Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
AUSTRÁLIE: Vzpomínky starého zbrojnoše – válečné děti ulice, díl 1.
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Z. Jitur 31.10.2017 14:46Velmi zajímavé vyprávění o těžkých dobách, byť z dětského pohledu nejspíš ne až tak těžkých, jako to museli vnímat dospělí... |
|
Z. Matylda 31.10.2017 12:32Do podobného domu jsem se nastěhovala v revolučním roce, ale znala jsem život v něm dobře, protože tam žili mí prarodiče. Malinká předsíňka, koupelna se záchodem, kam se kvůli lázeňskému válci nevešlo umyvadlo a dveře s evždycky zarazily o mísu. Obývák s "kabinetem", kde spával táta se strýcem na gauči, později se z toho stal kuchyňský kout a z kuchyně nevytápěna ložnice. Byly to domy pro chudé stavěné ve třicátých letech, uvnitř pavlač, ale na tehdejší dobu vybavené, páč na záchod se nechodilo na společný na pavlači. Je to přesně tenhle dům: http://www.bam.brno.cz/objekt/c341-mestske-malobytove-domy?filter=code Na tom dvoře si táta hrával, domovník je honil a praděda tam měl zápasnickou arénu. Ale i když to byly byty pro chudé, na každém patře byla šachta na odpadky, kudy se sypalo smetí a popel do popelnice postavené dole. Tu domovník měnil za prázdnou, kdykoli to bylo potřeba. |
|
T. Zana 31.10.2017 12:55Re: Do podobného domu Jé, o shozech na odpadky mi vyprávěl tatínek - narodil se na Letné a měl kamaráda, který bydlel v Molochově (velikánská funkcionalistická budova z 30. let, na tehdejší doba supermoderní vybavení a luxus). Ty shozy na odpadky mi pak léta vrtaly hlavou :-) |
|
|
Z. Matylda 31.10.2017 13:03Re: Do podobného domu Za mě už nebyly funkční, protože domovní důvěrník přece nebude tahat popelnice. Ale když jsme se odstěhovali do bytu pro bankovní úředníky z podobné doby, tak dvířka ke shozu byla na balkóně, aby Máry nemusela chodit s odpadky na chodbu :) |
|
M. Baty 31.10.2017 15:18Re: Do podobného domu No, my jsme s odpadky na chodbu chodit museli, náš dům měl popelnici v průjezdu, uklízečka ji měnila ještě hluboko do sedmdesátých let, až se přistěhovali členové provazochodecké dynastie, narvali do odpadu krabice od stěhování a navrch sypali normální kuchyňské odpadky. Až začala mokvat zeď, tak se to prošťouchlo a zrušilo, pro jistotu i v ostatních domech, kde to vzhledem k dispozici bloku měli na balkonech. Spořitelna města Brna investovala do své nemovitosti hodně invence, je to takový umírněný funkcionalismus, ale - už v roce 1936 ústřední topení ve výklencích pod okny, jištěné komínem v každé místnosti (jak se hodilo za komančů, když nebyl koks a mrzli jsme, prostě se postavila kamna a jelo se dál, zato teď zasedli inteligenti komínová ústí střešními nástavbami).Velké koupelny s okny, záchody zvlášť, teplá voda. Nahoře vytápěná prádelna a sušárna (SVJ ji zatím ubránilo před zachtivci jako technický prostor na schůze a pro řemeslníky při rekonstrukcích) se záchodem - pradlena přece nebude lítat kdovíkam a na podestě před ní mandl na kliku s dřevěnými válci. Samozřejmě výtah na dvacetník a na klíč, jezdilo se jen nahoru, když člověk dojel, tak zavřel a odeslal ho dolů, pokud se chtělo jet dolů s kočárkem nebo někdo starší, muselo se mu "jít pro výtah", což byla výsada dítek, starších dvanácti let. Dostat