Jak ale bylo jeho zvykem, předběhl mě. Jeho překvapení patří ale do skupiny těch nejčernějších. A proč mluvím o překvapení? Protože ještě před několika dny jsme společně domlouvali plány do budoucna nejen Zvířetníkového. Naše společné zájmy se týkaly pochopitelně akvaristiky a také fotografování. Shodou okolností se mi podařilo vyfotit nádherný záběr zrovna v dobu, kdy jsem si přál něco extra pro Tojefuka pořídit.

Dohadovali jsme se o technice focení a chystali naši druhou společnou schůzku. Navíc! S Tojefukem jsme si pořídili několik nových druhů ryb a společně se z nich těšili. Naše komunikace se odehrávala pomocí počítače a telefonu. Ale po naší první schůzce jsme si porozuměli i, no jak bych to nejlépe napsal, po stránce lidské. Je to právě to zvláštní propojení, kterému se říká vzájemná sympatie. Nebudu a ani nemohu popisovat Tojefuka jako mého nejlepšího kamaráda, protože sám nemám rád tyto formulace zvlášť v takových chvílích, ale rozhodně jsme oba směřovali k tomu, být přinejmenším to, čemu se říká dobří přátelé.

Spojovalo nás pochopitelně mnoho společných zájmů a také již zmiňované vzájemné sympatie. Musím se ale zmínit o pocitu, kterého se nemůžu zbavit a je pro mě něčím novým. Je to zvláštní zkušenost, která se zatím v mém životě neobjevila. Tojefuka jsem poznal jako dopisujícího, neznámého člověka, který reagoval na mé články po internetu. Po několika měsících jsme se sice poznali osobně, ale přesto v našem vztahu hrál internet dosti podstatnou roli.

V této chvíli sedím u počítače a píši článek o člověku, kterého jsem vlastně ani neznal! A v tom je ten nový fenomén a neznámý, až tajemný pocit. Je to zase internet, který umožní veškeré tyto nové zkušenosti a poznatky zprostředkovat. Zatím nevím, je to pro mě příliš krátká doba na to, abych vše vstřebal a uložil. Myslím si ale, že to vše je dotek něčeho nového, něčeho, čeho si asi mnoho lidí nepovšimne. Je to škoda, za zamyšlení to rozhodně stojí.

Bez jakýchkoliv okolků ale musím nejen za sebe napsat, že Tojefuk nám všem bude rozhodně chybět! Bude nám chybět nejen pro své velmi rozsáhlé znalosti, ale hlavně proto, že byl jedním z nás, jedním z party lidí, kteří se mnohdy ani osobně neznají, ale kteří si sebe váží a dovedou, i když anonymně, být k sobě zdvořilí a milí.

Tak tedy Tojefuku, tady máš tu fotku. Je na ní Betta splendens, bojovnice pestrá. Je to můj mladý, ještě nedospělý samec a musím sám sebe pochválit. Taková fotka se povede zcela výjimečně. Je to náhoda okamžiku, je to v podstatě dar za mnoho a mnoho záběrů, které nebyly k ničemu. Je to dar pro tebe - Tojefuku!