeknu po pravdě, tak proto, že jsem nestíhala vnímat, kudy mám jet. Dneska s navigací by to asi bylo jinak :-/

Z. Matylda 19.6.2019 8:31

Řidičák mám od třiceti

a řídím od čtyřiceti. Autoškola probíhala velmi podobně a řídit jsem se naučila tak, že mi můj muž koupil z firmy ojeté auto, kde znal historii, a řekl mi: "Sedni a jeď. Nebudu s tebou jezdit, kecal bych ti do toho." Všechny chyby jsem si vyžrala sama a ze všeho se musela dostat sama. Mušketýr byl sice na nervy, ale to přiznal až časem, jenže jinak bych se to nenaučila. Nejdřív jsem jezdila u nás na dědině a okolí, za 14 dní jsme už musela jet sama do Brna. S nástupem do současné práce jsem se naučila řídit všechna auta kromě kamionů, co ve firmě jsou. Netvrdím, že jsem výborný řidič, ale dopravím se, kam potřebuju. Teda neumím zacouvat do myší díry, ale obvykle to nikde nepotřebuju a pokud to potřebuju ve dvoře na veterině, protože někoho blokuju, vezme druhý veterinář klíče od mého auta a přeparkuje. Za tule službu jim nemusím platit :) a oni to nevidí jako problém :)

Z. Xerxová 19.6.2019 7:00

hezký den

hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ...

Řidičák mám sto let a už dlouho neřídím. Štve mě to (mám možnost auto používat, kvůli mě má automat...) ale bojím se. A než zmatkovat za volantem, raději dělám (snad solidního) spolujezdce a navigátora

Z. Iva 19.6.2019 8:12

Re: hezký den

Taky mám řidičák dlouho a neřídím. MLP na mě v začátcích řval, že mu zničím auto (asi to pro něj byl nějaký fetiš), tak jsem se nerozjezdila a řidičák mám jako druhý doklad totožnosti.

Z. Xerxová 19.6.2019 13:03

Re: hezký den

Na mě nikdo nikdy v autě neřval- a stejně nejezdím... Pepa má k autu (a řízení) velmi rozumný vztah. Lídu jezdit naučil perfektně a jeho "neboj, určitě to odřeš, ale neřeš to. Jinak se to nenaučíš a je to jen barva..." když krátce po autoškole na dovolené couvala po uzoučké strmé cestičce mezi kamennými zídkami. Odřela to. Dneska jezdí opravdu dobře a i s poměrně velkým autem vjede či zacouvá všude.

Ž. Petrs01 19.6.2019 22:05

Re: hezký den

Pepa je úžasný! Ten by měl učit v autoškole.

R. Enatae 19.6.2019 0:57

Musím potvrdit

že Hřívnatec nikdy, opravdu nikdy, nejel rychlostí 180 km/h. Náš vozík tuto rychlost nezná :)

Také potvrzuji, že jeho otec řídí skvěle, nicméně musím podotknout, že se k flegmatickému stylu řízení propracoval s věkem a klesající kvalitou jím řízených vozidel :) Když kdysi zamlada míval R5, řídil úplně jinak.

Jsem ráda, že jsme oba Hřívnatci vštípili ten správný vztah k automobilu. Je to fakt jenom tuna (někdy dvě tuny) železa, která nás chrání před psychopaty na silnicích.