v tomto věku svůj klíč od výtahu (stejně jsme chodili pěšky) bylo větší znamení dospělosti, než v patnácti od komančů občanka.Na dvoře zahrada, v ní tehdy obrovská hromada koksu, o níž domovník pan Merc vyprávěl pověsti: "děcka, až ten koks vytopím, bude po válce a pod ním je bazén a já vám ho napustím." Byl tam a napustil ho. Komanči nám ho zasypali. A došlo i na úúúmění, na exponovaném nároží máme gutfreundovský haut - reliéf matičky s kasičkou a synečka v roláku, jak si právě spoří korunku. Už jsme v tom bloku asi se sedmdesáti byty poslední čtyři předváleční nájemníci, chicht. |
|
|
T. Zana 31.10.2017 15:57Re: Do podobného domu Baty, když tak o tom uvažuju, cena za výlet výtahem byla skoro stejná, jako když se jelo tramvají, že? Ale něco na tom je - u nás v domě brblají lidi z přízemí, proč musí taky platit opravu výtahu - takhle se to asi pokrylo tím jízdným. Hm, kam se ty peníze dávali? |
|
|
M. Baty 31.10.2017 16:50Re: Do podobného domu Platily pouze návštěvy, obyvatelstvo mělo klíče. Jednou za měsíc přišel pán ze spořitelny, na toho už jsme číhávali, protože to bylo vzrůšo - měl speciální klíč,, kterým odemkl schránku na vnitřní straně dveří výtahu, ty dvacetníky vysypal do zamykací tašky, kterou měl na řetízku na zápěstí, zažertoval s námi a odešel na tramvaj, aby navštívil další "spořitelní dům". Jo, a v chodbě v pžízemí u výtahu jsou do zdi zabudované chromované schránky, vyložené leštěným dřevem a uprostřed je mřížka domácího telefonu, nad každou schránkou se jménem tlačitko zvonku - ten systém přestěhovala už domovní správa před dům. Bylo to vynikající naq komunikaci s rodiči, když nereagovali na obvyklé vřeštění ze dvora "mamííííí, hoď mi chleba (jabko, medvěda, kyblík, balon, švihadlo, knížku - špagát s pytlíkem na "neházivé" věci měla každá rodina po ruce v kuchyni u okna) nebo když nebylo žádoucí jít rodičovstvu zrovna na oči ve příčině nějaké školní komplikace, tak se brnklo "su na dvoře". kdež se problém probral napřed s dobrovolnými poradci. |
|
|
Z. Matylda 31.10.2017 16:40Re: Do podobného domu Druhý byt, kde jsme bydlela, byl postavený spořitelnou v téže době. Jen jsme neměli bazén na dvoře, ale na střeše, se sprchou a opalovací terasou. Komanči to celé nechali shnít. |
|
|
M. Baty 31.10.2017 17:06Re: Do podobného domu To jste byli ještě větší frajeři! Po převratu jsme nabádali spořku k restituci, ale nechtěla ani slyšet, přitom to muselo slušně vydělávat, jinak by si to kapitalisti neřídili. Stačil jim na všechny domy po Brně jeden pán v kanceláři na Jánské a druhý pán, co když neseděl v kanclu, tak obcházel domy. Pohovořil s domovníky a jejich žennami o údržbě, topení a úklidu, za to měli plat a byt v suterénu zadarmo. Na pět domů tři manželské páry. Když pak jsme viděli tu skvadru na OPBH, to byl dav ouřednictva a baráky chátraly. |
|
|
T. Zana 31.10.2017 17:18Re: Do podobného domu No jasně, peníze můžou jít buď do baráků, nebo do ouřadu, obojí těžko... |
|
|
Z. Maw 31.10.2017 19:45co to he za dum? pripadne ulice? to by me zajimalo i pro omrknuti tak z venku, hlavne sochu si nevybvuju ze bych znala... |
|
|
Z. Matylda 31.10.2017 21:32Re: Krpole- Husitská... |
|
A. Lex 31.10.2017 12:03Jirko, díky za vyprávění. Já jsem tohle bohudíky nezažila, narodila jsem se začátkem padesátých. Od ranného dětství mi ale vyprávěli prarodiče, maminka i tatínek. Maminka žila v Židenicích, takže zažívali nálety na Zbrojovku a utíkali do vydlabaných jeskyních ve svahu v Akátkách a maminka mi popisovala, že se jednou při nočním náletu dívala, jak vybuchují bomby, brrr. Tatínek ten bydlel na jižním konci Brnatehdy ve vesnici Chrlice. Ten jako dospívající kluk měl zase jiné zážitky. S kamarádem se plížili několik dní za postupující frontou a sledovali co se děje. Při té příležitosti se silně podchladil, dostal zápal plic, který za pár let přešel v TBC. Ale to už je jiná historie. Osvobozování Brna Rudou armádou maminka nezažila tak poeticky dobrodružně (jízda tankem), ale protože byla v rozpuku ženství, tak ji babička schovávala za hromadou uhlí ve sklepě. Manžel prožíval válečné dětství na třídě Pražská, později Eisenhowerova, ještě pzději zase podle někoho a dnes je to Štefánikova, přímo naproti Flédě. Také vzpomíná na hrátky ve sklepě při náletech. Nejhorší zážitek pro něj byl, že vždy když houkali nálet, tak on pouštěl z klece kanárka, aby měl šanci přežít. A jednou při návratu ze sklepa do neporušeného bytu, kanárka sedícího na zemi omylem zašlápl. |
|
|
T. Zana 31.10.2017 11:56O.T. O víkendu jsme byli v Litoměřicích - mám pár fotek z řemeslného jarmarku v Úštěku s návštěvou pana prezidenta (Masaryka!). http://1234zana.rajce.idnes.cz/28._10._2017_Ustek_remeslny_jarmark_ve_stylu_1._republiky/ Bohužel na výlet na Ronov nedošlo - nedělní počasí bylo toho rázu, že jsme raději s ořechovými tyčinkami poslední záchrany vyčkali do večera, kdy se počasí trochu uklidnilo. |
|
|
M. Baty 31.10.2017 11:05Píšeš za mě paměti Díky, Jirko, jako jeden z posledních ještě předválečných materiálů (stihla jsem to o měsíc a tři dny) Tě nadšeně zdravím. Sedávala jsem v Kéniku v podobném sklepě a hráli jsme si na hromadách uhlí (jednou jsem způsobně seděla vedle maminky v centrální místnosti a pohnula se mi za zády zeď, když dostala bombovou šlehu kavárna Na Slovanech sto metrů od našeho, od té doby jsem klaustrofob). Koukali jsme z okna z našeho kopce na váš kopec, do smrti budu vidět na vaší straně fosforové "stromečky" amerických bombarďáků, které měnily noc v den, aby bylo vidět, kam bomby letí - ony stejně letěly jinam. Pamatuješ, v rádiu - "kuku, kuku, nepřátelské letecké svazy nad Klagenfurtem", sirény a valilo se do sklepa... O ten závěr jsem přišla, naši nás sbalili a utekli jsme k příbuzným do Lelekovic "do bezpečí", protože ségře byly dva měsíce. A tam ztvrdli pod palbou těch kaťuší o čtrnáct dní dýl ve skále v řeznické lednici, protože Němci se zakopali pod Babím lomem. A pak v půlce května přišli Rumuni a tancovali s holkama v krojích před hospodou na návsi a za pár dní jsme šli pěšky po silnici do Brna a kolem byli mrtví koně, na stromě mrtvej Němec v uniformě, všude rozbitá auta a tanky a doma byla v bytě pod náma díra od šrapnelu od jednoho konce na druhý a paní Zmatlíkové to ve skříni utrhalo spodek od všech šatů... Zahradodvůr pro celý blok s početnou tlupou různého věku jsme měli taky a nosila jsem odtud nejen písek až za ušima, ale taky "dvorní móresy", jak říkala maminka, je to vůbec ještě pravda všecko? |
|
|
Z. Lika 31.10.2017 11:28Re: Píšeš za mě paměti Baty! Pár řádků, ale naprosto fascinujících. Utržený spodek šatů ve skříni... drobná zmínka, ale sedím tu úplně ztuhlá. Díky, že jsi to sem napsala. |
|
|
A. Lex 31.10.2017 11:54Re: Píšeš za mě paměti Baty, díky za příspěvek. Že území okolo Babího lomu osvobozovali Rumuni vím, kdysi jsme jezdili na koních okolo památníčku v lesích, který byl věnován padlým Rumunům. Musela to být hrozná doba. Já byla pilně "živena" vyprávěním prarodičů a maminkou a tatínkem, ten zase bydlel v Chrlicích, na jih od Brna. Myslím, že to bylo moc dobře, že mi tyhle postřehy sdělovali. Dnešní děti neví nic. V dějepisu je kulový a doma jim nikdo nevypráví. Je to na škodu, protože potom by možná i dnešní generace měla trochu jiný názor na život, než se jenom bavit. |
|
Z. Iva 31.10.2017 15:37Re: Píšeš za mě paměti "potom by možná i dnešní generace měla trochu jiný názor na život, než se jenom bavit" Mluvíš mi z duše - dnešní absolventi vysokých škol (mám doma čerstvého, tak vím, o čem mluvím) mají pocit, že v životě ničehož neužili, jen chodili do školy, učili se... No přeci se nebudou vázat (mají hodně přes dvacet), plánovat nějakou budoucnost, nedej bože plánovat založení rodiny. Vždyť musí dohnat všechno, co jim během studia uteklo... Chjo, většina z nich se měla/má jak čuňata v žitě, hroutí se z naprostých prkotin (třeba špatný signál), řeší naprosté nesmysly šmrdlajíc celé dny prstem po telefonu... Jak říkal můj prastrýc - bídu na vás... |
|
|
T. Zana 31.10.2017 11:59Re: Píšeš za mě paměti Baty, díky. Ty bys měla psát furt, víš, dlouhý články a vyprávění a vůbec! Moc ráda tě zase jednou vidím :-) |
|
|
Z. Lika 31.10.2017 12:10Re: Píšeš za mě paměti Zano, vřele souhlasím, Baty by sem měla pořádně psát :-) |
|
|
Z. Maw 31.10.2017 19:51i me se ty vzpominky moc libin dokreslily clqnek zasw z jine strany... vic takovych vzpominek bych cetla s chuti, ackoli to asi neni vzdy jednoduche na to vzpominat... |
|
Z. Yga 31.10.2017 12:53Re: Píšeš za mě paměti I já znám tuto dobu z vyprávění rodičů a stařečka (které bylo obzvlášť výživné, však jsem o tom kdysi psala). Boj o Vrbici trval tři dny a byl taky hodně krutý - s nálety a tak. Taťka, tehdy devítiletý klučina, na něj vzpomínal takto "Tři dny jsme byli zalezlí ve sklepě u sůsedů, akorát ráno a večír chlapi vylezli ven popravit zvěř (dát jí nažrat). Ve sklepě byl s nama aj súseduj pes a tenkrát jsem poprvé viděl psa bečet - jak začaly nálety, tekly mu slze jak hrachy." A právě tento moment mi bude napořád připomínat, jak hrozná je válka nejenom pro lidi, ale pro vše živé - chudák, chudák pes. |
|
|
A. Lex 31.10.2017 13:55Re: Píšeš za mě paměti Yvetko, a co teprve koně, jak trpí ve válečných stavech. |
|
Z. Jenny 31.10.2017 10:31Těžká doba a přesto hezké dětské vzpomínky. Užili jste si lítačky po venku i dobrodružství a nástrahy, je na co vzpomínat a vzpomínáš milý Jirko moc hezky, správný Brňák. Jsem narozena hned po válce ale vzpomínky na dětství krásné, mi taky zůstaly, však jsem o nich napsala dost.Zůstala mi z té doby věčná touha po přírodě ,po prostorách v polích,lukách a lítando grando v ulicích, tenkrát ještě bezpečných. |
|
|
T. Zana 31.10.2017 10:31Vzpomínky No jo, jsem sice taky o těch +/- dvacet let mladší, ale hodně z toho, o čem , Georgi, píšeš, jsem zažila. Kamna na uhlí (měla jsem to potěšení chodit pro něj do sklepa), později na naftu. To byl taky zážitek, chodili jsme pro ni asi dva kilometry k pumpě u Písecké brány. Měli jsme pro ten účel něco jako kufr na kolečkách, akorát místo kufru tam byly dva kanystry. Náš byt byl v domě ze stejné doby, o jaké píšeš,ale jiný typ - jenom 1 + 1, ale veliké místnosti, však nás tam bydlelo pět. V koupelně taky válec na teplou vodu, pod kterým se zatápělo - jednou to mamince bouchlo a koupelna byla vymalovaná. Později naši pořídili maličkou karmu, teplá voda stačila na velmi rychlé umytí, ale člověk fakt tu hygienu nesměl přehánět. Franta, který vyrostl v paneláku, nechápal, jak si můžu mýt zuby ve studené vodě :-) Měli jsme "moderní" kuchyňskou linku, takže neměla ten vytahovací dvojdřez... čili se nádobí mylo v plastovém dřezu a vylívalo do výlevky v kuchyni. Vzhledem k tomu, že tou dobou měli naši chatu, kde nebyla elektrika a pro vodu se chodilo (se = já) do studny, připadalo mi to docela pohodlné :-) |
|
Ž. Petrs01 31.10.2017 11:43Re: Vzpomínky Ač vylíhnutá v paneláku, zuby si celý život myju ve studené, stejně jako obličej. A ač doma byly všechny vymoženosti (nevím odkdy byla Tatramatka, ale ve sklepě byla společná prádelna s velkopračkama, ždímačka a mandl), tak většinu popsaného jsem zažila - a ráda zažívám - na chatě u našich. Voda ve studánce, nádobí ve dvou škopcích ohřátých na kamnech, voda se vylívá do lesa, krb + kamna... Tohle bych nevyměnila! A svobodné dětství jsem si taky ještě užila - nechtěla bych být dítětem dnes, hlásit mobilem každý pohyb, nesmět ven bez dozoru... pak se divíme, že jen sedí u počítačů. |
|
|
T. Zana 31.10.2017 12:05Re: Vzpomínky My to měli takhle ještě na chalupě u Liberce (tam to bylo pro vodu dál :P) nějak do začátku 90. let, pak ji naši prodali... |
|
|
Z. Yga 31.10.2017 9:20MIlý Jiří Krásně se četlo o tvém dětství. I když doba to byla nehezká, vy jste si ji užili (tím myslím vy děcka). Jinak, i když jsem o generaci mladší a žila jsem výhradně v zapadlé vesnici v rodinném domku, některé věci si pamatuju - ohřev vody v lázeňských kamnech (tudíž celková očista těla probíhala taktéž jednou týdne v sobotu, jinak se člověk ošplouchl v mise vody ne moc teplé), v kuchyni športhelt na tuhá paliva (tam se spálilo kde co) a umývací stůl s vytahovacím šuplíkem, ve kterém byly dvě mise (jedna na vodu a druhá na odkládání umytého nádobí) a malá misečka na čistící prášek, akorát jsme tu náčeňovou vodu nevylívali do záchoda (drahně let jen suchého na dvoře - ale byl zděný!), ale na hnojiště (:o)). Všichni jsme spávali ve světnici, kde se topilo petrami (stařeček spali v kuchyni a ložnice byla bez topení, tam naši spávali jen v létě). Jo vzpomínky, aspoň ty nám zůstaly (;o). |
|
|
Z. Maw 31.10.2017 9:51takhle to mela moje babicka takze i my deti na prelomu tisicileti jsme to meli denne o prazdninach na ocich a jak si clovek doma vazi drezu a topeni :) vim, ze sem uplne nasnasela ty veljy tezky musy plny vody nosit ven do kanalu, aby na me nevysplichla hnusna voda :D |
|
Z. Inka 31.10.2017 10:48Re: V Nymburce měla teta vypouštěcí díry normálně se špunty. Tam byly ty dřezy děsně hluboký a velký |
